Vallicella: od levici k pravici

Bill Vallicella na svém blogu vypočítává šest filosofů, kteří jej v jeho 21 letech nudili a šest, které četl s nadšením:

NUDA: G. E. Moore, Elizabeth Anscombe, Paul Ziff, Norman Malcolm, John Wisdom, Roderick Chisholm

NADŠENÍ: Nicholas Berďajev, Miguel de Unamuno, Karl Jaspers, Friedrich Nietzsche, Martin Heidegger, Jean-Paul Sartre

Nyní již neexistuje hnutí, text, filosof či téma, které by Vallicellu nudilo. Suché texty tak jako suché víno potřebují pro své vychutnání vzdělanou a protříbenou chuť, říká Vallicella. Svou zkušenost shrnuje takto:


S postupem let jsem více analytický a méně kontinentální. Myslím, že je to jako stát se méně liberální a více konservativní, jak se těmto termínům běžně rozumí. Člověk se staně opatrnější, pěčlivější, přesnější, věci bere po částech, je rigoroznější, pozornější k detailům a k empirickým datům, je méně romantický, trpělivější, logičtější, méně impresionistický, méně důvěřivý k velkým jednou-pro-vždy-řešením. Shrnuto způsobem, který vyvolá kvílení a protest:  Ve filosofii trajektorie zrání vede od kontinentálního k analytickému. V politice od liberálního ke konzervativnímu.


Možná, že Vallicellův postřeh je nejen deskriptivní, ale i preskriptivní: osobně jsem v mládí z nějakého důvodu kontinentální filosofy nikdy příliš nečetl, protože jsem jejich zkratkovitým úvahám nedůvěřoval. Nyní vidím, že mi to chybí. Vidím jak inspirující, krásné a užitečné (např. pro výuku) tyto texty jsou. Zdravý analytický filosof by měl naslouchat i méně rigoróznímu myšlení, podobně jako zdravý konzervativní politik by měl brát vážně i levicové starosti.

"Ciť levicově, mysli pravicově".

První den výuky

Dnes na Vyšší pedagogické škole ve Sv. Janu p. Skalou jsem měl první hodinu Filosofie (roč. 2010-11) a Etiky (roč. 2008-09). Applikoval jsem Brenifierovu metodu, upravenou podle norských lektorů, se kterými jsem se setkal na Kvildě (viz 18.5.2010 a 19.7.2010). Snad se mi podaří tuto metodu časem popsat, snadněji se ale vidí než popisuje. Jedním z důležitých principů je to, že studenti sami hledají odpověď na svou otázku, stávají se postupně zkoumajícím společenstvím (community of inquiry).

Brenifierovy metoda (na rozdíl třeba od Lippmanovy metody) je daleko "drsnější" a nespočívá ve sdílení a už vůbec ne v pseudo-tolerantní ideologii "whatever". Spočívá v aplikaci logiky na cokoli je ve třídě řečeno (Brenifier sám naneštěstí odmítá jít za elementární logiku zdravého rozumu, protože je v posledku dialektik; tento akcident lze ale odstanit). Učitel je moderátor, sedíme v kruhu a nepřednáším. (Přednáška je také důležitý pedagogický prvek, třebas ji Sókratés nesnášel, ovšem je s ní třeba šetřit).

Na hodině filosofie jsme zkoumali otázku Čím se zabývá filosofie? Na hodině etiky Čím se zabývá etika? (Zajímavé je, jak naprosto odlišně obě skupiny pracovaly; s filosofickou skupinou jsme se k otázce samotné příliš nedostali, pracovali jsme na základech zkoumajícího společenství; etická skupina se poměrně rychle konsolidovala a svou otázku dost podrobně zpracovala).

Některé z klíčových termínů daných jako odpověď na závěrečnou reflexivní otázku Jak bych charakterizovala dnešní zkušenost?

přemýšlení i bez "hotových" informací
chápání se navzájem
chaos
lámání si hlavy
střetnutí povah
přemýšlení
mohu být součástí filozofie

Přes chaos a intenzivní obrušování povah (které v začínajícím zkoumajícím společenství prý trvá většinou až rok - u dětí - u dospělých snad méně) většina studentek brala zkušenost pozitivně, asi dvě neutrálně a žádná negativně.

Upozornění: podobnost s "metodou" Stanforda Nuttinga je jen co do sezení v kruhu! :-)




(díky Lukáši Novákovi za odkaz)

Hodnoty (přijímací řízení)

Včera proběhl druhý termín přijímacích zkoušek na VOŠP ve Sv. Janu p. Skalou. Byl jsem členem komise "pro hodnoty a víru" (další kriteria pro přijetí: cizí jazyk, diktát, hudební výchova, výtvarná výchova, všeobecný přehled, pedagogika). Základní otázky, které jsme v této komisi kladli:

• Jaké hodnoty jsou pro Vás důležité?
• Jaké hodnoty pro Vás nejsou tak důležité?
• Jaké hodnoty jsou pro Vás záporné? (Co Vám vadí?)
• Přemýšlíte o svých hodnotách (uveďte příklad jak)?
• Domníváte se, že Bůh existuje či nikoli a (hlavně) proč?

Tyto otázky jsem potom rozvíjel podle odpovědí studentek, v podstatě "sokratovskou" metodou užívanou při filosofických konzultacích (jen času bylo méně než obvyklá hodina). "Vyzkoušeli" jsme tak asi patnáct studentů a dozvěděl jsem se řadu zajímavých věcí:

• nejčastější hodnoty: rodina, zdraví, přátelství, práce, občas víra (např. nikdo neuvedl být krásná, což je pravděpodobně u žen dost důležitá hodnota), jednou i osobní rozvoj (sebe-kultivace);
• nejčastější málo-hodnoty: peníze, kariéra (velmi pravděpodobné u těch, kteří chtějí být učitelkami MŠ);
• nejčastější záporné hodnoty: lidské charakterové vlastnosti (podlost, lež, atd.);
• každá studentka měla dojem, že o hodnotách přemýšlí, ovšem až na výjimky neuměla vysvětlit jak či dokonce ani podat příklad;
• z patnácti asi jen tři či čtyři opravdu ani o píď nebyly schopny vykonat jednoduchý sebe-reflexivní úsudek (obrana proti úsudku: opakování svého slova jako mantry, odvolání na nepochopení, neschopnost zapamatovat si vlastní slova před chvílí vyřčená; upovídanost)
• několik studentek uvedlo, že jsou "ateisté" či "nevěřící" a přitom se v diskusi ukázalo, že "věří v něco nad" či dokonce v "někoho nad" a některé se dokonce k tomuto někomu modlí v nouzi či pravidelně; zdá se, že Češky mají tendenci užívat slovo "ateismus" ve smyslu "ne-plně-identifikována-s-křesťanskou-církví".
• ty, které se klonily k existenci Boží uváděly nejčastěji jako evidenci k tomuto názoru uspořádanost světa, osobní zkušenost (vyslyšení modlitby, souhru "náhod", vnímání posvátnosti v kostele či přírodě), autoritu inteligentnějších přátel, v jednom případě byla dokonce "ateistka" přesvědčena o Boží existenci díky zázrakům jako je Zmrtvýchvstání Krista; jediná skutečná ateistka uvedla jako argument zlo (v dalším jsme ale stejně narazili na spor, protože zároveň zastávala kosmickou spravedlnost, tj. zlo vlastně bude potrestáno).

15. neděle v mezidobí (C) - Francie den 1

Dt 30,10-14: Mojžíš řekl lidu: „Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší. Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. ...
 
ŽALM 69

Kol 1,15-20: Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm....

Lk 10,25-37: Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe.“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“ ... 
---------------------
Zítra se vydávám na svou (zhruba vzato) třetí cestu do Francie. První poněkud dobrodružnou cestu jsem podnikl s jakousi studentskou cestovní kanceláří krátce po revoluci asi v r. 1990 či 1991, za pouhých 1000 Kč. Původně jsme měli jet autobusem do Beneluxu a místo toho jsme dojeli do Paříže. V letech 2004-05 jsem pak pracoval v IFOMISu v Saarbrückenu u hranic s Lotrinskem, čehož jsme s manželkou využili pro pár výletů (např. do Met, kde jsem v katedrále vzpomínal na svérázného středověkého humeovce Nicholase z Autrecourtu, z. 1369). Tentokrát se vydávám na seminář filosofické propedeutiky a "praxe" s Oscarem Brenifierem do malé vesničky La Chapelle-Saint-André v Burgunsku, 35 km východně od Cosne sur Loire, asi 160 km jižně od Paříže.


Zvětšit mapu

O Brenifierovi jsem se dozvěděl od norských lektorů při semináři Filosofie s dětmi na Kvildě (viz 18.5.2010). Od semináře si slibuji inspiraci pro mou výuku filosofie na VOŠP ve Sv. Janu p. Skalou a případnou diskusní metodiku k projektu Příroda, krajina a lidé pospolu (21.4.2010).

Jaro v Českém krasu

Konference "Jaro v Českém Krasu"
Sv. Jan p. Skalou, 20. května 2010
Petra Schnitzerová: Naši sousedi netopýři 
Marcela Kovářová: Reálie ve Sv. Janu p. Skalou (motýli, světluška, mravenci)
Štěpán Rak (Muzeum Beroun): Suchou nohou po mořském dně
Květa Černohlávková: Environmentální výchovné projekty (Junior Ranger Project)

21.5.2010
Jana Fellnerová: Metody EVVO vhodné pro mateřské školy a první stupeň ZŠ

Bruner: “Kohokoli můžeme naučit cokoli, máme-li vhodnou metodu.”
Metody (podle E. Svobodové) - založené na:

• prožitku 
• vzoru, 
• hře, 
• pohybu, 
• manipulaci a experimentu,
• komunikaci, 
• tvoření
• fantazii a magičnu
• myšlenkových operacích.

Metody v EVVO
    - pozorování
    - smyslové podněty
    - experimenty
    - narativní metoda
    - práce s knihou
    - exkurze
    - beseda
    - dramatická výchova
    - práce
    - slavnost
    - hra
Dále:
    - průzkumný rozhovor (inquiry)
    - modlitba/meditace.

Pak se ještě konaly semináře, kterých jsem se ale kvůli výuce nezúčastnil (aplikuji na svých studentech metodu filosofického zkoumání).

Filosofie pro děti - Kvilda

Od letního semestru 2008/09 vyučuji filosofii na Vyšší odborné škole pedagogické ve Sv. Janu p. Skalou. Moje studentky jsou či budou především učitelky mateřských škol. Doposud jsem byl zaměřen na rozvoj jakéhosi elementárního naukového základu (logika, přírodní filosofie, metafyzika, etika), který jsem se jim snažil (s rostoucím úspěchem) předat. Teď bych se rád zaměřil na filosofii pro děti, kterou by mohli přímo použít i ve svém povolání. Kdysi jsem si zběžně prohlédl knihu, kterou k tématu napsal vynikající americký filosof Garreth Matthews (setkal jsem se s ním jednou či dvakrát v Buffalu, je to velká osobnost), ale dále jsem se o téma nezajímal. Až nedávno jsem si všiml, že filosofie pro děti je rozvíjena i u nás v Česku, mj. dr. Petrem Baumanem a Mgr. Richardem Macků z katedry pedagogiky TF JČU. Dokonce máme v Česku i portál Filosofie pro děti, z kterého jsem se dozvědel, že na Kvildě, nedaleko od Hartmanic, se pořádá seminář o filosofii pro děti (či lépe: s dětmi) pořádaný norskými lektory Beate Børresen a Bo Malmhester. Seminář trvá od pondělí do čtvrtka, účastním se ovšem pouze do středy. Z přístupu Børresenové a Malmhestera jsem nadšen: zdůrazňují hluboký rozdíl mezi tím, filosofii dělat a o filosofii mluvit. Dalším zásadním principem je to, že filosofování znamená o podstatných tématech mluvit filosoficky, tzn. odůvodněně. Navíc mají zcela antirelativistický přístup k filosofování. Seminář je velmi užitečný, řadu podnětů chci využít nejen pro děti, učitelky mateřských škol, ale obecně i pro své další studenty.

5. neděle velikonoční (C)

Sk 14,21b-27: Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme.

ŽALM 145: ... Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory.

Zj 21,1-5a: „Hle – všechno tvořím nové!“

Jan 13,31-33a.34-35: ... Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“

---------
Ve Sv. Janu pod Skalou dnes organizovala Česká ornitologická společnost (spolu s partnery) Vítání ptačího zpěvu (na co si vzpomínám: brhlík lesní, sedmihlásek hajní, lejsek bělokrký, budníček větší, pěnkava obecná ...).

Cesta směrem k Solvayovým lomům započala po 7. hodině, ovšem s několika studenty jsme se oddělili v 8.30 a provedli experiment "kráčející filosofie": zkusili jsme výuku formou dialogu po cestě. V 9.00 jsme dorazili do učebny a asi půl hodiny jsme si z naší paměti dialog zapisovali a pak jej půl hodiny prodiskutovávali. Jak za časů Sókrata ... Zajímavé je, že spontánně (měl jsem připravené jiné téma) bylo nastoleno téma zda stojí za žití život o kterém nepřemýšlíme ...

Obrana 38a: "Snad by tedy někdo řekl: "Sókrate, což nedovedeš odejít od nás a žít v tichu a pokoji?" To je právě to, o čem velmi nesnadno některé z vás přesvědčit. Neboť jestliže řeknu, že by to znamenalo neposlouchat boha a proto, že mi není možno žít v nečinnosti, neuvěříte mi a budete si myslit, že mluvím záludně. Jestliže zase řeknu, že toto je dokonce největší dobro pro člověka každý den vésti hovory o ctnosti a o ostatních věcech, o kterých vy mne slyšíte rozmlouvati a sebe samého i jiné zkoušet a že život bez zkoušení není člověku hoden žíti, jistě mi uvěříte ještě méně."

Já jako součást přírody ... životem i smrtí

Dnes byl náročný den: kromě osmi hodin výuky filosofie jsme měli i workshop EVVO (viz 26.2.2010) na téma Já jako součást přírody, já jako součást kultury. Příspěvky měl Mgr. David Palivec (filosofie), Mgr. Barbora Machovcová (biologie, výtvarná výchova na PaedF), Dr. Věra Mokrejšová, Mgr. Robert Bargel (kulturní antropolog). Příspěvky byly velmi kvalitní a podnětné, pro mne obzvláště z hlediska současných pedagogických metod (pro střední školy).

Radostný začátek jara je ale i velmi smutný dnešním odchodem mé drahé babičky Jaroslavy na věčnost. R.I.P. Jsem vděčný Bohu, že jsem měl se svým bratrem ještě možnost strávit s ní její téměř poslední chvíle včera v kolínské nemocnici.

Subjektivní vs. objektivní: obrana barev

Bertrand Russell ve své knize The Problems of Philosophy (1912; ch. 1) argumentuje, že věci, např. stůl, nemají žádnou barvu, protože z každého uhlu a za různých podmínek vidí každý člověk jinou barvou a žádný z daných zrakových vjemů není privilegovaný, ergo. Podobně i moji studenti (tedy vesměs studentky) se "učili už ve dvou předmětech (fyzika a psychologie), že barvy neexistují." V návaznosti na Anthony Kennyho (The Metaphysics of Mind) jsem hájil realitu barev následujícím způsobem:

OBJEKTIVITA VNĚJŠÍCH SMYSLŮ
Descartes a jiní moderní filosofové vzali rozlišení primárních a sekundárních kvalit, které zhruba odpovídá Aristotelskému rozlišení mezi vlastnostmi vnímatelnými vícero či pouze jedním smyslem, za východisko k tvrzení, že zatímco např. tvar je skutečně (objektivně) vlastnost věcí mimo naši mysl, barva, vůně, chuť, teplo, atd. jsou pouze (subjektivně) něčím v naší mysli.

Descartův omyl spočívá ve dvou chybách:

1. V konfúzi pojmů subjektivity a vztažnosti (relativity, relačnosti). Některé vlastnosti jsou vztažné a zároveň objektivní. Př. být vyšší než či být jednovatý jsou vztažné vlastnosti protože výšku musím srovnávat s něčím a jedovatost se vtahuje na druh organismu. Ovšem fakt, zda někdo danou relační vlastnost má je objektivní: daný pesticid je jedovatý pro dané bakterie ať si myslím co chci.
2. V předpokladu, že sekundární kvality (zápach, chuť, zvuk,) jsou na rozdíl od primárních (váha, tvar) závislé na aktuálním vnímání těchto kvalit. Je zde záměna mezi vlastností jakožto aktuálním účinkem a vlastností jakožto dispozicí vyvolat nějaký účinek. Př. Vydá padající strom ránu, když jej nikdo neslyší? Samozřejmě, že vydá, protože rána je vlastnost kmitajícího stromu (předaná vzduchu) vyvolat sluchový vjem v daném organismu. Je cukr sladký, když jej nikdo neochutná? Samozřejmě, že ano: cukr má dispozici (potenci) vyvolat sladkost na jazyku příslušného tvora.
   

“Sekundární kvality věcí jsou relativní, to znamená antropocentrické – či lépe řečeno zoocentrické. Jinými slovy, jsou to dispozice (powers) vyvolat jisté dané účinky u lidí a jiných živočichů. Z toho ale nevyplývá vůbec nic o jejich pouhé subjektivitě. Bylo by chybou říci, že se nejedná o kvalitu daného objektu. Vztah mezi smyslově vnímatelnými vlasnostmi (sensibilia) a smysly je jako vztah mezi klíčem a zámkem. Schopnost klíče zapadnout do daného zámku je něco relativního, ale stejně tak objektivního jako je velikost či tvar klíče.” (Kenny, The Metaphysics of Mind, p. 104)

Poznámká:
Vzpomínám si, že Erazim Kohák při svých přednáškách (v r. 1995/96) prohlašoval "objektivitu" za "fuj" a hlásil se k subjektivitě. Na mysli ovšem měl subjektivitu ve smyslu různých antropocentrických vlastností vztažených k subjektu. Chápat slovo "subjektivita" v tomto smyslu je ovšem méně běžné než ve smyslu "nepodložený, iluzorní, předpojatý, jednostranný, zaujatý," atd. Už Searle rozlišil tyto různé významy, takže lze koherentně tvrdit, že existuje celá řada objektivních (ve smyslu reálných, položených, atd.) faktů o subjektivitě (ve smyslu: vztažnosti lidské mysli z perspektivy "já") (viz The Rediscovery of Mind, 1992).