Zobrazují se příspěvky se štítkemkřesťanství a judaismus. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkřesťanství a judaismus. Zobrazit všechny příspěvky

středa 9. září 2009

Maharal Konference 2009 - Aktualizace

(Modlitba účastníků konference u Maharalova hrobu)

V programu došlo k různým změnám, takže nakonec na konferenci zazněly následující příspěvky:

(pondělí)
Blok 1: Úvod
Neriah Guttel: Maharalovo halachické učení
Jaroslav Pánek: Císař na pražském hradě - Společnost a kultura za Rudolfa II.
Binyamin Gross: Mezi racionalismem a mystikou: Maharalovo místo v žid. myšlení

(úterý)
Blok 2: Maharal a univerzální morálka
Yitzchok Adlerstein (EN): Obraz Nežidů v Maharalových spisech
Ben Zion Rosenfeld: Status žen v Maharalově myšlení

Blok 3: Maharal a halacha/agada
Neriah Guttel: Maharalovy pokračovatelé v agadických výkladech
Edri Yehuda: Maharaova originalita

Blok 4: Maharal jako inovátor
Meir Seidler: Maharalovo myšlení a výzva modernity
Giuseppe Veltri: Maharalův postoj k (přírodním) vědám

Blok 5: Maharalovo filozofické učení
Yoseph Elkouby: Láska a bázeň k B-hu v Maharalově učení
Binyamin Ish Shalom: Hermeneutika a filozofie v Maharalových spisech

(Středeční blok se nekonal.)

Z konference bych rád sepsal zprávu do odborného časopisu a nechám tedy zatím stranou obsah příspěvků. Na osobní rovině chci jen zmínit, že pro mne byla zážitkem modlitba ve Staronové synagoze a setkání s orthodoxním rabínem Adlersteinem (srv. např. jeho článek o Janu Pavlu II. EN). Konference, myslím, ukázala Maharala jako (v rámci rabínské tradice) pronikavého a originálního etického myslitele. Metafyziky se ale žel B-hu žádné konferenční příspěvky netýkaly. Metafyzika zcela jistě nebyla primárním Maharalovým zájmem - Maharal byl v prvé řadě pastýř. Z knihy André Nehera (Studně Exilu, česky 1993) sice vyplývá, že Maharal používal některé metafyzické pojmy (snad aristotelsko-scholastické), ovšem pochybuji, že měl nějakou rozvinutou metafyziku. Maharal navíc cituje téměř výlučně jen rabínské autority a tak není ani možné zjistit (na základě zběžného čtení) zda a co znal např. z tehdejší latinské scholastiky. V českých překladech Maharal vyniká pouze jako pronikavý rabínský učenec a etik ale nikoli jako filosof a metafyzik (ediční řada překladů ale není u konce a tak uvidíme).

(Místo ve staronové synagoze, kde Maharal sedával)

P.S. V Císařské konírně na Pražském hradě probíhá o Maharalovi výstava, vřele doporučuji. Kniha, která je vydána skromně jako katalog k výstavě, je ve skutečnosti významným badatelským příspěvkem.

pátek 14. srpna 2009

Židovství v křesťanství

V katolické církvi existuje celá řada různých spiritualit a životních stylů a to ji činí i z čistě sociologického hlediska nejvíce fascinujícím společenstvím, které znám. Jedním z moderních forem katolické spirituality je Komunita Blahoslavenství, která mj. usiluje o "uvědomování si a oživování židovských kořenů křesťanské víry". Dnes slavila tato komunita v hartmanické synagoze příchod šabatu (שבת).


Vztahy mezi židy a křesťany se v posledních desetiletích dramaticky zlepšily, nejen na mezilidské, ale především na teoretické úrovni. Známá jsou např. převratná slova Jana Pavla II. při jeho návštěvě synagogy v Mainzu v r. 1980:

Židovské náboženství není vůči našemu náboženství "vnější" ale jistým způsobem "vnitřní". Máme s ním tedy vztah, který nemáme s žádným jiným náboženstvím. Vy jste naši nejmilejší bratři a v určitém smyslu jste naši starší bratři.

Josef Ratzinger v knize Bůh a svět (2005 CZ) dokonce říká, že "křesťanství není nové náboženství, ale jednoduše Starý zákon, nově čtený v Kristu." O interpretaci Starého zákona (tj. Tóry, תורה, v židovské terminologii) pak Ratzinger v knize Ježíš Nazaretský (2007 CZ) vede velmi zajímavý dialog s americkým rabínem Jacobem Neusnerem (2008 CZ).

Bůh uzavřel s židovským národem smlouvu (הברית) či, přesněji vzato, smlouvy. Tak věří nejen židé, ale i křesťané. Křesťané navíc věří, že posvátné židovské spisy (Starý zákon) jsou Bohem inspirovány právě tak jako spisy křesťanské (Nový zákon) - viz detailní dokument Pontifikální biblické komise z r. 2001 (EN). Křesťané tak stojí před otázkou, jakou roli hraje židovská smouva po příchodu Ježíše Krista, tj. po uzavření nové smlouvy? Protože podle fundamentálního křesťanského axiomu spása přichází pro každého individuálního člověka jedině skrze Ježíše Krista, zdálo by se, že stará, židovská, smlouva je nahrazena smlouvou novou do té míry, že stará smouva je naprosto bezcenná. Toto stanovisko v minulosti (jakožto nereflektovaná teologická hypotéza) převládalo. V opozici vůči tomuto "hrubému supersessionismus" (EN) přišli někteří současní křesťané s kontrárním stanoviskem, podle něhož stará a nová smlouva jsou paralení a rovnoprávné cesty ke spáse. Často se toto stanovisko chápe jako jediná alternativa k "hrubému supersessionismu". Existuje ale i prostor pro další možnost, totiž, že judaismus a stará smouva mají svou hodnotu i navzdory tomu, že vposledku je plnost spásy v křesťanství a nové smlouvě. Otázkou pro teologické bádání a existenční "náboženské experimenty" samozřejmě zůstává v čem přesně tato hodnota spočívá.