Zpráva z konference "Vzdělání a udržitelný život" 2

První nástřel zprávy, kterou s kolegy (Dr. Fellner, Mgr. Machovcová, Mgr. Bargel) připravujeme z naší konference (bez poznámek pod čarou - na tomto blogu by to byly poznámky pod čarou druhého řádu :-)):

Od konce osmdesátých let se do popředí zájmu veřejných činitelů dostala idea udržitelného rozvoje ve smyslu snahy uspokojit „potřeby přítomnosti, aniž by byly oslabeny možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“  Tato idea vnáší do environmentálních, sociálně-kulturních a politicko-ekonomických kruhů pozitivní orientaci: svět není jen bojem přírody proti civilizaci či civilizace proti přírodě, ale je zde i naděje k nalezení takové vyváženosti mezi různými silami, že vše, co je v životě nás lidí potřebné a důležité bude dlouhodobě zachováno a rozvíjeno. Třebaže hlubší obecně-teoretické analýzy této ideje jsou doposud v odborné literatuře poměrně vzácné , udržitelný rozvoj je natolik atraktivní ideou, že Valné shromáždění OSN v prosinci 2002 přijalo rezoluci v níž jsou léta 2005–2014 vyhlášena jako Dekáda vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Konference při příležitosti 15. výročí založení Svatojánské koleje – vyšší odborné škole pedagogické (VOŠP) ve Svatém Janu pod Skalou byla proto věnována právě této v současnosti aktuální ideji. Jednalo se o mezinárodní konferenci s názvem „Vzdělávání a udržitelný život“ (Education and Sustainable Life). Konference se konala od středy 23. června do soboty 25. června 2010 ve Sv. Janu p. Skalou a v Praze.  Jednalo se vlastně o tři na sebe navazující události: ve středu a ve čtvrtek probíhalo předkonferenční sinologické symposium na téma „Nové otázky nad Starým mistrem“ v Ekocentru Kavyl ve Sv. Janu p. Skalou, v pátek byla zahájena vlastní pedagogická konference v Pastoračním centru v Praze-Dejvicích a v sobotu se konal tamtéž speciální konferenční den OP VK („Operační program Vzdělání pro konkurenceschopnost“). Předkonferenční sinologické symposium se týkalo interpretace staročínského spisu Dao De Jing (道德經; „O Cestě a Ctnosti“) a třebaže i to mělo návaznost na téma udržitelného života, v následující zprávě se omezíme na páteční a sobotní příspěvky. V těchto dvou dnech vystoupilo 22 přednášejících z pěti zemí (Česko, Slovensko, Čína, Brazílie, Finsko). 

... pak následuje stručné shrnutí obsahu konferenčních příspěvků (ještě nehotové) a nakonec závěr ...

Konference proběhla v uvolněné a přátelské atmosféře, čas byl rozumně rozvrhnut tak, aby kromě přednášek byla příležitost i k diskusím. Příspěvky byly, pokud to bylo možné, řazeny tak, aby na sebe vhodným způsobem navazovaly, což dávalo konferenci dobrou argumentační linii. Tematicky byla konference přínosná svým širokým záběrem: od příspěvků ke konkrétní implementaci environmentálních programů do vzdělávání až po obecně-koncepční hlasy volající po zasazení péče o přírodu do kulturního kontextu péče o člověka. Z živých diskusí nad některými příspěvky bylo zřejmé, že politické, úřední, pedagogické i vědecké kruhy cítí potřebu setkávat se a své perspektivy promýšlet v diskusi. V současné západní společnosti si lze povšimnout nejen pozitivních, ale i negativních trendů. Jedním z negativních trendů je ztráta smyslu pro harmonii celku neboli společné dobro. Lidé jsou fragmentováni do nesčetných labyrintů soupeřících skupin a náhledů na svět. Výslovným či bezděčným cílem mnohých skupin je často jen prokázání vlastní důležitosti a zbytečnosti všech ostatních. Jen málokterá zájmová skupina rozvíjí svou činnost se snahou o synergii s ostatními či se smyslem pro celistvý rozvoj všech základních dimenzí lidského života. Environmentální, ekonomicko-politické a sociálně-kulturní síly někdy vidí svět jen ze své perspektivy a jejich případná spolupráce není daná společným hledáním spravedlivého uspořádání, ale jen momentálním příměřím, které se v nové situaci rychle rozpadne. Třebaže idea udržitelného rozvoje je v politických a pedagogických dokumentech zatím chápána jen v užším smyslu slova jakožto hledání ekonomických řešení šetrných vůči lidem i přírodě, v hlubším smyslu slova jde vlastně o lék na právě popsaný negativní trend současné společnosti. Vždyť jádrem snahy o udržitelný rozvoj je synergizace a integrace různých aspektů života jednotlivců i společnosti. Ať už tedy přijímáme či odmítáme momentálně módní nálepku ‘vzdělání pro udržitelný rozvoj’, pojem, který je zde vyjádřen, má kořeny v prastaré a tisíciletími osvědčené moudrosti různých tradičních kultur. Doufejme, že dialog k základním otázkám VUR a to nejen mezi jeho zastánci, ale i mezi jeho kritiky, bude na podobných konferencích či kolokviích pokračovat i v budoucnu.  K trvale udržitelným vizím lze patrně dospět různými cestami, ovšem jedna z nejlepších vede skrze upřímné, otevřené a trpělivé diskuse.

Konference "Vzdělávání a trvale udržitelný život" - sobota

A konečně na sobotu 26. června je předběžný program konference "Vzdělávání a trvale udržitelný život" následující (viz včera):

Jan ČINČERA: Výchova k udržitelnému rozvoji jako nová generace environmentální výchovy?
Eva ŠMELOVÁ: Jak realizovat vzdělávání pro udržitelný rozvoj v předškolním a raně školním věku.    Jana FELLNEROVÁ: Specifika environmentální výchovy v předškolním věku.
Kirsti LINDH (Finsko): The significance of values in youth education for sustainable life. (Význam hodnot při vzdělávání a výchově mládeže pro trvale udržitelný život.)
Dana KVASNIČKOVÁ: K pojetí vzdělávání pro udržitelný rozvoj.
Karel TOMEK: Vzdělávání pro udržitelný rozvoj z pohledu kurikulárních dokumentů, přípravy učitelů a jejich metodické podpory.
Miroslav NOVÁK: Posilování kontaktu dětí s přírodou v mateřských školách.
Jana HARMANOVÁ: Jak Moravskoslezský kraj podporuje EVVO ve školách a školských zařízeních.
Milada ŠVECOVÁ: Evropské projekty v kontextu výchovy k trvale udržitelnému rozvoji.
Alena MARKOVÁ: Vzdělávání k udržitelné spotřebě a udržitelnému životnímu stylu.
Marie KORDULOVÁ: Výchovně vzdělávací strategie a jejich vliv na rozvoj znalostí, rozhodovacích dovedností i postojů ve prospěch udržitelného rozvoje, všech pracovníků škol.

Pravděpodobně ještě v jedné prezentaci s kolegy představíme svůj projekt:

Rostislav FELLNER, Daniel D. NOVOTNÝ, Barbora MACHOVCOVÁ, Robert BARGEL & Olga MOKREJŠOVÁ: Projekt OP VK „Příroda, krajina a lidé v rámci vzdělávání pro udržitelný rozvoj“ zahajuje.

Jaro v Českém krasu

Konference "Jaro v Českém Krasu"
Sv. Jan p. Skalou, 20. května 2010
Petra Schnitzerová: Naši sousedi netopýři 
Marcela Kovářová: Reálie ve Sv. Janu p. Skalou (motýli, světluška, mravenci)
Štěpán Rak (Muzeum Beroun): Suchou nohou po mořském dně
Květa Černohlávková: Environmentální výchovné projekty (Junior Ranger Project)

21.5.2010
Jana Fellnerová: Metody EVVO vhodné pro mateřské školy a první stupeň ZŠ

Bruner: “Kohokoli můžeme naučit cokoli, máme-li vhodnou metodu.”
Metody (podle E. Svobodové) - založené na:

• prožitku 
• vzoru, 
• hře, 
• pohybu, 
• manipulaci a experimentu,
• komunikaci, 
• tvoření
• fantazii a magičnu
• myšlenkových operacích.

Metody v EVVO
    - pozorování
    - smyslové podněty
    - experimenty
    - narativní metoda
    - práce s knihou
    - exkurze
    - beseda
    - dramatická výchova
    - práce
    - slavnost
    - hra
Dále:
    - průzkumný rozhovor (inquiry)
    - modlitba/meditace.

Pak se ještě konaly semináře, kterých jsem se ale kvůli výuce nezúčastnil (aplikuji na svých studentech metodu filosofického zkoumání).

Příroda jako kulturní problém

Ve Svatém Janu p. Skalou se připravuje mezinárodní pedagogická konference Vzdělání a trvale udržitelný život (22-26. června 2010). Můj plánovaný příspěvek se jmenuje "Příroda jako kulturní problém: Multikulturní podstata environmentální výchovy."

Zatím mám úvod:

Současná západní společnost patří k jedné z nejšťastlivějším společnostem v dějinách lidstva. Žijeme v období mimořádně velkého rozšíření vzdělanosti, svobody a blahobytu. Negramotnost prakticky vymizela, roste počet absolventů středních i vysokých škol, politické, ekonomické a náboženské svobody se po roce 1989 dostaly i do střední a východní Evropy a co se týče množsví a pestrosti zboží a služeb dostupných dnešnímu západnímu člověku, o blahobytu taktéž nelze pochybovat - obzvláště pokud srovnáme dnešní situaci se situací našich rodičů a prarodičů či lidí z chudých zemí.

Na druhou stranu však také čelíme řadě problémů a výzev. Vzdělanost je fragmentována do nepřehledného labyrintu specializací a komunikace mezi rostoucím množstvím oborů se stává čím dál tím obtížnější. Svoboda a pluralita jsou často nejen obohacením, ale i zdrojem napětí a konfliktů. Neúcta a „zlá krev“ se projevuje mezi politickými stranami, etnickými menšinami, lidmi různých náboženských a etických stanovisek a navíc se jakékoli hádce a neurvalosti dostane většinou daleko větší publicity než projevu solidarity a přátelství. Blahobyt vede mnoho lidí k rostoucí a stěží uhasitelné žízni po stále větším množství zboží a požitků. A cenu tohoto blahobytu platí alespoň z části krajina, diverzita přírodních druhů, zásoby neobnovitelných přírodních zdrojů a zdraví lidí, v regionálním i globálním měřítku.

Žádný ze zmíněných problémů nelze odstanit z našeho života jednou provždy, tak jako si nemůžeme uchovat jednou provždy své zdraví a svůj život. Můžeme ale v dlouhodobé perspektivě přispět ke zmírnění jmenovaných problémů či naopak k uspíšení jejich nárůstu do společenské katastrofy. Klíčovými činitely v dlouhodobé péči o udržitelný život a zdraví společnosti jsou funkční rodiny, rozvinutá občanská společnost, spravedlivé politické a ekonomické uspořádání, ohleduplný přístup k životnímu prostředí, kvalitní média a v neposlední řadě vzdělání. V této práci se chci věnovat poslední jmenované obasti, tj. oblasti vzdělání, a to konkrétně multikulturní a environmentální výchově. Přestože na první pohled tyto dvě vzdělávací oblasti spolu téměř nesouvisí, chtěl bych poukázat na to, že péče o přírodu je v prvé řadě kulturním problémem a že je tudíž pedagogicky výhodné propojovat vzdělávání v obou těchto oblastech.

Co je to příroda?

Je toto příroda?

(zatím nejvzdálenější známá galaxie IOK-1, vzdálená 12.88 mld světelných let, asi 750 ml. let od velkého třesku)

Je toto příroda?

A zde se ani nemusím ptát - toto je všeobecně chápáno jako příroda:

Pokus o vystižení pojmů vyjadřovaných termínem 'příroda':

z ř. φύσις, lat. natura, pův. ve významu to, co se rodí; v dějinách kladeno do různých protikladů, např. k zákonům (jakožto sféra nezávislá na lidské dohodě), k věcem pomyslným (jakožto něco reálného), k myslícímu subjektu (jakožto něco mechanického a neživého); dnes se jako příroda označuje v širším smyslu slova celý hmotný svět, v užším živý hmotný svět, a v nejužším tu část živého světa, která je člověkem nedotčena.

Co je to kultura?

Co je to kultura? Američtí antropologové Alfred Kroeber (1876–1960) a Clyde Kluckhohn (1905–1960) ve své knize Culture: A Critical Review of Concepts and Definitions (Questia) z r. 1952 rozlišili 164 různých definic tohoto slova. Z nich považují za základní následující tři:

1. vybraný vkus v umění („vysoká kultura“);
   
2. integrovaný systém lidského vědění, názorů a jednání, které je závislé na schopnosti myslet pomocí symbolů;
   
3. sdílené postoje, hodnoty a praktiky, které charakterizují nějakou skupinu lidí či nějakou instituci.

Podle Jana Sokola (Malá filosofie člověka, Praha: Karolinum, 1994, s. 64) má toto slovo také tři základní významy - ovšem poněkud jiné:

1. to, co je třeba pěstovat (odtud např. kultura vína nebo určité bakterie);
2. souhrn dovedností, zvyků, životních norem, myšlenek a děl, který se v rámci určité společnosti pěstuje a předává učením (hmotná a nehmotná kultura);
3. lidská skupina, charakterizovaná společnou kulturou (např. únětická kultura)"
   

Sokolův druhý význam odpovídá Kroeberově a Kluckhohnově definici. V tomto smyslu je kultura vše, co je vytvořené pomocí lidské představivosti, rozumu, a vůle. Takto definovanou kulturu lze klást do protikladu k přírodě, která zahrnuje vše, co „se samo rodí“.

Projekt: Příroda, krajina a lidé v rámci vzdělávání pro udržitelný rozvoj

Z workshopů k EVVO (environmentální výchova, vzdělání, osvěta) ve Sv. Janu p. Skalou vytvořil Dr. Fellner tým (v němž je kromě mě i Mgr. Bargel a Mgr. Machovcová),. Budeme se podílet na první fázi vývoje výukového programu "Příroda, krajina a lidé v rámci vzdělávání pro udržitelný rozvoj." Naším cílem je poskytnout ppt presentace a příručku k dvěma průřezovým tématům RVP (8.3.2010): environmentální výchova a multikulturní výchova.

Celkově budeme připravovat 3 moduly po 25 tématech (10-10-5), naše prozatímní leitmotivy:

• 1A: Člověk jako kulturní živočich.
• 1B: Člověk a jeho životní identita.
• 2A: Člověk v ohrožení.
• 2B: Trvale udržitelný život – život v plnosti.
• C: Zrání – proces transformace.

Možné pojmy, kolem kterých se budou naše výklady a metodika "točit": kontinuita kultury a přírody, zjevné jako cesta ke skrytému, čistota vs. znečištění, konzumerismus vs. “lehký život na Zemi”, lidé a (ostatní) zvířata, lidé a (ostatní) příroda, krajina, trvalá udržitelnost, diverzita vs. uniformita, komunikace, radost vs. strach, strategie osobní zodpovědnosti vs. strategie vnějších řešení, odcizení vs. sblížení, hodnoty a naplněný život, transcendence a imanence, symbióza vs. zápas, evoluce a devoluce, hluboký vs. mělký, divočina vs. zahrada ...

Co by se ještě dalo a mělo probrat? (Kromě EVVO jde také o multikulturní témata ...)

Hlas na tento den

V poslední době jsem si více všímám zpěvu ptáků ... kromě těchto přírodních zvuků a ticha mě jakýkoli jiný muzak ubíjí. Zjistil jsem, že nejsem asi jediný s touto zálibou, v Británii dokonce vznikla radio stanice zaměřená na zvuk ptáků:



Stanici si lze poslechnout zde. Samozřejmě je lépe si poslechnout zpěv přímo na živo, což lze naštěstí i ve městech.

Český rozhlas má ovšem ještě něco daleko lepšího: program Hlas na tento den, který systematicky uvádí hlasy našich ptáků (autor nahrávek: ing. Pavel Pelz). Z hudebního hlediska jsou mými momentálními favority: kos černý, sýkora koňadra, budníček menší.

Fascinaci ptačím zpěvem samozřejmě projevili i hudební skladatelé, nejen v úsměvném žánru rapu od Lukáše Hurníka (ČRo), ale i od geniálního Oliviera Messiaeneho v jeho Oiseaux exotiques (Exotické ptactvo). Robert Fallon má na svých stránkách krátké porovnání pěti Messiaenových ptáků s jejich reálnými ornitologickými záznamy (nejhezčí je kardinál).

Nahrávky ing. Pelze jsou výsledkem čtyřicetilet práce a sledují i nejrůznější komunikační situace: např. vábení, varování, hlasy uvědomovací či potravní.

Ekofilosofové: Jeffrey E. Foss

Kanadský (spíše analytický) filosof Jeffrey E. Foss je autorem obsáhlé knihy Beyond Environmentalism: A Philosophy of Nature (GOOGLE; recenze). Podobně jako náš president Václav Klaus tak i Foss hájí tezi, že žádná ekologická katastrofa nehrozí. Nicméně (na rozdíl od Klause) se Foss obšírně věnuje hledání nového a hlubšího (symbiotického) soužití člověka s přírodou, jejíž jsme součástí. V tomto smyslu Fosse řadím k ekofilosofům, třebaže se Foss distancuje on "populárního environmentalismu."

Ekofilosofové: Richad Routley

Australský analytický filosof a logik Richard Routley (1935-1996) je někdy přímo považován za zakladatele (současné) environmentální etiky (článkem Is There a Need for a New, an Environmental Ethics?). Routley byl patrně svérázná osobnost, proslul mj. svou "obhajobou" kanibalismu a pro mne je důležitý i svými úvahami o neexistujících objektech. Teď chci ale zmínit jeho argument ve prospěch vnitřní hodnoty (VH) mimo-lidského života: (Parafráze) Představme si, že na světě zbyl pan Poslední Člověk a ten může stiskem tlačítka zničit celou planetu. Pokud platí, že mimo-lidské tvorstvo má pouze instrumentální hodnotu, pak zničení zbytku planety není morálně nesprávné. Naše intuice nám ale říká, že morálně nesprávné je. Tudíž pro většinu z nás je morální instrumentalismus nepřijatelný.

Routleyho argument pro vnitřní hodnotu je obzvlášť silný. Záhadou pro mne ale zatím je, proč řada filosofů z vnitřní hodnoty mimolidského tvorstva vyvozuje relativní hodnotu lidského života (člověk je podle nich jen jeden z živočišných druhů a etické závazky vůči lidem, individuálně či druhově, jsou stejné jako vůči nelidem). Vlasta V. upozorňuje na to, že Quentin Smith vyvozuje z teze o vnitřní hodnotě dokonce nihilismus. Moje vize světa je středověká: hierarchie stupňů bytí a tudíž i hierarchicky odstupňované vnitřní hodnoty (minerály, rostliny, živočichové, lidé).
------
Dnes jsem si splnil dávný sen: navštívil jsem Brdy, kolem kterých často jezdím, a vyjel na vrch Praha (862 m.n.m.), který vidím z hartmanického kopce Hamižná (asi 60 km vzdušnou čarou). Plně sdílím Naessovu fascinaci divočinou, i když v Brdech je divočina zároveň prolnuta pozůstatky po vojenské činnosti.

Zelený patriarcha

Mezi křesťany, pokud vím, se nejvýrazněji do environmentálního hnutí zapojil Bartoloměj I. Myslím, že ne náhodou, protože je to právě východní církev, která má smysl pro posvátnost, kterou každý "normální" člověk cítí při výstupu na horu či na cestě lesem.

Zde, na stránkách patriarchátu, je asi hodinové a velmi pěkné video o Bartoloměji I The Green Patriarch.

Samozřejmě se k této tematice vyjadřuje i katolická církev. Pozornost ji věnoval Benedikt XVI v encyklice Caritas in veritate (viz 26.9.2009 a násl.) a v poselství ke Světovému dni míru 1.1.2010, jehož téma znělo "Chceš-li být tvůrcem míru, ochraňuj stvoření". Mj. v něm řekl:

"Konečně nelze opomenout velmi příznačnou skutečnost, že totiž mnozí nacházejí pokoj a mír a cítí se být obnoveni a posíleni, když jsou v úzkém kontaktu s krásou a harmonií přírody. Existuje zde určitý druh vzájemnosti: když se staráme o stvoření, zjišťujeme, že se Bůh prostřednictvím stvoření stará o nás. Na druhé straně správné pojetí vztahu mezi člověkem a životním prostředím nevede k absolutizaci přírody ani k tomu, abychom ji považovali za důležitější než samotnou osobu. Pokud učitelský úřad církve vyslovuje určitou obavu z přístupu k životnímu prostředí inspirovanému ekologickým nebo biologickým exklusivismem, je to proto, že takové pojetí vylučuje ontologický a axiologický rozdíl mezi lidskou osobou a ostatními živými bytostmi. Tímto způsobem se fakticky eliminuje identita a vyšší postavení člověka a upřednostňuje se rovnostářský pohled na "důstojnost" všech živých bytostí. Tím se dává průchod novému panteismu s novopohanskými akcenty, podle nichž se spása člověka odvozuje ze samotné přírody chápané v čistě naturalistickém duchu. Církev však vyzývá k vyváženému nastolení otázky při respektování "gramatiky", kterou Stvořitel vložil do svého díla, když svěřil člověku úlohu strážce a zodpovědného správce stvoření, úlohu, kterou člověk jistě nesmí zneužívat, ale ani se jí nemůže zříkat. Konečně opačný postoj absolutizace techniky a lidské moci končí jako závažný útok nejen na přírodu, ale i na samotnou lidskou důstojnost."

Ekofilosofové: Arne Naess

Norský logik a filosof Arne Naess (1912-2009) je dalším zajímavým ekofilosofem, zakladatelem tzv. deep ecology (hluboká nikoli hlubinná ekologie). Podstata tohoto hnutí spočívá v důrazu na hledání nikoli pouze prostředků k řešení ekologické krize (to by byla pouhá shallow ecology, mělká ekologie), ale v hledání vyrovnaného duchovně-náboženského, intelektuálního a fyzického vztahu k přírodě kolem nás.

Dokumentární film o Naessovi The Call of the Mountain z r. 1997:



Hluboká ekologie zahrnovala v původním Naessově článku z r. 1979 sedm principů:

(a) metafyziku sou-náležitosti (inter-relatedness),
(b) étos biosférického egalitarianismu,
(c) hodnota diverzity a symbiózy,
(d) proti-třídní postoj,
(e) opozice ke znečištění a ničení zdrojů,
(f) hodnota komplexity,
(g) důraz na lokální autonomii a decentralizaci.

V další etapě svého myšlení (po r. 1984) se již Naess neodvolává na principy (a) a (b), ale na vnitřní hodnotu (intrinsic value) všeho živého i neživého. Vnitřní hodnota přírody se neodvozuje od člověka jako hodnota instrumentální.

Ekofilosofové: Henryk Skolimowski

Dalším zajímavým ekofilosofem by mohl být Henryk Skolimovski. Ve své knize Zelená svatozář (1998) jej zmiňuje Erazim Kohák:

Filosoficky významný je způsob vnímání světa, z něhož ekologické vnímání skutečnosti vychází. Pro mě je to především živý svět. Nikdy jsem se nenaučil žít v prozaickém světě neživých předmětů. Můj svět byl vždy onen okouzlený svět, jak o něm píše ... Morris Berman. Teoreticky vím, že svět je možno chápat jako shluk hmotných částic v mechanickém pohybu, že slepičku v živočišné výrobě lze chápat jako biologický mechanismus a hrneček jako věc. Dovedu se k tomu přimět, když je potřeba, avšak připadá mi to umělé, neskutečné. Tak svět prostě neprožívám. Můj svět je společenstvím bližních, lidských i mimolidských, propojený vztahy hodnoty a významu - tak jako svět Františka z Assisi ... Základní kategorie mého světa jsou osobní. ...

Ten svět je mi drahý - a zároveň posvátný. ... Můj svět není posvátný proto, že "věřím v Boha", jehož apoštolské vyznání víry popisuje jako "stvořitele nebe i Země". Je to něco základnějšího: určitý pocit údivu a vděčnosti za to, že vůbec je něco a ne prostě nic. Bytí mi vždycky připadalo jako veliký, neslýchaný a nečekaný dar. ... Žiji s pocitem naprosté ne-samozřejmosti, smrtelnosti všeho, co je - a vděčnosti za to, že to je. Proto se mi zoufale příčí každé plýtvání, každé zneužívání čehokoliv: je to neúcta k daru. Polsko-americký filosof Henryk Skolimowski, který vychází z římskokatolické křesťanské tradice, poukazuje na to, že základní náboženské postoje, pokora a vděčnost, jsou i ekologické postoje." (s. 155)

Z webových stránek hnutí, které vychází z idejí H. Skolimowského se ovšem nezdá, že by byl Skolimowsky v nějakém formálním smyslu katolickým filosofem (ač je obdivovatelem Tailharda de Chardin). Pět klíčových tezí jeho ekofilosofie je:

1) Svět je svatyní.
2) Úcta k životu je hlavní hodnotou.
3) Skromnost je podmínkou vnitřního štěstí.
4) Spiritualita a racionalita se navzájem doplňuje.
5) Abychom uzdravili planetu, musíme nejprve uzdravit sebe.