Dnes a zítra pokračujeme ve Sv. Janu p. Skalou v našem Interpretačním semináři Dao De Jingu 2 (viz 1.2.2010). Odpoledne mám v Ekocentru Kavyl veřejnou přednášku s provokativním názvem "Byl Laozi taoistou?" Přednáška je založena na úvahách o taoismu, které zde na blogu vedu od 16.11.2009 (a především od 23.1.2010).6. ZhuangziPodle standarndích představ je text nazývaný
Zhuanzi napsán starověkým taoistickým myslitelem Zhuang Zhou. Ve skutečnosti je (podle Kirklanda) autorem tohoto textu je Guō Xiàng (郭象, 312 n. l.), dlouhou dobu považován za pouhého „komentátora“. Kirkland upozorňuje na to, že v nejstarší vrstvě
Zhuangzi nenajdeme v podstatě nic, co by připomínalo
Dao De Jing. V textu je naopak řada věci které jsou s
Dao De Jingem v rozporu:
- Zhuangzi např. nepoukazuje na žádné biospirituální praktiky (na rozdíl od „konfuciána“ Menzia!);
- Zhuangzi nikde neučí důležité téma Dao De Jingu: „wuwei a nic nebude neučiněno“;
- v Zhuangzi nikde nevidíme laskavou životní sílu ani žádné mateřské či femininní téma;
- Zhuanzi nezmiňuje centrální strategii Dao De Jingu, že svět bude napraven bude-li vládce uměřený, femininní a napojený na duchovní síly biospirituální kultivace;
- Zhuangzi své ideje nepředkládá jako program ke kultivaci; jeho zájem je epistemický a po staletí byl čten spíš jako provokace než jako návod k čemukoli.
Závěr: text
Zhuangzi jako takový se naprosto míjí se zájmy a tématy
Dao De Jingu a jeho klasifikace do jedné „taoistické školy“ je naprosto nelogická.
7. Kultivace jemných životních sil: NeiyeVe dvacátém století byly
Zhuangzi a
Dao De Jing spatřovány jako primární texty „klasického Taoismu“. Teprve na konci minulého století si badatelé povšimli drobného spisku
Neiye [„Vnitřní kultivace“]. Neiye má pouhých 1600 znaků a asi od druhého století př. n. l. upadl v zapomnění - byl "pohřben" v tisících spisů Daozangu (viz
29.1.2010) a málokdo mu věnoval posledních dva tisíce let nějakou pozornost.
Kde
Neiye vznikl není jasné. Podle některých pochází z okruhu kolem Jixia akademie v severním státě Qi, podle jiných spíš z jižního státu Chu, podle jiných jsou jeho původci lidé z Chu, kteří přišli do severního Qi. Pravděpodobná doba vzniku je 350–300 př. n. l., tj. předchází dobou vzniku
Dao De Jing tak jak jej známe.
Ti, kteří vyučují „rané čínské myšlení“ většinou fetišizují
Dao De Jing a
Zhuangziho a
Neiye nikdy nečetli. Když ale do Neiye nahlédneme, jsme udiveni tím, že jeho návaznost na pozdější taoismus je daleko výraznější než u
Dao De Jingu a
Zhuangzi. Podle Kirklanda je pravděpodobné, že
Neiye ovlivnil vznik
Dao De Jingu. (V
Neiye se nachází některé pasáže podobné pasážím v
Dao De Jingu).
Náplní
Neiye jsou spíše nesystematické rady o tom,
jak pěstovat to, co je uvnitř: jak a proč. Na rozdíl od
Zhuangziho se svými epistemologickými zájmy a
Dao De Jingu, který má i morální a politické aspekty, se Neiye zabývá pouze tím, co Kirkland nazývá „
biospirituální kultivace“.
Samozřejmě i zde se hovoří o
dao: “To, co dává život všem věcem a vede je k dokonalosti, se nazývá
Dao.” Termín
dao se vyskytuje v
Neiye 20x - více než
qi (17x),
jing (12x) či
shen (7x). Pouze
xin se v
Neiye vyskytuje vícekrát (25x). Kirkland je poněkud překvapen tím, že termín
dao má v
Neiye neobvyklý význam - spíše něco jako „zdravé energie, které má člověk kultivovat" (
healthful energies that the practitioner is working to cultivate)“ V
Neiye se nikde neobjevuje idea (domněle v
Dao De Jingu), že by
Dao byla nějaká neměnná síla v procesu změn, kterou je třeba se nechat unášet. Všimněme si, že toto pojetí
dao je bližší alternativnímu překladu "dao" jakožto
vize (viz projekt Dr. Fellnera,
9.1.2010)
Qi je v Neiye chápáno jako
mocná životní všudypřítomná energie jak ve věcech tak kolem nich. Je základem životní síly, tj. zdraví, vitality, a vyrovnanosti. Neiye vyjadřuje
holistické pojetí světa, v němž vše živé, včetně hvězd a duchů, jsou spojeny životní silou. Tento holismus je dodnes přítomný ve všech směrech taoismu. Mudrc se musí na tuto sílu napojit, přičemž schopnost, kterou se na tuto sílu napájí se nazává
de (德).
Neiye, narozdíl od
Dao De Jingu, jasně poukazuje na to, že
de je třeba dnes a denně cvičit. Mudrc je v
Neiye popsán jako „plný ducha“ a „celistvý v mysli/srdci (心) a těle“.
Další charakteristiky Neiye:
- neukazuje taoistický život jako „wuwei“ či „spontaneitu“, naopak jako sebediciplínu, denní cvičení, řád těla i mysli;
- není zde ani náznak kritiky konfuciánství (tak jako není ani v Guodianu);
- ve shodě s "konfuciánem" Menciem učí Neiye: (a) člověk se rodí jako dobrý, s čistou myslí/srdcem;(b) naše mysl/srdce se zatemnila díky (špatným) myšlenkám a emocím; (c) návrat k původní čistotě vede k přirozené harmonii; podle Kirklanda je zřejmé, že tvůrci Neiye a Mencius byli v kontaktu.
Neiye je pravděpodobně starší než
Dao De Jing a lze je (anachronicky) považovat za „nejranější taoistické učení“.
