FERGUSON Niall (2021) Doom: The Politics of Catastrophe. London: Penguin Press, 2021
Citace z analytického obsahu skvělé knihy známého skotského historika (nar. 1964) (Zatím pouze věcné shrnutí, bez mého kritického zhodnocení jednotlivých tezí).
Úvod
„Toto není historie našeho zmateného postmoderního moru, ani obecná historie pandemií. Je to obecná historie katastrof – všeho druhu pohrom, od geologických po geopolitické, od biologických po technologické.“
Kapitola 1: Smysl smrti
„Z velkých katastrof v lidské historii byly největší pandemie a války.“
Kapitola 2: Cykly a tragédie
„Katastrofa je vnitřně nepředvídatelná, protože většina katastrof (od zemětřesení po války) není distribuována běžně, ale náhodně nebo nepřímo úměrně. Cyklické teorie historie s tím nemohou nic udělat. Katastrofy jsou spíše jako tragédie: těm, kteří se je snaží předpovídat, pravděpodobně nebude nasloucháno. Kromě předpovídání vícera katastrof, než se skutečně stane, mají ti, kteří před nimi varují (Kassandry), co dočinění s plethorou kognitivních zkreslení.“
Kapitola 3: Šedí nosorožci, černé labutě, dračí králové
„Přírodní katastrofy jsou často předvídatelné (šedí nosorožci). Přesto se některé předpovídané katastrofy, když nastanou, mohou jevit jako zcela neočekávané (černé labutě). Některé z nich mají [mimořádně ničivé] následky (dračí králové). Katastrofy nejsou buď „přírodní“ nebo „vyrobené člověkem“. Rozhodnutí umístit osídlení poblíž potenciálně nebezpečných oblastí – u sopky, na zlomové linii nebo vedle řeky náchylné k silným záplavám – jsou tím, co činí většinu přírodních katastrof alespoň v některých ohledech i vytvořené člověkem. Co se týče ztrát na životech, v Asii dochází k větším katastrofám než jinde.“
Kapitola 4: Síťové struktury
„Rozhodujícím faktorem pro velikost katastrofy je, zda je či není přítomna nákaza (contagion). Struktura sociální sítě je proto stejně tak důležitá jako jsou vrozené vlastnosti patogenu či cokoli jiného, co se může šířit virálně (např. nějaká idea). Lidé rozpoznali účinnost karantén, sociálního odstupu a dalších opatření, která jsou nyní označována jako „nefarmaceutická opatření“, dávno předtím, než správně porozuměli pravé povaze [infekčních] nemocí, proti nimž se snažili bojovat... Podstata těchto opatření spočívá v úpravě sítových struktur tak, aby byly méně „malým světem“. Podobné úpravy sítí mohou být spontánním adaptačním chovánímim, ale obvykle vyžadují hierarchický mandát.“
Kapitola 5: Iluze vědy
„Devatenácté století bylo obdobím zásadního pokroku, zejména v
bakteriologii. Nesmíme však podlehnout whigovské interpretaci lékařské
historie. Impérium urychlilo výzkum infekčních onemocnění, ale zároveň
urychlilo globalizaci světové ekonomiky, vytvářející nové příležitosti
pro nemoci, z nichž ne všechny ustoupily očkování či terapii. Epidemie
chřipky v roce 1918 byla ponurým odhalením omezení vědy. Průlom ve našem
poznání rizik může být vykompenzován zvýšenou síťovou integrací a
křehkostí.“
Kapitola 6: Psychologie politické neschopnosti
„Za politické, stejně tak jako za vojenské, katastrofy máme tendenci připisovat příliš mnoho odpovědnosti nekompetentním vůdcům. Dle ... indického ekonoma Amartyi Sena hladomory ovšem nezpůsobuje samotný nedostatek potravin, ale vlády bez odpovědnosti a selhání trhu, jemuž se lze vyhnout; nejlepším lékem na hladomory je tedy demokracie. Tato teorie by dobře mohla vysvětlit některé z nejhorších hladomorů v posledních sto padesáti let... Ale proč by měl Senův zákon platit pouze pro hladomory? Proč ne i pro katastrofy, za něž je člověk nejvíce zodpovědný, totiž války? Je to paradox, že přechod od impérií k více či méně demokratickým národním státům byl provázen v tak velké míře smrtí a ničením.“
Kapitola 7: Od Boodie Woogie chřipky k Ebole ve městě
„V roce 1957 se zdálo, že racionální reakcí na nový a smrtící kmen chřipky je kombinace selektivního očkování a získání přirozené skupinové imunity. Žádné lockdowny a žádné zavírání škol nebylo, i když asijská chřipka v roce 1957 byla přibližně stejně nebezpečná jako COVID-19 v roce 2020 [Ferguson píše v srpnu 2020]. Úspěch Eisenhowerovy reakce odrážel nejen obratnost federální vlády těchto dnů, ale také kontext studené války s mnohem lepší mezinárodní spoluprací v oblasti veřejného zdraví. Přesto byly úspěchy z 50. let, 60. let a 70. let klamné. HIV/AIDS odhalily slabiny jak národních, tak mezinárodních agentur. Stejně tak svým způsobem učinil SARS, MERS a Ebola.“
Kapitola 8: Fraktální geometrie katastrofy
„Nehody se budou dít, od Titanicu přes Challenger až po Černobyl. Malé katastrofy jsou jako mikrokosmy velkých, ale kvůli své menší složitosti je můžeme lépe pochopit. Společným prvkem všech katastrof, ať už se jedná o potápějící se lodě nebo explodující jaderné reaktory, je kombinace chyb provozovatele a chyb řízení. Bod selhání, jež vede ke katastrofě, často není na vrcholu... nebo v místě kontaktu, ale na úrovni středního managementu (oblíbené téma fyzika Richarda Feynmana; poznatek s obecnou aplikovatelností).“
Kapitola 9: Mory
„Covid-19 má svůj původ v Číně, podobně jako mnoho minulých pandemií. Překvapující byl ovšem různorodý dopad onemocnění na jednotlivé země ve zbytku světa. USA a Velká Británie, spíše než že by byly dobře připravené na pandemii, obstály špatně. Země jako Tchaj-wan a Jižní Korea, které si z epidemií SARS a MERS vzaly správné lekce, byly úspěšné. Bylo by lákavé vinu za angloamerické problémy připisovat neschopnosti populistických vůdců. Špatně bylo něco hlubšího. Selhala byrokracie veřejného zdravotnictví. Internetové platformy měly svou roli v šíření falešných zpráv o covidu-19, což vedlo k chabým a někdy přímo škodlivým adaptacím v chování veřejnosti.“
Kapitola 10: Ekonomické důsledky moru
„Náhlý posun od sebejistoty (complacency) k panice na začátku března 2020 vedla k ekonomicky ničivým lockdowndům v mnoha zemích. Byly správným řešením pro problém, jež covid-19 představoval? Odpověď je, že pravděpodobně ne, ale to neznamená, že pokus USA vrátit se k normálu ještě téhož léta byl inteligentní bez dostatečného testování a trasování (hloupé znovuotevírání). Předvídatelným výsledkem byla druhá, menší vlna a „želvovitý“ ekonomický návrat. Méně předvídatelná byla téměř revoluční politická erupce týkající se rasismu, která vykazovala značné podobnosti s masovými hnutími vyvolanými předchozími pandemiemi.“
Kapitola 11: Problém tří těles
„Krize způsobená covidem-19 je obecně považována za odsouzení Spojených států k úpadku ve srovnání s Čínou. To je pravděpodobně mylné. Všechna impéria naší doby – USA, Čína a Evropská unie – pandemii zpackala svým vlastním, odlišným způsobem. Je těžké najít důvod, proč by země, které se s pandemií vyrovnaly dobře, byly ochotné připojit se k Xi Jinpingovu impériu. V několika ohledech ukázala krize na odolnost americké moci: finančně, v závodě o vakcínu a v technologické soutěži. Zvěsti o americkém úpadku jsou tedy opět přehnané. Možná právě kvůli této přeháněné obavě vzrůstá riziko nejen studené, ale i horké války.“
Závěr: Šoky budoucnosti
„Nemáme způsob, jak zjistit, co bude další katastrofou. Naším skromným cílem by mělo být udělat naše společnosti a politické systémy odolnějšími než jsou nyní – ideálně antikřehkými (antifragile). To vyžaduje lepší porozumění síťových struktur a byrokratické dysfunkce, než jaké máme nyní. Ti, kteří by byli ochotni přijmout nové typy totalitarismu všudypřítomného dohledu ve jménu veřejné bezpečnosti, patrně nebyli s to nahlédnout, že některé z nejhorších katastrof popsaných v této knize způsobily právě totalitní režimy.“
AKTUALIZACE: 2023–12–29
