Identita v sociální psychologii a sociologii

Identita je v současné sociologii a sociální psychologii pojmem, jehož význam den ode dne stoupá. Stále výce výzkumných projektů se zabývá tématy jako je „sociální identita“ či „krize identity“ a v posledních letech dokonce došlo i k založení několika odborných časopisů se slovem ‘identita’ ve svém názvu. Velký zájem, který je formaci identity v současnosti věnován, je dán tím, že v naší společnosti existuje nepřeberné množství sociálních rolí, které si člověk nejen může zvolit, ale dokonce si je sám může definovat. Touto šíří možností se naše současná západní společnost liší od tradičních společností, kde budoucí společenská role daného člověka či process jejího osvojení byl do velké míry předurčen sociálními konvencemi. Někteří lidé tuto sociální svobodu vítají, pro mnohé jiné se jedná o velkou výzvu, jiní ji nezvládají, což se projevuje různými, někdy až patologickými následky: Americká Psychiatrická Associace dokonce zavedla termín pro specifickou formu poruchy osobnosti, tzv. Identitní problém (Identity Problem, pův. Identity Disorder).

Sociálních psychologové jako J. Côté a Ch. G. Levine rozlišují pět základních postojů k identitní formaci, které parafrázuji takto:

	Psychologické rysy	Osobnostní rysy	Sociální rysy
Odmítač (Refuser)	nepřijímá zodpovědné dospělé role	vykazuje dětinské smýšlení a  jednání	je nepatřičně závislý na druhých, není členem žádného společenství dospělých
Flákač (Drifter)	přijímá zodpovědné dospělé role jen velmi krátkodobě a nesystematicky	nesnaží se nějak výrazněji něčeho docílit a uplatnit své schopnosti	není plným členem žádného společenství dospělých
Hledač (Searcher)	je s životem nespokojený kvůli vysokým nárokům na sebe a okolí	pohrdá nedokonalostmi, které se projevují v jeho komunitě	stává se členem nějakého společenství dospělých, ale pouze částečně a dočasně
Ochránce (Guardian)	má jasně dané osobní hodnoty, ale také hluboký strach ze změn	podřizuje svou osobní identitu své identitě sociální	plně a naprosto se identifikuje se svým společenstvím dospělých
Řešitel (Resolver)	vědomě pracuje na svém osobním růstu (sebe-kultivaci)	přijímá a aktivně užívá schopností svých i svých spolupracovníků	stává se členem těch společenství dospělých, které dávají prostor k sebe-kultivaci

APA - sekce "Debaty o Bohu" 3

... pokračování:

3. Příčinu v růstu evangelikálních církví na úkor "hlavních" církví vidí Steele v demografii. Konzervativní křesťané mají většinou mnoho dětí. (Podobný fenomén se děje u orthodoxních židů, viz komunita Kiryas Joel nedaleko New York City)

4. Příčiny růstu křesťanské politické pravice jsou nikoli v nárůstu křesťanství jako takového, ale ve změně postoje evangelikálních lídrů k politice (tradičně apolitické postoje byly odvrženy).

5. Ve skutečnosti roste nejen počet lidí, kteří jsou náboženští, ale i těch, kteří se hlásí k ateismu (podle Steeleho podobným způsobem roste i jak pro-life tak pro-choice zároveň).

Závěr: dochází k polarizaci (ztenčování "středu") spíše než k růstu náboženství na úkor ateismu.

APA - sekce "Debaty o Bohu" 2

Dříve než Steele předložil svou vlastní tezi o příčinách fenomenálního vzrůstu zájmu o ateismus, analyzoval význam a evidenci pro tvrzení, že (teistické) náboženství je na vzestupu.

Toto tvrzení nelze podle Steeleho samo o sobě v globálním měřítku zpochybnit (Steele se odvolal na jinak podle jeho názoru propagandistickou knihu God is Back, 2009, osobně mě v tomto ohledu přesvědčila kniha The Next Christendom, 2002). Je sice pravda, že v Evropě náboženství ze sociologického hlediska upadá, ovšem v obou Amerikách, Asii a Evropě je na vzestupu. Zdá se, že tento fakt odporuje tezi, že sekularizace, modernita a blahobyt sám o sobě automaticky vede k zesoukromění náboženství a k jeho postupnému vytracení.

Sekularizační teze dostala první ránu již v sedmdesátých letech: Podle průzkumů Gallup v třicátých letech navštěvovalo týdně kostel či synagogu asi 40% Američanů ... a v sedmdesátých to bylo opět asi 40% Američanů (dnes je to dokonce více, viz zde)

"Hlavní" (mainline) církve ztrácí své členy, evangelikální (tj. konzervativně protestantské) církve rostou (Steele je charakterizuje jako "Přijmi Ježíše jinak se budeš smažit v pekle"). Dále se vynořila v sedmdesátých letech tzv. nová křesťanská pravice, která, jak víme, dnes hraje důležitou roli v americké politice. (Podle slavné knihy Why Conservative Churches Are Growing? (1972) je to tím, že hlavní církve jsou na své členy příliš nenáročné. Lidé chtějí něco těžkého. U nás v Česku by s tím nesouhlasil kard. Špidlík, podle něho je to v prvé řadě otázka duchovního vedení a teprve na druhém místě přísnosti - myslím, že má pravdu; ovšem z dobrého duchovního vedení vyplývá hluboká oddanost, která z vnějšku vypadá jako přísnost).

Steele se snažil sekularizační tezi (modernita a blahobyt vedou k vytrácení náboženství) hájit s následujícími modifikacemi:

1. Vzestup náboženství ve světě není překvapující, protože většina světa je chudá. Růst náboženství v USA se taktéž podle Steeleho děje především v oblastech, které jsou chudé, anebo které byly chudé v době, kdy dnešní zbohatlíci prožívali formativní léta.

2. Lidé mají sklon přeceňovat svou náboženskost. Když se jich zeptáme, zda byli minulý týden v kostele či synagoze, 90% z nich jich řekne, že ano. Když jim však v pondělí předložíme dotazník: "Která místa jste včera navšvívil(a)?" s výčtem 20 míst, kde mj. je i "kostel", zjistíme, že návštevníků kostela je ve skutečnosti jen asi polovina. Tato nová strategie samozřejmě neříká, jak to bylo v minulost. (Podle Rodneyho Starka nikdy nebyla návštěvnost kostelů a synagog tak velká, jak se mělo za to).

Pokračování příště (nechci Tě trápit Vlasto, jen to nestíhám :-))