sobota 30. ledna 2010

4. neděle v mezidobí (C)

Jer 1,4-5.17-19
Za krále Jošíjáha Hospodin mě oslovil: "Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.
Přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu. Nelekej se jich, abych tě nezbavil odvahy před nimi. ...

ŽALM 71, v.12 ... Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti ...

Zajímavé, že jedna z písní Karla Kryla se nazývá Žalm 71. Proč? Krylův nápěv a biblický text se v ničem neshodují:



Že by pojítkem bylo právě vyznání "má ústa budou vyprávět o Tvé spravedlnosti, po celý den budu vyprávět o tvé pomoci. Bože, učils mě od mého mládí, až dosud hlásám tvé podivuhodné činy ..." ?

1 Kor 12,31 – 13,13

... A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje.
Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží.
Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak Bůh poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.

Bez pochyby jedna z nejúchvatnějších biblických pasáží. Jedna z prvních, která ke mne ještě jako k nekřesťanovi promluvila.

Lk 4,21-30
[1] Ježíš promluvil v synagoze: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: "Není to syn Josefův?" [2] Řekl jim: "Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau." Dále řekl: "Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie." [3] Když to slyšeli, všichni v synagoze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

Toto evangelium se zdá být poměrně nesrozumitelné: Zdá se, jakoby byl Ježíš nejprve mile a obdivně přijat, třebaže s určitými rozpaky - vždyť je to syn tesaře, ne nějakého slavného rabína [1]. Pak ale začne Ježíš bezdůvodně provokovat: "Vy jste tak problematické město, že tady nemám šanci udělat to, co v Kafarnaum" [3]. Tato provokace tedy nazaretské občany tak rozčílí, že z okouzlení najednou z ničeho nic přejdou do vražedného hněvu.

Není to divné?

Klíčem k pochopení této pasáže bude interpretace obratu "všichni mu přisvědčovali a divili se milým slovům z jeho úst" (καὶ πάντες ἐμαρτύρουν αὐτῷ καὶ ἐθαύμαζον ἐπὶ τοῖς λόγοις τῆς χάριτος τοῖς ἐκπορευομένοις ἐκ τοῦ στόματος αὐτοῦ). Možná to totiž neznamená, že se Nazareťanům Ježíš zpočátku zamlouval. Možná to znamená jen to, že jim Jažíš poskytl jasné svědectví-evidenci (ἐμαρτύρουν αὐτῷ) a nad tím užasli (ἐθαύμαζον). To ještě neznamená, že pozitivně. A ta "milá slova" znamenají spíš "slova o milosti" (λόγοι τῆς χάριτος) namísto Nazareťany očekávaných slov soudu. Jak upozorňují komentátoři, Ježíš právě dočetl pasáž z Izájáše 61,1-2:

"Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně." Pak Ježíš zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli.

Ježíš totiž nepřečetl z Izaiáše celou pasáž, která dodává "[abych vyhlásil milostivé léto Páně] a den pomsty našeho Boha." Nazareťany tedy asi nezarazilo tolik to, že by Ježíš mohl být pomazaný-mesiáš (takových aspirací znali židé řadu - viz možné mesiášské podtóny Šimona bar Kochby či jasný mesianismus Šabtaje Cvi). Nazareťany zarazilo to, že by mohl někdo být mesiáš, a přitom nemít v plánu "dát Římanům co proto". K čemu mesiáš, co bude vyhlašovat radost a ne pomstu? Dále si zřejmě Nazareťané říkali "No dobrá, když už není ten Ježíš dobrý ke svržení Římanů, tak alespoň ať tu nadělá nějaké to uzdravování."

Ježíš dobře znal své spoluobčany a příbuzné a tak se je snažil vyvést z jejich omezených představ a očekávání. Jeho slova tedy nebyla provokace, ale jasná (židovská) argumentace. Mohl jim to snad vysvětlit trochu více "polopaticky", ale ve své moudrosti zvolil metodu "stručně a jasně" (zcela běžnou u izraelských proroků). S odvoláním na Písmo jim řekl, že tak jako ostatní proroci, mluví i on primárně o reformě a obrácení Izraele (bojovat s Římany je sekundární). A navíc, tak jako u Eliáše a Eliezera, uzdravování není dáno Izraelcům "automaticky", ale pouze na základě čistoty jejich víry a života. Může se dokonce stát, že ne-Izraelci dostanou více milostí než Izraelci.

Proto ta hysterie. Nakonec však Nazareťané pochopili, že to asi přehnali, proto Ježíše nechali odejít. Ježíš po tomto incidentu změnil adresu trvalého bydliště z Nazareta do nedalekého Kafarnaum (což mu pravděpodobně zařídil tamní občan sv. Petr - tyto změny podléhaly schvalování městskou radou).

Pohled na dům Sv. Petra z kafarnaumské synagogy (ten létající talíř nad vykopávkami je kostel)

V kafarnaumské synagoze. 13. ledna 2010.

pátek 29. ledna 2010

Taoismus 3c (pro Antropologii náboženství)

Lu Xiujing (406-477 n.l.) – Jižní větěv Nebeských mistrů

Lu Xiujing (陸修静) konsolidoval a reformoval taoismus na jihu Číny. Byl vzdělán nejen v učení Nebeských mistrů, ale v konfuciánismu. Přepracoval a systematizoval amuletové a jiné magické praktiky Nebeských mistrů. Jeho největší zásluhou je sestavení prvního kánonu taoistických spisů v r. 471 n.l. (道藏 Dàozàng).

Lu, inspirován dělením buddhistického kánonu do tří košíků (Tripitaka), rozdělil taoistické spisy do tří „jeskyní“. První se týká meditace, druhá rituálu, třetí exorcismu.

1. Jeskyně opravdovosti (dong1zhen4) 洞真
2. Jeskyně tajemství (dong1xuan2) 洞玄
3. Jeskyně ducha (dong1shen2) 洞神

Každá z těchto skupin spisů má 12 kapitol:

1. Hlavní texty (Benwen) 本文
2. Amulety (Shenfu) 神符
3. Komentáře (Yujue) 玉訣
4. Diagramy a ilustrace (Lingtu) 靈圖
5. Historie a genealogie (Pulu) 譜錄
6. Příkazy (Jielu) 戒律
7. Ceremonie (Weiyi) 威儀
8. Rituály (Fangfa) 方法
9. Praktiky (Zhongshu) 像術(衆術)
10. Biografie (Jizhuan) 記傳
11. Hymny (Zansong) 讚頌
12. Pamětihodnosti (Biaozou) 表奏

O něco později byly přidány Čtyři dodatky:
  1. Velké Tajemství (Taixuan 太玄): pův. obsahoval Dao De Jing, Zhuang Ziho a Lie Ziho, ovšem tyto spisy byly za Tangů přemístěny do jeskyně opravdovosti; tato sekce se týká především vnitřní alchymie;
  2. Velký Mír (Taiping 太平): tato sekce se týká především kouzel a rituálů;
  3. Velká Čistota (Taiqing 太清): tato sekce obsahuje řadu "netaoistických autorů" jako je Mo zi, Xun zi, atd.
  4. Pravá jednota (Zhèngyī 正一 či Zhèngyĭ 正乙): tato sekce se týká liturgie a kouzel sekty Nebeských mistrů.
Taoistický kánon byl několikrát doplňován, hlavní verze pochází z období dynastie Ming (přesněji z let 1436-1449). Obsahuje asi 1400 spisů.

čtvrtek 28. ledna 2010

Taoismus 3b (pro Antropologii náboženství)


Kou Qianzhi
(365-448 n.l.) - Severní větěv 天师道
Kou Quianzhi ((寇謙之; kou4 qian1 zhi1; K'ou Ch'ien-chih; Kchou Tien-č’) je další významnou osobností z období proměny taoismu z filosofie v uspořádaný náboženský systém (20 př. n.l.-600 n.l.). Kou žil ve státu Severní Wei, vycházel z taoismus Nebeských učitelů, ovšem jeho litugické a naukové reformy vedly ke vzniku Severní větve Nebeských učitelů. Stalo se tak po tom, co měl v r. 415 zjevení podle něhož je učení Zhang Daolingovo mezi Nebeskými mistry překroucené a poskrvněné orgiastickými výstřelky a korupcí. Inspirován budhismem zavedl „očišťující duchovní praktiky a obnovenou morálku.“ Kou je považován za otce taoistické liturgie. V Severním Wei se Koův taoismus stal státním náboženství.

(Po kliknutí se obrázek zvětší)

středa 27. ledna 2010

Taoismus 3a (pro Antropologii náboženství)

3. Proměna taoismu z filosofie v uspořádaný náboženský systém (20 př. n.l.-600 n.l.)

Po sjednocení Číny za dynastie Qin (221-206 př.n.l) zanikla potřeba námezdních státníků a rádců. Potulní filosofové začali místo toho nabízet jiné služby: léčitelství, dlouhověkost, předpovídání budoucnosti. Ke konci vlády dynastie Han (206 př.n.l -220 n.l.) byl filosofický taoismus transformován v taoismus náboženský. Taoismus převzal uctívání duchů v různých lokálních svatyních, které zůstaly po zániku moistické školy. Taoističtí kněží také převzali dědictví po původních dvorních šamanech wu. V r. 150 n.l. hanský císař postavil svatyni Laozimu a uspořádal pro něj oficiální obřad (a vzledem k tomu, že Laozi nebyl předkem Hanů, byl evidentně uctěn jako posvátný duch). Klíčovou roli v této proměně sehrál Zhang Daoling.

Zhang Daoling (34-156 n.l) - zakladatel 天师道
Zhang Daoling (張道陵; Zhang1 Dao4ling2; Chang Tao-ling; Čang Tao-ling) pocházel z jihu Číny, kde šamanismus nikdy zcela nevymizel. V mladí studoval konfuciánství, ve středním věku se ale začal zajímat o Laoziho a o umění dlouhověkosti, odešel proto do oblasti Shu, v dnešním Sichuanu a Yunnanu. Na hoře Heming (asi 15 km od Dayi) se Zhangovi zjevil v r. 142 n.l. Laozi. Zhang na základě svého zjevení založil hierarchickou komunitu (sektu), která oslovila široké lidové vrstvy. Některé z hlavních Zhangových inovací:
  • Laozi se stal „Velký Pán na Nebesích“; byl formulován první panteon taoistických božstev;
  • zvířecí oběti jsou odmítnuty ovšem je zavedeno používání amuletů (např. k léčbě) a jiných magických prostředků;
  • vzniká bohatá liturgie s kněžími;
  • objevuje se Kniha klidu a rovnováhy, která je představena jako zjevení božských strážců Dao; popisuje stvoření světa, systém trestů a odměn; zdraví a dlouhověkost je odměnou za dodržování náboženských přikázání. Postupem času kánon zjevených taoistických knih roste (viz Daozang)
Zhangova sekta Nebeských mistrů (天师道, dosl. Cesta Nebeských mistrů; také nazývána Cesta pěti měřic rýže) sehrála důležitou roli v dějinách Číny. Na čas např. kontrolovala stát Sichuan, někteří členové této sekty se pravděpodobně zúčastnili povstání Žlutých turbanů. Podle legend Zhang nezemřel, ale vystoupil (či byl vzat) do nebe spolu se svou manželkou Yong a dvěma učedníky. Je uctíván jako jeden z Nesmrtelných Nebeských Mistrů.

úterý 26. ledna 2010

Taoismus 2 (pro Antropologii náboženství)

2. Klasické období (700-220 př. n.l.)
Za dynastie Východních Zhou, v období Jara a Podzimu (722-476 př.n.l) a Válčících států (475-221 př.n.l.), nastal v Číně rozkvět filosofie. Jedenou z podmínek tohoto rozkvětu byla rozdrobenost Číny a poptávka po námezdních státnících a putujících vládcích. V tomto období, které se nazývá taktéž „období sta filosofických škol“, žila řada vynikajících čínských filosofů, z nichž pozdější tradice vyzvihla následujících šest škol základních:

1. Konfuciánismus (Konfucius, Mencius, Xunzi)
2. Mohismus (Mozi)
3. Škola Yin-Yang
4. Legalismus (Han Fei)
5. Daoismus (Laozi, Zhuangzi, Liezi)
6. Škola jmen (Gongsun Long)

K Laozi-mu říká Wong toto:

[Laozi je] všeobecně znám jako zakladatel taoismu; … pocházel ze státu Chu. Dao De Jing je prvním taoistickým textem a je jisté, že byl sepsán více osobami. Jako i jiné texty z této doby se toto pojednání zabývá státnictvím a nabízí politické alternativy. Je to až taoismus Zhuangziho a Lieziho, který vybízí k politickému neangažování se. Taoisté Dao De Jingu nebyli žádnými společenskými odpadlíky. Pro ně byl mudrc jedincem, který chápal přirozený běh věcí (dao) a který s ním žil v souladu. … [Dao je] zdrojem života všech věcí. … neosobní a nepojmenovanou silou za veškerým děním ve vesmíru. … tato síla není zcela neutrální, ale je laskavá [Wong s- 30-2].

Podle Wong se učení Zhuangziho a Lieziho odlišuje od Laoziho učení v několika ohledech. U nich již

- nejsou dobří a špatní vládci, ale politika jako taková je nečistá;
- mudrc nenabízí své schopnosti, ale stahuje se do ústraní;
- Dao není laskavé ale neutrální.

Nicméně přes tyto rozdíly je Wong přesvědčena o jednotné nauce tří velkých taoistických filosofů:

Navzdory těmto rozdílům měl taoismus z období Válčících států s Dao De Jingem mnoho společného. Dao zůstávalo i nadále onou bezejmennou, beztvarou silou, která je základem veškeré existence. … Ať ... byl taoismus optimistický nebo pesimistický, idealistický nebo rozčarovaný, aktivní nebo únikový, byl vždy hlasem, který hovořil o zachování přirozené cesty dao. (Wong 35-7)

Čerpali Laozi a Zhuangzi z šamanismu? Podle standardního pojetí nikoli: šamanství se prý do taoismu dostalo až po r. 20 př.n.l. v rámci vzniku tzv. náboženského taoismu (道教), který má (podle tohoto standardního pojetí) pramálo společného s klasickým filosofickým taoismem (道家) Laoziho a Zhuangziho. Wong nicméně tvrdí, že vliv šamanismu je patrný již u Laoziho a Zhuanziho, toto tvrzení ale nedokládá. Zmiňuje pouze fakt, že podle hlavního staročínského hisotrika Sima Qiana se “Laozi se narodil v Chu ve správním obvodě Fu, ve vesnici Li,” tj. v oblasti s živou šamanskou kulturou. Podobně i Zhuangzi se podle Simy narodil ve státečku Sung, připojeného k Chu. Badatelé si prý taktéž povšimli jazykových podobností Dao De Jingu s literaturou Chu (Wong opět nedokládá).

Wong se vyhraňuje vůči dnes již neudržitelnému standardnímu pojetí dějin taoismu (Laozi taoismus založil, Zhuangzi doplnil, náboženský taoismus všem tento původní filosofický překroutil). Pokud se dostaneme k nejnovějšímu stavu bádání (např. ke Kirklandovi) zjistíme, že ono to je ještě úplně jinak.

pondělí 25. ledna 2010

3. neděle v mezidobí (C)

Doposud jsem na tomto blogu nezmiňoval katolickou liturgii (ačkoli se jí alespoň jednou týdně účastním přinejmenším od svého křtu 29.5.1993 v Praze Vršovicích). Ku pomoci své slabé paměti a jako pomoc k systematičtější pozornosti vůči ní, bych si zde ale rád začal vypisoval (pro mě osobně zajímavé) úryvky z biblických čtení na danou neděli (příp. i s nějakou svou poznámkou). Jistě není třeba zdůrazňovat, že tak jako různé jiné oblasti lidského umění a vědění, je i bible a její trasformace v katolické liturgii fascinujícím zdrojem náboženské a filosofické inspirace.

1. čtení: Neh 8,2-10
Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy ... Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne ... Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím. Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu – stál totiž výše než všichni lidé – a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženýma rukama: "Amen, amen!" Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi. Četlo se v knize Božího zákona, překládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: "Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!" Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. Ezdráš jim řekl: "Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmouceni, neboť radost z Hospodina je vaše síla!"

Je zřejmé, že tato bohoslužba byla velmi "charismatická". (Představuji si to nějak takto - i když zde jsou na bohoslužbě jen muži)

Žalm 19: Hospodinův Zákon je dokonalý, občerstvuje duši. Hospodinův příkaz je spolehlivý– nezkušenému dává moudrost. Hospodinovy předpisy jsou správné –působí radost srdci.

1 Kor 12,12-30 (biologická analogie mezi lidským tělem a Církví jakožto "tělem Kristovým")

Lk 1,1-4 (a dále 4,14-21)
:
Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Theofile, uspořádaně vypíšu, aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen.

Lukáš explicitně vyjadřuje svou intenci podat historicko-kritickou zprávu o tom "jak to skutečně bylo". Žádné pohádky a metafory.

sobota 23. ledna 2010

Taoismus 1 (pro Antropologii náboženství)

Dějiny taoismu lze rozdělit do pěti období:
  1. Šamanské počátky,
  2. Klasické období,
  3. Náboženský taoismu,
  4. Mystický a alchymistický taoismus,
  5. Syntéza taoismu, konfucianismu a buddhismu.
1. Šamanské počátky (3000-800 př. n.l.)
V dávných dobách, před pěti tisíci lety žili kolem Žluté řeky různé kmeny. Neměli zatím ještě žádnou „čínskou národní identitu“. Živili se především lovem, rybolovem, pěstováním prosa a pšenice. Tyto kmeny byli přesvědčeny, že jejich náčelníci (později zvaní wu) mají různé podivuhodné schopnosti: ovládají živly, hovoří s duchy, se zvířaty i s rostlinami, dokáží cestovat po obloze a pod zemí.

Podle legend byl největší z těchto starodávných náčelníků Velký Yu (大禹 Dà-Yǔ).


Yu byl zrozen přímo z těla svého otce Guna, kterému se nepodařilo odstranit záplavy a byl za to usmrcen. Po tři roky ležel Gun na úpatí hory a když byl nakonec oživen, proměnil se v hnědého medvěda, z jehož břicha Yu vyšel. Yu proto po celý život měnil podoby a pohyboval se belhavou, medvědí chůzí. Vše, co legendy připisují Yu a dalším náčelníkům wu, se shoduje s tím, co zažívají současní šamani a wu jsou tedy identifikováni s šamany. Za třetí dynastie Zhou (Čou; 1045-256 př. n. l.) byly jejich povinnosti institucializovány a obnášely mj.:
  1. Přivolávání duchů (tj. nikoli posedlost, kdy duchové přichází o své vůli)
  2. Interpretace snů
  3. Výklad znamení (Yi Jing)
  4. Přivolání deště (obzvl. tancem a zpěvem)
  5. Léčitelství
  6. Nebeská věštba
Ke konci dynastie Zhou ovšem vliv šamanů wu upadá. Šamanistické tradice se ovšem udržují dále především na jihu (země Chu) a jihovýchodě (Wu a Yue) Číny. Tyto vlivy se velmi výrazně projeví v pozdější taoistické tradici.

(Zpracováno především podle knihy Taoism Ewy Wong, česky vyd. v r. 2005)

pátek 22. ledna 2010

Já jako součást přírody, já jako součást kultury

Dnes jsem vyučoval ve Sv. Janu p. Skalou a účastnil se dalšího ekologického workshopu Dr. Fellnera (viz 27.11.2009), tentokrát na téma "Já jako součást přírody, já jako součást kultury".

Mgr. Robert Bargel (filosof) představil svůj návrh 1. kapitoly výukového manuálu pro učitele středních škol. Bargel se zabýval následujícími tématy:

- Člověk jako nedokonalé zvíře,
- Člověk jako tvor kulturní,
- Kultura jako adaptační systém,
- Další funkce kultury (vztah k celku světa, smyslu života),
- Závěrečné zamyšlení nad ekologickými souvislostmi současné globální kultury.

Bargelův přístup je fenomenologický (čerpal především z J. Sokola) s mnoha pěknými "barvitými" příklady. Na příklad: představme si "kmen od posvátného jezera", který uctívá jezerní božstvo, takže je zakázáno vkročit do jezera. Adaptační funkcí tohoto zákazu je ochrana pitné vody, kdežto existenciální funkcí tohoto zákazu je výraz úcty k tomu, co nás přesahuje, vděčnost za životodárnou vodu.

Mgr. Anna Irmanovová (filosof) čerpala z Teilharda de Chardin, Max Schelera, a Jacquese Derridy. Noosféra, zkomplexňování, dekonstrukce (="artikulace již poznaného a možnosti jeho změn"). "Člověk je součástí neoddělitelnou od přírody - není pánem, nýbrž je v soukolí běhu světa. Každé jeho rozhodnutí je v souladu s během a řádem přírody. ... Vše vybetonovat, rozpustit ledovce, vykácet pralesy - pokud se tak člověk rozhodne, je to v souladu s přírodou."

Dekonstrukce ekoetiky.

čtvrtek 21. ledna 2010

Antropologie náboženství 0 (témata)

Můj základní postup v přednáškách bude sledovat témata z učebnice Antropologie náboženství od Fiony Bowie a Filosofie náboženství od Petera Cola. (Pravděpodobně se nedostane na všechna témata, záleží na tom, jak vše půjde).

Bowie probírá následující témata:

  1. Teorie (metodologická východiska a dále původ, vymezení a charakteritika náboženství)
  2. Tělo
  3. Uchovávání a změna hranic
  4. Pohlaví a gender
  5. Životní prostředí
  6. Rituály a násilí
  7. Šamanismus
  8. Čarodějnictví
  9. Pouť
  10. Mýtus

Bowie nezahrnula do svého zkoumání náboženství

  • reflexi a sebe-reflexi „velkých náboženství“,
  • duchovní disciplínu (modlitba, meditace, atd.).
Reflexi náboženství (především teistického) si doplníme podle učebnice Peter Cola. Cole probírá následující témata:
  1. Pracovní nástroje (logika)
  2. Ontologický důkaz Boží existence
  3. Kosmologický důkaz Boží existence
  4. Teleologický důkaz Boží existence
  5. Mravní důkaz Boží existence
  6. Důkazy Boží existence z náboženské zkušenosti
  7. Hodnocení důkazů Boží existence
  8. Zlo
  9. Duše a tělo
  10. Posmrtný život
  11. Náboženský jazyk
Pokud bude zájem a čas, mohl bych případně vyzkoušet i výuku duchovní disciplíny (asi především neteistické) např. podle knihy Sadhana od Anthonyho de Mello.

středa 20. ledna 2010

Antropologie náboženství - 0 (popis kurzu)

Série přednášek na ČZU:

Antropologie náboženství (z řeckého ἄνθρωπος, člověk) je disciplína, která zkoumá náboženské projevy člověka. Tato disciplína v sobě zahrnuje jak antropologii kulturní (sociální) tak antropologii filosofickou. Kulturní antropologie je vědou spíše deskriptivní, kdežto v antropologii filosofické převažuje složka kriticko-analytická. Důraz našeho kurzu bude filosofický, tj. půjde nám primárně o otázky filosofie náboženství (základy kulturní antropologie náboženství probírají studenti mj. v předmětu Geografie náboženství). V rámci monoteistických náboženství (judaismus, křesťanství, islám) půjde např. o otázky dokazatelnosti a atributů Boha, o problém zla, posmrtného života, vztahu duše a těla, náboženské zkušenosti, náboženského jazyka, atd. Zabývat se ale budeme i otázkami řešenými v rámci ne-monoteistických náboženství (hinduismus, budhismus, čínská náboženství), např. otázkami reinkarnace, osobní identity, ateismu a atributů nejzažší reality, jednání v souladu s Dao, psychofyzickými duchovními praktikami, atd. Cílem tohoto kurzu je reflektovat nad těmito a podobnými otázkami v dialogu s velkými mysliteli minulosti i současnosti.

Základní literatura, ze které chci vycházet:
  • Bowie, Fionia (1975120052/2008) Antropologie náboženství: Rituál, mytologie, šamanismus, poutnictví, z angl. přel. Vladimír Petkevič, Praha: Portál.
  • Cole, Peter (1999/2003) Filosofie náboženství, z angl. přel. Ondřej Fischer, Praha: Portál.
  • Quinn, Philip L., Taliaferro, Charles, ed. A Companion to Philosophy of Religion. Malden, MA: Blackwell Publishing.

úterý 19. ledna 2010

Komentář k internetové recenzi posledního čísla Salve

Josef Štogr v internetovém revue Trivium si povšiml vydání Salve 2/2009 a napsal na toto číslo recenzi. (Viz záznam z 10.09.2009)

K Vlastově a mému článku Štogr píše:

Článek provádějící nás reáliemi současného amerického a britského filosofování (spíš než filosofie) je opět zajímavou sondou - i když mnohdy zapadající spíše do odstrašujícího pojetí „filosofie náboženství“ – což je téma, které zpravidla nemá s křesťanskou filosofií nic společného. Zato se zde alespoň rámcově dozvíme o polaritě mezi americkými tomisty a liberály a o jakémsi „procesu obrody“, ve kterém si křesťanství znovu nalézá půdu mezi intelektuálními elitami a dokonce i na universitách. Připravuje se tak kontext pro klíčový článek Alvina Plantiga „Rada křesťanským filozofům“. Dá se předpokládat, že z jejich prostředí pochází kontakt na uvedený text. Je sice patrné, že oba autoři - Vlastimil Vohánka a Daniel D. Novotný - jsou mladí a nemají doposud vytvořené některé profesionální návyky, ale to je v jistém smyslu přednost, ve svém přehledu postupují „americky“, tj. nezajímají je zjevně hrátky běžné v evropském akademickém světě, tanečky kolem toho, co je a není korektní atd.

Celkově vzatu mě tento komentář k našemu článku potěšil, nicméně, mám k tomuto komentáři také komentář:

(1) Nevím, co chce autor říci úvodní poznámkou v závorce, že totiž provázíme po americkém a britském filosofování spíše než filosofii.

(2) Nechápu co je odstrašujícího na "filozofii náboženství" (philosophy of religion) tak jak je provozována v anglosaských zemích. Filosofie náboženství je totiž v současnosti především filosofií křesťanství, příp. teismu, a to je určitý nedostatek. Existuje celá řada dalších náboženství a ta potřebují svou filosofickou reflexi také. (Pro výborné příspěvky k filosofii náboženství v obecnějším smyslu slova jsme s Vlastou odkazovali na knihy od K. Yandella a P. Quinna a Ch. Taliaferra)

(3) Polarita není ani tak mezi americkými tomisty a liberály, ale mezi (a) tradičními tomisty a analytickými kř. filosofy, (b) filosofy, kteří vesměs zastávají tradiční realisticky chápanou víru (ať už jsou tomisté či ne-tomisté, protestanti či katolíci), a katolickými teology, kteří často tíhnou k liberální heterodoxii.

(4) Nevím, v čem spočívá nedostatek "profesionálních návyků" kromě toho, že se opravdu snažíme postupovat přímočaře, bez "hrátek běžných v evropském akademickém světě". Aniž bych popíral legitimitu a tajuplný půvab evropských akademických sociolektů (každá země a obor má svůj), osobně jsem byl vychován a preferuji styl přímočarý, běžný v amerických filosofických kruzích. Tento styl koneckonců není nic výlučně amerického a cizího českému a slovenskému prostředí, jak prokazují časopisy Studia Neoaristotelica či Organon F.

pondělí 18. ledna 2010

Israel: Den 6-7

Program v neděli

- Mše sv. v arabštině v místním betlémském kostele Sv. Antonína

- Wádi Quelt (vyhlídka do údolí)
- Nábi Musa (muslimská poustevna s mešitou v Judské poušti)
- En Gedi a Kalya (koupání v Mrtvém moři)

- Kumránské jeskyně (zvenku),
- Jericho



Program v pondělí
Neprve jsme šli s manželkou na mši sv. v italštině v místním betlémském kostele Sv. Antonína. Poté jsem (již sám) navštívil kolegu Yehudu Halpera v Jeruzalémě (seznámili jsme se , kterého jsem 31.12.2009 na APA v New Yorku). Yehuda právě dokončuje doktorát z filosofie na velmi zajímavé téma hebrejského středověkého překladu Averroeova komentáře k Aristotelově Metafyzice V. (Tato Aristotelova kniha je jakýmsi "filosofickým slovníkem", Aristotelés v ní rozebírá různé významy termínů jako je počátek, příčina, element, přirozenost, nutnost, jedno, jsoucno, substance, stejný, opačný, dřívější-pozdější, potence, kvantita, kvalita, relativní, celistvý, hranice, díky čemu, dispozice, mít-něco, afekce, privace, pocházet z něčeho, část, celek, rod, omyl, akcident. Je jasné, že překlad tohoto spisu do arabštiny a hebrejštiny bude klást celou řadu obtíží, např. hebrejština sama o sobě neodlišuje "stávání-se" od "bytí").


Yehuda mě provedl po Van Leerově institutu, na kterém dostal doktorandské stipendium. Prošli jsme taktéž krásné okolí tohoto institutu (nedaleko bydlí izraelský prezident a ministerský předseda). Nedali jsme se odradit prudkým deštěm, protože zde v Izraeli/Palestině je déšť velkou vzácností a požehnáním.



Foto z wikipedie (foťák si nechala manželka)


Odpoledne jsme s Yehudou zajeli do Tel Avivu (resp. Ramat Ganu) na Univerzitu Bar-Illan (kde dělá doktorát). Zašel jsem s ním na seminář prof. Ephraima Meira "Psaná a mluvená diskuse v Buberově myšlení o bibli".


Pro zajímavost: dnes večer jsou v Betlémě třetí vánoce (tentokrát arménské - podle starého kalendáře dodržovaného jen v Jeruzalémě) a přijel sem palestinský prezident Mahmoud Abbás.



V noci z pondělí na úterý: Odjezd na letiště do Tel Avivu asi v 1.30 ráno, odlet do ČR v 06:15 hod. s příletem do Prahy v 09:25 hod. V letadle jsem se díval na velmi zajímavou komedii The Informant!, založenou na skutečném příběhu finančního podvodníka Mark Whitacra.

sobota 16. ledna 2010

Israel: Den 5

V Jeruzalémě šábes - na ulici téměř nikdo, jen ti, kteří jdou do synagogy či venčí psa. Nicméně Jeruzalémem jen projíždíme a jedeme opět podél Jordánu na sever. Nejprve na horu Tábor, poté do vesnice Kafr Kana, města Nazaret a nakonec (krátce) na horu Karmel v Haifě. Jak Kana tak Nazaret jsou velmi sympatická města, kde žijí pospolu Arabové (křesťané i muslimové) a Židé. Všechny nápisy jsou jak arabsky tak hebrejsky.

pátek 15. ledna 2010

Israel: Den 4

Jeruzalém:
- Zeď nářků (vč. slavnostního zahájení šabatu navečer, po 16.00)
- hora Sion (hrob krále Davida, místo Poslední večeře)
- Dormition Church (jedno ze dvou hlavních kandidátů na místo zesnutí Panny Marie)
- křížová cesta s františkány ulicemi Jeruzaléma

a nakonec večeře v betlémské beduínské restauraci Tent Restaurant:

Palestinci jsou velmi pohostinní a přátelští, jejich hlavní slabost je ovšem neadekvátní nesnášenlivost čehokoli izraelského. V Betlémě není jediné písmenko v ivritu, izraelské televizní programy taktéž ne (v hotelu je ale jinak k disposici více než 100 programů od amerických, všech evropských, samozřejmě arabských, až po ruské, vietnamské a čínské). Arabsky nerozumím, ale zdá se, že v arabských televizních programech je každé desáté slovo "israel". Ať už se probírá jakýkoli problém, např. kriminalita, současné sucho, či rozšiřování drog, vždy je hlavním viníkem Izrael. Tato nesnášenlivost je patrná (byť v menší míře) i mezi zdejšími katolickými křesťany, např. jen menší část poutních míst má nápisy nejen v angličtině a arabštině, ale i v ivritu.

čtvrtek 14. ledna 2010

Israel: Den 3

Dnes jsme krátce navštívili Jerusalém: nejprve chrámový pahorek (abychom využili výjimečně klidné bezpečnostní situace) ...

... a poté jsme se krátce zastavili před israelským parlamentem, patrně nejsledovanější budovou na světě.


Druhá zastávka byl nedaleký Ein Kerem (místo navštívení Alžběty Pannou Marií; tentokrát jsem se ale nepodíval do kostelů Sv. Jana Křitele a Navštívení, ale do krásných zahrad sester Notre-Dame de Sion).

Dále jsme si prošli Betlém (baziliku Narození Ježíše Krista a baziliku sv. Kateřiny). Majitel hotelu St. Antonio pro nás u svého bratrance vyjednal výborný oběd na náměstí před bazilikou (za symbolickou cenu). Poté jsme v hotelovém krámečku mohli koupit vyřezávané výrobky z olivového dřeva (obyvatelé Betléma se výrobou těchto věcí živí již po staletí). Majitel hotelu pochází z významné palestinské křesťanské betlémské rodiny Canavatiů, kteří sledují svůj rodokmen až do křižáckých dob (odtud ono italské jméno).

Navečer jsme se připletli do slavnostního procesí k uctění památky palestinské světice bl. Marie-Alphonsine. Procesí samozřejmě provázel jeruzalémský latinský patriarcha Fouad Twal.


středa 13. ledna 2010

Israel: Den 2

13.1.2010: déšť a bouřka na Tiberiadském jezeře, pohled k Safedu

Budíček v 5.07 zpěvem muezzinů. Šílenost. Ne že by nezpívali hezky a že by mi vadila výzva k modlitbě, ale je to dost hlasité a navíc jich zpívá i několik zároveň z různých koutů města. Doufám, že se toho v Evropě nedožijeme. Je vidět, že v Betlémě, ač stále ještě výrazně křesťanském městě, přeci již jen převažují muslimové.

Asi v 7.00 odjezd nejprve dolů k Jerichu do údolí Jordánu a potom na sever k jezeru (či moři) Tiberiadskému. Údolí se nachází asi 250 m pod hladinou moře, velmi dobrý vzduch pro astmatiky. Náš průvodce, Dan Haslinger, pozměnil plán cesty aktuálně podle předpovědi počasí, abychom chytli slunečno. Přesto nás zastihl déšť a mírná bouře na Tiberiadském jezeře (což je velké požehnání shůry; místní lodníci - kteří mj. vystupovali v hartmanické synagoze se skupinou Hava Nagilla - z toho měli velkou radost).

Program se týkal známých křesťanských poutních míst kolem Tiberiadského jezera:

Hora blahoslavenství
Tabgha (a kostel Primatus Petri)
Ginosar (Ryba sv. Petra)

úterý 12. ledna 2010

Israel: Den 1

07:30: Ruzyňské letiště
10:40: odlet společností El Al
15:25: přílet do Tel Avivu

tranzit do Betléma


pondělí 11. ledna 2010

Dao De Jing 2 (překlad)

"Můj" překlad druhé kapitoly:

Podle textu Wang Biho (z 17.08.2008, upraveného 09.01.2010)

V podnebesí,
každý kdo koná dobré, byť s vědomím, že je to dobré, koná zároveň i zlé;
každý kdo koná požehnané, byť s vědomím, že je to požehnané, koná zároveň i nepožehnané.
Neboť co je a není, vzájemně se rodí,
lehké a težké vzájemně se transformuje,
dlouhé a krátké vzájemně se měří,
hlas a a zvuk spolu se vyskytuje,
dřívější a pozdější po sobě následuje.

Proto:
Mudrc vyřizuje své záležitosti, aniž by zasahoval; šíří své učení, aniž by mluvil. Přesto se nezříká toho, co bezpočet věcí dělá. Nevlastní, přestože žije.
Není závislý, přestože koná. Nezabydluje se, přestože má úspěch. Právě proto, že se [v ničem] nezabydluje,
neodchází.

Podle textů Mawangdui a Guodian (s další "interpretační masáží"):

Pod nebesy,
každý chápe, co neporušené dělá neporušeným, a stejně tak i porušeným;
každý chápe, co je požehnáné a tedy také to, co je [nebesy] nepožehnané.

Jsoucí a nejsoucí vzájemně se generuje,
těžké a lehké vzájemně se proměňuje,
dlouhé a krátké vzájemně se formuje,
horní a dolní vzájemně se naplňuje,
hlasy a tóny vzájemně se spojují,
dřívější a pozdější vzájemně se překlápí.

Vždyť autentický člověk [tj. ten, jenž naslouchá své Vizi], přivádí na svět věci, aniž by je vytvářel, šíří své učení, aniž by je vyslovil.
Bezpočet věcí se tvoří, aniž by je počal;
dějí se, aniž by je zamýšlel; ty proměnlivé věci on nepřivedl na svět.
A právě proto, že se u něho nezabydlují,
tak ho neopouští.
____________
Dnes jsem učil ve Sv. Janu p. Skalou, zítra odlétám s manželkou na týden do Israele. Pro mne to je již druhá cesta, pro manželku první. Ubytováni bychom měli být v levném hotelu v Betlémě. Protože nevím, zda tam budu mít přístup na internet, nastavím na tomto blogu automatické zobrazování našeho plánovaného programu po jednotlivých dnech a případně tyto texty aktualizuji či zpětně doplním.
__________
V Praze jsme ještě stihli zajít na 3D promítání filmu Avatar. Po stránce provedení neuvěřitelný, scénář celkově průměrný - což je u tohoto typu filmů velmi nadprůměrné (hlavní idea: boj dravé technokratické civilizace s "primitivním" ale "ekologickým" klanem inteligentních bytostí na planetě Pandora).

sobota 9. ledna 2010

Dao De Jing 2 (proč další překlad?)

Dnes dopoledne opakování (kapitola 2) a odpoledne druhé setkání naší skupiny: Interpretace Dao De Jingu 2. Na programu je nejprve přednáška doc. Jana Slavíka (ZU Plzeň) o nejstarších dějinách Číny a poté impromptu hudební intermezzo (Svatojánské loutnění, k výročí úmrtí převora zdejšího kláštera a hudebního skladatele P. Ivana Jelínka OSB, 1683-1759). Zítra přejdeme na druhou "eneádu" Dao De Jingu, na kapitolu 10. Vše pod vedením Dr. Rostislava Fellnera.
.
Včera jsem nadhodil otázku, proč se pokoušet o další překlad v nesčíslné řadě překladů. Kromě důvodů osobních (některé texty stojí za osobní "potyčku" i když asi stěží učiníme příspěvek k jejich exegezi) jsou zde i důvody odborné. Od r. 1999 pracuje Dr. Fellner na překladu alternativním, který se podle mého názoru od všech českých a většiny světových překladů liší v několika zásadních hermeneutických principech:
  1. Překlad bere vážně nové archeologické vykopávky starších forem Dao De Jingu z Mawangdui (z. r. 1973) a z Guodian (z r. 1993),
  2. Jedná se o překlad kontextuální, beroucí v úvahu svébytný charakter čínského jazyka, který i abstraktní myšlenky vyjadřuje bezprostředním poukazem na konkrétní skutečnosti(tyto konkrétní skutečnosti se snažíme odvodit z etymologie znaku, příp. z archeologicko-kulturních reálií)
  3. Překlad metodicky užívá etymologické a genealogické analýzy struktur čínského znaku, jehož nejstarší formy jsou zachyceny na tzv. písmu na želvích krunýřích a kostech (tato znalost je poměrně nedávná; doposud se etymologie zakládala na poměrně pozdní a z dnešního hlediska velmi nedokonalý značník Shuowen jiezi (說文解字) z 2. stol. n.l.).
  4. Překlad vychází z hypotézy hermeneutické integrity, podle níž je text Dao De Jingu koherentní a vzájemně sám-sebe-interpretující, tzn. nejedná se o volnou sbírku nesouvislých „moudrých výroků“.

Výsledná interpretace Dr. Fellnera není ani mysticizující, ale není ani racionalistická. Proti všem čtyřem principům lze samozřejmě vznést mnoho námitek. Faktem nicméně zůstává, že tato interpretace dospívá k velmi originálnímu čtení textu, přičemž se nejedná o čtení nikterak svévolné, ale velmi dobře podložené.

pátek 8. ledna 2010

Dao De Jing 2

Dopoledne výuka ve Sv. Janu p. Skalou (téma: člověk svobodný), odpoledne opakování se skupinou z třetího běhu základního kursu čínštiny (téma: 2. kapitola Dao De Jingu). Toto je ona 2. kapitola (naneštěstí zatím bez "mého" překladu, viz ale např. zde):
.
二養身
.
天下
皆知美之為美 斯惡已
皆知善之為善 斯不善已
有無相生 難易相成
長短相較 高下相傾
音聲相和 前後相隨
是以
聖人處無為之事 行不言之教
萬物作焉而不辭 生而不有
為而不恃 功成而弗居
夫唯弗居
是以不去
.
Proč číst a znovu-překládat Dao De Jing?
.
Dao De Jing patří mezi nejtajemnější texty čínské historie,“ napsal Mircea Eliade ve svých monumentálních Dějinách náboženského myšlení. Zájem západních učenců o tento text rostl pomalu. Dao De Jing byl přeložen do latiny až v osmnáctém století a nikoli ve století sedmnáctém jako Konfuciovy Hovory. Zpočátku tento překlad nevzbudil velký zájem, situace se začala měnit až ve století devatenáctém při překladech do jazyků národních. Od té doby fascinace Dao De Jingem prudce stoupá: po bibli a koránu se Dao De Jing stává jedním z nejpřekládanějších světových děl. Dao De Jingu se věnují literární kritici, historici, filozofové, teologové, religionisté i umělci různého zaměření. Dao De Jing byl přeložen do stovek současných jazyků a to nikoli jednou, ale mnohokrát. V angličtině existuje mnoho desítek komletních překladu, v češtině a slovenštině máme již také několik překladů.
.
Zde lze nalézt mj. následující počet překladů: do češtiny (7), ruštiny (14), španělštiny (7), francouzštiny (5), němčiny (22), a angličtiny (112). Překlady jsou samozřejmě různé úrovně, některé překlady jsou derivativní, tj. nikoli z originální čínštiny, ale z jiných jazyků. Nicméně otázkou tedy je, za je potřeba dalšího překladu a analýzy tohoto textu.
_________
Vlasto, ptal ses mě na interpretaci znaku 道, dao, (viz 16.11.2009). Nezapomněl jsem na Tebe, chci se k tomu časem dobrat.

čtvrtek 7. ledna 2010

Filosofická antropologie - konec výuky

Včera skončila výuka Filosofické antropologie na České Zemědělské Univerzitě (viz 22.11.2009). Z více než 70 studentů mě ne všichni dělali radost (obtíže mají především s disciplínou: nejsou zvyklí mlčet, když vyučující povídá), ovšem několik studentů projevilo o filosofii upřímný zájem. Celkem vzato je většina studentů schopna připravit se poctivě k testům (až na ten poslední) a obzvlášť pěkné jsou jejich samostatné prezentace.

Rád bych uvedl příklad jedné takové pěkné presentace (drobně upravené), která se týká osoby a významu Sókrata (Vojtěch Václavík tuto práci napsal pod dojmem četby Platónovy Apologie; srv. 7.10.2009):

Je mrtev. Zemřel, protože nechtěl upustit od své pravdy, nechtěl pošpinit svou čest, zklamat bohy, zklamat sám sebe. Svou smrtí dostál svému učení a stal se díky ní nesmrtelným. Jak by asi vnímal svou nynější pozemskou nesmrtelnost? Mám na mysli tu, díky níž jsem se o něm dozvěděl já nebo kterýkoliv jiný člověk. Těšila by ho? Myslím, že ano. To, že si stále více lidí klade otázky, které si kladl on, to že si dnes každý rozumně uvažující člověk dokáže najít pravdu. To by se mu dozajista líbilo. S dnešními možnostmi to opravdu není problém. Avšak stejně jako on narážel se svojí pravdou u těch, kteří ji slyšet nechtěli, naráželi, naráží a budou narážet další a další po něm a pravda bude dál svádět souboj se lží, až do skonání světa. Pravda, ta za kterou se každý zlobí, k té občas vede dlouhá a leckdy i strastiplná cesta.
Na Sókratově příkladě je také vidět, jak se dá pravda obhajovat. Když je o své pravdě člověk přesvědčen a opravdu jí má, musí se žalobce sám před sebou propadat hanbou. Jenže i žalobce tu z nějakého důvodu je a bojuje především za ty, jež ho žalobou pověřili, ne za své svědomí, jak by tomu možná i sám leckdy chtěl. Nemělo by totiž cenu lhát sám sobě jen tak. Proč Melétos vědomě lže? Proč lžou všichni žalobci v podobných případech? Pro peníze, pro moc, pro postavení, které jim může pomoct k ještě větší moci či penězům. Proto lžou. To je ta náplast na zhrzenou čest.
Jak by však vypadal svět kdyby tenkrát dal soud Sókratovi za pravdu a naopak začal soudit ty jenž ho neprávem žalují? Třeba by se od té doby v Athénách změnil zaběhlý řád a lidé by přijali jeho myšlenky a řídili se jimi. Jak by vypadal ten svět v němž se museli lidé jako Melétos či Lykón poroučet, a nepřišli-li by o hlavu, museli by alespoň uznat pravdu a chovat se podle ní? Dalo by se v takovém světě normálně žít? Fungoval by tento systém bez uplácení a honby za bohatstvím a slávou?
Každopádně to tak nedopadlo a mám pocit, že by se mnoho nezměnilo, ani kdyby Sókrata soud osvobodil, protože by tyto myšlenky byly nejspíše umlčeny jinou cestou, například vraždou. Je to sice dost pesimistické, ale přece pravděpodobnější.
A přece se mi zdá, že jeho práce měla smysl a měl by proč být šťasten z jejího, i když stále jen prozatímního výsledku. Protože ten zlomek lidí, který se doposud nakazil jeho filosofií, ovlivňoval a bude ovlivňovat stále další lidi, kteří budou zkoušet ty nemoudré či falešné a budou po světě šířit lásku ke cti a snad i pravdu.

středa 6. ledna 2010

APA - sekce "Debaty o Bohu" 4

... a konečně Steeleho vysvětlení nárůstu zájmu o ateismus:

Nový ateismus je odpovědí na 11. září.

Mnozí ateisté totiž mají dojem, že víra jako taková je nebezpečný virus. Je celkem jedno, zda je jím nakažen Usáma bin Ládin anebo George W. Bush, jedná se vždy o potenciálně smrtící nebezpečí pro celou společnost.

(Pro zajímavost: v r. 2007 se v průzkum mínění 4000 Britů Usáma bin Ládin umístil mezi "100 žijících géniů")

Steele zmínil, že teprve až delší dobu po rozpracování své hypotézy o příčinách vzrůstu zájmu o ateismus si všiml poznámky v Harrisově knize The End of Faith: Harris ji začal psát 12. září 2001.

Steele poté přešel ke kritice základní teze nového ateismu, že víra a teistické náboženství samo o sobě je nebezpečí (diskuse se zde týká teismu, protože např. Harris nepovažuje východní mysticismus za náboženství - je tedy podle něho OK).

Steeleho kritika nového ateismu (ač sám Steele je ateista) postupovala v následujících bodech:

1. Názory "sekulárně smýšlících nominálních teistů" (kterých je většina) jsou podobné názorům nových ateistů: "hlavně klid, náboženství by nemělo nějak moc zasahovat do "normálního" života." Většina sympatizantů nového ateismu se rekrutuje právě z řad těchto nominálních teistů.

2. Explicitní motivace teroristů nespočívá ve víře v Boha, ale v různých politických důvodech (např. v přítomnosti USA na Blízkém východě).

3. Počet obětí militantního ateismu silně převyšuje počet obětí militantního teismu. (K tomu viz výzkum R. J. Rummela o tzv. democidě; na špici se momentálně drží: Stalin s 43 mil., Mao Zedong s 38 mil. a Hitler s 21 mil, všichni víceméně ateisté. Z tohoto faktu samo o sobě ještě nevyplývá, že je ateismus sám o sobě nebezpečnější, protože je prostě jen možné, že Stalin-Mao-Hitler byli "šikovnější" vrazi než teističtí vrazi. Nicméně přinejmenším to tezi o nebezpečí teismu jako takového zpochybňuje. Jinými slovy: Pravděpodobnost hypotézy T (teismus je nebezpečnější než ateismus) vzhledem k faktu F (počet obětí ateistů a teistů) je mnohem menší než hypotézy A (ateismus je nebezpečnější než teismus).

Závěr: Jakýkoli "nadšenecký" systém názorů, který se zmocní vlády a státního aparátu je nebezpečný (ať už teistický či ateistický).

pondělí 4. ledna 2010

APA - sekce "Debaty o Bohu" 3

... pokračování:

3. Příčinu v růstu evangelikálních církví na úkor "hlavních" církví vidí Steele v demografii. Konzervativní křesťané mají většinou mnoho dětí. (Podobný fenomén se děje u orthodoxních židů, viz komunita Kiryas Joel nedaleko New York City)

4. Příčiny růstu křesťanské politické pravice jsou nikoli v nárůstu křesťanství jako takového, ale ve změně postoje evangelikálních lídrů k politice (tradičně apolitické postoje byly odvrženy).

5. Ve skutečnosti roste nejen počet lidí, kteří jsou náboženští, ale i těch, kteří se hlásí k ateismu (podle Steeleho podobným způsobem roste i jak pro-life tak pro-choice zároveň).

Závěr: dochází k polarizaci (ztenčování "středu") spíše než k růstu náboženství na úkor ateismu.

APA - sekce "Debaty o Bohu" 2

Dříve než Steele předložil svou vlastní tezi o příčinách fenomenálního vzrůstu zájmu o ateismus, analyzoval význam a evidenci pro tvrzení, že (teistické) náboženství je na vzestupu.

Toto tvrzení nelze podle Steeleho samo o sobě v globálním měřítku zpochybnit (Steele se odvolal na jinak podle jeho názoru propagandistickou knihu God is Back, 2009, osobně mě v tomto ohledu přesvědčila kniha The Next Christendom, 2002). Je sice pravda, že v Evropě náboženství ze sociologického hlediska upadá, ovšem v obou Amerikách, Asii a Evropě je na vzestupu. Zdá se, že tento fakt odporuje tezi, že sekularizace, modernita a blahobyt sám o sobě automaticky vede k zesoukromění náboženství a k jeho postupnému vytracení.

Sekularizační teze dostala první ránu již v sedmdesátých letech: Podle průzkumů Gallup v třicátých letech navštěvovalo týdně kostel či synagogu asi 40% Američanů ... a v sedmdesátých to bylo opět asi 40% Američanů (dnes je to dokonce více, viz zde)

"Hlavní" (mainline) církve ztrácí své členy, evangelikální (tj. konzervativně protestantské) církve rostou (Steele je charakterizuje jako "Přijmi Ježíše jinak se budeš smažit v pekle"). Dále se vynořila v sedmdesátých letech tzv. nová křesťanská pravice, která, jak víme, dnes hraje důležitou roli v americké politice. (Podle slavné knihy Why Conservative Churches Are Growing? (1972) je to tím, že hlavní církve jsou na své členy příliš nenáročné. Lidé chtějí něco těžkého. U nás v Česku by s tím nesouhlasil kard. Špidlík, podle něho je to v prvé řadě otázka duchovního vedení a teprve na druhém místě přísnosti - myslím, že má pravdu; ovšem z dobrého duchovního vedení vyplývá hluboká oddanost, která z vnějšku vypadá jako přísnost).

Steele se snažil sekularizační tezi (modernita a blahobyt vedou k vytrácení náboženství) hájit s následujícími modifikacemi:

1. Vzestup náboženství ve světě není překvapující, protože většina světa je chudá. Růst náboženství v USA se taktéž podle Steeleho děje především v oblastech, které jsou chudé, anebo které byly chudé v době, kdy dnešní zbohatlíci prožívali formativní léta.

2. Lidé mají sklon přeceňovat svou náboženskost. Když se jich zeptáme, zda byli minulý týden v kostele či synagoze, 90% z nich jich řekne, že ano. Když jim však v pondělí předložíme dotazník: "Která místa jste včera navšvívil(a)?" s výčtem 20 míst, kde mj. je i "kostel", zjistíme, že návštevníků kostela je ve skutečnosti jen asi polovina. Tato nová strategie samozřejmě neříká, jak to bylo v minulost. (Podle Rodneyho Starka nikdy nebyla návštěvnost kostelů a synagog tak velká, jak se mělo za to).

Pokračování příště (nechci Tě trápit Vlasto, jen to nestíhám :-))

sobota 2. ledna 2010

APA - sekce "Debaty o Bohu" 1

Středeční sekce APA (30.12) "Debaty o Bohu" byla organizovaná Společností humanistických filosofů, která mj. vydávají časopis Philo. Protože cílem společnosti je podpora "naturalismu" (tj. zhruba vzato: ateismu) a protože už samotný název je pochybný (copak ateisté jsou nutně humanisté a naopak?), očekával jsem přednášky typu Dawkins. Ve skutečnosti byla část první přednášky (David Steele) věnována kritice některých tvrzení nového ateismu (třebaže Steele sám se hlásí k ateismu), druhou přednášku měl Paul Draper, agnostik, a poslední přednáška byla čtena za Erica Reitana, teisty, který ze zdravotních důvodů nepřijel, ale zaslal svůj příspěvek.

Nejprve ke Steelově přednášce:

Nástup nového ateismu, který naplno propukl v r. 2004, je neuvěřitený. Sam Harris, doposud neznámý se stal díky The End of Faith (2004) autorem na vrcholech žebříčků, Richard Dawkins a Christopher Hitchens, ač prodávaní a známí autoři, více než zvojnásobili prodej svých knih (tj. prodej jejich knih The God Delusion, 2006, a God is Not Great, 2007, předčil prodej všech jejich předchozích knih dohromady), a taktéž Dennettova kniha Breaking the Spell (Prolomit začarování, 2006) patří mezi bestsellery.

Na druhou stranu se bestsellery (i když v menší míře) stávají i různé odpovědi na nový ateismus. Nejprodávanější je kniha Dineshe D'Souzy Křesťanství a ateismus úplně jinak (angl.: What's so Great about Christianity, 2007) .

Mezi dalšími autory kritik nového ateismu zmiňme ještě Erica Reitana a Edward Fesera. K Feserově velmi přínosné a vtipné knize Poslední pověra (The Last Superstition, 2008) se chci jěště vrátit. (Feser se chystá mj. na pražskou konferenci o metafyzice v červnu 2010)

Tento fenomenální zájem o ateismus je vskutku překvapivý. Proč k tomuto výbuchu zájmu o ateismus došlo? Převládající křesťanské vysvětlení, říká Steele, spočívá v tom, že se ateisté cítí ohroženi, panikují z nárůstu křesťanství, a proto zahajují útok.

Steele hájil jiné vysvětlení.