čtvrtek 31. prosince 2009

APA - dojmy

Nevím, zda si najdu dostatek času na zpracování svých poznámek z konference, zatím alespoň pár jmen z osobních setkání:
  • ex-kolegové a přátelé: Michael Gorman, Jorge Gracia, John K. Kearns, Jiyuan Yu, Gyula Klima, Carolyn Korsmeyer, Paul Symington, Tim Connolly, Suk Choi, Paul Richard Blum,David Kasper
  • známé osobnosti: Richard Cross, Calvin Normore, Anthony Lisska, Claude Panaccio
  • nové seznámení s těmi, se kterými jsem si zatím jen vyměnil pár emailů či znám jen podle jména: Sydney Penner, Michael Liccione (z First Things, díky Vlasto)
Velmi mě potěšila nová známost: Yehuda Halper z van Leerova Institutu v Jeruzalémě.

Mimochodem, mám dojem, že se oslavuje (nevím proč) něco jako Nový rok - tedy P.F. 2010!

středa 30. prosince 2009

APA - středa

1. středa 30. prosince 2009, 9.00-11.00
"Debaty o Bohu" (Society of Humanist Philosophers)
  1. David Steele “Co je to ateismus?”
  2. Paul Draper “Problém zla”
  3. Eric Reitan “Je Bůh Poblouznění (delusion)?”
2. středa 30. prosince 2009, 11.15-13.15
Autor a kritikové: Tad Schmaltz a jeho kniha Descartes on Causation (Daniel Garber, Steven Nadler, Tad Schmaltz)

Bohužel, na sekci 13.30-16.30 Is Faith a Virtue? (William Wainwright, Robert Audi, John Schellenberg, Robert Adams) se už neodvažuji zajít, protože odlétám už v 16.45. Doufám, že cesta proběhne v klidu, jestli jsem dobře pochopil zprávy, které tu kolem blikají (např. ve výtahu), tak se někdo pokusil opět o teroristický akt na cestě z Amsterodamu a tak se kontroly na letištích velmi zpřísnili. (Ještě že ten Abdulmutallab počkal než dojedu do USA takže sem proběhla cesta v pohodě).

POSTSKRIPTUM (2.1.2010)
K sekci "Debaty o Bohu" se chci ještě vrátit; sekci Tad Schmalze jsem také nestihl (potřeboval jsem ještě něco nakoupit); cesta proběhla v pořádku a rychle - na cestě do a z USA jsem zhlédl několik filmů: Harry Potter and The Half-Blood Prince (2009), Maria, ihm schmeckt's nicht! (2009, docela dobrá německá kulturní komedie), G-force (2009, hloupost ale umně provedená), a překvapivě pěkný film Julie a Julia (2009). Když nad tím tak uvažuji, většinu běžných kino-filmů vlastně vidím v letadle. Cesta uteče neuvěřitelně rychle, skoro jak ze Sušice do Prahy.

úterý 29. prosince 2009

APA - úterý

1. úterý 29. prosince 2009, 9.00-11.00
Autor a kritikové: Jorge Gracia a jeho kniha Images of Thought: Philosophical Interpretations of Carlos Estévez’s Art
  • zdánlivě dost "provinční" téma, ve skutečnosti opět velmi kvalitní diskuse, týkající se např. definice umění, filosofie v umění vs. filosofické interpretace umění, atd.

pak jsem přešel na Topics in Ethics (jak mi doporučil Vlasta):
Howard Nye (University of Michigan) “Doktrína dvojího efektu jakožto objektivního principu"

- Myslel jsem, že Nye může s tímto důležitým principem pomoci, ale nejsem si jist, jeho formulace jsou nějak zjednodušené oproti tradičním formulacím:
  • Formulace 1: Morální důvody proti ublížení (bringing about harm) jakožto prostředku k cíli jsou silnější než proti ublížení jakožto vedlejšímu produktu způsobení dobra.
  • Formulace 2: Morální důvody proti úmyslu ublížit (intending to bring about harm) jakožto prostředku k cíli jsou silnější než proti ublížení jakožto vedlejšímu produktu způsobení dobra.
  • Formulace 3: Morální důvody proti způsobení dobra jakožto výsledku ublížení jsou silnější než proti ublížení jakožto vedlejšímu produktu způsobení dobra.
Nye hájí 3 formulaci (princip se týká objektivní kauzální struktury).

2. úterý, 11.15-13.15
International Society for Chinese Philosophy: Autor a kritikové: Bryan Van Nordenova kniha Menzi with Selected Commentaries (Stephen Angle, Susan Blake, Jiyuan Yu, Bryan Van Norden)

3. úterý, odpoledne, 13.30-16.30
Filosofie mysli v historické perspektivě (Daniel D. Novotny, Daniel Schmál, Gábor Boros)
- tuto sekci jsem si nemohl nechat ujít

4. úterý, 16.45-17.45
Presidentská přednáška: Edward Casey (Nalézt svůj vlastní filosofický hlas)

5. úterý, 19.00-22.00
Society for Medieval and Renaissance Philosophy: Dimensions of Knowing and Immortality
  • Jean-Luc Solère: “Intentionality and the Activity of the Cognitive Subject in Medieval Theories of Cognition”
  • Paul Blum (Loyola College–Maryland) “The Epistemology of Immortality: Ficino, Pomponazzi, Searle”

22.00-00.00 recepce

pondělí 28. prosince 2009

APA - Neděle a pondělí

Stíhám jen přehled navštívených přednášek, poznámky z nich jsou zatím "nezblogovatelné", ale dělám si je:

1. neděle večer, 27. prosince, 18.30-21.30
"Verze externalismu v pozdně středověké filosofii mysli" (Calvin Normore, Claude Panaccio, Gyula Klima)
  • fascinující diskuse mezi Panacciem a Klimou o možnosti "demon scepticism" (v souvislosti s Klimovou knihou o Buridanovi; Klima tvořivě domýšlí Tomáše Akvinského; časem by měl být Klimův článek na jeho webu)
2. pondělí ráno, 28. prosince, 9-poledne
"Výuka čínské filosofie" (Manyul Im, Joel Kupperman, JeeLoo Liu, May Sim, Bryan W. Van Norden)
  • velmi obohacující: učit filosofii je obtížné, čínskou dvojnásob; převládá analytický způsob s komparacemi do starověku (Aristotelés);
3. pondělí odpoledne, 28. prosince, 14.00-17.00
"Proč by měli lidé otevřené mysli přijmout dogmatismus" (Chris Tucker, Eric Morton)
  • mám handout
"Australské příspěvky analytické metafyzice 20 století" (Mark Johnston, Brian Weatherson, Ted Sider
  • témata: vnímání (kupodivu, toto bych očekával spíše v epistemologii), realismus
INTERMEZZO: Recepce a předávání různých cen

4. pondělí odpoledne, 28. prosince, 17.15-19.15
Mezinárodní společnost sv. Tomáše Akvinského (Michael Gorman, Richard Cross)
  • Téma: Metafyzika Vtělení (opět fantastická diskuse)
5. pondělí večer, 28. prosince, 19.30-22
Asociace čínských filosofů v USA: "Daoismus, Buddhismus, a Konfucianismus v novém světle: Dao, slovo, zkušenost" (Stephen Walker, Chien-hsing Ho).

22-00 Recepce, tzv. "smokers"

sobota 26. prosince 2009

Filosofové na Times Square

Včerejší cesta proběhla příjemně a v pohodě. Jen mě mrzelo, že navzdory tomu, že měl můj vánoční den 30 hodin, tak jsem kvůli zaspání propásl jak českou půlnoční mši sv. v Chlumci nad Cidlinou (mé rodiště a současné bydliště mých rodičů, CZ), tak nakonec i poslední mši sv. v katedrále Sv. Patrika (EN) - místo v 17.30 jsem ke katedrále dorazil až v 18.00 a dál už mne nepustili. Kromě tohoto vánočního zklamání mě ale potěšilo to, že úředníci na hranicích zdraví "Merry Christmas", což vůbec není samořejmé, celá řada obchodů nahrazuje tento pozdrav "Happy Holiday" (viz AFA seznam)

Ubytován jsem v 26. patře hotelu Marriott Marquis, přímo na Times Square, kultovní "křižovatce světa":

(vlastní fotky snad také nějaké budu mít, ale nemám kabel od foťáku a tak je zatím nedostanu do počítače)

Times Square je známé jako zábavní a nákupní centrum, tentokrát se ovšem (pravděpodobně, aniž si toho okolí vůbec povšimne) stane i mega-centrem filosofie. Zasedání východní divize American Philosophical Association se totiž účastní až 2000 filosofů (přednášet jich má letos asi 600). V posledních letech se setkání konala v New Yorku (zde asi nejčastěji), Atlantě, Filadelfii, Washingtonu, Bostonu, a Baltimore.

**********
Šabat jsem oslavil na ranní modlitbě v chrámu Emanu-el:


(Foto je z internetu nejen protože nemám kabel k foťáku, ale také protože je synagoga momentálně v rekonstrukci a tudíž zakrytá lešením)

Synagoga patří reformovanému směru judaismu, což mj. znamenalo, že bohoslužbě předsedala žena (rabínka) a kantorka. Ženy i muži byli smíšeně usazeni v lavicích. Celkově se bohoslužby účastnilo jen asi 20 a ke konci (postupně nás přibývalo) 30 lidí. Kromě mně jen asi dva muži měli kipu (כיפה) - tedy přesněji řečeno, já jsem měl svého černého kulicha, protože jsem si kipu zapomněl doma. Většina bohoslužby byla v angličtině, s krátkými pasážemi v hebrejštině (čtení z Tóry a Proroků ovšem bylo v hebrejštině). Kázání či zamyšlení na konci bohoslužby se týkalo důležitosti židovského příběhu (tedy nikoli víry a dokonce ani výlučnosti židovského příběhu), inu reformované židovství.



Do synagogy, postavené v r. 1868, se vejde 2500 lidí, patří k jedněm z největších na světě. Viz též zde.

Večer jsem navštívil The Jewish Museum (EN wiki) - s velmi pěknou expozicí Culture and Continuity: The Jewish Journey.

pátek 25. prosince 2009

Letiště

Nuže, den odletu nastává, opět je tu po roce cesta do země, které jsem za tolik věcí vděčný (omlouvám se za svůj nepokrytý amerikanismus, ale hold je fakt, že nikde jsem nenašel takové zázemí k filosofické práci jako tam):

09:00 Praha - 10:15 Duesseldorf
10:15 Duesseldorf - 14:55 Newark, USA

Návrat už ve středu 30.12.:

16:45 Newark - 06:05 (čtvrtek 31.12) Duesseldorf
07:05 Duesseldorf - 08:20 Praha

Přípravy na cesty sice v lásce nemám, ale když už jsem na letišti, dostanu většinou takový vnitřní pokoj z toho, jak je vlastně ten svět veliký a můj život a jeho problémy ve srovnání s ním nicotné (podobné pocity mám když uvažuji o velikosti vesmíru v čase a prostoru). Něco takového možná stálo i v pozadí u Kanta: "Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím obdivem a úctou, čím častěji se jimi zabývá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně." (Kritika praktického rozumu, závěr)

čtvrtek 24. prosince 2009

Veselé Vánoce

הבשורה על־פי יוחנן א -<br /><br />הבשורה על־פי יוחנן א - ה

᾿Εν ἀρχῇ ἦν ὁ Λόγος,

καὶ ὁ Λόγος ἦν πρὸς τὸν Θεόν,

καὶ Θεὸς ἦν ὁ Λόγος.


בְּרֵאשִׁית הָיָה הַדָּבָר
וְהַדָּבָר הָיָה אֶת־הָאלוֹהִים
וְהוּא הַדָּבָר הָיָה אלוֹהִים

In principio erat verbum,
et verbum erat apud Deum,
et Deus erat verbum

太初有道
道与神同在
道就是神




Jsi mi vším
a Tvým chci být celý
jediná pravá útěcho
děkuji Ti že jsi přišel
Dominicus

středa 23. prosince 2009

Francisco de Araújo


Na APA budu přednášet o pomyslných jsoucnech u barokního teologa Franscisca de Araújo. Podle předmluvy Jesúse Garcíi Lópeze (ES) ke knize El ente de razon en Francisco de Araujo (1972) od J. Luise Fernandeze Rodrigueze, "intelektuální velikost Františka de Araújo ... není o nic menší než jiných jeho současníků, např. Františka Suáreze či Jana od Sv. Tomáše; nicméně z nahodilých historických důvodů se stalo to, že tito jsou známější a více studovaní." (s. 11) Na internetu jsou k dispozici životopisné články P. Ramóna Hernándeze Martína OP, které vyšly tiskem v šedesátých letech (1 2 3). Snad se mi jimi podaří časem prokousat (španělštinu umím jen se slovníkem, pomalu a mizerně). První várka:

Francisco de Araújo se narodil v bohaté a urozené rodině v malém městečku Verín (ES) v Galicii (EN), u severních hranic s Portugalskem v r. 1580. (O svém rodišti podává zprávu sám Araújo tím, že svou první publikaci,
Komentář k Aristotelově metafyzice, podepisuje autore Fratre Francisco de Araujo, Dominicano, Verinensi). Araújova láska k jeho rodné Galicii se projevuje po celý jeho život mj. tím, že věnuje svá díla významným galicijským rodákům:
  • Antoniu de Sotomayor OP, zpovědníkovi Filipa IV., (Komentář k ST II-II, Salmanticae, 1635)
  • Fernandovi de Andrada y Mendoza, arcibiskupovi z Burgos (Komentář k ST III, Salmanticae 1636)
  • Baltasarovi de Moscoso De Sandoval OP, kardinálovi a arcibiskupovi toledskému (Komentář k ST I, tomus primus, Matriti 1647)
Do dominikánského kláštera San Esteban vstoupil Araújo po dokončení studií bakaláře svobodných umění 22. prosince 1597 v 10 hodin dopoledne. Studia teologie započal již jako dominikán. Mezi jeho učitele patřili slavní dominikánští teologové jako Domingo Bañez (na vrcholu svých sil, dominantní osobnost Salamanky), Pedro de Herrera a Pedro de Ledesma.

úterý 22. prosince 2009

Boží blud - další "odpověď"

Přišel mi časopis absolventů University of Buffalo. V časopise jsou mj. přehledy různých úspěchů, kterých absolventi dosáhli. V r. 1993 udělal na katedře filosofie doktorát Eric Reitan (u Newtona Garvera). Nyní mu vyšla kniha Is God a Delusion? (GOOGLE)

Těší mne, že by měl vystoupit i na setkání APA - po Paulu Draperovi (který je člen významné anti-teistické filosofické Společnosti pro sekulární humanismus, která má své sídlo v Buffalu, resp. v sousedním Amherstu, NY).

pondělí 21. prosince 2009

APA Eastern - 4

Sekce VI, středa 30. prosince 2009, 9.00-11.00
  • The God Debates (Society of Humanist Philosophers)
  1. David Steele “What Is Atheism?”
  2. Paul Draper “The Problem of Evil”
  3. Eric Reitan “Is God a Delusion?”
Sekce VII, středa 30. prosince 2009, 11.15-13.15
  • Author Meets Critics: Tad Schmaltz’s Descartes on Causation (Daniel Garber, Steven Nadler, Tad Schmaltz)
Sekce VIII, středa 30. prosince 2009, 13.30-16.30
  • Is Faith a Virtue? (William Wainwright, Robert Audi “Faith, Faithfulness, and Virtue”, John Schellenberg “How to Make Faith a Virtue”, Robert Adams)

sobota 19. prosince 2009

APA Eastern - 3

Sekce IV, úterý 29. prosince 2009, 9.00-11.00
  • Author Meets Critics: Jorge Gracia, Images of Thought: Philosophical Interpretations of Carlos Estévez’s Art (APA Committee Session on Hispanics)
a pokud možno bych rád od 10.00 přešel na přenášku, kterou mi doporučil Vlasta V.:
  • Speaker: Howard Nye (University of Michigan) “The Doctrine of Double Effect as an Objective Principle"(komentátor: Michael Sullivan (Emory University)
Dále bych rád na další čínskou filosofii, jmenovitě na skupinové setkání International Society for Chinese Philosophy, 11.15-13.15, protože zde bude můj bývalý učitel Jiyuan Yu:
  • Author Meets Critics: Bryan Van Norden’s Menzi with Selected Commentaries (Stephen Angle, Susan Blake, Jiyuan Yu, Bryan Van Norden)
No a pak přijde nejdůležitější sekce celého kongresu APA - tedy alespoň pro mne, 13.30-16.30:
  • Philosophy of Mind in Historical Perspective (Arranged by the APA Committee on International Cooperation)
  1. Daniel D. Novotny: "How to Make a Being of Reason? Some Post-Medieval Solutions"
  2. Daniel Schmál “Visual Perception and the Cartesian Concept of Mind”
  3. Gábor Boros "Conceiving and Perceiving the Ego in Spinoza”
Bohužel se naše setkání překrývá s (jiným) velmi zajímavým setkáním:
  • Société Internationale pour l’Étude de la Philosophie Médiévale: What is Medieval Logic After All? Towards A Scientific Use of Natural Logic (Maarten Hoenen, Gyula Klima, Irène Rosier-Catach)
Večerní program různých skupin, 19.00-22.00 také zahrnuje několik zajímavých setkání
  • Association of Chinese Philosophers in America: Classical Confucianism and Greek Philosophy
  • Society for Iberian and Latin American Thought: The Development of Latin American Philosophy
  • Society of Christian Philosophers: Presentism vs. Eternalism
Nakonec ale chci jít do sekce, kde bude přednášet můj hostitel, prof. Blum:
  • Society for Medieval and Renaissance Philosophy: Dimensions of Knowing and Immortality
  1. Jean-Luc Solère: “Intentionality and the Activity of the Cognitive Subject in Medieval Theories of Knowing”
  2. Paul Blum (Loyola College–Maryland) “The Epistemology of Immortality: Ficino, Pomponazzi, Searle”
Tolik úterý, dá-li Bůh.

pátek 18. prosince 2009

APA Eastern - 2

Které sekce bych rád navštívil?

Sekce I: neděle večer, 27. prosince, 18.30-21.30 (šest paralelních sekcí, plus různé skupiny)
  • Varieties of Externalism in Late Medieval Philosophy of Mind (Symposium: Calvin Normore, Claude Panaccio, komentátor: Gyula Klima)
Sekce II: pondělí ráno, 28. prosince, 9-poledne (osm sekcí, plus dvě řady skupin)
  • Teaching Chinese Philosophy – Challenges and Promises (APA Committee Session), program:
  1. Manyul Im: “Is a Little Bit of Chinese Better or Worse than None?”;
  2. Joel Kupperman: “Chinese Philosophy and Processes of Self-Fashioning”;
  3. JeeLoo Liu “Making Sense of Chinese Philosophy: From Pre-Qin Philosophy to Neo-Confucianism”;
  4. May Sim “A Passage to China through the West”;
  5. Bryan W. Van Norden: “Suggestions for How to Avoid both Demonization and Apotheosis of the Other”
Sekce III: pondělí odpoledne, 28. prosince, 14.00-17.00

Tady je rozhodnutí obtížné, ze čtrnácti paralelních sekcí jedna se týká epistemologie - a tady mi Vlasta Vohánka doporučuje toto:
  • 2:00-3:00 p.m. Chris Tucker “Why Open-Minded People Should Endorse Dogmatism” (komentátor: Eric Morton)
a druhá metafyziky:
  • Australian Contributions to 20th-Century Analytic Metaphysics (APA Committee Session), program:
  1. Mark Johnston: “Tropes and Universals”
  2. Brian Weatherson:“Realism in Australian Metaphysics” (komentátor: Ted Sider)
Zkusím to nějak zkombinovat, snad budou sekce blízko sebe.
Pak následuje hromada skupinových setkání od 17.00-21.30; nejvíce mne zaujalo:
  • Topic: Daoism, Buddhism, and Confucianism in A New Light: Dao, Word, and Experience (Association of Chinese Philosophers in America)
  1. Stephen Walker:“From Ways of Acting to the Way Things Act: Ontologies of Dao in Early China” (komentář: Steven Geisz)
  2. Chien-hsing Ho:“One Name, Infinite Meanings: An Analysis of Jizang’s Thought on Meaning and Linguistic Reference” (komentář: Xiaofei Tu)
  3. Haiming Wen:“Confucian Pragmatism on Contextualizing Mind and Experience”
    (komentář: Suk Choi)
Tak to by mohlo na neděli a pondělí stačit.

čtvrtek 17. prosince 2009

APA Eastern 2009 - 1

Blíží se 106. výročním zasedání východní divize Americké filosofické asociace (American Philosophical Association). Zasedání proběhne v New Yorku od neděle 27.12. do středy 30.12.2009. Vzhledem k tomu, že mám tu čest zúčastnit se tohoto velkého setkání (asi 600 účastníků), rád bych ještě setrval u tématu americké filosofie.

Podle Proceedings (PDF) se poradní výbor pro zasedání člení podle následujících specializací:

Dějiny filosofie:
  • Starověk
  • Středověk a renezance
  • Novověk
  • Devatenácté století
  • Dvacáté století
Tradiční dělení:
  • Metafyzika
  • Epistemologie
  • Etika
  • Estetika
  • Logika
Speciální pole:
  • Filosofie jazyka
  • Filosofie práva
  • Filosofie vědy
  • Filosofie mysli
  • Sociální a politická filosofie
  • Filosofie matematiky
  • Filosofie a literatura
  • Filosofie náboženství
  • Ne-západní filosofie
  • Aplikovaná etika
  • Feminismus
  • Africana
  • Americká filosofie
  • Filosofie výchovy
  • Fenomenologie, Existencialismus a Hermeneutika
  • Postmoderna, filosofie kultury a kritická teorie
Vesměs jsou tyto specializace dány náhodně a dost nevhodně. Kam např. patří studium scholastiky 17. století? Nebo kam patří filosofická antropologie (vč. témat z filosofie biologie)?

středa 16. prosince 2009

Současná americká filosofie

Vlasta Vohánka (a Jorge Gracia) mě upozornili na výsledky průzkumu filosofických názorů současných amerických filosofů (EN). Průzkum poskytuje množství velmi zajímavých statistik. V souvislosti s článkem, který jsem s Vlastou spoluautoroval pro Salve vybírám některé výsledky ohledně postoje k teismu:

Celkově:
Spíše ateismus: 2136 / 3226 (66.2%)
Spíše teismus: 599 / 3226 (18.5%)
Jiné: 491 / 3226 (15.2%)

Pro doktorandy:
Spíše ateismus: 527 / 829 (63.5%)
Spíše teismus: 173 / 829 (20.8%)
Jiné: 129 / 829 (15.5%)

Pro AOS filosofie náboženství:
Spíše ateismus: 33 / 177 (18.6%)
Spíše teismus: 121 / 177 (68.3%)
Jiné: 23 / 177 (12.9%)

Pro AOS metafyzika:
Spíše ateismus: 404 / 626 (64.5%)
Spíše teismus: 139 / 626 (22.2%)
Jiné: 83 / 626 (13.2%)

Pro AOS epistemologie:
Spíše ateismus: 349 / 516 (67.6%)
Spíše teismus: 88 / 516 (17%)
Jiné: 79 / 516 (15.3%)

Pro AOS filosofie mysli:
Spíše ateismus: 536 / 721 (74.3%)
Spíše teismus: 88 / 721 (12.2%)
Jiné: 97 / 721 (13.4%)

Pro AOS filosofie biologie:
Spíše ateismus: 89 / 110 (80.9%)
Spíše teismus: 5 / 110 (4.5%)
Jiné 16 / 110 (14.5%)

Pro AOS středověká a renezanční filosofie:
Spíše ateismus: 18 / 53 (33.9%)
Spíše teismus: 27 / 53 (50.9%)
Jiné: 8 / 53 (15%)

Pro AOS asijská filosofie:
Spíše ateismus: 14 / 34 (41.1%)
Spíše teismus: 10 / 34 (29.4%)
Jiné: 10 / 34 (29.4%)

Očekával bych výraznější rozdíl mezi doktorandy a celkovou populací, dále bych očekával více teismu mezi metafyziky a méně u asijské filosofie. Naopak se potvrdil můj dojem, že filosofie biologie je téměř výlučně ateistická.

úterý 15. prosince 2009

Člověk a jeho hodnoty - závěr

Třebaže by bylo obtížné dokázat, že tento seznam základních lidských dober je úplný, zdá se, že ostatní lidská dobra (hodnoty) lze zařadit do jedné či do vícera z těchto základních skupin. Vezměme nějakou hodnotu, např. život v harmonii s přírodou. Čím se vyznačují život v harmonii s přírodou? Zde je příklad možné analýzy: Za prvé takový život zahrnuje úctu k vlastnímu zdraví a ke zdraví našich bližních. Za druhé potěšení z teoretického poznávání přírody a za třetí i z její krásy. Za čtvrté schopnost se v přírodě orientovat, rozdělat oheň i po dešti, atd. (hravost). Za páté životní styl, který není konzumně orientovaný, ale který je v souladu s okolím (celistvost). Za šesté zahrnuje život v harmonii s přírodou přátelský postoj vůči živým tvorům (např. zbytečně jim nezpůsobovat utrpení). Za sedmé se tento život projevuje i v životním stylu (praktická rozumnost). Konečně, život v harmonii s přírodou zahrnuje i vnímavost k tomu, že v přírodě se ukazuje něco, co přesahuje každého z nás, něco božského (náboženství).

Na závěr našeho zamyšlení se ještě v krátkosti obraťme k otázce morálního dobra. Doposud jsme totiž identifikovali dobra ve smyslu jakýchsi „motorů“, které člověka přitahují, tzn. motivují, na úrovni svobodného sebe-určení. Žít pro nějaké základní lidské dobro ale ještě samo o sobě neznamená žít morálně dobrý život. Naneštěstí známe případy, kdy lidé oddaní dobru přátelství si ničí svůj život či lidé oddaní dobru náboženství zanedbávají své zdraví či lidé oddaní dobru života a zdraví se nezajímají o nic jiného. V čem tedy spočívá morálně dobrý život? Tak jako zdraví znamená takovou funkci organismu, která zachovává a rozvíjí jeho další fungovaní, tak také morálně dobré jednání spočívá v uchování a rozvíjení schopnosti svobodně rozvíjet svou účast na všech základních lidských dobrech. Každý z nás je samozřejmě volán k jiným životním důrazům, nicméně žádný morálně dobrý a naplněný život nevede k zásadnímu potlačování účasti na nějakém základním lidském dobru.

Člověk a jeho hodnoty 7

Abych dokončil svou sérii úvah Člověk a jeho hodnoty:

C. Základní lidská dobra
Základní dobra jsou něčím, co naplňuje život jednolivců i společenství, jsou něčím, po čem toužíme a co chceme kvůli němu samému. Muž skočí do vody a zachrání topící se dítě, protože život je základním dobrem (a ne jen protože očekává pochvalné zmínky v novinách). Matematik řeší úlohu, protože poznání je základním dobrem (a ne jen protože mu za to grantová agentura zaplatí). Návštěvník koncertu poslouchá hudbu protože krása je základním dobrem (a ne jen protože chce být považován za kulturně gramotného). Všechny tyto příklady ukazují jednání, které nespočívá jen ve splnění nějakého cíle, např. vytažení topícího se dítěte z vody, ale v závazku, kterým se projevuje sebe-určení daného člověka. Pokud jsem člověk, jenž přijal hodnotu lidského života, jsem připraven pečovat o život, ať už se jedná o život můj či neznámého člověka, o ohrožení bezprostřední (jako je tonutí) či rozložené (jako je kouření). Plný závazek vůči životu je tedy sám o sobě nevyčerpatelný a spočívá v sebe-darování, ve vyjití ze sebe samého, k danému dobru. Matematik, který přijal závazek poznání nebude se svým poznáním nikdy hotov. V okamžiku, kdy by si řekl, „dál už nechci nic vědět“, svůj závazek vůči matematickému poznání ruší. Závazky nás orientují vůči dobrům, která jsou nevyčerpatelná a která nás přesahují. Pravé závazky v sobě také zahrnují odhodlání překonávat i problémy, které jsme v okamžiku, kdy jsme na sebe závazek přijali, nepředvídali.

Zatím jsme si lidská dobra uváděli pouze v příkladech, nyní se pokusme o systematický přehled těchto dober. Zdá se, že je lze rozdělit do osmi skupin:

1. ŽIVOT: První skupina dober je založena na skutečnosti, že jsme živé organismy. Jakožto živé organismy nám jde o zachování a předávání života. Do této kategorie náleží všechna dobra, která se týkají zdraví, tzn. i ta, která se týkají čistého životního prostředí (nakolik totiž ovlivňuje naše zdraví), bezpečnosti, plození dětí, atd.

2. (TEORETICKÉ) POZNÁNÍ: Druhá skupina dober odpovídá tomu, že jsme rozumové bytosti, které touží po poznání nejen pro přežití, ale i kvůli poznání pro poznání. Hledat poznání pro ně samo je charakteristické nejen pro učence a badatele, ale např. i pro dítě, které si čistě ze zvědavosti prohlíží žížalu či muchomůrku, aniž by to kvůli něčemu dalšímu potřebovalo.

3. KRÁSA: Třetí skupina dober vychází z naší rozumové a smyslové přirozenosti, naše lidská orientace k těmto dobrům se projevuje nejen v tom, že nás přitahuje západ slunce, vůně jahod či Vivaldiho hudba, ale např. i v tom, že se zájmem sledujeme neapolského kuchaře při připravě pizzy či televizní přenos mistrovství světa v hokeji.

4. HRAVOST: Čtvrtá skupina dober je dána tím, že jsme rozumoví živočichové, a spočívá v umné přeměně něčeho přírodního (např. našich vlastních těl) do dané formy. Tance, sporty, různé hry (vč. šachů) jsou příkladem hravosti. Příkladem hravosti je ale i zahrádkaření, vaření, apod.

Tyto čtyři druhy dober lze nazvat „podstatná“, protože je lze chápat a sledovat jednotlivě. Následující čtyři druhy dober jsou „vztažná“ dobra, protože se týkají vztahů mezi různými podstatnými dobry:

5. CELISTVOST (integrita): Tato skupina dober má co do činění s tím, co nazýváme „dát si život do pořádku“. Zahrnuje vyrovnání napětí mezi různými složkami naší osobnosti, uspořádání si našich vztahů k okolí, vyjasnění si „našeho životního stylu.“

6. (PRAKTICKÁ) ROZUMNOST: Mezi tím, co chceme a tím, co opravdu děláme je někdy rozpor. Šestá skupina dober se týká harmonie mezi našimi nejhlubšími záměry a našími činy, mezi našimi cíli (podstatnými dobry) a našimi prostředky. Pokud například chceme chránit život (cíl), pak je prakticky nerozumné kouřit (prostředek).

7. PŘÁTELSTVÍ: Sedmá skupina dober má co do činění se vztahy vůči lidem a vůči jiným živým tvorům. Výraz „přátelství“ zde znamená jakýkoli, byť povrchní, nicméně pozitivní a vstřícný, postoj. Dobro přátelství v tomto širokém smyslu slova může zahrnovat i jednoduchou slušnost např. v obchodě či dopravním prostředku.

8. NÁBOŽENSTVÍ: Osmá skupina dober nás orientuje k nejzažšímu, nad-lidskému, zdroji veškerého smyslu a bytí. Výraz „náboženství“ je zde chápán v širokém smyslu slova, nemusí se automaticky jednat o formu teistického náboženství, ale o jakoukoli snahu dostat se do kontaktu s více-než-lidským zrdojem bytí (některé typy marxismu či evolucionismus se dají počítat mezi náboženství v tomto širokém smyslu slova).

pondělí 14. prosince 2009

Filosofická antropologie 10-11: Člověk jako osoba (závěr)

Doposud jsme si všímali „introvertní“ stránky osoby (sebe-vědomí a sebe-určení) - bytí ale nespočívá jen v BYTÍ-V-SOBĚ ale i v BYTÍ-K-JINÉMU. Nyní se tedy obrátíme k „extrovertní“ stránce osoby, k jejímu vztahovému aspektu. Clarke píše:

Lidské vědomí totiž nezačíná plnou a jasnou sebepřítomností ... Spíše začíná v jistém druhu temna, jakoby ve stínovém divadle, ve stavu potence k vědění všeho, ale s aktuálním věděním ničeho. Aktualizovat sebe sama, učinit se zřetelně aktuálně přítomným sobě samému, znamená nejprve otevřít sebe sama světu těch druhých, být probouzen jejich činností a svou aktivní odpovědí ... podobně jako musí být pohádková Šípková Růženka probuzena polibkem prince. (Osoba a bytí, s. 71)

Vezměme jako doklad narození dítěte. Dítě přichází na svět „jako žebrák“, který nic nemá (všechno je u něho jen potencialitou). Matka, otec, příbuzní, přátelé, škola, příroda, atd. vychází vstříc dítěti. Díky tomu se může stávat „boháčem“ (jen díky této péči se aktualizuje). Nutně tedy všichni nejprve přijímáme a jen později můžeme začít aktivně a svobodně dávat.

Pouze skrze zprostředkování jinými jsoucny se můžeme navrátit plně sami sobě: s lidmi, kteří se ke mně vztahují jako k „Ty“ v interpersonálním společenském rámci „Já-Ty-My“, který ustavuje lidské společenství.

Clarke dále ve své knize ještě rozebírá sebe-transcendenci (přesah člověka k Bohu) a krátce i otázku zla, tyto otázky ale již ponechám stranou.

sobota 12. prosince 2009

Filosofická antropologie 10-11: Člověk jako osoba

Své obecné "analýzy" bytí Clarke dále aplikuje na osobu, která je nejvyšším projevem bytí (slovy Tomáše Akvinského: id quod est perfectissimum in tota natura).

Být osobou znamená překračovat omezení pouhého materiálnímu způsobu bytí:
  • v řádu poznání se to projevuje nejplněji jako vědomí sebe sama,
  • v řádu činnosti jako schopnost sebeurčení.
V oblasti poznání máme za úkol poznat sami sebe (viz delfské γνῶθι σεαυτόν; mimochodem: je zajímavé, že etymologie čínského slova 公案 gōng-àn, tj. česky kóan, vede možná až k sanskrtskému koham, což znamená Kdo jsem?)

V oblasti činnosti jde o naplněný život či v nějakém smyslu slova o "sebe-realizaci" (samozřejmě v jiném smyslu než je dnes běžné v pop-psychologii, viz série Člověk a jeho hodnoty). Ve své svobodě se totiž rozhodujeme nejen o svých konkrétních skutcích, ale také sami o sobě, o svém personálním charakteru, krátce řečeno o tom, „kdo“ jsme. Svými skutky, zvláště těmi opakovanými (habituálními), tedy postupně vytváříme trvalý autoportrét (podobně jako to dělají umělci). Tento autoportrét implicitně prohlašuje: „Takový jsem já“.

pátek 11. prosince 2009

Platónova Obrana Sókrata jako motivace ke studiu filosofie

Dnes opět učím Filosofii ve Sv. Janu p. Skalou. Denní studenti mají pouze dva semestry výuky filosofie po 14. hodinách. Snažím se poskytnout jim přehled o čtyř základních filosofických disciplínách:
  • logice,
  • přírodní filosofii,
  • metafyzice,
  • etice.
Tímto rozdělením vpodstatě sleduji schéma barokních cursus philosophici. Ovšem kromě "filosofických dat" se snažím ve studentech probudit zájem o filosofické myšlení. Na základě doporučení Peter Kreefta (viz jeho kniha Philosophy 101 by Socrates: An Introduction to Philosophy z r. 2002) k tomu užívám seminární četby a výkladu Platónovy Obrany Sókrata. (K výuce tuto knihu používám i na ČZU pro předmět Filosofická antropologie).
Kromě Kreefta má k Obraně užitečný komentář i Mark Anderson - Andersonovy stránky Approaching Plato navíc poskytují obecný úvod ke studiu Platónových raných a středních dialogů.

čtvrtek 10. prosince 2009

Filosofická antropologie 10-11: Člověk jako osoba

Z výše (tedy de facto z níže) nastíněného pojetí bytí (jakožto aktivního a vztažného) vyvozuje Clarke tři důsledky:
  • schopnost přijímat, receptivita, jakožto doplňující pól sebesdílení, není jen nedostatkem či nedokonalostí (jak se tradičně mělo za to);
  • vztahy, které jsoucna navazují, tvoří jakousi univerzální komunitu, spolu-bytí;
  • všechna jsoucna, podle svých možností, chtějí růst a růst umožňovat, tj. –zdá se - směřují k jakémusi nejvyššímu Dobru, tzn. dochází u nich k sebe-transcendenci.
Slovy Tomáše Akvinského:

„Celé univerzum se proto stává nezměrným skrytým usilím po dosažení Boha“ (s. 31; srv. SCG III,16-21)

středa 9. prosince 2009

Filosofická antropologie 10-11: Člověk jako osoba

Clarke pokračuje ve svých úvahách nad bytím a jeho dynamikou: Jestliže jsou jsoucna přirozeně aktivní, pak nevyhnutelně mezi nimi vzniká síť vztahů. Jsoucno je tedy nejen „introvertní“ (mající bytí-v-sobě), ale zároveň i „extrovertní“ (mající bytí-vůči-druhým). Vztahovost předpokládá substancialitu a ta nachází svůj plný projev ve vztahovosti. Tato dyadická komplementarita musí být zachována. V minulosti se podle Clarka zanedbávala vztahovost ve prospěch substanciality, dnes někteří personalisté zapomínají na substancialitu v přepjatém zdůrazňování vztahovosti.

Vztah je vždy vztahem od něčeho k něčemu a proto jsou substance nutným základem vztahů. Clarke poukazuje na to, že buddhisté, kteří odvrhují substanci pomocí humeovských argumentů, správně vyvozují z této své teorie závěr, že svět ryzích vztahů „nemá bytí“ a je pouhou prázdnotou (śūnyatā, 空 kòng). Pouze nevztahové, neomezené a neměnné bytí je reálné, ale o tom nelze nic říci. Protože však pro většinu západních personalistů jsou vztahy důležitou ontologickou kategorií, měli by se vrátit k pojmu substance.

Proč panuje mezi mnohými současnými mysliteli taková nedůvěra vůči substanci a tím i vůči komplementaritě substance a vztahu? Tato nedůvěra je podle Clarka dána deformovanými novověkými představami o tom, co substance je:
  1. karteziánská substance - izolovaná a nevztažená;
  2. lockovská substance – statický inertní substrát nesoucí akcidenty;
  3. oddělitelná substance Humeova, která, kdyby existovala, by musela být empiricky pozorovatelná jakožto oddělená od svých akcidentů (a je proto fikcí).
Aristotelsko-tomistická teorie substance se samozřejmě od těchto novověkých představ liší.

úterý 8. prosince 2009

Filosofická antropologie 10: Člověk jako osoba

Clarkova metafyzická antropologie v knize Osoba a bytí postupuje takto:

Část I : Zkoumání aktivní dynamiky bytí.
Výsledkem je poznání neoddělitelnosti bytí-v-sobě a bytí-k-jinému.

Část II. Zkoumání osoby, která je nejvyšším projevem bytí.
Výsledkem jsou charakteristiky osoby jako
- sebe-vlastnictví,
- sebe-sdílení,
- sebe-trancendence.

Clarke - ve shodě s tradicí tzv. existenciálního tomismu - si všímá pasáží, kde Tomáš Akvinský zdůrazňuje dynamický a aktivní ráz bytí:

„Tím, že něco existuje v aktu, je to i činné“ (SCG I,43)

„Přírodní věc má nejen přirozený sklon k získání příslušného dobra, které mu chybí, nebo ke spočinutí v něm, když už ho má, ale také k šíření svého dobra jiným věcem, nakolik je to možné.“(ST Iq19a2)


Tento vnitřní dynamismus jsoucen je jakási „základní štědrostí bytí“ (Maritain): Jsoucna jsou činná buď protože jsou chudá a snaží se z bohatství okolních jsoucen obohatit, anebo protože jsou bohatá a chtějí své bohatství sdílet. „Být“ tedy neznamená jen „být přítomen“ ale „být aktivně přítomen.“

pondělí 7. prosince 2009

Filosofická antropologie 10: Člověk jako osoba (W. Norris Clarke)

Posledním tématem pro zítřejší výuku je "člověk jako osoba". Neprve budu mluvit krátce o tradičním pojetí osoby jako "individuální substance rozumové přirozenosti" (Boëthius) vs. novověkém pojetí osoby jako "identického vědomí a paměti" (Locke).

Poté bych rád podrobněji vyložil hlavní myšlenky knihy amerického tomisty W. Norrise Clarka SJ, Osoba a bytí (1993/2007), kterou přeložil Tomáš Machula. Musím se přiznat, že Clark je pro mne osobně velmi obohacujícím autorem, jeho filosofické úvahy hovoří jaksi "přímo do mého života". Je to asi tím, že Clark zakládá svou metafyziku na antropologii a používá často vynikající příklady a analogie. Clarkova kniha je také velmi vhodným rozvinutím základních Sókratovsko-platonských filosofických desiderát z Apologie Sókrata (spisek, který se studenty čtu a vykládám v semináři k přednáškám).

P.S. Tomáš Machula má pěkný nekrolog o Clarkovi v Reflexi (PDF), kde mj. shrnuje a hodnotí Clarkův program "tvořivého domýšlení" sv. Tomáše. Kdybych někdy učil metafyziku zvolil bych jako úvodní text Clarkovu The One and The Many (2001).

sobota 5. prosince 2009

Filosofická antropologie 9: Člověk svobodný

Další téma, které chci se studenty probrat nadcházející úterý je svoboda. Budu to brát velmi stručně:

Definice: "Svobodu volby lze tedy definovat jako vnitřní aktivní nedeterminovanost ... skrze níž má vůle panství nad svým úkonem, takže je-li dáno vše, co je třeba k jednání, může jednat i nejednat.“ (Gredt §465)

Determinismus: tvrzení, že vůle je nějak vymezena k jednomu.
- teologický determinismus: jsme vymezeni božím působením
- sociologický determinismus: jsme vymezeni druhými lidmi
- psychologický determinismus: jsme vymezeni silnějším motivem
- biologický či fyzikální determinismus: jsme vymezeni přírodními zákony (např. reflexy, geny, atd.)

Důkaz svobody vůle: obtížný, nicméně břemeno důkazu je na odpůrcích svobody.

Historie pojmu svobodné vůle:

  • Platón (racionální determinismus): člověk chce, co se jeví jako nejlepší; žádostivost a vznětlivost jsou smyslové funkce, rozum je má zkrotit.
  • Aristotelés: pojem „svobodné volby“(„proairesis“) jakožto „rozumové žádosti“ či „žádajícím rozumu“, sbou povahou žádostivost spíše smyslová, pouze rozumem pozvednutá ke schopnosti svobodné volby.
  • Augustin: pojmem vůle jakožto speciální schopnosti odlišné od smyslové žádostivosti - obhajoba svobody vůle (a zároveň také účinnosti boží milosti).
  • Duns Scotus: pravděpodobně první radikální obhajoba vůle jakožto nedeterminované: vůle není determinována ani rozumem; svoboda aktu vůle spočívá v synchronní možnosti opaku (vůle volíc A zároveň může volit ne-A)
 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com