sobota 31. července 2010

18. neděle v mezidobí (C)

Kaz 1,2; 2,21-23: Marnost nad marnost – praví Kazatel – marnost nad marnost, všechno je marnost. Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. ... Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? ...

Žalm 90: ... Neboť tisíc let je v tvých očích – jako včerejší den, který minul ... Nauč nás počítat naše dny, – ať dojdeme k moudrosti srdce. ...

Kol 3,1-5.9-11: Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. ... Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou. Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli.

Lk 12,13-21: ... Bůh však mu řekl: ‘Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil?’ Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.“

Pierre Hadot - Filosofie jako životní cesta (pokračování z úvodu A.I.Davidsona)

Duchovní cvičení (třetí část)
Proč filosofická tradice zapomněla na svůj původně existenční impetus? Podle Hadota hrají roli tři důvody:

(1) Filosoficko-psychologický důvod: Člověk má tendenci spokojit se s teoretickým diskurzem odděleným od života či se za něj ukrýt, protože tím neriskuje sebe.

(2) Historický důvod: křesťanství nejprve přijalo antické pojetí filosofie a proto se např. mništví a vůbec křesťanství jako tako takové označovalo termínem 'philosophia'; později se význam tohoto termínu změnil - filosofie se začala považovat za pouhý přípravný teoretický nástroj ke studiu toho, co teprve stojí za to, tj. teologie; filosofie se stala ancilla theologiae, přičemž metody a existenční intence antické filosofie byly integrovány do křesťanské spirituality; konečným odtržení filosofie od spirituality a zrod filosofie jakožto systému nastal podle Hadota u Francisca Suáreze (s. 44 n. 200).

(3) Sociologický důvod: Filosofie se začala pěstovat na univerzitách, což jsou instituce profesorů-specialistů, produkující jiné profesory-specialisty. Filosofie už není určena všem lidem jakožto životní cesta, ale je určena především specialistům-profesionálům (v nejlepším případě je pak filosofie nabídnuta jako životní cesta pro profesora-specialistu).

"Teoretizace" filosofie a její odtržení od života nebylo nikdy úplné - Hadot poukazuje mj. na spirituální dimenzi filosofie u Abelarda, Erasma, Montaigneho, Descartesa, Spinozy a dokonce i u Kanta, dále Schopenhauera, Nietzscheho a Kierkegaarda, Marxe, Bergsona, Wittgensteina a Foucaulda.

Poznámka: Suárez a jiní barokní autoři kultivují nejen profesionální filosofii jako systém, ale i hlubokou křesťanskou spiritualitu. V tomto smyslu u nich de facto k odtržení filosofie od života nedošlo. De iure ale došlo k tomu, že byl striktně oddělen žánr "obsahové" filosofie a filosofie jako životního stylu (=spirituality). Toto oddělení má své výhody (např. Suárez byl takto stravitelnější pro luterány, kalvinisty a později i post-křesťany). Nemá ale toto striktní oddělování také své nevýhody?

pátek 30. července 2010

Pierre Hadot - Filosofie jako životní cesta (pokračování z úvodu A.I.Davidsona)

Duchovní cvičení (druhá část)
Filosoficky žít je podle Hadota fundamentálním rysem antického pojetí filosofie - filosofický diskurz (tj. "obsah") byl v antice podle Hadota druhotný, byl pouhým instrumentem filosofického života. (Distinkce mezi žitou filosofií a filosofickým diskurzem byla prý učiněna explicitně až v helénismu, implicitně je ale přítomna již u Platóna a Aristotela). Jedním z mnoha dokladů toho, že filosofie byla v antice primárně určitým životním stylem je fakt, že se jako filosofové označovali i lidé, kteří ani nepsali ani nevyučovali. Byli tak označeni na základě svého existenčního postoje, na němž se zjevovala esence dané filosofické školy.

V antice existovalo šest základních filosofických škol:
  1. platónská,
  2. aristotelská,
  3. stoická,
  4. epikurejská,
  5. skeptická (pyrrhónská),
  6. cynická.
Nejvýznamnější škola byla platónská, obzvláště později skrze novoplatonismus. Kromě historického faktu existence těchto šesti antických škol, zastává Hadot i tezi, že tyto školy vyjadřují základní existenční zkušenosti a životní možnosti člověka (bez ohledu na historický kontext). Pro aristotelismus je charakteristickým rysem teoretická kontemplace; pro platonismus je to láska a duchovní výstup; pro stoicismus je to (a) vědomí spřízněnosti všech jsoucen v kosmu, (b) svoboda daná tím, že jediné opravdové zlo vychází zevnitř, z vlastní morální volby, (c) absolutní respekt vůči každé lidské bytosti, (d) soustředěnost na realitu přítomného okamžiku; pro epikureismus je to základní jednoduché potěšení z existence, pro skepticismus je to přijetí konvencí a vzdání se úsudků; a pro cynismus je to odmítnutí konvencí a klidné snášení všeho. Každá škola měla řadu spirituálních cvičení pro své pojetí pravého života mudrce (filosofa), tato cvičení byla ale různě přejímána a kombinována.

čtvrtek 29. července 2010

Pierre Hadot - Filosofie jako životní cesta (pokračování z úvodu A.I.Davidsona)

Duchovní cvičení (první část)
Hadot, tak jako jiní moderní historikové, byl nejprve přesvědčen, že antičtí filosofové usilovali o kompletní písemný záznam svých filosofických systémů. Nejrůznější nedostatky a kontradikce ovšem Hadota přivedli k tomu, že začal brát vážně orální tradici, která, jak později pochopil, je základem antické filosofie. Psané texty byly jen pomůckou pro mluvené slovo, jehož cílem nebylo jen předat informaci, ale zapůsobit na duši partnera. Hadot si oblíbil citát Victora Goldschmidta (původně vztažený na platónské dialogy), že antické texty mají "formovat spíše než informovat." Toto je zřetelné především u Sókrata a jeho mise "poznej sám sebe". Jedná se o duchovní cvičení skrze dialog, skrze autentickou "sebe-přítomnost a přítomnost-k-druhým" (authentic presence of the self to itself, and of the self to others):

"Na Sokratovských a Platónských dialozích je patrná autentická přítomnost - ukazují na to, že nejdůležitější není řešení partikulárního problému, ale cesta kterou společně projdeme na cestě k tomuto řešení." (s. 20)

Třebaže podle Hadota některá antická díla jsou "psanější" než jiná, všechna mají dimenzi dialekticko-pedagogickou a jejich cílem je především osobní transformace a nikoli komunikace "encyklopedického vědění ve formě systému propozic a pojmů, které by, lépe či hůře, odrážely systém světa." (s. 21). To platí podle Hadota i pro texty Aristotela a Plotina. Cílem antické filosofie byla kultivace celého života filosofa, nejen jeho intelektu, ale i vůle, smyslů a představivosti. Filosof měl nejen vyprodukovat dobrou logickou, fyzikální či etickou teorii, ale dobře mluvit, myslet a jednat. Filosofie spočívala v umění žít (a být připraven na smrt). Antické filosofické texty proto přechází snadno mezi teoretickými a exhortativními mody a neváhají užít hyperbol a jiných rétorických prvků. Hadot zdůrazňuje to, že filosofická duchovní cvičení se netýkají jen etiky (postoje k druhým lidem), ale stejně tak i logiky (postoje k myšlení) a fyziky (postoje ke kosmu). Tyto tři disciplíny jsou sice odlišné když o filosofii mluvíme (např. ve výuce), jsou ale jedním nerozděleným aktem moudrosti, když filosofii žijeme.

středa 28. července 2010

Pierre Hadot - Filosofie jako životní cesta

Pierra Hadota (1922–2010) jsem řadu let míjel. Kdysi měl přednášku v Praze, na kterou jsem nešel, protože mě rozčilovala moje neznalost francouzštiny. Pak jsem si ofotil jeho knihu Philosophy as a Way of Life, ale nikdy jsem ji pořádně nečetl. Možná je to tím, že od filosofie jsem životní moudrost nečekal (tu jsem čerpal ze svého náboženského přesvědčení). V hnutí filosofické praxe (kde je tato kniha vřele doporučována) ovšem vidím snahu naplňovat to, co mnozí od filosofie očekávají: poskytnout životní orientaci. Podívejme se tedy na Hadotovu knihu. (1995).

Z úvodu A. I. Davidsona:


Metodika pro interpretaci historie antické filosofie
Hadot objevil důležitosdůležitost konkrétního kontextu daného antického textu, protože bez této znalosti velmi snadno text dezinterpretujeme. Např. Hovory k sobě od Marka Aurelia se zdály po staletí být jen nesourodými poznámkami. Hadot objevil v tomto textu inherentní stoickou strukturu duchovních cvičení (zaznamenanou u Epiktéta):
  • cvičení úsudku (logika), 
  • cvičení tužeb (fyzika), 
  • cvičení jednání (etika);
Cílem těchto cvičení bylo zapůsobit na sebe, docílit klidu. V perspektivě tohoto cíle a této literární formy (hypomnemata) dává najednou Aureliův text velmi dobrý a koherentní smysl. Neznalost tohoto cíle a literární formy vedla k mnoha interpretačním chybám - např. v nepodložené psychologizaci, kdy je Aurelius identifikován jako pesimista. (Obdobně byl např. Augustin ve Vyznáních dezinterpretován jako moderní člověk mluvící čistě o sobě).

Hadot si jako jeden z prvních filosofů dobře povšiml např. Wittgensteinovy literární formy ve Filosofických zkoumáních. Jejích cílem je terapie, podobně jako tomu bylo u antických textů. Podle Hadota jde totiž v antických textech primárně o sebe-kultivaci a duchovní cvičení (spiritual exercises) a jen sekundárně i o teze a dogmata.

úterý 27. července 2010

Příklady filosofických konzultací

Filosofické konzultace metodou "sókratovských otázek" (ať už to má se Sókratem něco společného či nikoli) není většině lidí příjemná. Někteří však vytrvají a dojdou užitečného výsledku (příspěvku k sebepoznání), jiní sice k čemusi dojdou, ale je zřejmé (většinou nikoli jim samým), že se jedná jen o zástupný problém. Př. tří konzultací z posledního týdne:

YV:
Otázka: "Je někdy morálně přípustné zabít člověka?"
Výsledek: "Není. Ani v sebeobraně. Tento můj názor je zcela ojedinělý, na což jsem hrdá."

SN:
Otázka: "Je tvrzení "vše je v naší mysli" pravdivé?"
Výsledek: "Tvrzení lze pochopit nepravdivě. I kdyby bylo možné pochopit je pravdivě, jedná se o nejasné tvrzení. Úsilí interpretovat tvrzení pravdivě vychází z mé snahy zachovat si v důvěru k autoritě, která dané tvrzení vyslovila."

MN:
Otázka: "Proč mě XY tak štve"
Výsledek: "Příčina iritace a hněvu s XY nevychází ze samotné osoby XY, ale z mých velkých očekávání, která o XY mám."

Samozřejmě, že výsledky těchto konzultací vypadají na první pohled triviálně. Důležité ovšem je, že se jedná o výsledky asi hodiny namáhavé vlastní myšlenkové práce partnerů - nic jsem jim nepředkládal, pouze kladl otázky, poukazoval na případné protiřečení a navrhoval formulace a shrnutí dosaženého.

Další přínos filosofické praxe je v tom, že se stávají zřejmější implicitní filosofické předpoklady z nichž názory lidí vychází (jak o tom mluvil Ran Lahav, 23.07.2010; v kontextu filosofování dětí viz SEP).

pondělí 26. července 2010

Základní přístupy k diskusi

Obecně vzato lze k jakýmkoli sporným otázkám přistupovat trojím způsobem:

(A) Dogmatismem s polemickým monologem
Dogmatismus je postoj při němž trváme na svém názoru bez ohledu na evidenci v jeho prospěch či neprospěch. Diskuse dogmatiků spočívá v monolozích, kdy jeden druhého neposlouchá. Často proto dochází k verbální polemice i v otázkách, kde vlastně panuje věcná shoda (nebo naopak).

(B) Relativismem s nonšalantním pseudo-dialogem
Relativismus je postoj podle něhož je pravda vlastnost vztažná (relativní) vůči individuu či socio-kulturní skupině. Pokud každý máme svou pravdu, není třeba poslouchat ty druhé, protože se mýlit nemohu. „Dialog“ relativistů spočívá v sérii monologů o soukromých pravdách.

(C) Kritickým realismem s dialogickým pluralismem
Kritický realismus je postoj podle něhož je pravda daná realitou a nikoli našimi soukromými představami a libovůlí; pravdu je pak třeba hledat a zastávat kriticky (nikoli dogmaticky), což znamená pečlivě zvažovat evidenci pro a proti. Pro kritický realismus je důležitým nástrojem dialog ve smyslu trpělivé diskuse, v níž si účastníci svá stanoviska vzájemně vyjasňují a zdůvodňují (tzv. „community of inquiry“).

sobota 24. července 2010

17. neděle v mezidobí (C)

Gn 18,20-32: ... Abrahám řekl: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“  ...

ŽALM 138: ... Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. ...

Kol 2,12-14

Lk 11,1-13: ... Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. ...

pátek 23. července 2010

Ran Lahav - filosofická praxe

Další zajímavou postavou filosofické praxe je izraelský filozof Ran Lahav. Třebaže má Lahav v mnohém jiný přístup než Oscar Brenifier i on je přesvědčen, že filosofie nedává odpovědi. Toto přesvědčení ovšem není atributem (nutnou vlastností) filosofické praxe. Atributem filosofické praxe je konkrétní pomoc konkrétnímu člověku v sebepoznání, tj. nejprve v tom, abychom uviděli svůj problém. A na nejhlubší rovině je každý náš osobní problém filosofický.



Na levé straně obrazovky je vidět Carmen Zavalu z Peru, se kterou jsem se seznámil ve Francii.

čtvrtek 22. července 2010

Peter Simpson - filosofická praxe

Před lety jsem se v Lichtenštejnsku a potom znovu v Buffalu setkal s Peterem Simpsonem, významným aristotelským badatelem (dělá především etiku a politickou filosofii, ovšem nejenom). Simpson je mj. členem American Philosophical Practitioners Association, což znamená že do hnutí filosofické praxe patří i vynikající "obsahoví" filosofové s akademickým vzděláním.

Jedním z kontroverzních popularizátorů hnutí filosofické praxe je Lou Marinoff (také akademický filosof).

středa 21. července 2010

Tradiční metody disputace

Podle článku Ignacia Angelelliho ("The Techniques of Disputation in the History of Logic," The Journal of Philosophy, Vol. 67, No. 20, 1970, pp. 800-815.) se tradičně rozlišují tři metody filosofického rozhovoru:

1. Metoda quaestio spočívá v tom, že pomocí otázek dovedeme partnera k protiřečení (Gredt: methodus socratica). Zdá se, že tato metoda je rozvinuta v Topikách a odpovídá jí středověká ars obligatoria. (Rudimentální podobu této metody používají filosofičtí praktikové jako Brenifier k vyjasňování vlastních postojů; mnozí praktikové se odvolávájí na přednášku The Socratic Dialog z r. 1922 od Leonarda Nelsona).

2. Metoda disputatio spočívá v hledání argumentu jehož závěr protiřečí tezi partnera (Gredt: methodus scholastica). Viz velkolepé Disputationes metaphysicae od Františka Suáreze.

3. Metoda megarská spočívá v nalezení kontradikce v partnerově tvrzení (prý málo užívaná metoda).

Angelelli dále probírá "starou logiku" (obligationes podle Pavla Benátského, ) a "novou logiku" především podle Ioanna Friderica Heineho (Methodus disputandi hodierna ex variis autoribus collecta, Helmsted 1710, 40 stran) a krátce srovnává s moderními dialogickými logikami (např. Lorenzen a Kamlah).

úterý 20. července 2010

Francie - dojem z pondělí

Včera jsem ještě měl možnost procházky po Paříži, od Montmartre po Notre-Dame. Obzvlášť hluboce na mě zapůsobil Montmartre protože uprostřed sentimentálních písniček a nepřeberného množství lidí již 125 probíhá nepřetržitá adorace. Dokonce je možné zúčastnit se noční adorace.

Paříž kdysi byla centrum scholastického výzkumu, dnes je to centrum bonmotové filosofie (jakýsi časopis Filosofie zde najdeme mezi hlavními časopisy v každém novinovém stánku). Nesouvisí snad pozdně středověký pařížský nominalismus se současnou francouzskou fascinací absurditou? Zajímavé je, že absurdismus pro ně není zdrojem "tragického životního postoje" (jako u Němců), ale naopak na něm zakládají svůj humor, své kavárny a své životní potěšení.

pondělí 19. července 2010

Francie - den 8 a 9

Dnes se vracím z planety Francie - pro mne mnohem záhadnější kultury než je čínská civilizace.

Co jsem se naučil:

1. Dozvěděl jsem se o existenci hnutí "filosofické praxe". Jedná se o jakousi psychoterapii, která vznikla mimo psychologickou komunitu mezi lidmi, kteří se inspirovali Sókratovským tázáním a několika dalšími metodami z filosofické tradice. Toto hnutí pracuje jak se skupinami tak s jednotlivci (poradenství) a má řadu forem a cílů.

2. Mnohem ostřeji vidím vliv postojů na obsah řečových aktů a možnost systematické práce s těmito postoji. Velmi užitečné jak pro filosofické diskuse s jednotlivci, tak ve výuce. Otázkou také je, jak vlastně pracují na postojích obsahoví filosofové, tj. analytikové a scholastikové, např. v disputacích.

Abych potěšil Vlastu, trochu kritiky: vlastní filosofický obsah semináře byl nulový, nedosahoval snad ani materiál základní školy. Několik účastníků bylo fascinováno elementárními obsahovými metodami a distinkcemi, které jsem v rozhovorech zavedl. Pokud by nějaký "obsahový" filosof pracoval s komunitou filosofické praxe, jednalo by se pravděpodobně o poměrně receptivní komunitu (Brenifier je výjimka pro svou přirozenou tvrdohlavost). Onen "obsahový" filosof by to ovšem musel dělat s heroickým stupněm trpělivosti a vytrvalosti, protože jinak tato komunita okamžitě spatří sebemenší disturbance v postojích a žádný jiný obsah je už nezajímá.

V neděli večer se Oskar nabídl jako subjekt filosofické porady, bylo to velmi zajímavé (pro mne, někteří diváci usnuli). Od otázky "Proč nerozumím muzice?" jsme se dostali k otázce priority bytí/nebytí, kde Oskar nejprve hájil prioritu nebytí, potom sestoupil k rovnosti bytí a nebytí. Tam jsme se zasekli a dále jsem ho vedl k ideji zda jeho záliba ve filosofii s dětmi neznamená, že má potíže správně uchopit "big issues" jako je bytí/nebytí. Jako "filosofický" poradce jsem udělal sice několik chyb (místy spěch, nevrátil jsem se k původní otázce, apod.) ale na poprvé to docela šlo. Carmen z Peru to nahrála na video, slíbila, že mi ho pošle, rád bych ho nahrál na blog. Naneštěstí metadiskuse ke konzultaci byla snad ještě zajímavější než sama konzultace, ta ovšem už nahraná není. V metadiskusi se vynořila ústřední osoba: Aristotelés se svým principem sporu. Oskar přiznal, že vůbec není schopen porozumnět o co vlastně Aristotelovi jde.

sobota 17. července 2010

Francie - den 7

Gn 18,1-10a
Ž 15
Kol 1,24-28
Lk 10,38-42
... jen jedno je třeba ...

Na mši svatou  ("Ježíšův worshop") jsem s Peterem Hartslohem šel do nedalekého Corvol-l'Orgueilleux.
-------------


Dnes jsme měli workshop se Sabrine Thevenet (jakási arteterapie) a Peterem Hartslohem (capitula - každý mlčí tak dlouho, jak druhý mluví; poté řada "metaotázek"). Potom jsme byli pozváni na vepřovou opékačku do bývalého mlýnu. Brenifier po několika sklenkách poprvé sebral odvahu mluvit se mnou o obsahu své filosofické pozice a nikoli jen žertovat a vyprávět vtipy. K vlastní argumentaci proti jeho pozici sice nebyl dostatečný čas, přinejmenším ale odsouhlasil moji diagnózu: Antilogismus - kontradikce reálně existují (není nicméně hegelián, protože za Absolutního Ducha se nepovažuje). Jeho hrdinou je Mikuláš Kusánský (a Platón a Leibniz). Sofismata, kterými hýří a které od něho jeho učedníci přebrali, mají zdroj v přesvědčení, že "normální" logika ("common sense") stačí, protože jejím úkolem je vnutit pokoru před "realitou" (=individuální sebepoznání). Další rozvoj logiky ho nezajímá a považuje ho za zbytečný, protože odvádí od hlavního úkolu filosofie, totiž k práci na postojích. To je to primární a jediné oč ve filosofii jde. Celá jeho metoda je jen o tomto. Je to kontrární protiklad scholastiky (či zdravé analytické filosofie), kde jde primárně o obsah. Brenifier se mi přiznal, že tušil, že mám nějaké napojení na Tomáše Akvinského (a omylem mi po týdnu začal říkat Tomáši místo Danieli). Je velmi vzácným příkladem absolutní oddanosti své filosofické pozici. Naprosto vše, co Brenifier dělá odráží jeho filosofické přesvědčení, že obsah filosofie je absurdní a důležitý je jen "filosofický" postoj.

Další literatura: Hadot, Philosophy as a Way of Life.

Otázka: Jak znovuvytvořit živé komunity schopné soustředení na obsah filosofie, protože umí pracovat i s disturbancemi ve svých postojích?
---------------
Dodatek (neděle 18.7.2010): 

Nedělní workshop s Carmen Zavala se týkal její práce ve "filosofické kavárně". Diskutovaná otázka byla "Co je to úrážka". Otázka byla pojata obsahově (definice) a nikoli postojově (proč si klademe tuto otázku). Pravidla diskuse ale nebyly příliš rigorózní.

pátek 16. července 2010

Francie - den 6

Dnes jsme měli dva workshopy:
(1) Isabele Millon, Brenifierova manželka, pracuje s dětmi a mládeží v různých zemích. S Oskarem založila před 17 lety Institut pro praktickou filosofii. Millon nejprve vysvětlila principy svého workshopu a potom jsme pracovali s otázkou "Do you rather impose your own ideas or accept others' ideas?" 

(2) Hreinn Palsson pracoval s dětmi asi 13 let (teď pracuje v univerzitní administrativě). Používá Lippmanovu metodu. Přečetl krátký příběh, sesbíral návrhy na otázky, které lze v příběhu nalézt, a nakonec jsme diskutovali (poprvé!) nad samotnou otázkou. Oba worskopy výborné (třebaže na opačném spektru, tj. striktně strukturované - postojové a slabě strukturované - obsahové). Konečně něco užitečného pro můj původní záměr zlepšit svou výuku učitelek MŠ, příp. další výuku obecně.

Navíc jsem konečně trochu pochopil o co zde jde.

čtvrtek 15. července 2010

Francie - den 5

Dnes měl workshop Peter Hartsloh o "Kvalitě otázky" (ve filosofickém poradenství). Pak jsme hodnotily předchozí worskopy pomocí jakési "nietzscheovské transvaluace" (poskytnout stejný pojem s opačným hodnocením).

Nejsvětlejším okamžikem dne byl výlet do středověkého města Vézelay (středověké město).

Večer jsme rozebírali tři "filosofické" konzultace. Pod tímto označením se skrývá jakési "sebe-uvědomění" či pojmenování/konceptualice vlastní osoby; jde o to něco "uvidět" (nikoli řešit) nějakou věc o vlastní osobě. Tyto konzultace začínají nějakou otázkou, která je ale vlastně naprosto nedůležitá, Brenifier ji pouze považuje za "the big cover up". Když jsme dělali toto poradenství v tříčlené skupince (kde byl i Shiv K. Tripathi) tak to nakonec bylo docela zajímavé, protože nikdo z nás nehrál francouzskou sofistiku.

středa 14. července 2010

Francie - den 4

Dnes je svátek Francouzské republiky. Dnes jsme měli 3 workshopy. Miloš Jeremić ze Srbska, Rayda Guzman z Venezuely a Audrey Jers z Francie. Miloš se snažil zčásti aplikovat "Brenifierovu metodu", Audrey zcela, výsledky opět katastrofální. Většina času se stráví nekonečnými diskusemi verbálních problémů, takže jsme se zatím skoro vůbec nedostali k reálnému filosofování. (Zdá se, že primárním cílem těchto "filosofických praxí" není filosofie, ale jakási psychoterapie s filosofickými bonmoty). Užitek je zatím z několika filosofických cvičení a také jsme hráli petanque. Večer jsme byli pozváni k prohlídce soukromého gotického hradu. Jsou zde moc zajímaví lidé, obzvláště si rozumím s indickým profesorem managementu z Tanzánie (Shiv K. Tripathi).

úterý 13. července 2010

Francie - den 3

Dnes jsme měli seminář od 9.15 do 11.30 s Brenifierem a poté worshop Philosophical Questioning s jeho mladým studentem (Jerome Lecoq). Lecoq se pokoušel aplikovat Brenifierovu metodu, sklidil ovšem na konec od většiny účastníků zdrcující kritiku. To mě přivádí k prvnímu pokusu o formulaci toho, co se to tu vlastně děje. Zdá se, že přítomní účastníci jsou angažováni ve dvou typech aktivit: filosofické poradenství a filosofie s dětmi. Včera večer zde byla ukázka filosofického poradenství. Klient položil otázku "Co je smyslem života?" a poradce pomocí otázek se pokoušel o "něco". Bylo to tak pomalé a nudné a vlastní cíl pro mne tak záhadný, že jsem asi po půlhodině "sešn" vzdal. Dnes jsem krátce mluvil s včerejším poradcem a pochopil jsem alespoň cíl: Nejde o to nalézt odpověď na otázku a dokonce ani o vyjasnění otázky, ale o to, aby klient identifikoval překážky proč není schopen si sám odpověď nalézt.

Nyní k Brenifierovi. Asi nejlepší způsob k pochopení toho, co dělá, jsou videa na jeho stránkách. Brenifier užívá hlava nehlava "drsný" styl, drtivou většinu času mluví on a nenechá nikoho promluvit; klade sice otázky a dává prostor ke komentářům, ovšem otázky i komentáře neustále přerušuje a "nutí" odpovědi typu ano/ne, či velmi přesné a kraťoučké odpovědi. Svou metodu "vysvětluje" na ztrapňování jednotlivců, kteří se odváží promluvit. Naštěstí je to vyváženo smyslem pro humor, velkorysostí a brilantními postřehy. Je to dobrá příležitost k "psychologickému" růstu. "Brenifierovská metoda" je rozhodně vělmi inspirativní, otázkou je, zda je "přenositelná" a využitelná jinými (dnes dopoledne jsme viděli Jeroma Lecoq, jemuž se to moc nepovedlo). Norští lektoři (viz 18.05.2010) ovšem s určitými modifikacemi tuto metodu využívají a tak to snad lze.

Den byl zakončen docela dobrým worskopem Richarda Anthona o tří etických zákonech pro roboty (inspirován Isaakem Asimovem)

pondělí 12. července 2010

Francie den 2

Seminář probíhá v zapadlé francouzské vesnici. Malý kostelík uprostřed vesnice není ani zamčen, uvnitř je velmi zašlý, vystavené časopisy nesou rok 1997 a jsou pokryty silnou vrstvou prachu. Lavice jsou opředeny pavučinami. Prý zde ale občas probíhají bohoslužby. Okolí je líbezné, všude kolem jsou lesy. Je zde velmi vlhko a od včerejška večer prší více a prší méně. Ubytován jsem ve stanu. Už je to dávno, kdy jsem naposledy spal "pod širákem" a obával jsem se, že budu rozlámaný a že se nevyspím, únava ale vykonala své.

"Profesionálních" filosofů zde není mnoho, účastníci jsou velmi různých povolání (od manažerů po matky v domácnosti). Většina z nich ale má jakousi zkušenost s výukou filosofie, dokonce několik z nich studuje či vystudovala MA v akreditovaných oborech "filosofická praxe". Zdá se, že v řadě zemí, jako je Itálie či Španělsko je něco jako "filosofická praxe velmi populární. Zajímavé jsou země, z nichž účastníci přijeli: Indie-Tanzánie, Srbsko, Itálie, Brazílie, Holandsko, Rusko, Írán, Albánie, Island, Peru, Španělsko-Venezuela ... co si tak vybavuji (Brenifier neorganizuje žádné formální seznamování, takže jsem se ještě se všemi neseznámil).

Ranní seminář jsme měli od 9 do 11.15 a od 11.45 do 13.30. Další bychom měli mít za chvíli.

sobota 10. července 2010

15. neděle v mezidobí (C) - Francie den 1

Dt 30,10-14: Mojžíš řekl lidu: „Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší. Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. ...
 

ŽALM 69

Kol 1,15-20: Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm....

Lk 10,25-37: Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe.“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“ ...
 
---------------------
Zítra se vydávám na svou (zhruba vzato) třetí cestu do Francie. První poněkud dobrodružnou cestu jsem podnikl s jakousi studentskou cestovní kanceláří krátce po revoluci asi v r. 1990 či 1991, za pouhých 1000 Kč. Původně jsme měli jet autobusem do Beneluxu a místo toho jsme dojeli do Paříže. V letech 2004-05 jsem pak pracoval v IFOMISu v Saarbrückenu u hranic s Lotrinskem, čehož jsme s manželkou využili pro pár výletů (např. do Met, kde jsem v katedrále vzpomínal na svérázného středověkého humeovce Nicholase z Autrecourtu, z. 1369). Tentokrát se vydávám na seminář filosofické propedeutiky a "praxe" s Oscarem Brenifierem do malé vesničky La Chapelle-Saint-André v Burgunsku, 35 km východně od Cosne sur Loire, asi 160 km jižně od Paříže.


Zvětšit mapu

O Brenifierovi jsem se dozvěděl od norských lektorů při semináři Filosofie s dětmi na Kvildě (viz 18.5.2010). Od semináře si slibuji inspiraci pro mou výuku filosofie na VOŠP ve Sv. Janu p. Skalou a případnou diskusní metodiku k projektu Příroda, krajina a lidé pospolu (21.4.2010).

pátek 9. července 2010

Zpráva z konference "Vzdělání a udržitelný život" 2

První nástřel zprávy, kterou s kolegy (Dr. Fellner, Mgr. Machovcová, Mgr. Bargel) připravujeme z naší konference (bez poznámek pod čarou - na tomto blogu by to byly poznámky pod čarou druhého řádu :-)):

Od konce osmdesátých let se do popředí zájmu veřejných činitelů dostala idea udržitelného rozvoje ve smyslu snahy uspokojit „potřeby přítomnosti, aniž by byly oslabeny možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“  Tato idea vnáší do environmentálních, sociálně-kulturních a politicko-ekonomických kruhů pozitivní orientaci: svět není jen bojem přírody proti civilizaci či civilizace proti přírodě, ale je zde i naděje k nalezení takové vyváženosti mezi různými silami, že vše, co je v životě nás lidí potřebné a důležité bude dlouhodobě zachováno a rozvíjeno. Třebaže hlubší obecně-teoretické analýzy této ideje jsou doposud v odborné literatuře poměrně vzácné , udržitelný rozvoj je natolik atraktivní ideou, že Valné shromáždění OSN v prosinci 2002 přijalo rezoluci v níž jsou léta 2005–2014 vyhlášena jako Dekáda vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Konference při příležitosti 15. výročí založení Svatojánské koleje – vyšší odborné škole pedagogické (VOŠP) ve Svatém Janu pod Skalou byla proto věnována právě této v současnosti aktuální ideji. Jednalo se o mezinárodní konferenci s názvem „Vzdělávání a udržitelný život“ (Education and Sustainable Life). Konference se konala od středy 23. června do soboty 25. června 2010 ve Sv. Janu p. Skalou a v Praze.  Jednalo se vlastně o tři na sebe navazující události: ve středu a ve čtvrtek probíhalo předkonferenční sinologické symposium na téma „Nové otázky nad Starým mistrem“ v Ekocentru Kavyl ve Sv. Janu p. Skalou, v pátek byla zahájena vlastní pedagogická konference v Pastoračním centru v Praze-Dejvicích a v sobotu se konal tamtéž speciální konferenční den OP VK („Operační program Vzdělání pro konkurenceschopnost“). Předkonferenční sinologické symposium se týkalo interpretace staročínského spisu Dao De Jing (道德經; „O Cestě a Ctnosti“) a třebaže i to mělo návaznost na téma udržitelného života, v následující zprávě se omezíme na páteční a sobotní příspěvky. V těchto dvou dnech vystoupilo 22 přednášejících z pěti zemí (Česko, Slovensko, Čína, Brazílie, Finsko). 

... pak následuje stručné shrnutí obsahu konferenčních příspěvků (ještě nehotové) a nakonec závěr ...

Konference proběhla v uvolněné a přátelské atmosféře, čas byl rozumně rozvrhnut tak, aby kromě přednášek byla příležitost i k diskusím. Příspěvky byly, pokud to bylo možné, řazeny tak, aby na sebe vhodným způsobem navazovaly, což dávalo konferenci dobrou argumentační linii. Tematicky byla konference přínosná svým širokým záběrem: od příspěvků ke konkrétní implementaci environmentálních programů do vzdělávání až po obecně-koncepční hlasy volající po zasazení péče o přírodu do kulturního kontextu péče o člověka. Z živých diskusí nad některými příspěvky bylo zřejmé, že politické, úřední, pedagogické i vědecké kruhy cítí potřebu setkávat se a své perspektivy promýšlet v diskusi. V současné západní společnosti si lze povšimnout nejen pozitivních, ale i negativních trendů. Jedním z negativních trendů je ztráta smyslu pro harmonii celku neboli společné dobro. Lidé jsou fragmentováni do nesčetných labyrintů soupeřících skupin a náhledů na svět. Výslovným či bezděčným cílem mnohých skupin je často jen prokázání vlastní důležitosti a zbytečnosti všech ostatních. Jen málokterá zájmová skupina rozvíjí svou činnost se snahou o synergii s ostatními či se smyslem pro celistvý rozvoj všech základních dimenzí lidského života. Environmentální, ekonomicko-politické a sociálně-kulturní síly někdy vidí svět jen ze své perspektivy a jejich případná spolupráce není daná společným hledáním spravedlivého uspořádání, ale jen momentálním příměřím, které se v nové situaci rychle rozpadne. Třebaže idea udržitelného rozvoje je v politických a pedagogických dokumentech zatím chápána jen v užším smyslu slova jakožto hledání ekonomických řešení šetrných vůči lidem i přírodě, v hlubším smyslu slova jde vlastně o lék na právě popsaný negativní trend současné společnosti. Vždyť jádrem snahy o udržitelný rozvoj je synergizace a integrace různých aspektů života jednotlivců i společnosti. Ať už tedy přijímáme či odmítáme momentálně módní nálepku ‘vzdělání pro udržitelný rozvoj’, pojem, který je zde vyjádřen, má kořeny v prastaré a tisíciletími osvědčené moudrosti různých tradičních kultur. Doufejme, že dialog k základním otázkám VUR a to nejen mezi jeho zastánci, ale i mezi jeho kritiky, bude na podobných konferencích či kolokviích pokračovat i v budoucnu.  K trvale udržitelným vizím lze patrně dospět různými cestami, ovšem jedna z nejlepších vede skrze upřímné, otevřené a trpělivé diskuse.

čtvrtek 8. července 2010

Zpráva z konference "Vzdělávání a udržitelný život" 1

Z metafyzických hlubin zpět k "udržitelnému rozvoji". Zjistil jsem, že v literatuře toho vlastně moc obecně-filosofického k tomuto populárnímu termínu není. Např. na Stanford Encyclopedia of Philosophy je sice článek k environmentální etice, kde se sustainability občas vyskytne, ale není předmětem filosofické analýzy. Ani v češtině jsem zatím nic moc filosofických analýz udržitelnosti nenašel, i když kol. Bargel mi zde doporučil zajímavý článek "Trvale udržitelný rozvoj a vzdělávání" od Ivana Ryndy. Samotný termín vešel do módy díky zpravě Gro Harlem Brundtlandové nazvaný Our Common Future z r. 1987. Bezprostřední kořeny zájmu o tento termín a spřízněné pojmy jím vyjádřené lze přes Římský klub vysledovat přinejmenším do diskursu anglických filosofů a ekonomů 19. století, např. k John Stuart Millovi (1806-1873; viz článek Sarah Lumleyové a Patricka Armstronga).

Pro odlehčení. Zde je rozhovor s Ivanem Ryndou z října 2007:



Navzdory "společenské indisponovanosti" je ovšem vidět, že Rynda je opravdový odborník na své téma.

středa 7. července 2010

Metafyzicka konference na Strahově - další ohlasy

V res publica blogica jsou první ohlasy na konferenci. Tuomas Tahko, Fin, který spolupracuje s E.J.Lowem nám sice vytkul (zčásti opravněně) řadu věcí, celkově je to ale reakce pozitivní. (Tahko na svém blogu před konfrencí vyjádřil pochybnosti, že by katolická fakulta mohla organizovat něco dobrého k metafyzice, nalákal ho ale náš seznam hlavních řečníků). Tahko má na blogu také fotky (je výborný fotograf), má v úmyslu dát jich na web více. Jednu jsem přebral, ať není na mém blogu nuda.

(David Oderberg a Jonathan Lowe)

Edward Feser, jeden z našich dalších hlavních řečníků, zatím jen dorazil domů a odpočívá.

úterý 6. července 2010

Aither - rozhovor s Dr. Baranem - filosofický výzkum v ČR


Nedávno jsem si povšiml druhého čísla časopisu Aither, které vyšlo na konci r. 2009. Byl v něm publikován velmi zajímavý rozhovor s ředitelem Filosofického ústavu, Pavlem Baranem. Konečně mi někdo vysvětlil, co se to vlastně v posledních dvou letech děje v oblasti české vědy a výzkumu.

Pokud nic nevysoutěžíme, je to naše chyba, společnosti musíme vracet, co jí patří (Rozhovor s Pavlem Baranem, ředitelem Filosofického ústavu Akademie věd ČR.) 

Předposlední otázka zní, jaká je z Vaší pozice ředitele Filosofického ústavu Akademie úloha Akademie věd v české společnosti, české kultuře a českém veřejném prostoru vůbec?


... Pracoviště Akademie věd by měly být přiměřeným způsobem integrovány do plnění vybraných priorit tak, aby se na jedné straně využilo kapacit, které tady jsou, a nepřišly vniveč nemalé prostředky, které do těch pracovišť byly za 20 let vloženy. Na druhé straně by se mělo přihlížet k tomu, aby se výsledky bádání těch institucí a jejich působení směrem k veřejnosti (včetně aplikovaného výzkumu) v zásadě podporovaly. Aby se dosahovalo synergických efektů a ne aby se vedla „válka všech proti všem“ s cílem prokázat vlastní nezbytnost a malost toho dalšího partnera. To je totiž ten nejvýraznější negativní trend současnosti: nezájem o jakoukoli synergii zmiňovaných procesů, pokus o prosazení každého proti všem zbývajícím, a to naprosto bez ohledu na to, co to stojí společnost, a co to té společnosti může vracet. Myslím, že smyslem existence pracovišť Akademie věd (a samozřejmě i všech ostatních podobných pracovišť na vysokých školách) je naopak, byť v delším horizontu, vracet společnosti to, co z těch veřejných prostředků ta pracoviště získávají. Vracet to do oblasti vědy, vzdělání, ale i kultury, a troufnu si tvrdit i do nějakého hodnotového ukotvení společnosti. Tak aby v situaci, kdy svět sám o sobě se mi zdá dostatečně destabilizován, se hledala určitá jednotící a pojící materie, která by tyto trendy nějak vyvaţovala. Je třeba od té společnosti něco požadovat, ale s vědomím že je třeba jí vracet, co jí patří. Skoro v tom biblickém „Co je císařovo, císaři, co je Božího, Bohu.“ Zadarmo nám nikdo nic nedá a ani to nesmíme chtít.

Za přečtení stojí celé.

pondělí 5. července 2010

Metafyzická konference na Strahově

K bilanci v sobotu skončené konference Metaphysics: Aristotelian, Scholastic, Analytic bude asi třeba se ještě vícekrát vrácet. Naneštěstí neměl Strahov ani KTF UK připojení na internet (na rozdíl od palestinských území v Betlémě) a tak jsem nemohl vkládat průběžné zápisy z konference. A co neudělám hned stěží doženu zpětně. Chtěl bych jen říci, že již teď se z ohlasů zdá, že se jednalo o fenomenální úspěch. Nejen, že jsme "zde" v Praze měli výrazný vzorek nejlepších současných světových metafyziků, ale že řada z nich výslovně ocenila vyspělost české filosofické scény. Na konferenci kromě mě vystoupil Roman Cardal, Petr Dvořák, Lukáš Novák, David Peroutka, Prokop Sousedík, Stanislav Sousedík a David Svoboda; ze Slovenska vystoupil prof. Peter Volek, přínosem byli ale i ti, kteří se účastnili diskusí, např. Lubos Rojka. Všem budiž díky!


(Takto momentálně Filosofický sál nevypadá, je v rekonstrukci)

sobota 3. července 2010

14. neděle v mezidobí (C) - strahovská konference 4

Iz 66,10-14c: ... Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším ...
ŽALM 66: Jásejte Bohu, všechny země!
Gal 6,14-18
Lk 10,1-12.17-20

----------------

Dnešní příspěvky z konference (viz 26.05.2010):

Sekce 9: Poznání Boha
Edvard Feser: Existenční netečnost
Michel Bastit: Otázka Boha v analytické metafyzice
David Twetten: "Ergo, Bůh existuje": Identifikační krok v argumentu pro neteistického "Boha".

Sekce 10: Základy metafyziky
Stephen Boulter: Aristoteles a možnost metafyziky
Tuomas E. Tahko: Co je to Aristotelská metafyzika?
Roman Cardal: K metodě metafyzického výzkumu u Aristotela
Michael Renemann: Reflexivita jako základ tradiční metafyziky a Kantovo kritické zhodnocení teoretického rozumu

Sekce 11: Jednání a svoboda
Petr Dvořák: Teologický determinismus, kontrafaktuály svobody a superkompozice
Peter Volek: Hylomorfiskus jako řešení svobody a diachronní identity
Jacob Tuttle: Struktura situací účinné kauzality v Suarezových Metafyzických disputacích
 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com