Dao De Jing 2 (překlad)

"Můj" překlad druhé kapitoly:

Podle textu Wang Biho (z 17.08.2008, upraveného 09.01.2010)

V podnebesí,
každý kdo koná dobré, byť s vědomím, že je to dobré, koná zároveň i zlé;
každý kdo koná požehnané, byť s vědomím, že je to požehnané, koná zároveň i nepožehnané.
Neboť co je a není, vzájemně se rodí,
lehké a težké vzájemně se transformuje,
dlouhé a krátké vzájemně se měří,
hlas a a zvuk spolu se vyskytuje,
dřívější a pozdější po sobě následuje.

Proto:
Mudrc vyřizuje své záležitosti, aniž by zasahoval; šíří své učení, aniž by mluvil. Přesto se nezříká toho, co bezpočet věcí dělá. Nevlastní, přestože žije.
Není závislý, přestože koná. Nezabydluje se, přestože má úspěch. Právě proto, že se [v ničem] nezabydluje,
neodchází.

Podle textů Mawangdui a Guodian (s další "interpretační masáží"):

Pod nebesy,
každý chápe, co neporušené dělá neporušeným, a stejně tak i porušeným;
každý chápe, co je požehnáné a tedy také to, co je [nebesy] nepožehnané.

Jsoucí a nejsoucí vzájemně se generuje,
těžké a lehké vzájemně se proměňuje,
dlouhé a krátké vzájemně se formuje,
horní a dolní vzájemně se naplňuje,
hlasy a tóny vzájemně se spojují,
dřívější a pozdější vzájemně se překlápí.

Vždyť autentický člověk [tj. ten, jenž naslouchá své Vizi], přivádí na svět věci, aniž by je vytvářel, šíří své učení, aniž by je vyslovil.
Bezpočet věcí se tvoří, aniž by je počal;
dějí se, aniž by je zamýšlel; ty proměnlivé věci on nepřivedl na svět.
A právě proto, že se u něho nezabydlují,
tak ho neopouští.

____________

Dnes jsem učil ve Sv. Janu p. Skalou, zítra odlétám s manželkou na týden do Israele. Pro mne to je již druhá cesta, pro manželku první. Ubytováni bychom měli být v levném hotelu v Betlémě. Protože nevím, zda tam budu mít přístup na internet, nastavím na tomto blogu automatické zobrazování našeho plánovaného programu po jednotlivých dnech a případně tyto texty aktualizuji či zpětně doplním.

__________

V Praze jsme ještě stihli zajít na 3D promítání filmu Avatar. Po stránce provedení neuvěřitelný, scénář celkově průměrný - což je u tohoto typu filmů velmi nadprůměrné (hlavní idea: boj dravé technokratické civilizace s "primitivním" ale "ekologickým" klanem inteligentních bytostí na planetě Pandora).

APA - středa

1. středa 30. prosince 2009, 9.00-11.00
"Debaty o Bohu" (Society of Humanist Philosophers)

1. David Steele “Co je to ateismus?”
2. Paul Draper “Problém zla”
3. Eric Reitan “Je Bůh Poblouznění (delusion)?”

2. středa 30. prosince 2009, 11.15-13.15
Autor a kritikové: Tad Schmaltz a jeho kniha Descartes on Causation (Daniel Garber, Steven Nadler, Tad Schmaltz)

Bohužel, na sekci 13.30-16.30 Is Faith a Virtue? (William Wainwright, Robert Audi, John Schellenberg, Robert Adams) se už neodvažuji zajít, protože odlétám už v 16.45. Doufám, že cesta proběhne v klidu, jestli jsem dobře pochopil zprávy, které tu kolem blikají (např. ve výtahu), tak se někdo pokusil opět o teroristický akt na cestě z Amsterodamu a tak se kontroly na letištích velmi zpřísnili. (Ještě že ten Abdulmutallab počkal než dojedu do USA takže sem proběhla cesta v pohodě).

POSTSKRIPTUM (2.1.2010)
K sekci "Debaty o Bohu" se chci ještě vrátit; sekci Tad Schmalze jsem také nestihl (potřeboval jsem ještě něco nakoupit); cesta proběhla v pořádku a rychle - na cestě do a z USA jsem zhlédl několik filmů: Harry Potter and The Half-Blood Prince (2009), Maria, ihm schmeckt's nicht! (2009, docela dobrá německá kulturní komedie), G-force (2009, hloupost ale umně provedená), a překvapivě pěkný film Julie a Julia (2009). Když nad tím tak uvažuji, většinu běžných kino-filmů vlastně vidím v letadle. Cesta uteče neuvěřitelně rychle, skoro jak ze Sušice do Prahy.

Teologie těla

Nedávno jsem zmínil kuriózní "povolání" Michaela Primase. Primasovo současné povolání je překvapivé nejen proto, že je (bývalý?) vědec, ale i proto, že je teista. Primas - a s ním i někteří další teisté - nevidí rozpor mezi svými názory na sexuální etiku a existencí Boha. Ač jsem přesvědčen, že mezi tradiční sexuální etikou (zahrnující monogamii, cudnost, atd.) a teismem jsou poměrně úzké souvislosti, je pravda, že tyto souvislosti nejsou vidět na první pohled.

Jan Pavel II. moderní odluku sexuální etiky a teismu vycítil. Jasně viděl, že jedna z nejnaléhavějších potřeb doby, je právě intelektuální prohloubení kontextu tradiční sexuální morálky. Nelze ji jen dogmaticky tvrdit, je třeba ji předložit a zdůvodnit tak, aby byla pochopitelná a přijatelná i pro "člověka moderní doby". Jan Pavel II. proto přišel s tzv. teologií těla. Teologií těla se zabýval každou středu (s přestávkou kvůli atentátu) několik let (od 5. září 1979 do 28. listopadu 1984; na dnešek přesně před 30 lety připadá 3. katecheze). Tyto středeční katecheze (vlastně jakési mini-přednášky) byly knižně vydány a jsou k dispozici i v češtině (ve vydání, které svou kvalitou předčí i vydání anglické):


Biografická poznámka 1: Spolu s několika dokorandy z katedry filosofie na Univerzitě v Buffalu (EN) nás teologie těla zaujala natolik, že jsme se v jarním semestru 2004 (leden až květen) scházeli k jejímu společnému studiu.

Biografická poznámka 2: Na Nově byl dnes vysílán film Šifra mistra Leonarda (2006 EN). O filmu nelze říci mnoho pozitivního - racionalita tvůrců filmu (a knihy) je na úrovni racionality geocentristů (EN) či teoretiků mladé Země (EN). Kupodivu jsem ale byl schopen dodívat se do konce.

Hodina klavíru (film)

Včera byl odvysílán televizní film scénáristy Jiřího Hubače a režiséra Zdeňka Zelenky Hodina klavíru. Jedná se o příběh vyléčeného alkoholika Františka Stáry (koncertního mistra a skladatele), který po návratu z protialkoholní léčebny dochází velmi rychle k poznání, že jeho odhodlání "začít znovu" je těžší než si představoval. Jeho žena ho mezitím opustila a je také vyhozen z práce. Další postavou příběhu je bývalý spolupacient z léčebny Eda Mandík, zřízenec z patologie, který Stáru obdivuje a považuje za přítele (třebaže Stára o jeho přátelství nestojí). V nejtěžší chvíli Eda Stárovi zcela nezištně a obětavě pomůže. Hlavní téma tohoto televizního filmu je přátelství.

Po tomto filmu byl odvysílán pořad Herci Jiřího Hubače. (Jeden z jeho zajímavých - "protofilosofických" výroků: "Člověk začne život chápat až když začne myslet na smrt.") Tento pořad mě zaujal především v tom, že jsem si doposud neuvědomoval zásadní význam dramaturgie (scénáristy). Scénárista vlastně napíše knihu (zvláštní knihu, kterou po natočení filmu nikdo nečte). Podle této knihy je pak natočen film. Film jako umělecké dílo má tedy "vrstvu" (jak by řekl Ingarden) nejprve literární, která je potom realizována a konkretizována v obrazech (z nichž zmizí část původního textu scénáře - ten, který popisuje kdo, co, kdy, kde, jak). Z toho vyplývá, že ontologie filmu je závislá na ontologii litrárního díla (třebaže není na ni redukovatelná).

Stanford Encyclopedia of Philosophy obsahuje článek o filosofii filmu (EN), ten se ovšem ontologii filmu nevěnuje - na rozdíl u článku o filosofii hudby (viz Koncert PSBU)

Match Point (film)

I na Nově se občas objeví kvalitní film: strhující drama Match Point: Hra o osud Woody Allena z r. 2005 (EN). Herecké výkony, střih, scénář, vše vynikající a navíc podbarvené Verdiho hudbou s alluzemi na řeckou tragédii a Dostojevského.

"Match point" znamená poslední bod, který člověk potřebuje k vítězství, především v tenisu. Film začíná záběrem na tenisový míček přelétávající síť z jedné strany kurtu na druhou. Míček o síť zavadí, vyletí vzhůru, záběr ustrne, aniž by bylo jasné, na kterou stranu míček spadne. K této scéně hlavní hrdina Chris říká:

Muž který řekl větu:„Raději budu mít v životě štěstí, než abych žil správný život“ toho věděl o životě mnoho. Lidé se bojí postavit se tváří v tvář faktu, jak velká část jejich života záleží na štěstí. Člověka může až vyděsit zjištění, jak mnoho věcí je mimo jeho kontrolu. V tenisovém utkání jsou momenty, kdy míček zasáhne pásku a v ten moment může jít dál anebo spadnout zpět. S troškou štěstí poletí dál a vy vyhrajete. ... Nebo možná ne a vy prohrajete.

Chris byl člověkem, který měl štěstí, který dosáhl vše, co si zamanul. Jako jakýsi anti-Job získal celý svět při naprosté ztrátě své duše. Jako Job doufal v příchod spravedlnosti (jak sám uznal v rozhovoru s duchem své oběti). Spravedlnost, která ovšem nepřišla - nakolik lze soudit z omezeného výseku reality.

Film klade ostrým způsobem otázky přečinu a trestu, štěstí (ve smyslu mít štěstí nikoli být šťasten) a morální integrity, osudu a "kosmické" spravedlnosti. Jedná se o film na způsob "filosofického semináře".