Umění a filozofie

Dnes jsem byl tlumočit v Ludwigsthalu (DE) při setkání mezi občanským sdružením Šumavská renezance a jejími německými partnery. Na setkání byla mj. sopranistka Josephine Pilars de Pilar a její manžel fotograf Siegward Schmitz, oba prvotřídní umělci. De Pilar je nejen zpěvačka, ale i vynikající pedagožka, pořádá specielní workshopy pro děti a dospělé a svá představení formuje i do dramatické podoby. Schmitz se specializuje především na panoramata přírody (velikost až 1.5 x 3 metry).

Pro filozofa jsou rozhovory s umělci velmi podnětné, protože v dobrém umění se projevuje něco "vyššího", něco z Moudrosti, kterou hledá a studuje i filosofie. Na druhou stranu ovšem mohou být tato setkání i frustrující, protože umělci většinou o Moudrosti nic neví a jejich reflexe nad tím, co vlastně jakožto umělci říkají a dělají, je z logického a filozofického hlediska žalostná. (Chápu ovšem, že z jejich hlediska je filosofie zbytečná a nudná oklika k "podstatě věcí").

Ambivalentní postoj k umění měl již Platón. Slovy Davida W. Clowneye (EN):

Platón měl vůči umění vztah lásky-nenávisti. Musel nějakým způsobem umění milovat, protože o něm často mluvil a jeho poznámky ukazují, že velice pozorně sledoval to, co viděl a slyšel. Byl také vynikajícím literárním stylistou a vypravěčem; dokonce prý dříve, než potkal Sókrata a stal se filosofem, byl básník. ... Na druhou stranu viděl v umění hrozbu. Navrhoval, aby básníci a dramatici byli vyhnáni z jeho ideální Republiky, anebo přinejmenším, aby to, co tvoří, podléhalo přísné cenzuře. Podle jeho mínění má umění schopnost formovat chrakter a proto, aby mohli být vychováváni a chráněni ideální občané, umění musí podléhat přísné kontrole.

V Platónově době bylo umění kontrolováno ideou krásy. Nevím, co by Platón řekl na dnešní pojetí umění, které někdy samu ideu krásy a ošklivosti odmítá.

Věra Klásková - Irské balady - filozofie hudby

Rok se sešel s rokem a máme zde opět kytarový koncert irských balad "Písně ze Smaragdového ostrova" Věry Kláskové.

Hudba je filozoficky zajímavý fenomén (ostatně, co není?). Tradiční filozofové, jako např. Tomáš Akvinský, o hudbě ani o estetice příliš neuvažovali (ovšem viz studie U. Eca). Slavná je krátká zmínka o kráse v kontextu Tomášových úvah o Nejsvětější Trojici z Teologické summy:

... k tomu, aby něco bylo krásné, je třeba trojí. Za prvé, celistvost neboli dokonalost (integritas sive perfectio). Pokud je toto umenšeno, věc se tím stává ošklivá. Dále, náležitá úměrnost neboli soulad (proportio sive consonantia). A nakonec jasnost: proto se krásnými nazývají ty věci, které mají zářivou barvu (habent colorem nitidum). ST Iq39a8.

Hudba hrála a hraje poměrně velkou roli v myšlení kontinentálním (viz např. Friedrich Nietzsche) a téma hudby je populární i v současné analytické filozofii.