Vznik kvalitativních výzkumných metod

Do sedmnáctého století byla kvantita (číslo, rozměr) jedna z vícera kategoriálních aspektů světa (vedle kvality, vztahu, činnosti, trpnosti, místa, času, atd.). V sedmnáctém století dochází k systematickému modelování pomocí kvantifikace (např. intensity kvalit, místa, času, atd.) a to nejprve v oblasti neživé přírody (Descartes, Galilei, Newton). Díky kvantifikaci došlo k dramatickému nárůstu přesnosti našeho myšlení o materiálním světě a k objevu celé řady netušených souvislostí mezi zdánlivě nesouvisejícími vlastnostmi jsoucen. Úspěchy přírodních věd vedly ke snaze uplatnit kvantifikační metody i na člověka a společnost. Mnoho lidí mělo dojem, že věda se stává exaktní pouze do té míry, do jaké připomíná fyziku (viz např. Humeův projekt vědy o mysli, která byla inspirovaná Newtonovou mechanikou).

Reakce na “diktaturu” kvantitativních metod v rámci humanitních a sociálních disciplín přišla především ze strany etnografie (Bronisław Malinowski, 1884–1942) a sociologie (Chicagská škola). Později se kvalitativní výzkum začal v širokém měřítku uplatňovat i jinde (pedagogika, psychologie, pečovatelství, atd.)

Někteří představitelé či odchovanci některých filozofický směrů dvacátého století se angažovali v boji za legitimitu kvalitativních metod. Z těchto filozofických směrů si uveďme: fenomenologii (Edmund Husserl, Martin Heidegger), hermeneutiku (Friedrich Schleiermacher, Wilhelm Dilthey, Hans-Georg Gadamer), pragmatismus (Wiliam James, John Dewey, Charles Sanders Peirce), a frankfurtskou školu (Max Horkheimer, Jürgen Habermas, Theodor W. Adorno). Všechny tyto směry vychází z velké části z nekriticky přijímaných předpokladů, argumentů, a metod novověké filozofie (Descartes, Locke, Kant) a většina sociálních vědců nachází svůj filozofický domov v některém z těchto směrů.

Z hlediska tradiční platónsko-aristotelské tradice, která tvořila základ evropského myšlení až do baroka je spor mezi kvantitativními a kvalitativními metodami “pseudoproblémem”. Realita má své kvantitativní charakteristiky a má své kvalitativní (či přesněji: ne-kvantitativní) charakteristiky. Z toho, že lze kvantitativně modelovat kvalitativní charakteristiky nevyplývá, že je lze ontologicky eliminovat či dokonce prohlásit za vědecky nepoznatelné.

Kvalitativní metody ve vědě a Aristotelés

Další, již třetí, úspěšně zvládnutý přednáškový den/týden na ČZU. Kromě předmětu Antropologie náboženství, do něhož "vpašovávám" filozofii náboženství, zde učím i předmět Kvalitativní metody ve vědě a terénní výzkum, do něhož "vpašovávám" epistemologii a logiku. (V nové akreditaci se předmět bude již výstižněji nazývat Metodologie vědy). Oba předměty jsou vyučovány pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia. Tvůrce tohoto oboru, etnograf a antropolog, Dr. Petr Kokaisl, zastává stanovisko, že sociální vědy jsou často implicitně či explicitně určovány různými dogmatickými a relativistickými filosofickými proudy a ideologiemi, což lze napravit právě jen filosofií solidní a kritickou (ve smyslu Jiřího Fuchse nikoli Kanta). Tímto svým přesvědčením vytvořil Dr. Kokaisl velkou příležitost a výzvu pro dnešní Aristoteliky (scholastiky): Jsem přesvědčen, že tak jako se Aristotelés zabýval poznáváním v celé své komplexitě, je jedním z úkolů dnešních Aristoteliků rozvíjet nejen vlastní "obecné filosofické jádro", ale i "aplikovanou filosofii" v nejrůznějších doménách věd partikulárních. Jen tak se může filosofii opět dostat jejího pravého místa - matky, královny a služebnice všech věd.

Studia Neoaristotelica VI (2)

Vyšlo nové číslo. Některá z témat:

• Suarezovo pojetí forem a jejich poznání (Eric Åkerlund)
• Buridanova propoziční sémantika (Miroslav Hanke)
• Obrana barokní scholastiky (můj příspěvek)
• Pavel ze Soncina (Efrém Jindráček)
• Aristotelské pojetí možného (David Peroutka)
  

Dále mi v čísle vyšla zpráva z Maharalovy konference (viz 9.9.2009) a Vlastovi Vohánkovi zpráva o konferenci o formálních metodách v epistemologii. (Mimojiné)

Při vydání minulého čísla (viz 4.9.2009) jsem vyjadřoval úmysl k tématům se vyjádřit, ovšem nedostal jsem se k tomu. Tak to raději dnes ani podobný úmysl vyjadřovat nebudu.

Tommaso de Vio (alias kardinál Kajetán)

Hledal jsem na internetu komentáře kardinála Kajetána (1469-1534) k Teologické sumě Tomáše Akvinského. Komentáře jsou přetištěny v leoninské edici Teologické sumy. Bibliothèque nationale de France v Paříži sice velkoryse poskytuje k náhledu i ke stáhnutí několik svazků této edice, ovšem nikoli právě svazky IV až XII, kde se komentáře nacházejí:

Tomus XII: Tertia pars Summae Theologiae
Tomus XII: Tertia pars Summae Theologiae
Tomus XXII: Quaestiones disputae de malo
Tomus XXII, vol.1: Quaestiones disputatae de veritate
Tomus XXII, vol.2: Quaestiones disputatae de veritate
Tomus XXII, vol.2,fasc.1: Quaestiones disputatae de veritate
Tomus XXII, vol.3: Quaestiones disputatae de veritate
Tomus XXII, vol.3, fasc.2: Quaestiones disputatae de veritate
Tomus XV, C-D: De substantiis separatis, Super decretalem
Tomus XXVI: Expositio Super Iob ad litteram
Tomus XXVI (textus): Expositio Super Iob ad litteram
Tomus XXVIII: Expositio Super Isaiam ad litteram
Tomus XL, A: Contra errores Graecorum
Tomus XLI, B-C: De perfectione spiritualis vitae, Contra doctrinam retrahentium a religione
Tomus XLII: různé drobnější spisy jako např. Compendium Theologiae
Tomus XLIII: různé drobnější spisy jako např. De principiis naturae, De unitate intellectus, De ente et essentia, atd.
Tomus XLV,1: Sentencia libri "De anima"
Tomus XLV,2: Sentencia libri "De sensu et sensato"
Tomus XLVII,1: Sentencia libri "Ethicorum"
Tomus XLVII,2: Sentencia libri "Ethicorum"

Zde je z jiného zdroje Kajetánův komentář k De ente et essentia.

Martin Luther a Kajetán (nevím ale jistě který je který) (zdroj)

Studia Neoaristotelica VI (2009) 1

Vyšlo nové číslo SN, opravdu povedené, zaujalo mě v něm hned několik témat:

• pojmový atomismus a aporie rodu (Lukáš Novák)
• Plantinga a princip slábnoucí pravděpodobnosti (Vlasta Vohánka)
• Aristotelova teorie substance (Miroslav Kuric)
• analýza jazyku modlitby (Peter Volek)
• podstata Suárezovy metafyziky (Daniel Heider)

Navíc dvě obsažné (kromě jedné stručnější) recenze: o Tomášových "důkazech" boží existence a o scholastické ekonomické teorii).

Nejvíce se momentálně těším na hlubší pročtení článku Lukáše Nováka.