Runggaldier: Deskriptivní směry 5

Hodnocení (Stawsonova) deskriptivního přístupu k metafyzice: Strawson si zachovává zdravou míru mezi asketickou ontologií Quineovou a hýřivou ontologií Chisholmovou, v tom se blíží Aristotelovi. Sympatická je i jeho metoda zůstat co nejblíže pojmovému rámci běžného jazyka a myšlení.

Mezi jednotlivé slabiny Strasonovy argumentace se ovšem uvádí:
1. Kruhovitost (čas a prostor jsou identifikovány pomocí materiálních těles a naopak)
2. Primitivita pojmu osoby (zdá se, že pojem osoby lze analyzovat)
3. Priorita věcí před událostmi (není tak snadné uhájit).

Oběcná slabina Strawsonovy pozice spočívá v častém kolapsu epistemické (lingvistické) a ontické roviny. Ne nadarmo se Strawson odvolává nejen na Aristotela ale i na Kanta.

Runggaldier: Deskriptivní směry 4

Osoby
Mezi materiálními věcmi se vyskytují některé, kterým připisujeme nejen fyzikální vlastnosti (umístění a pozici), ale i mentální vlastnosti (jednání, intence, vjemy, myšlenky, pocity, vnímání, paměť).

Co znamená tato „zvláštnost“? Podle Strawsona jsou tři možnosti (Individuals k.3):

1. Kartezianismus: vlastnosti se připisují dvěma odlišným věcem (res extensa, res cogitans)
2. „No-ownership view“: mentální vlastnosti se ničemu nepřipisují (Hume, možná Wittgenstein);
3. „Primitivita“: materiální věci s myslí jsou osobami, což je neredukovatelná, základní kategorie našeho pojmového schématu.

Podle Strawsona je třeba přijmout třetí teorii, protože jak první, tak druhá teorie jsou irracionální (pokud by byly pravdivé, nemohli bychom je zastávat). Tzv. problém mysl-tělo je podle Strawsona pseudo-problém.

Runggaldier: Deskriptivní směry 3

Materiální věci jako základní jednotliviny
Mezi jednotlivinami jsou některé základní a jiné odvozené. Strawson hají stanovisko, že těmi základními jsou materiální věci (Individuals, 1.3):

• Materiální věci jsou základními jednotlivinami, protože jen ony se hodí k „výstavbě“ časo-prostorového systému, jen ony jsou dostatečně „trvající a místo-zaujímající“.
• Závislou (odvozenou) kategorií jednotlivin jsou pak „soukromé zkušenosti“ (např. bolest zubů, vjem červeně, atd.), „teoretické konstrukty“ (např. elektrony), a procesy a události. Všechny jednotliviny závislých kategorií jsou identifikovatelné jen díky materiálním věcem.
  

Poznámka: závislost (_Z_) je asymetrická relace (xZy → ~yZx).

Runggaldier: Deskriptivní směry 2

Identifikace
Svůj projekt deskriptivní metafyziky počíná Strawson úvahou nad lingvistickým fenoménem intentifikace jednotliviny (Individuals, ch. 1.1. a 1.2) Jaké jsou podmínky toho, že když mluvčí o něčem mluví, posluchač mu rozumí? Základním lingvistickým prostředkem, který slouží k identifikaci, jsou ukazovací výrazy – lze je použít v případech, kdy jak mluvčí tak posluchač aktuálně vnímá danou jednotlivinu. Dalšími prostředky jsou jména a popisy (deskripce) – lze je použít i v případech, kdy jednotlivinu nevnímáme. Nicméně veškeré tyto případy jsou odvozené od základních ukazovacích indentifikací a ty se vposledku opírají o systém časo-prostorových relací. Mezi jednotlivinami jsou pak některé základní (identifikovatelné přímo v časo-prostoru) a jiné odvozené (identifikovatelné nepřímo, např. události).

Runggaldier: Deskriptivní směry 1

Jako poslední, třetí, směr analytické ontologie identifikují Runggaldier a Kanzian deskriptivní směr Petera Strawsona (1919–2006), autora několika významných knih jako např.

Introduction to Logical Theory (1952).
Individuals: An Essay in Descriptive Metaphysics (1959)
Subject and Predicate in Logic and Grammar (1974)
Analysis and Metaphysics: An Introduction to Philosophy (1992)

Zde je třeba říci, že je trochu zvláštní, označovat jako "směr" myšlenkovou práci jednoho člověka. Navíc, proč byl takto vybrán Peter Strawson a ne např. David Armstrong, David Lewis, Saul Kripke či Peter van Inwagen, abychom jmenovali alespoň několik výrazných metafyziků 20. (a 21. století)? Nicméně, nechme tuto námitku stranou a podívejme se na aspekty Strawsonova myšlení, na které se sami Runggaldier/Kanzian zaměřili.

Deskriptivní vs. revisionistická metafyzika
Slavné Strawsonovo rozlišení jeho vlastními slovy:

Metafyzika byla často revizionistická a méně často deskriptivní. Deskriptivní metafyzika se spokojí s popisem aktuální struktury našeho myšlení o světě, revizionistická metafyzika se stará o to, aby vytvořila lepší strukturu. ... Žádný skutečný metafyzik asi nebyl, co do intence či výsledku, zcela jedním či druhým. Můžeme ale zhruba určit: Descartes, Leibniz, Berkeley jsou revizionisté, Aristotelés a Kant deskriptivisté. (Individuals, s. 9)