Konference na Strahově - Edward Feser, Gyula Klima

A konečně hlavní řečníci na sobotu, 3. července: 
Edward Feser: Existenční netečnost
Teze "existenční netečnosti" tvrdí, že přirozený svět, když už existuje, má tendenci existovat, aniž by bylo třeba božské udržující příčiny. V tomto článku argumentuji proti této tezi a hájím tradiční tomistickou nauku o božském udržování (conservatio). 

Gyula Klima: Tomáš Aquinský, Kenny a Buridan o esenci a existenci a souměřitelnost paradigmat
Článek analyzuje způsoby, jak se autoři zmínění v titulu prezentace míjejí, když mluví o Tomášově tezi, že mezi esencí a existencí je reálná distinkce v tvorech a identita v Bohu. Tuto otázku totiž formulují v paradigmaticky odlišných pojmových rámcích. Analýza se obzvláště zaměří na Kennyho a Buridanovy námitky proti Tomášově tzv. "intellectus essentiae" argumentu. V závěru článku poukážu na to, že navzdory těmto "paradigmatickým" rozdílům nejsou tvrzení těchto tří autorů "nesouměřitelné" v nějakém radikálním smyslu slova, protože je možné je posoudit v pojmovém rámci, který je přiměřený jim všem.

Perská diskuse o empirismu, neexistenci a principu sporu

Íránský profesor filosofie Pirooz Fatoorchi mě kontaktoval ohledně západních diskusí o „nepostižitelnosti neexistence“ (inconceivability of nonexistence). Článek, na kterém pracuje, se týká diskuse dvou středověkých perských teologů, Raziho (Fakhr al-Din al-Razi; 1149-1209, EN) and Tusiho (Nasir al-Din al-Tusi; 1201-1274, EN). Je podivuhodné na jak vysoké úrovni se pěstovala filozofie v íránském středověku. Zde je citát z Fatoorchiho dopisu, kde popisuje argumentu z „nepostižitelnosti neexistence“:

"Razi zmiňuje třetí skupinu myslitelů podle nichž nám smysly poskytují jistotu a spolehlivý zdroj vědění, zatímco intelekt sám o sobě nikoli. V argumentu, který můžeme nazvat „z nepostižitelnosti neexistence“, tito myslitelé argumentují proti evidentnosti samo-sebou-evidentních (self-evident) propozic ... jako např. principu sporu, na který jsou ostatní samo-sebou-evidentní propozice redukovatelné. Argument zní takto: podle principu sporu nic nemůže být (pravdivě) zároveň tvrzeno a popíráno; anebo podle jiné verze nic nemůže zároveň existovat a neexistovat. Náš souhlas s tímto principem spočívá na našem pojmu neexistence. S tímto pojmem je ale spojena obtíž: Vše, co dokážeme (myšlenkově) postihnout, musí být rozlišeno od jiných věcí. Vše, co je rozlišitelné od jiných věcí, je individuováno. Vše, co je individuováno tak subsistuje (trvá). Tedy vše, co dokážeme postihnout, subsistuje. Neexistence, tj. nic, ale subsistovat nemůže – tudíž ani nemůže být (myšlenkově) postižena. Pokud ale nemůže být postižena, nemůže být postižen a myšlenkově přijat ani princip sporu. A pokud ani tento princip není samo-sebou-evidentní a přijatelný, pak jak můžeme spoléhat na svůj intelekt?"

Filosofický časopis 3 (2009)

Vyšlo nové číslo Filosofického časopisu (č. 3, roč. 57), do kterého jsem přispěl zprávou z loňské mezinárodní konference o Suárezovi (EN). V tomto čísle FČ mě zaujaly dva články:

1. Nekonečný príbeh zdôvodňovania od Miloše Taligy (str. 353-374). Taliga namítá proti možnosti zdůvodňovat (justifikovat) poznání. První část (kapitoly 1, 2 a 3) útočí na argumentační strategie justifikace, druhá část (kapitoly 4, 5 a 6) na ne-argumentační strategie justifikace (přímou verifikaci a induktivní podporu). Podle Taligy neexistují ani dostatečné a ani částečně dobré důvody pro naše poznání. Naše "poznání" jsou prý jen nevyvrácené domněnky a racionalita podle Taligy spočívá v pouhém kritizování našich domnělých poznatků. Tezi, že poznání nelze zdůvodnit, Taliga nezdůvodňuje, ale obhajuje. Taligův článek vychází z kritického racionalismu Karla Poppera, v současnosti hájeném Davidem Millerem (EN).

2. Existenční predikace od Davida Peroutky (str. 375-394) - autor chce "směřovat k takové koncepci bytí, jež by umožňovala existenční predikaci prvního řádu." (Velmi zhruba vzato jde o toto: když někdo tvrdí "Daniel existuje", tvrdí něco o mně? či ve skutečnosti říká "Existuje něco, co se nazývá 'Daniel'" takže vlastně nemluví o mně ale o mém jménu a o tom, zda toto jménu k něčemu odkazuje? Zdánlivá hříčka nudících se filosofů a logiků v sobě skrývá zásadně odlišné koncepce existence a tím i veškeré reality.)