Již jsme si naznačili, že filosofie není pouhým myticko-náboženským myšlením a není ani mudroslovím. Obojí lidské činnosti se vztahují k témuž (podstatné životní otázky), ale schází jim dostatek kritičnosti a komplexity. Filosofii je ovšem třeba dále odlišit od umění, náboženství, a od některých forem vědy a ideologie.
Umění: také často plní roli ve vyjasňování „podstatných otázek života“; filosofie však „plní ony základní funkce v médiu rozumu, pojmu, vědecké reflexe. Naproti tomu umění realizuje ony základní funkce v médiu smyslovosti.“ (Anzenbacher 1990:30)
Náboženství: v lidové formě splývá s mýty (doplněnými o různé další elementy, např. kultické); ve vyspělé formě ovšem náboženství také obsahuje racionálně-kritickou složku ("teologii"); je tato složka sama o sobě filosofií? Nikoli a to z toho důvodu, že náboženství je založeno na autoritě (ať už Zjevení či nějaké speciální mystické zkušenosti).
Věda: Zda je filosofie vědou závisí na tom, co míníme slovem ‘věda’:
(1) převážně deskriptivní popis (ἱστορία)
(2) matematicko-empirické zkoumání (angl. science)
(3) systematické zkoumání založené na obecné ověřitelnosti (něm. Wissenschaft)
(4) deduktivně vedené zkoumání z příčin (scientia, ἐπιστήμη)
Filosofie není vědou ve smyslu (1) ani (2), je ale vědou ve smyslu (3) a podle některých i (4).
Ideologie: má dva významy, pejorativní a nikoliv pejorativní. V pejorativním smyslu se jedná o dogmatickou soustavu přesvědčení o povaze světa, smyslu, života atd. V tomto smyslu filosofie není ideologií. V nepejorativním smyslu jde o jakoukoli o soustavu přesvědčení o povaze světa, smyslu, života atd. V tomto smyslu je ideologie žádoucí produkt filosofie. (Místo ideologie můžeme také říkat světonázor či kosmovize)
(Za inspiraci zde děkuji mj. Lukáši Novákovi)
