Osobní identita

Největší pozornost samozřejmě přitahuje otázka identity nás samých, tj. - jak říkají policisté, právníci, filosofové a poťouchlíci - identita osob. Pod hlavičkami "identita osob" či "osobní identita" se ovšem, jak upozorňuje Eric Olson, skrývá řada různých problémů (viz SEP):

• Kdo jsem? (sebepojetí, jedinečné vlastnosti, atd. - to, o co se většinou zajímají sociální vědy)
• Co je to být osobou?
• Jak mohu trvat skrze změny v čase? (diachronní identita)
• Jakým způsobem znovu-identifikuji nějakou osobu? 
• Kolik osob se v daném okamžiku vyskytuje? (synchronní identia - souvisí s otázkou zda každý lidský organizmus je osobou či zda je jen jedna osoba v daném organizmu)
• Co jsme? (ontologická kategorizace: čistě materiální bytosti, imateriální, jaké máme hranice, atd.)
• Co bych mohl být? (možnosti změn, vč. svobody vůle)
• Na čem záleží v otázce osobní identity? (výměna mozku, teletransporty, atd.)

Podle Olsona tyto otázky jsou vzájemně provázané, ovšem je důležité neplést si je dohromady.

Filosofická antropologie 10: Člověk jako osoba (W. Norris Clarke)

Posledním tématem pro zítřejší výuku je "člověk jako osoba". Neprve budu mluvit krátce o tradičním pojetí osoby jako "individuální substance rozumové přirozenosti" (Boëthius) vs. novověkém pojetí osoby jako "identického vědomí a paměti" (Locke).

Poté bych rád podrobněji vyložil hlavní myšlenky knihy amerického tomisty W. Norrise Clarka SJ, Osoba a bytí (1993/2007), kterou přeložil Tomáš Machula. Musím se přiznat, že Clark je pro mne osobně velmi obohacujícím autorem, jeho filosofické úvahy hovoří jaksi "přímo do mého života". Je to asi tím, že Clark zakládá svou metafyziku na antropologii a používá často vynikající příklady a analogie. Clarkova kniha je také velmi vhodným rozvinutím základních Sókratovsko-platonských filosofických desiderát z Apologie Sókrata (spisek, který se studenty čtu a vykládám v semináři k přednáškám).

P.S. Tomáš Machula má pěkný nekrolog o Clarkovi v Reflexi (PDF), kde mj. shrnuje a hodnotí Clarkův program "tvořivého domýšlení" sv. Tomáše. Kdybych někdy učil metafyziku zvolil bych jako úvodní text Clarkovu The One and The Many (2001).

Runggaldier: Deskriptivní směry 4

Osoby
Mezi materiálními věcmi se vyskytují některé, kterým připisujeme nejen fyzikální vlastnosti (umístění a pozici), ale i mentální vlastnosti (jednání, intence, vjemy, myšlenky, pocity, vnímání, paměť).

Co znamená tato „zvláštnost“? Podle Strawsona jsou tři možnosti (Individuals k.3):

1. Kartezianismus: vlastnosti se připisují dvěma odlišným věcem (res extensa, res cogitans)
2. „No-ownership view“: mentální vlastnosti se ničemu nepřipisují (Hume, možná Wittgenstein);
3. „Primitivita“: materiální věci s myslí jsou osobami, což je neredukovatelná, základní kategorie našeho pojmového schématu.

Podle Strawsona je třeba přijmout třetí teorii, protože jak první, tak druhá teorie jsou irracionální (pokud by byly pravdivé, nemohli bychom je zastávat). Tzv. problém mysl-tělo je podle Strawsona pseudo-problém.