sobota 27. února 2010

2. neděle postní (C)

Gn 15,5-12.17-18
Ž 27
Flp 3,17 – 4,1: ... mnoho se jich chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho ... mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme ... Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.

Lk 9,28b-36: proměnění na hoře Tábor


Sv. Mojžíš v kostele Proměnění na hoře Tábor (foto z 16. ledna 2010)

Výstup na horu Tábor (foto z 21. dubna 2009)

pátek 26. února 2010

Trvale udržitelný život je životem v plnosti

Ve Svatém Janu p. Skalou dnes probíhal další workshop z cyklu Enviromentální výchovy, vzdělání a osvěty (EVVO, viz 27.9.2009 a 22.1.2010). Tentokrát začal workshop mou přednáškou: "Trvale udržitelný život je životem v plnosti." (Po té, co jsem odučil 6 hodin standardního cyklu filosofie pro dálkaře)

Přednáška měla tři části:
  1. Problém: ekologická krize je daná naší spotřebou a mocí znásobenou naším počtem;
  2. Řešení: Trvale udržitelný život [TUŽ]. Ekology je tento pojem uchopen jakžto hlednání souladu mezi ekonomickými, sociálními, a ekologickými potřebami. Má teze je, že na obecnější (a hlubší rovině) je TUŽ naplněným životem (Aristotelovým εὐδαιμονία; Laoziovým 德) (viz cyklus Člověk a jeho hodnoty, především od 17.11.2009)
  3. Jak na to: Jak (sebe-)vychovávat k naplněnému (trvale udžitelnému) životu? Jde o kultivaci vnímání - myšlení - jednání.
Ing. Aleš Paroulek (nikoli Paroubek) poté hovořil na téma "Trvale udržitelný život z pohledu lesníka" (Aleš Paroulek). Ideu udržitelnosti lesa lze hledat v r. 1713: "nekácet víc než naroste" (Hans Carl von Carlowitz). Původní idea počítala s udržitelným množstvím těžby lesa. Dnes se idea TUŽ lesa rozšířila: lesníkům jde i o zachování další vitality, produkční schopnosti, kulturně-sociální hodnoty, biodiverzity, atd. Aristotelsky řečeno: TUŽ lesa je "naplněním" či "štěstím" či "blažeností" lesa a spočívá v rozvoji všech jeho dober. Velmi mě potěšilo, že má obecná teze "TUŽ je naplněným životem" se potvrdila analogicky i pro doménu lesního hospodářství.

Nakonec promluvila Mgr. Kateřina Součková na téma "Já jako součást přírody, já jakou součást kultury." Jednalo se o kaleidoskopický příspěvek různých postřehů o kultuře a přírodě.

čtvrtek 25. února 2010

Taoismus - pár kritických postřehů

Co říci ke Kirklandově pojetí? Kirkland zásadním způsobem posunul můj vhled do staročínské filosofie. Jeho pojetí je velmi přesvědčivé a historicko-kritická metodologie vynikající. Kromě jednotlivostí ovšem Kirkland hájí, či spíš zmiňuje (bez adekvátní argumentace), celou řadu silných "globálních" tezí, mj.:
  1. Laozi je fiktivní osoba
  2. Dao De Jing je výsledkem komplexního redakčního procesu a tudíž hromada moudrostí, nikoli dílo jednotné vize.
  3. Taoismus jakožto identifikovatelné hnutí vznikl až v 5. stol. n.l.
Ad 1:
Pravděpodobná neexistence Laoziho je daná tím, že nemáme k dispozici žádnou přesvědčivou evidenci o jeho existenci, která by byla starší než je nekoherentní zpráva Sima Qiana o mnoho století později. Anebo máme? Slovenská sinoložka Marina Čarnogurská právě vydala knihu Lao c' a proces vzniku Tao Te Ťingu, kde se suverénně odvolává na řadu starších dokladů o Laozim, na jejichž základě ani nepochybuje o existenci Laoziho a jeho autorství Dao De Jingu (či De Dao Jingu). Jedním z těchto (údajných) dokladů je text Wenzi (文子), (údajného) učedníka Laoziho a autora hovorů s ním. Nakolik jsem ovšem (zatím) pochopil stav bádání, nikde není prokázána před-Qinská evidence o Laoziho existenci. (To je důležité, protože Qin provedl velkou "kulturní revoluci" v podobě "pálení knih a pohřbívání učenců", tj. velká část našich představ o čínském starověku je zpětná rekonstrukce). Část dnešního textu Wenzi je možná před-Qinská, ale je to zrovna ta část o Laozim? Čarnogurské knihu si chci ještě podrobněji prostudovat, zatím jsem ovšem vůči Laoziho existenci velmi skeptický.

Ad 2:
Souhlasím sice s Kirklandem, že Dao De Jing je výsledkem komplexního redakčního procesu, ale nesouhlasím s tím, že by text nepředával jistou konzistentní myšlenkovou pozici. Alespoň zatím se nám při četbě Dao De Jingu s Dr. Fellenerem ve Sv. Janu p. Skalou vyplatila hypotéza "interpretativní integrity". (Je ovšem pravda, že tato jednota nemusela být nikým zcela jasně dohlédnuta - umělcům se často podaří vytvořit text, jehož jednota a myšlenkový náboj přesahují schopnosti a záměry umělců samých.) K tomuto tématu bych se rád ještě vrátil.

Ad 3:
Je pravda, že chápat taoistický kánon (Daozang) jako nejlepší vymezení toho, co je a co není taoismus, zní rozumě. Na základě tohoto kriteria nám potom vyjde, že taoismus vznikl v 5. stol. n.l. za Lu Xiujinga (viz 29.1) a nikoli za Zhang Daolinga (viz 27.1) v 2. stol. n.l. Na druhou stranu je ale historickým faktem, že nějací Nebeští mistři exitovali již v 2. stol. n.l. Třebaže nebylo jejich učení dáno do první verze taoistického kánonu - tak jako ani tam nebyl Dao De Jing - co vlastně tito Mistři byli? Kirkland bere Daozang za bernou minci, ale nelze autoritu první verze Daozangu zpochybnit? Navíc, proč by nebylo možné hovořit o "prototaoistickém sebevědomí" jdoucím daleko dále než k 5. stol. n.l.? Kirkland mi mluví z duše, když říká, že v mnoha ohledech můžeme sloučit "konfuciána" Mencia s "taoistou" Laozim a přiřadit "taoistu" Zhuangziho zase někam jinam a vyjde nám daleko lepší klasifikace klasické čínské filosofie než dnes běžně používáme. Nicméně o tom, že by se "taoistická identita" formovala až v 5. stol. n.l. zatím přesvědčen nejsem.

(Děkuji doc. Janu Slavíkovi, že mě při mé přednášce 20.2. podnítil ke kritičtějšímu přístupu ke Kirklandovi).

středa 24. února 2010

Taoismus podle Kirklanda 9

9. Co pozdější taoisté zdědili z klasické "taoistické" literatury?

Dao De Jing a Zhuangzi hrál v myšlení a životě taoistů (s výjimkami) relativně okrajovou roli.
Taoisté sice byli inspirováni těmito díly a projevovali jim úctu, ale svůj konkrétní životní model na těchto spisech nezakládali o nic méně než křesťané na Ježíšových podobenstvích (říká Kirkland). Dao De Jing sice sloužil jako taoistické „svaté písmo“, ale nebyl fundamentální tak jako bible pro křesťany. Představoval jen jeden z mnoha textů Daozangu.

K uctívání Laoziho říká Kirkland toto: apoteóza Laoziho předchází vlastní taoistickou tradici (ať už jsou její počátky v 2. stol. n. l. u Zhang Daolinga či v 5. stol. n. l. u Lu Xiujinga.) Tato apoteóza neměla kořeny v lidové zbožnosti – jak se často uvádí – ale na hanském dvoře. Pán Lao byl po staletí především bůh vládců Číny, což prokazuje nesmyslnost dojmu, že Číně vždy vládli konfuciáni. Je dost dobře možné, že taoisté si „půjčili“ Pána Lao od čínských císařů.

úterý 23. února 2010

Taoismus podle Kirklanda 8

8. Laozi a Dao De Jing
Text Dao De Jingu je podle Kirklanda zcela jistě výsledkem komplexního redakčního procesu, nikoli prací jednotlivce (tak jím není ani např. Pentateuch). Evidence je následující:
  • Byly nalezeny dvě "před-standardní" redakce Mawangdui a hromada citací v Guodianu;
  • Sima Qian, první autor zmiňující Laoziho, si evidentně nebyl jistý tím, co o něm říká;
  • Na rozdíl od Konfuciových Hovorů, který implikuje existenci Konfucia, Dao De Jing nikde nepředpokládá existenci jakéhosi Laoziho (nikde není text uveden slovy „Laozi řekl“).
Pro pochopení vzniku Dao De Jingu a obecně starověkého čínského myšlení považuje Kirkland za klíčovou Akademii Jixia - (稷下學宮 jìxià xuégōng), která pracovala "pod branou Ji". Tuto akademii vybudoval koncem 4. století př. n. l. král Xuan ve městě Linzi, hlavního města státu Qi (dnes Shandong), svého času nejmodernější město na světě. Král povolal ze všech končin Číny nejlepší myslitele, poskytl jim prostor a stravu a jejich jedinou povinností bylo přemýšlet, debatovat a psát o životě. Akademie fungovala asi 60 let, mezi první z 26 myslitelů Akademie patřili Mencius, Xunzi, yin-yang theoretik Zou Yan, a řada myslitelů, kteří "zkoumali dao and de". Mezi nimi byl i jakýsi Huan Yuan (環淵) o němž víme pouze to, že jeho dílo se skládalo ze dvou částí. Kirkland přichází s originální hypotézou, že je to on, kdo by mohl být hlavním redaktorem Dao De Jingu – veškeré okolnosti tomu nasvědčují: jeho dílo má dvě části a zabýval se dao a de. Proč doposud nikoho nenapadlo Huan Yuana „podezřívat“ z Dao De Jingu? Díky absurdně nekoherentní zprávě Sima Qiana, říká Kirkland.

Redakční úpravy Dao De Jingu si tedy Kirkland představuje nějak takto:

  1. GD 1: pradávné výroky Chu-ských mudrců - před r. 300 př. n.l. (proto idea „starých mistrů“)
  2. GD2: biospirituální učení o kultivaci neviditelné síly (氣) - pravděpodobně severní stát Qi kolem r. 300
  3. GD 3: politicko-sociální dimenze - redakce v akademii Jixia (asi Huan Yuan) po r. 300
  4. MWD 1: mateřská-femininní tradice (první osoba, introspektivní) – neznámý původ
  5. MWD 2: finalizovaná redakce v Chu (víceméně náš standardní text)
Po MWD či paralelně s ním byl text upravován za Hanů (výměna tabuizovaných znaků apod.)

pondělí 22. února 2010

1. Neděle postní (C)

Vstupní modlitba
Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije …

Dt 26,4-10
Řím 10,8-13
Lk 4,1-13
Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl.


Na tomto úryvku mě zaujalo to, že všechna tři pokušení se týkají hříchů
ducha - pokušení k pyšné soběstačnosti. Žádné Ježíšovo pokušení se netýkalo tělesných požitků.

Půst je zdrojem velké duchovní (i tělesné) síly. Když člověk přemůže své tělesné žádostivosti, cítí se a je, jak sportovní vítěz. Pak je důležitá pokora, aby člověk obstál před pokušením ducha - že vítězství na rovině tělesné mu zaručuje plnou soběstačnost. Ne nadarmo Církev zdůrazňuje význam půstu a solidarity jakožto léku proti tomuto pokušení (viz letošní zamyšlení Benedikta XVI, 17.2.2010).

sobota 20. února 2010

Taoismus podle Kirklanda 6 a 7

Dnes a zítra pokračujeme ve Sv. Janu p. Skalou v našem Interpretačním semináři Dao De Jingu 2 (viz 1.2.2010). Odpoledne mám v Ekocentru Kavyl veřejnou přednášku s provokativním názvem "Byl Laozi taoistou?" Přednáška je založena na úvahách o taoismu, které zde na blogu vedu od 16.11.2009 (a především od 23.1.2010).

6. Zhuangzi
Podle standarndích představ je text nazývaný Zhuanzi napsán starověkým taoistickým myslitelem Zhuang Zhou. Ve skutečnosti je (podle Kirklanda) autorem tohoto textu je Guō Xiàng (郭象, 312 n. l.), dlouhou dobu považován za pouhého „komentátora“. Kirkland upozorňuje na to, že v nejstarší vrstvě Zhuangzi nenajdeme v podstatě nic, co by připomínalo Dao De Jing. V textu je naopak řada věci které jsou s Dao De Jingem v rozporu:
  • Zhuangzi např. nepoukazuje na žádné biospirituální praktiky (na rozdíl od „konfuciána“ Menzia!);
  • Zhuangzi nikde neučí důležité téma Dao De Jingu:wuwei a nic nebude neučiněno“;
  • v Zhuangzi nikde nevidíme laskavou životní sílu ani žádné mateřské či femininní téma;
  • Zhuanzi nezmiňuje centrální strategii Dao De Jingu, že svět bude napraven bude-li vládce uměřený, femininní a napojený na duchovní síly biospirituální kultivace;
  • Zhuangzi své ideje nepředkládá jako program ke kultivaci; jeho zájem je epistemický a po staletí byl čten spíš jako provokace než jako návod k čemukoli.
Závěr: text Zhuangzi jako takový se naprosto míjí se zájmy a tématy Dao De Jingu a jeho klasifikace do jedné „taoistické školy“ je naprosto nelogická.

7. Kultivace jemných životních sil: Neiye
Ve dvacátém století byly Zhuangzi a Dao De Jing spatřovány jako primární texty „klasického Taoismu“. Teprve na konci minulého století si badatelé povšimli drobného spisku Neiye [„Vnitřní kultivace“]. Neiye má pouhých 1600 znaků a asi od druhého století př. n. l. upadl v zapomnění - byl "pohřben" v tisících spisů Daozangu (viz 29.1.2010) a málokdo mu věnoval posledních dva tisíce let nějakou pozornost.

Kde Neiye vznikl není jasné. Podle některých pochází z okruhu kolem Jixia akademie v severním státě Qi, podle jiných spíš z jižního státu Chu, podle jiných jsou jeho původci lidé z Chu, kteří přišli do severního Qi. Pravděpodobná doba vzniku je 350–300 př. n. l., tj. předchází dobou vzniku Dao De Jing tak jak jej známe.

Ti, kteří vyučují „rané čínské myšlení“ většinou fetišizují Dao De Jing a Zhuangziho a Neiye nikdy nečetli. Když ale do Neiye nahlédneme, jsme udiveni tím, že jeho návaznost na pozdější taoismus je daleko výraznější než u Dao De Jingu a Zhuangzi. Podle Kirklanda je pravděpodobné, že Neiye ovlivnil vznik Dao De Jingu. (V Neiye se nachází některé pasáže podobné pasážím v Dao De Jingu).

Náplní Neiye jsou spíše nesystematické rady o tom, jak pěstovat to, co je uvnitř: jak a proč. Na rozdíl od Zhuangziho se svými epistemologickými zájmy a Dao De Jingu, který má i morální a politické aspekty, se Neiye zabývá pouze tím, co Kirkland nazývá „biospirituální kultivace“.

Samozřejmě i zde se hovoří o dao: “To, co dává život všem věcem a vede je k dokonalosti, se nazývá Dao.” Termín dao se vyskytuje v Neiye 20x - více než qi (17x), jing (12x) či shen (7x). Pouze xin se v Neiye vyskytuje vícekrát (25x). Kirkland je poněkud překvapen tím, že termín dao má v Neiye neobvyklý význam - spíše něco jako „zdravé energie, které má člověk kultivovat" (healthful energies that the practitioner is working to cultivate)“ V Neiye se nikde neobjevuje idea (domněle v Dao De Jingu), že by Dao byla nějaká neměnná síla v procesu změn, kterou je třeba se nechat unášet. Všimněme si, že toto pojetí dao je bližší alternativnímu překladu "dao" jakožto vize (viz projekt Dr. Fellnera, 9.1.2010)

Qi je v Neiye chápáno jako mocná životní všudypřítomná energie jak ve věcech tak kolem nich. Je základem životní síly, tj. zdraví, vitality, a vyrovnanosti. Neiye vyjadřuje holistické pojetí světa, v němž vše živé, včetně hvězd a duchů, jsou spojeny životní silou. Tento holismus je dodnes přítomný ve všech směrech taoismu. Mudrc se musí na tuto sílu napojit, přičemž schopnost, kterou se na tuto sílu napájí se nazává de (德). Neiye, narozdíl od Dao De Jingu, jasně poukazuje na to, že de je třeba dnes a denně cvičit. Mudrc je v Neiye popsán jako „plný ducha“ a „celistvý v mysli/srdci (心) a těle“.

Další charakteristiky Neiye:
  • neukazuje taoistický život jako „wuwei“ či „spontaneitu“, naopak jako sebediciplínu, denní cvičení, řád těla i mysli;
  • není zde ani náznak kritiky konfuciánství (tak jako není ani v Guodianu);
  • ve shodě s "konfuciánem" Menciem učí Neiye: (a) člověk se rodí jako dobrý, s čistou myslí/srdcem;(b) naše mysl/srdce se zatemnila díky (špatným) myšlenkám a emocím; (c) návrat k původní čistotě vede k přirozené harmonii; podle Kirklanda je zřejmé, že tvůrci Neiye a Mencius byli v kontaktu.
Neiye je pravděpodobně starší než Dao De Jing a lze je (anachronicky) považovat za „nejranější taoistické učení“.

pátek 19. února 2010

Taoismus podle Kirklanda 5

5. „Konfuciánství“ a jeho vliv

V rozporu s obecně rozšířenými představami není konfuciánství jedno náboženství či filosofie, ale několik volně spolu souvisejících systémů. Jeden z těchto systémů – starý alespoň dva tisíce let a stále živoucí – je liturgická tradice, v níž je Konfucius ctěn jako božská bytost. V chrámech v Qufu a jiných čínských městech zpívají kněží hymny na tuto božskou bytost, která „existovala dříve nežli slunce a měsíc.“

Konfuciův hrob v Qufu (převzato z blogu The Western Confucian)

Samozřejmě, aby poukázaly na svou pokrokovost, konfuciánští intelektuálové tajili tato fakta Západňanům a trvali na tom, že konfuciánství je vlastně jen humanistický hodnotový systém založený na Konfuciově učení (Kungzi, 551– 479 př. n.l.). Jak to tedy s tím konfucianismem vlastně je?
  • Je pravda, že konfuciánství lze charakterizovat jako humanismus, ovšem teistický. Konfucius hovoří o 天, což je standardně překládáno neosobně jako "Nebesa", ovšem Kirkland trvá na tom, že z kontextu je zcela jisté, že je míněn "Bůh" (tvrzení, které podle Kirklanda dodnes mnozí sinologové odsoudí jako herezi).
  • Konfuciánci po staletí praktikovali meditační techniky podobné budhistickému zenu (od nichž je pravděpodobně převzali)
  • Není pravda, že by taoismus vznikl jako reakce vůči konfuciánství.
Taoisté s konfuciány sdíleli úsilí o sebekultivaci a o to, aby vládce byl veden vznešenými ideály. Rozdíl mezi nimi spočíval především v tom, že zatímco konfuciáni hledí na svět především skrze socio-politické principy, taoisté hledají návaznost na neviditelné dimenze reality.

Není tedy pravda, že by se taoisté od konfuciánů lišily v "následováním Dao" – k tomu vybízel i Konfucius. Stejně tak Konfucius vybízel jako „legisté“ k wuwei. Dělící linie vede v tom, že taoisté, na rozdíl od konfuciánů, mají přímý zájem o neviditelné neosobní duchovní principy reality, a že jsou přesvědčeni, že jen na základě těchto principů lze dosáhnout opravdové transformace vlastní osobnosti.

Primární cíl konfuciánů spočívá v tranformaci společnosti pomocí morálních ctností a snaze přesvědčit ostatní, aby činili totéž. Nejstarší “klasičtí taoisté“ usilovali jen o vlastní biospirituální kultivaci: nejstarší nálezy Dao De Jingu z Guodian (9.1.2010) neobsahují v podstatě žádný socio-politický program ani kritiku konfuciánství.

čtvrtek 18. února 2010

Taoismus podle Kirklanda 4

4. Spatřit neviditelné

Yijing je „samozřejmě“ také součástí Daozangu. Zdá se, že se myšlenkové prostředí kolem Yijingu bylo intelektuální a aristokratické, nikoli plebejsko-šamanské (žádné tance, uzdravování, atd.). Šlo o náhled do skrytého, objev procesů, které ve světě probíhají a na základě nich předvídat úspěch či selhání. Šlo o náhled trvalých principů v ustavičných změnách. Yijing je primárně textový věštebný text a je třeba zmínit, že pro taoisty byl náhled do budoucnosti vždy velmi podstatný na rozdíl od netaoistů.

S taoismem neodlučně spojované yin-yangové myšlení pravděpodobně vzniklo mimo komunity, které zplodili klasické texty; o původních autorech tohoto myšlení jinak nevíme nic, jejich idea komplementárních sil yin-yang se postupně slila s tradicí, která život vysvětlovala pomocí pěti činitelů (teorie připisovaná Zōu Yǎnovi, jinak neznámému).

středa 17. února 2010

Popeleční středa

Dnes začíná postní období. Přesevzetí: postit se. Už dlouho jsem páteční posty odbýval, čímž můj duchovní i fyzický život šel dolů a tuk s vydatnými zásobami toxinů nahoru.

Z poselství Benedikta XVI. k dnes započaté postní době:

církev nás každý rok v postní době vybízí, abychom se podívali na svůj život ve světle evangelního učení. V tomto roce bych vám rád předložil několik úvah, které se týkají závažného tématu spravedlnosti, a za základ si vzal výrok sv. Pavla: Bůh dává spravedlnost na základě víry v Ježíše Krista (Řím 3,21-22). Na prvním místě bych se chtěl věnovat významu slova "spravedlnost", které v běžném užívání znamená "dát každému, co mu náleží – dare cuique suum" podle proslulého výroku Ulpiana, římského právníka z 3. století. Tato známá definice však neupřesňuje, v čem spočívá toto "suum", které je třeba každému dát. To, co je pro člověka zásadní, nelze zajistit právně. Aby každý mohl žít život v plnosti, potřebuje něco hlubšího, více osobního, co lze získat pouze jako dar. Dalo by se říci, že jde o to, aby člověk žil z té lásky, kterou mu může dát jen sám Bůh, protože je stvořen podle jeho obrazu a podoby. Hmotná dobra jsou samozřejmě užitečná a potřebná. Ostatně sám Ježíš pečoval o nemocné, sytil zástupy, které ho následovaly, a bezpochyby neschvaluje nezájem, který i dnes posílá na smrt stovky milionů lidí kvůli nedostatku potravin, vody a zdravotní péče. Přesto však distributivní spravedlnost nedává člověku všechno, co mu náleží. Ještě mnohem více než chléb totiž člověk potřebuje Boha.

Celé poselství zde.

Nádherné kázání o postu Sv. Basila (EN).

úterý 16. února 2010

Taoismus podle Kirklanda 3

2. Mohismus a jeho vztah k taoismu

Mohisté jako jediní vytvořili v klasickém období soudržnou sociální organizaci. O zakladateli moismu Mo di (asi 470-400) nevíme témeř nic, kromě toho, že tak jako Konfucius pocházel ze státu Lu. Na rozdíl od Konfucia ovšem pohrdal aristorkracií z čehož můžeme usuzovat na jeho neurozený původ. Mo di věřil, že správná společnost je vedena mudrci, kteří činí dobro (spíše než že by jen byli dobří). Mo di si představoval správnou společnost poměrně prakticky: všichni mají co jíst, jsou v bezpečí a mají kde bydlet. Mo di zastával rovnou péči nesprávně překládanou jako univerzální lásku. Mo diho organizace byla velmi hierarchická a autoritářská, v jejím rámci se člen zříkal vlastních vztahů a slepě poslouchal. Mo di sice hovořil o Nebi ale jeho postoj k náboženství byl cynický – šlo o to přesvědčit obyčejné lidi, aby jednali podle jeho zásad. Mohismus neponechával prostor žádnému osobnímu vztahu k transcendentu, jeho hodnoty spočívaly v uspokojení základních fyzických potřeb. Zanikl v 2. stol př. n.l.

Dědictví:
  • konfuciáni – nebo specifičtěji Mencius - se vůči mohismu profilovali;
  • legisté převzali mohistické autoritářství
  • skrze texty jako je Velký mír (2. stol.n.l.) je možné, že se mohistické ideje a hierarchické principy dostali až k sektě Nebeských Mistrů; šokující je fakt, že (dokonce i) Mozi byl přidán do Daozangu.

3. Legismus
Daozang obsahuje text známého legisty Han Fei (233 př.n.l). Jak je to možné? Han Fei jako první (tj. nikoli Konfucius či Zhuangzi) zná a komentuje ve dvou kapitolách myšlenky z Dao De Jingu; zdá se že měl k disposici spíše něco jako Guodianský text než Mawangdui či standardní text.

Za zmínku také stojí, že legisté užívají termínů jako je dao (ve smyslu metoda vlády) či wuwei (ve smyslu nezasahování panovníka do činnosti vlády).

pondělí 15. února 2010

Taoismus podle Kirklanda 2

1. Taoism a „sto škol“

Klasické období skončilo poražením státu Chu a sjednocení Číny císařem Qin. Podle standardních dějin čínské filosofie existovalo v tomto období „100 škol“. Tyto školy však přísně vzato nikdy neexistovaly: To co se nazývá konfucianismus zahrnovalo různé autory a naopak podobní autoři jsou rozděleni do různých škol. Např.: fakt, že někdo „kultivuje“ qi, což je požadavek prominentní pro mnoho taoistů, je významný také pro “konfuciána” Mencia. Není také pravda, že by „konfuciáni“ a „taoisté“ byly dvě exklusivní skupiny s esenciálně odlišnými názory.

Rozdělení na „školy“ bylo totiž arbitrárně vytvořeno až za Hanů (206 př.n.l.—221 n.l.). Rozdělení neodráží historická, kulturní, politická a ekonomická fakta. Abychom adekvátně interpretovali klasickou filosofii je třeba abychom se vzdali Hanských kategorií.

“Klasický taoismus” nikdy neexistoval, ani jako sociální entita, ani jako koherentní systém idejí a hodnot. Není tedy možná žádná rekonstrukce “klasických taoistických idejí”, protože žádné takové nikdy nebyly. Taoisté (zformovaní v 5. stol. n.l.) zdědili ze starověku určité způsoby jednání a matrix interpretativních rámců jak o těchto způsobech jednání přemýšlet. Mezi zděděné starověké elementy patřilo např.:

1. mohistická nábožensko-politická organizace;
2. ideje různých konfuciánských skupin;
3. ideje, které dnes charakterizujeme jako legistické;
4. nauky různých dalších skupin, např. jejich teorie yin/yang a pěti elementů.

Všechny tyto tradice vznikly nezávisle na textech Laozi a Zhuangzi a pouze postupem času se slily do jedné taoistické tradice. (Kirkland s. 23)

sobota 13. února 2010

6. neděle v mezidobí (C)

Jer 17,5n-8 ... Prokletý člověk, který spoléhá na člověka ... Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina ...

Ž 1 Blaze tomu, kdo ... má zalíbení v Hospodinově zákoně a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí ... daří se mu vše, co koná ...

1 Kor 15,12n ...jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není?

Lk 6,17n ... Blahoslavení

pátek 12. února 2010

Taoismus podle Kirklanda 1

Co je a co není taoistické? Základní Kirkladnovo metodologické východisko: nedávat a priori odpověď, ale snažit se vzít v úvahu veškeré bohatství taoistických dat. Žádný individuální taoista či sekta by neměla mít monopol na (a priori) definici. Je třeba vzít v úvahu data a z nich se pokusit o vystižení podstaty, která třeba není zcela objektivní, ale není ani arbirární.

Která data lze tímto způsobem označit za taoistická?

„Existují či existoali ideje a praktiky na kterých by se všichni či alespoň většna taoistů shodla? Data se kterými jsem doposud seznámen mě vedou k záporné odpovědi. ... Taoisté se obecně vzato nepovažovali za následovníky jedné náboženské komunity, která sdílí jednu množinu nauk a praktik. Na rozdíl od budhismu, konfuciánství či křesťanství, nezačal taoismus jako snaha nějaké komunity o praktikování učení velkého učitele. Protože neexistovalo žádné „původní učení“ a „původní komunita“, taoisté se nikdy necítili niceni přizpůsobovat své názory a praktiky nějakému původnímu standardu. Diverzita taoistických názorů a praktik nemůže být vysvětlena pomocí pojmů orthodoxie vs. neorthodoxie, orthopraxe vs. neorthopraxe. Dokonce by ani nebylo správné reifikovat tradiční terminologii a říci, že „taoisté jsou ti kteří „věří v Tao“. Tímto způsobem by totiž byl Konfucius učiněn raným taoistou a naopak by bylo vyloučeno mnoho ... můžů a žen, kteří se sami jako taoisté chápali a byli tak i chápání svými současníky (s. 12)

Kdo jsou tedy taoisté? Taoisté jsou ti, co pokračují v tradici Daozang. (s. 12-13) Komplilátoři Daozangu se jak sami identifikovali jako taoisté, tak byli identifikováni jako taoisté svým okolím.

Jak jsme si již (29.1.2010) řekli Daozang vznikl v patém století n.l. a teprve do tohoto období lze klást vlastní vznik taoismus jakožto identifikovatelného nábožensko-filosofického hnutí.

Co se to tedy vlastně dělo ve starověku? Kdo byl Laozi? Co je to Dao De Jing?

čtvrtek 11. února 2010

A znovu a znovu: Co je to taoismus?

V čem tedy taoismus spočívá? Tato otázka je uchopena různým způsobem.

"Tradiční" strategie

Podle ní je taoismus dvojí:
  1. filosofický (道家), formulovaný Laozim a Zhuanzim asi ve 4. stol. př. n.l.
  2. náboženský (道教), který vznikl z lidové zbožnosti asi ve 2. stol. n.l.
Tyto dva taoismy spolu vlastně téměř nesouvisí: ten první je pro intelektuály a týká se meditace o pěstování Cesty a Ctnosti, kdežto ten druhý je plný pověr, kněží, liturgie, atd.

Toto tradiční pojetí bylo převzato na Západě od čínských modernistů v devatenáctém století (příp. se vyskytuje ještě dříve u jezuitských misionářů 17. a 18. století, kteří taktéž vesměs protěžovali osvícenský konfucianismus na úkor taoismu; prý sice existuje překlad Dao De Jingu do latiny, ovšem zatím se mi jej nepodařilo lokalizovat).

Modifikovaná "tradiční" strategie
"Tradiční" pohled na taoismus přetrvává místy dodnes, třebaže mnozí (např. Ewa Wong, podle níž jsem zpracovával svou mini-historii taoismu) svůj pohled modifikovali: podle novější strategie není mezi filosofickým a náboženským taoismem zas tak hluboká propast. (Tento druhý pohled pomohl prosadit mj. Michael R. Saso svými fascinujícími průkopnickými pracemi o současném žitém taoismu, např. v knize Taoist Master Chuan, 1978).

Je toto poslední slovo k tématu? Zdá se, že se rodí další "změna paradigmatu":

Kontextuální-holistická strategie

Výsledky mnoha let špičkových taoistických badání jsou pravděpodobně poprvé synteticky představeny v knize Russella Kirklanda Taoism: The Enduring Tradition (2004). Kirkland ve své knize přesvědčivě vyvrací desítky běžně uváděných tvrzení o Laozim, Zhuanzim, poměru taoismu a konfucianismu, podstatě taoismu, atd. Podle Kirklanda:

… témeř do konce dvacátého století téměř všichni badatelé, asijští i západní, … zastávali definici “taoismu” která vylučovala téměř všechny taoistické myslitele posledních dvou tisíc let … Tato definice nikdy nebyla předložena k diskusi živým taoistům k úvaze. Můžeme si s úsměvem představit někoho, kdo “definuje křesťanství” striktně na základě kanonických evangelií ... aniž by vzal v úvahu Pavla nebo Nicejský konci nebo Augustina nebo Luthera, prostě žádného křesťana ať už minulosti či žijícího v současnosti" (Kirkland p. xvii)


Kirkland vytýká moderním badatelům to, že si narcisticky rozdělili taoismus na „dobrý“ (filosofický) a „špatný“ (náboženský), protože ten náboženský se příliš podobá katolictví a jiným tradičním náboženstvím. „Dobrý“ taoismus prý neobsahuje žádná specifická dogmata a znamená prostě „soulad s přírodou.“ Nikoho už pak nezajímá, že takto žádný taoista nikdy nedefinoval své náboženství. Kirkland apeluje na to, aby se nechala promluvit vlastní taoistická tradice. (s. 6-7)

Jak tedy přistupuje Kirkland k otázce co je taoistické a co nikoli?

středa 10. února 2010

Taoismus 5 (pro Antropologii náboženství)

5. Syntéza taoismu, buddhismu a konfucianismu (1000 n.l.–současnost)

V desátém století, během politického chaosu mezi pádem dynastie Tang a vzestupem dynastie Song, se celá řada konfuciánských učenců stala poustevníky. Tito učenci přijali různé prvky taoismu a zen-budhismu a zahájili syntézu "trojího učení". Cílem této syntézy je celková kultivace těla a mysli člověka.


Stěžejním myslitelem této fáze vývoje taoismu byl Wáng Chóngyáng (王重陽; 1113–1170), zakladatel školy Úplné reality (全真 quán zhēn), která trvá až do dneška (jedné z větví této školy patří např. slavný chrám Bílého mraku v Pekingu). Wang byl přesvědčen, že k pochopení nejzažší, tj. úplné reality je třeba:
  1. zenové zkušenosti prázdnoty,
  2. etiky konfucianismu,
  3. taoistické metody zdraví a dlouhověkost.
Podle Wanga má každý v sobě jiskru Dao, ale bezmyšlenkovitost a tužby brání této jiskře ve vývoji. Metody zenu nám umožní zklidnění a vykořenění tužeb, čímž umožní této jiskře, aby se projevila. S konfuciány je Wang zajedno v tom, že původní mysl není jen prázdná, ale má sklon ke konání dobra, vyznačuje se laskavostí a jinými ctnostmi.

Wangovi žáci se rozdělili do sedmi větví školy Úplné reality. Další bouřlivý rozvoj taoismu v syntéze s budhismem a konfucianismem nastal v období dynastie Ming (1368-1644), kdy vznikly stovky různých větších či menších sekt. Za mandžuské dynastie Qing (1644-1912) naopak převládl ke všemu mingskému kritický postoj, což vedlo k rozvoji spíše intelektuálně-kontemplativnímu taoismu a k taoismu založenému na symbolické interpretaci alchymie (výrazy jako olovo, rtuť, nektar, vzít kotlík, atd. byly chápany jako označení pro psychické procesy).

Taoismus je živý i dnes, Wong rozlišuje pět základních sytémů současného taoismu:
  1. Magický taoismus: cesta síly – praktikovaná velmi uzavřenou sektou Maoshan, Nebeskými mistry, a sektou Kunlun (silně ovlivněnou tibetskou tantrou);
  2. Věštecký taoismus: cesta vidění – praktikovaný individuálně taoisty i netaoisty;
  3. Obřadní taoismus: cesta zbožnosti – praktikovaná především Nebeskými mistry;
  4. Taoismus vnitřní alchymie: cesta proměny – praktikovaná různými sektami;
  5. Taoismus Jednání a karmy: cesta správného jednání –iniciační základ většiny taoistických škol; jedná se o morální kód, metody kultivace a zdraví, apod.; tuto formu taoismu je možné čerpat i z knih, jedná se o formu na Západě nejpopulárnější
----------
Přes nádech exotičnosti je současný žitý taoismus na Taiwanu (na rozdíl od "taoismu" zkonstruovaného západními fanoušky) v mnoha ohledech podobný katolictví/pravoslaví.
Zde je příklad taoistické ranní/večerní modlitby:



úterý 9. února 2010

Taoismus 4 (pro Antropologii náboženství)

... pokračování seriálu z 29.1.2010:

4. Vznik mystického taoismu (300 n.l.–600 n.l.) a vývoj alchymistického taoismu (200 n.l.–1200 n.l.)

Jako „mystický taoismus“ se označuje škola Nejvyššího Jasnosti (上清, Shangqing), která se formovala behem dynastie Západní Jin (česky: Ťin). Školu založila paní Wei Huacun (251-334) na základě zjevení jakýchsi "Strážců Dao". Wei napsala několi knih (podle Needhama zcela jistě pod vlivem marihuany). Vlastní kánon a systém této škole dodal Tao Hongjing (陶弘景; 456-536). Tao meditoval na hoře Maoshan nedaleko Nanjingu; doposud je tato hora střediskem školy.

Shangqing používají vizualizační a dechové meditační postupy, fyzická cvičení a neuznávají amulety jakožto cestu ke zdraví a dlouhověkosti. Amulety mají pouze pomáhat k meditaci. Důležitým prvkem je v této škole recitace posvátných textů. Důraz je kladen na individuální meditaci (oproti kolektivnímu přístupu Nebeských mistrů). Během dynastie Tang byla Shangqing hlavní školou, ke konci dynastie Song všk její význam upadal. Dnes je škola Shangqing známá především pod označením Maoshan. Zdůrazňuje
  1. soustředění na "Jediné",
  2. víru ve strážné duchy v těle (dobré či zlé).
Badatelé poukazují na to, že kořeny Shangqing jsou daleko starší než je vlastní škola. Již Heshang Gong (河上公, asi 150 př.n.l.) píše ve svém komentáři:

Kultivují-li lidé ducha (tj. Jediné), pak nezemřou. Duchem mám na mysli duchy pěti vnitřností. V játrech je lidský duch, v plících duše, v srdci sémě nesmrtelného ducha, ve slezině úmysl a v ledvinách rozmnožovací energie. Je-li pět vnitřností poraněno, pak pět duchů odejde.

Fakt, že toto pojetí je uvedeno v raném komentáři k textu „filosofického“ taoismu je bráno jako doklad toho, že náboženský (道教) a filosofický taoismus (道家) nelze přísně vzato rozlišovat. Dědictví Shangqing žije ve většině současných taoistických sekt, mj. z něho čerpá Qigong (氣功).

Paralelně s mystickým taoismem se rozvíjí „alchymistický“ taoismus, který usiluje o proměnu těla a mysli alchymisty. Byly rozlišovány vnější a vnitřní metody. Vnitřní usilovali o proměnu bez pomoci vnějších látek, kdežto vnější s jejich pomocí. Vnější alchymie zanikla během dynastie Tang protože celá řada taoistů a jejich klientů (císařů) zemřela při pojídání různých pilulek, které vesměs obsahovaly olovo, rtuť, rumělku, sírany, a jiné hrozné jedy.

_____________

Tchán se mě ptá: "Ty věříš na nějaké Qi"?

Že existují neuvěřitelné manifestace Qi nelze zpochybnit. Otázka však zní, co je vlastně Qi? Není jen to jen organická adaptace na soustředěné cvičení, jak se zdá napovídat následující dokument?




pondělí 8. února 2010

Pygmejové a sekularizace

Pygmejové jsou lidé na různých kontinentech, kteří se v průmeru nedorůstají větší výšky než 150 cm. V užším smyslu slova se tímto termínem označují afriční Pygmejové. Termín je odvozen řečtiny, kde znamenal délku mezi chodidlem a loktem. Mezi Pygmeji je několik etnolingvistických skupin (Aka, Mmbuti, atd.)

Mary Dougles se v knize Natural symbols: Explorations in Cosmology (1970/1996; kap. 1 Away from Ritual, obzvl. s. 14 a dále) odvolává na terénní výzkumy Colina Turnbulla, který popsal náboženskou vlažnost Pygmejů a "privátní" pojetí jejich náboženství. Pygmejové de tím výrazně liší od religiozity většinových Bantu. Podle Douglesové se jedná o důsledek "otevřené společnosti" Pygmejů, kteří se volně stěhují a přechází ze skupiny do skupiny.

Video zaměřené především na sociální problémy současných Pygmejů:



A zde je video zachycující některé rituály etnika Aka, které snad lze interpretovat nábožensky. Otázka je, jak vážně své rituály berou? Berou je vážně anebo jako folklór typu české pomlázky? Z videa není patrné.

Tvrzení, že společenské uspořádání má na formu (soukromá vs. společenská), intenzitu, a obsah náboženských projevů větší dopad než "modernizace" a "pokrok vědy", je poměrně přesvědčivé. (Další příklady sekularizace lze naléz v Číně v období Válčících států či v období vzniku filosofie během kolonizace Středomoří).

sobota 6. února 2010

5. neděle v mezidobí (C)

Dnes jsem přijel z návštevy u manželky a dětí, které jsou na ozdravném pobytu v Lázních Kynžvart. Zámek Kynžvart je samozřejmě v zimě zavřený, alespoň jsme se tedy s Vojtíškem hlubokými sněhovými závějemi prodrali na zříceninu hradu Kynžvart. Jedná se o nejvýše položený hrad v Česku (824 m n.m.). Doložen je již v r. 1214 (asi jedenáct let před narozením Sv. Tomáše Akvinského v daleké Itálii).

(Foto je převzaté, po klinutí se ukáže originál)

-----------

Z rozhovoru s Mary Douglas (viz včera) stojí za poslech jen prvních pár minut, kde vzpomíná na své dětství a kde odpovídá na otázky o vztahu své vědecké práce a svého katolického vyznání.

-----------
Čtení na tuto něděli mají společné téma - lidský hřích a zároveň poslání ke službě.

Iz 6, 1-8
... Tu jsem zvolal: "Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a Krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!"
Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. Tím se dotkl mých úst a řekl: "Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá nepravost, bude smyt tvůj hřích!" Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: "Koho mám poslat, kdo nám půjde?" Řekl jsem: "Zde jsem, mne pošli!"

1 Kor 15,1-11
Lk 5,1-11
Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!" Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili ... Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi."

pátek 5. února 2010

Mary Douglas - významná antropoložka náboženství

Podle Times Literary Supplement (1995) patří kniha Purity and Danger: An Analysis of Concepts of Pollution and Taboo (1966) od britské sociální antropoložky Mary Douglas (1921–2007) mezi 100 nejvýznamnějších knih 20. století. Zde je rozhovor natočený asi rok před její smrtí.



A zde je shrnutí její práce k osmdesátinám z Commonwealu (spíše heteredoxního amerického katolického časopisu; Douglas v něm ale např. hájí tezi, že kněžské svěcení žen jde proti sebe-pojetí církve, že důstojné místo žen v katolické církvi je třeba nalézt jinak).

Dougles mj. hájí tezi, že vztah většinové společnosti k náboženství je dán organizací společnosti; nemá nic co dělat s "pokrokem vědy". Lidé z kmenových společností, např. Pygmejové, mohou být zrovna tak nenáboženští a volnomyšlenkářští jako lidé ze Západu, např. vzdělaní Newyorčané.