Pánek o Evropě

Přední český historik Jaroslav Pánek přednesl a publikoval v časopise Vesmír vynikající zamyšlení "Mezi minulostí a budoucností našeho domova: Malá úvaha nad Evropou" (děkuji Tomašovi M. za odkaz). Článek střízlivě a výstižně popisuje současný stav Evropy v historickém kontextu a na závěr dává rady co s tím, mj.:

"(1) Učiňme téma evropské civilizace jedním ze závažných předmětů na vysokých a postupně i na středních a základních školách. ... (2) Rozviňme o tomto tématu diskusi na celospolečenské úrovni; zbavme se tabuizace závažných otázek a strachu z přemýšlení o budoucnosti; postavme téma civilizace na úroveň srovnatelnou s tématy ekologickými."  

Svým způsobem jsou tato doporučení již zčásti implementována - v Rámcových vzdělávacích programech (RVP) pro ZŠ a SŠ je jedno z pěti průřezových témat "Výchova k evropským a globálním hodnotám". Vlastní popis a formulace tohoto tématu je ovšem natolik nemastná, neslaná a politicky korektní a další průřezové téma (multikulturní výchova) má přesně opačného ducha, takže celkový přínos RVP je zatím neutralizován. (Uvidíme, zda se PKL podaří formulovat lepší alternativu)

V Pánkově článku bych nesouhlasil pouze s několika drobnostmi: 

"Osvícenství 18. století a revoluce vycházející z jeho idejí podstatně oslabily vliv církví na veřejný život, ale nepopřely křesťanské, přesněji řečeno křesťansko-‑židovsko-antické základy evropské civilizace. Otevřely cestu k sekularizaci a zároveň i ke snazšímu dorozumění mezi zeměmi, které v předchozích staletích vyrůstaly pod konkurenčními vlivy katolicismu, pravoslaví či různých forem protestantismu. Tato nová situace konečně přinesla plné zrovnoprávnění židovské menšiny, bez jejíhož intelektuálního vkladu si vůbec nelze představit kulturní a vědecký vzestup moderní Evropy."

Souhlas až na to, že by osvícenství jako takové nepopřelo základy "křesťansko-židovsko-antické civilizace". U některých forem osvícenství (francouzské) totiž k tomuto popření došlo, u jiných nikoli (angloamerické). Rakouskouherská forma osvícenství (např. u Bolzana) vzešla dokonce přímo z některých katolických kruhů (což sice nesvědčí ani autentickému katolictví ani osvícenství, ale to je jiná otázka).

"Obavy z muslimů a z islamizace, ale hlavně strach z terorismu přiživují události, které se před očima Evropanů odvíjejí na ostatních kontinentech. Takové země jako Libanon či Kosovo se stávají laboratořemi, v nichž se procesy islamizace odehrávají takřka „v přímém přenosu“. Narůstající strach Evropanů už přináší první hysterické reakce. Nejnápadnější z nich je nedávné obnovení irského zákona o přísném postihu těch, kdo se rouhají. Pod trestní sankci byly v katolickém státě postaveny všechny projevy, které mohou vzbuzovat pohoršení věřících. Na jedné straně je to pokus o ochranu víry, na druhé straně nesplnitelná snaha zajistit ničím neproblematizované soužití vyznavačů různých náboženství. Avšak z povahy různých konfesí plyne, že leccos z toho, čemu jedni pevně věří, druzí odmítají, neboť je to v rozporu s jejich vírou. Nejde tedy jen o urážky jinověrců, ale také o kritické uvažování, ať již z hlediska konkrétního náboženství, či z pohledu agnostiků a ateistů. V důsledku znamená takový zákon vážný zásah proti svobodě kritického myšlení, na němž byla budována moderní Evropa."

Mezi kritickým myšlením a nesouhlasem s některým náboženstvím na jedné straně a urážkami a hanobením některých symbolů a výsměchem na straně druhé je zásadní rozdíl. Nelze stavět na stejnou úrověň legislativu chránící některé státní a náboženské sysmboly před veřejným výsměchem a legislativu potlačující "svobodu kritického myšlení".

Germain Grisez: Za hranice "nové morálky" (1988)

Po čase se potřebuji vrátit ke studiu etiky (viz 2.10.2010), tentokrát v souvislosti s PKL (16.6.2010). Jak jsem již zmiňoval nejvíce mne nadchla etická teorie Germaina Griseze, zatím čerpám z jeho úvodní učebnice Beyond the New Morality: Responsibilities of Freedom z r. 1988, kterou napsal s Russelem Shawem.

Kapitoly knihy:

1. Svoboda znamená zodpovědnost
2. Být osobou je celoživotní úkol
3. Co naplnění není
4. Naplnění je být cele osobou
5. Osoby se navzájem doplňují
6. Ne vždy víme, co je pro nás dobré
7. Lidská dobra: důvody k volbě
8. "Mít" (ought) poukazuje k plnosti bytí
9. První princip morálky
10. Etika lásky
11. Vodítka pro lásku (Guidelines for love)
12. Osoby, prostředky, cíle
13. Když je jednání ambivalentní
14. Povinnosti: zodpovědnost ve společenství
15. Náš rozvoj jakožto osob závisí na nás
16. Formace budoucnosti
17. Pokrok v perspektivě
18. Revoluce a reforma
19. Role náboženství
20. Musíme se rozhodnout, co budeme

Reklama na PKL

Dnes, kromě výuky filosofie a etiky na VOŠP, jsme měli opět pracovní setkání projektu PKL (již dvacáté druhé). Tentokrát jsme se zaměřili na nalezení nějakého výstižného shrnutí našeho programu pro reklamní upoutávku na náměstí v Berouně. Můj pracovní návrh: "Cílem našeho programu je hlubší poznání přírody a kultury a péče o její všestranný rozvoj." K jednotlivým pěticím témat: "poznáním k pravdě, respektem k toleranci, nadějí k optimismu, péčí k lásce, životem ke štěstí" - tyto slogany by měly shrnovat hlavní "ctnosti" jednotlivých tematických celků (viz 16.6.2010).

PKL v Hořovicích

První pokus s naším projektem PKL na skutečných středoškolských studentech na Gymnáziu v Hořovicích dopadl velmi dobře. Studenti v septimě dokonce dávali pozor a zodpovědně se zapojili do naší aktivity "volba bohů" (který antický bůh by měl být zvolen jakožto hlavní v dnešní době - zvítězil Apollon).