Aristotelés o Platónově teorii Idejí

Podle Izquierda Aristotelés připsal Platónovi doktrínu, že obecniny jsou odděleny od jednotlivin (viz 9.11.2010). Jedna z "inkriminovaných" pasáží, kde k tomu došlo, je v Metafyzice A.6 (987a29-988a17):

"Platón se totiž již v mládí seznámil s Kratylem a s Hérakleitovým míněním, že všechny jevy smyslové zkušenosti (ta aistéta) jsou v stálém toku a že o nich není vědění, i podržel takové mínění též v pozdějších letech. Když pak Sókratés, pomíjeje otázky týkající se celé přírody, pojednával o otázkách mravního života a hledal tu to, co je obecné (to katholú), a první svoje přemýšlení zaměřil k pojmovému vymezování (peri horismón), souhlasil s ním a na základě takového názoru měl za to, že při vymezování pojmů běží o něco jiného než o předměty smyslového vnímání; soudil totiž, že je nemožné obecně platné určení (ho koinos horos) některého předmětu smyslového světa, poněvadž se stále mění. A tak onen druh jsoucna nazval idejemi a mínil, že věci smyslové oblasti jsou mimo ně a že všechny mají jméno od nich. Neboť mnohost věcí soujmenných s idejemi má prý jsoucnost tím, že v nich má účast. Slovem "účast" (methexis) však změnil jenom jméno; neboť pýthagorovci říkají, že věci jsou napodobením čísel, a Platón tvrdí, že účastí; ale to je jenom jiné jméno. Avšak co je to účast v idejích anebo napodobení, přenechali zkoumat jiným." (překl. A. Kříže 1946, rev. P. Rezek 2008; vlastní důraz)

Poznámka: Kapitola se dále zabývá (a) Platónovou třetí ontologickou vrstvou, tj. matematickými předměty (které jsou věčné a nehybné jako ideje, ale mnohé stejné jako vnímatelné předměty), (b) idejemi jako přičinami věcí, (c) tím, že Platón takto objevil další typ příčiny (kromě materiální a účinné) a to formální. Tomáš Akv. má k této kapitole pronikavý komentář (s výkladem vlastní pozice) v 10.  přednášce, EN)

Negramotná filosofie - Sókratés o písmu 2

(pokračování z pátku)
...
Sókratés: Tedy kdo se domnívá, že učebnici umění zanechal ve spisu, a také ten, kdo ji přijímá, jako by ze spisu mělo být něco jasného a trvalého, je asi pln veliké prostoduchosti a vskutku nezná výroku Ammónova [tj. Thamuse], když se domnívá, že jsou psané výklady něco více než prostředek k upamatování toho, kdo věc zná ...
Faidros: Zcela správně.
Sókratés: To je asi, Faidre, hrozná vlastnost písma a doopravdy podobná malířství. Neboť výtvory malířství stojí sice jako živé, ale když se jich na něco otážeš, velmi velebně mlčí. Právě tak i napsané výklady; myslil bys, že za jejich slovy je nějaké myšlení, ale když se otážeš na něco z jejich obsahu ... ukazuje takový výklad vždy jenom jedno a totéž. Když pak je jednou napsán, povaluje se všude každý napsaný výklad stejně u těch, kteří věci rozumnějí, jako u těch, kteří s tím nemají nic společného, a neví, ke komu má mluvit a ke komu ne. A když se s ním neslušně jedná a neprávem je potupen, vždy potřebuje pomoci svého tvůrce; neboť sám není schopen ani se ubránit ani si pomoci. 

(Následuje podobenství: tak jako rolník nepoužívá semena, na kterých mu záleží, pro hru o svátku Adónise, při nichž by tato semena nakonec přišla na zmar, ale používá je pro vhodnou půdu, tak ani člověk vědoucí "o věcech spravedlivých, krásných a dobrých" nebude "vážně psát do vody, rozsévaje je černí a třtinou". Vhodnou půdou je vnímavé lidské srdce nikoli papír.)

Negramotná filosofie - Sókratés o písmu 1

Zdánlivě šokující myšlenka, že by gramotnost představovala nějakou obtíž pro rozvoj myšlení, má svého zastánce v nikom menším než v samotném otci filosofie, Sókratovi:

Sókratés: Nuže tedy o řečnickém umění a neumění již dosti.

Faidros: Ba jistě.

Sókratés: Zbývá ještě výklad o náležitosti a nenáležitosti psaní, jak by se ho užívalo dobře a jak nenáležitě. Či ne?

Faidros: Ano.
...
Sókratés: Mohu vypravovat pověst, kterou jsem slyšel od starších, avšak co je na ní pravdy, to je jejich věc. ...

Faidros: ... než vypravuj, co jsi, jak pravíš, slyšel. 
Sókratés:  Slyšel jsem tedy, že v okolí Naukratidy v Egyptě žil kterýsi z tamnějších starých bohů, jemuž je také zasvěcen pták, kterému říkají ibis; jméno samého boha prý bylo Theuth. Ten prý vynalezl nejprve nauku o číslech a počtářství i geometrii a astronomii, dále pak hru s kaménky na desce a v kostky, a zejména také písmo. Tehdy byl králem celého Egypta Thamus ... K němu přišel Theuth, ukázal mu svá umění a pravil, že by se měla rozšířit mezi ostatní Egypťany. Thamus se otázal, jaký každé dává užitek, a při Theuthově výkladu podle toho, jak se mu co zdálo dobré nebo nedobré, jedno haněl a jiné chválil. ... Když pak se jednalo o písmu, pravil Theuth: 

"Tato nauka, králi, učiní Egypťany moudřejšími a pamětlivějšími, neboť byla vynalezena jako lék pro paměť a moudrost."

Avšak Thamus řekl: 

"Veliký umělče Theuthe, jeden dovede přivésti na svět výtvory umění, druhý zase posouditi, kolik v sobě mají škody a užitku pro ty, kteří jich budou užívat; tak i nyní ty, jakožto otec písma, jsi z lásky [k němu] řekl o něm pravý opak toho, co je jeho skutečný význam. Neboť tato nauka zanedbáváním paměti způsobí zapomínání v duších těch, kteří se jí naučí, protože spoléhajíce na písmo budou se rozpomínat na věci zevně, z popudu cizích znaků, a ne zevnitř sami od sebe; nevynalezl jsi lék pro paměť, nýbrž pro upamatování. A co se týče moudrosti, poskytuješ svým žákům její zdání, ne skutečnost; neboť stanouce se sčetlými bez ústních výkladů, budou působit zdání, že jsou mnohoznalí, ačkoli budou většinou neznalí, a ve styku budou nepříjemní, protože z nich budou lidé zdánlivě vzdělaní místo lidí opravdu vzdělaných."

(část 1)

5. neděle velikonoční (C)

Sk 14,21b-27: Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme.

ŽALM 145: ... Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory.

Zj 21,1-5a: „Hle – všechno tvořím nové!“

Jan 13,31-33a.34-35: ... Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“

---------
Ve Sv. Janu pod Skalou dnes organizovala Česká ornitologická společnost (spolu s partnery) Vítání ptačího zpěvu (na co si vzpomínám: brhlík lesní, sedmihlásek hajní, lejsek bělokrký, budníček větší, pěnkava obecná ...).

Cesta směrem k Solvayovým lomům započala po 7. hodině, ovšem s několika studenty jsme se oddělili v 8.30 a provedli experiment "kráčející filosofie": zkusili jsme výuku formou dialogu po cestě. V 9.00 jsme dorazili do učebny a asi půl hodiny jsme si z naší paměti dialog zapisovali a pak jej půl hodiny prodiskutovávali. Jak za časů Sókrata ... Zajímavé je, že spontánně (měl jsem připravené jiné téma) bylo nastoleno téma zda stojí za žití život o kterém nepřemýšlíme ...

Obrana 38a: "Snad by tedy někdo řekl: "Sókrate, což nedovedeš odejít od nás a žít v tichu a pokoji?" To je právě to, o čem velmi nesnadno některé z vás přesvědčit. Neboť jestliže řeknu, že by to znamenalo neposlouchat boha a proto, že mi není možno žít v nečinnosti, neuvěříte mi a budete si myslit, že mluvím záludně. Jestliže zase řeknu, že toto je dokonce největší dobro pro člověka každý den vésti hovory o ctnosti a o ostatních věcech, o kterých vy mne slyšíte rozmlouvati a sebe samého i jiné zkoušet a že život bez zkoušení není člověku hoden žíti, jistě mi uvěříte ještě méně."

3. neděle velikonoční (C)

Sk 5: Velekněz začal apoštoly vyslýchat: „Přísně jsme vám přece přikázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka.“ Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi.

Platón, Obrana Sókrata: "... potom jsem šel již po řadě dále; pozoroval jsem sice s lítostí a bázní, že si dělám nepřátele, přece se však zdálo nutným nade všechno stavěti věc boha ..."

ŽALM 30
Zj 5,11-14
Jan 21,1-19

----------
Neděle 18.4.2010:
S rodinou jsme si udělali výlet do Národní přírodní památky Pastviště u Finů (naneštěstí ještě téměř nic nekvete); na mši sv. jsme zašli do románsko-gotického kostelíka v Albrechticích u Sušice. Odpoledne mělo v Hartmanicích představení divadlo Feigele - o královně Ester. Tento příběh se váže ke svátku Purim. Na tento svátek jsem před dvěma lety začal pracovat v synagoze.

Filosofická antropologie - konec výuky

Včera skončila výuka Filosofické antropologie na České Zemědělské Univerzitě (viz 22.11.2009). Z více než 70 studentů mě ne všichni dělali radost (obtíže mají především s disciplínou: nejsou zvyklí mlčet, když vyučující povídá), ovšem několik studentů projevilo o filosofii upřímný zájem. Celkem vzato je většina studentů schopna připravit se poctivě k testům (až na ten poslední) a obzvlášť pěkné jsou jejich samostatné prezentace.

Rád bych uvedl příklad jedné takové pěkné presentace (drobně upravené), která se týká osoby a významu Sókrata (Vojtěch Václavík tuto práci napsal pod dojmem četby Platónovy Apologie; srv. 7.10.2009):

Je mrtev. Zemřel, protože nechtěl upustit od své pravdy, nechtěl pošpinit svou čest, zklamat bohy, zklamat sám sebe. Svou smrtí dostál svému učení a stal se díky ní nesmrtelným. Jak by asi vnímal svou nynější pozemskou nesmrtelnost? Mám na mysli tu, díky níž jsem se o něm dozvěděl já nebo kterýkoliv jiný člověk. Těšila by ho? Myslím, že ano. To, že si stále více lidí klade otázky, které si kladl on, to že si dnes každý rozumně uvažující člověk dokáže najít pravdu. To by se mu dozajista líbilo. S dnešními možnostmi to opravdu není problém. Avšak stejně jako on narážel se svojí pravdou u těch, kteří ji slyšet nechtěli, naráželi, naráží a budou narážet další a další po něm a pravda bude dál svádět souboj se lží, až do skonání světa. Pravda, ta za kterou se každý zlobí, k té občas vede dlouhá a leckdy i strastiplná cesta.
Na Sókratově příkladě je také vidět, jak se dá pravda obhajovat. Když je o své pravdě člověk přesvědčen a opravdu jí má, musí se žalobce sám před sebou propadat hanbou. Jenže i žalobce tu z nějakého důvodu je a bojuje především za ty, jež ho žalobou pověřili, ne za své svědomí, jak by tomu možná i sám leckdy chtěl. Nemělo by totiž cenu lhát sám sobě jen tak. Proč Melétos vědomě lže? Proč lžou všichni žalobci v podobných případech? Pro peníze, pro moc, pro postavení, které jim může pomoct k ještě větší moci či penězům. Proto lžou. To je ta náplast na zhrzenou čest.
Jak by však vypadal svět kdyby tenkrát dal soud Sókratovi za pravdu a naopak začal soudit ty jenž ho neprávem žalují? Třeba by se od té doby v Athénách změnil zaběhlý řád a lidé by přijali jeho myšlenky a řídili se jimi. Jak by vypadal ten svět v němž se museli lidé jako Melétos či Lykón poroučet, a nepřišli-li by o hlavu, museli by alespoň uznat pravdu a chovat se podle ní? Dalo by se v takovém světě normálně žít? Fungoval by tento systém bez uplácení a honby za bohatstvím a slávou?
Každopádně to tak nedopadlo a mám pocit, že by se mnoho nezměnilo, ani kdyby Sókrata soud osvobodil, protože by tyto myšlenky byly nejspíše umlčeny jinou cestou, například vraždou. Je to sice dost pesimistické, ale přece pravděpodobnější.
A přece se mi zdá, že jeho práce měla smysl a měl by proč být šťasten z jejího, i když stále jen prozatímního výsledku. Protože ten zlomek lidí, který se doposud nakazil jeho filosofií, ovlivňoval a bude ovlivňovat stále další lidi, kteří budou zkoušet ty nemoudré či falešné a budou po světě šířit lásku ke cti a snad i pravdu.

Platónova Obrana Sókrata jako motivace ke studiu filosofie

Dnes opět učím Filosofii ve Sv. Janu p. Skalou. Denní studenti mají pouze dva semestry výuky filosofie po 14. hodinách. Snažím se poskytnout jim přehled o čtyř základních filosofických disciplínách:

• logice,
  
• přírodní filosofii,
  
• metafyzice,
  
• etice.
  

Tímto rozdělením vpodstatě sleduji schéma barokních cursus philosophici. Ovšem kromě "filosofických dat" se snažím ve studentech probudit zájem o filosofické myšlení. Na základě doporučení Peter Kreefta (viz jeho kniha Philosophy 101 by Socrates: An Introduction to Philosophy z r. 2002) k tomu užívám seminární četby a výkladu Platónovy Obrany Sókrata. (K výuce tuto knihu používám i na ČZU pro předmět Filosofická antropologie).
Kromě Kreefta má k Obraně užitečný komentář i Mark Anderson - Andersonovy stránky Approaching Plato navíc poskytují obecný úvod ke studiu Platónových raných a středních dialogů.

Filosofická antropologie 1 (filosofie)

Každou oblast lidského umění a vědění se učíme nejprve nápodobou (μίμησις): pozorujeme ty, kteří si dané umění či vědění osvojili a snažíme se „dělat to také tak“: v hudbě posloucháme, hrajeme a zpíváme, v matematice počítáme a rýsujeme, ve fyzice vážíme a měříme, v biologii si děláme herbáře a chodíme na farmu či do zoo, v nábožensví se účastníme bohoslužeb a modlíme se, ve sportu děláme kotrmelce a kopeme do míče. Filosofii si tedy také nejlépe osvojíme tím, že pozorujeme nějakého paradigmatického filosofa, nejlépe Sókrata (470-399), nasloucháme mu, a zkoušíme ho napodobovat.

Nicméně, nebude snad na škodu, když si přeci jen řekneme několik provizorních metafilosofických slov, tedy filosofických slov o filosofii. Nejprve k etymologii. Slovo ‘filosofie’ se dnes užívá v mnoha rozmělněných významech („filosofie naší firmy“). Původním významem je ovšem „láska k moudrosti“ (φιλο-σοφία). Toto slovo užil již Pýthagorás (asi 580-500), ovšem až Sókratés jej užil v dnešním smyslu. Sókratés se jím vymezuje proti sofistům, kteří sami sebe považují za moudré učitele moudrosti, ve skutečnosti však vyučují pouhé „zdání moudrosti“.

Co je to ale moudrost? Na tuto otázku existují nejméně čtyři základní názory (a jejich verze, viz SEP):

1. Pokora: X je moudrý, pokud se domnívá, že není moudrý (příp. že neví nic, či jen velmi málo).
2. „Přesnost“: X je moudrý, pokud ví přesně, co ví (a neví).
3. Vědění: X je moudrý, pokud mnoho ví (či ví o „podstatných věcech“).
4. Správný život: X je moudrý, pokud ví jak správně žít a žije tak.

Zdá se ovšem, že nejlepším řešením otázky, co dělá moudrého člověka moudrým, je kombinace všech čtyř základních názorů: O je moudrý, pokud je (1) pokorný, tj. ví, že i když ve srovnání s druhými lidmi mnoho ví, daleko více neví; (2) přesný, tj. ví, kam sahají hranice jeho poznání, a má tedy relativně málo neodůvodněních názorů; (3) vědoucí, tj. ví o „podstatných věcech“ (včetně toho, jak správně žít); (4) správně žijící, tj. jeho vědění o správném životě není jen „v jeho hlavě“.

Podstatným prvkem moudrosti (jakožto cíle filosofie) je tedy vědění na němž můžeme založit správný život. Toto vědění ovšem může být založeno různým způsobem: v "transformované" zkušenosti (μυστήρια), v běžné zkušenosti (εμπειρία-φαινόμενα), v teoriích jdoucích za běžnou zkušenost (θεωρία-μεταφυσική). Těmto způsobům epistemického založení odpovídá trojí forma filosofie:

(1) filosofie jako tajemná "poezie", která naši běžnou zkušenost rozšiřuje;
(2) filosofie jako deskriptivní úsilí o jasné nazření a věrné vyjádření běžné zkušenosti;
(3) filosofie jako spekulativní pojmový a teoretický systém přesahující naši běžnou zkušenost.

(Za inspiraci k ideji trojího filosofování vděčím Erazimu Kohákovi, Úvod do fenomenologie, FF UK, LS 1995-96)