P4C: Matthew Lipman

Dokument BBC Socrates for Six-year-olds z r. 1990, o zakladateli hnutí filosofie pro děti, Matthew Lipmanovi (1922-), resp. spíše o aplikaci jeho programu v obtížných podmínkách chudinských čtvrtí USA.

První díl:



Díl 2, díl 3, díl 4, díl 5, díl 6, díl 7 - naneštěstí vše pomalé a v poměrně špatné kvalitě.

Filosofie pro děti - Hlincová hora (Mrhal) 5

Poslední den byl pouze dopolední program. Ríša Macků hovořil o praxi a struktuře studia P4C (v rámci Pedagogiky volného času) na TF JČU.

Filosofie pro děti - Hlincová hora (Mrhal) 4

Dnešní program:

1. K čemu je filosofie s dětmi (P4C)? Minipřednáška Petra Baumana

• historie, geografické rozšíření, organizace, aplikace na specifické problémy v Kanadě (např. prevence násilí), atd.
• diskuse o tom, proč vlastně v USA, kde P4C vznikla, není tak rozšířená na ZŠ a SŠ; potíž je možná v Lipmanově falibilismu - možná se někteří implicitním falibilismem cítí ohroženi a považují ji za "liberální indoktrinaci"; jiní (možná) naopak neradi vidí Lipmanův důraz na logiku a racionální argumentaci

2. Skupina, kde jsem byl facilitátorem já, měla za výchozí inspiraci úryvek z kanadské řady P4C (prevence násilí: starší Lenka v rámci vzpoury proti dospělým nutila některé mladší děti k tomu, aby se svlékly do naha). Otázku jsem pro ušetření času vylosoval: "Nutila Lenka skutečně děti k něčemu?" Poté si skupina našla tři možné metody, co s otázkou dělat: (1) reformulovat otázku, (2) vyjasnit slovo "nutit", (3) najít tvrzení, která otázka předpokládá. Skupina si zvolila (3) s tím, že pokud se ukáže, že otázka stojí na nepravdivém předpokladu, je špatně položená a tím jsme ji "vyřešili". Většina (ne všichni - nebyl dostatek času) dospěli k závěru, že tímto přepokladem je "Je možné zpochybnit to, co popisuje text, bez znalosti faktů?" V reflexi se jako obtížné pro některé ukázalo (mj.): málo tichých chvil na přemýšlení, únava, abstrakce, složitost, nudnost, analytičnost; jako přínosné: hlasování o metodě, vyjasňování, důslednost, hloubka, přesnost, nové myšlenkové kompetence, meta-komentáře. Používal jsem velmi umírněnou verzi Brenifierovy metody. :-)

Ve volném čase jsem měl (opět po delším čase) filosofickou konzultaci. Výchozí otázka byla "Co je to filosofická konzultace?" Výsledkem bylo: "Druzí lidé jsou pro mne zdrojem možného nebezpečí. Proto jim chci porozumnět, např. skrze filosofickou konzultaci."

3. Film Four Lions (2010) - a potom zkoumání otázky inspirované filmem "Musím vyhrát hádku když mám pravdu?" Přístup velmi analytický ale se spoustou legrace, rozlišili jsme si osm možných případů podle toho zda účastník A začal s pravdou a skončil s pravdou, začal s pravdou a skončil s nepravdou, atd. a podobně B. Ke všemu jsme si uvedli příklady a identifikovali si zjednodušující předpoklady (hádka se týká téže věci, odhlížíme od psychyckého rozpoložení hádajících se).

Poslední zkoumající společenství bylo opravdu fantastické . ... Mým snem je nějaké takové podobné s těmi, co dělají analytiku a scholastiku ...

Filosofie pro děti - Hlincová hora (Mrhal) 3

Dnešní program:

1. Nástroje P4C: minipřednáška Petra Baumana

• Lipmanova metoda: společné úvodní čtení z románu, práce s otázkami, zkoumající společenství, atd.),
• Vygotskij vs. Piaget o roli řeči v rozvoji myšlení; Lipman původně respektoval Piageta, že filosofovat lze až s dětmi kolem 12 let, proto začal s Harry Stottlemeierem (logika) pro tuto věkovou skupinu, až pak šel k mladším dětem
• Lipman zdůrazňuje společné hledání celé skupiny (ne jen "duely", jak je to obvyklé v tradiční filosofii).
• metodické příručky (MP): Lipman napsal román a zkoušel diskuse nad příběhem ve školách, výsledky byly skvělé; když podobně postupovali pedagogové, výsledky byly nevalné, proto začal Lipman psát MP a pořádat kursy pro pedagogy.

2. Lisa 14 (situace, kdy byla Lisa ve hře znevýhodněna): skupina si vybrala otázku "Co je podstata autority?" (nejprve došlo k rozdělení na přirozenou/formální a pak vše směřovalo k "fenomenologickému" popisu přirozené autority)

3. Lisa 20 (ve škole se koná soutěž krásy): vybrána byla otázka "Je soutěž krásy proti lidské důstojnosti?", facilitátor Rudi Kotnik (Slovinsko)

4. Blanka a Jirka (série románové řady kanadského programu filosofie  a prevence násilí) "Vzniká zodpovědnost tím, že ji přijmu anebo tím, že mi ji někdo svěří?" Zodpovědnost jsme pracovně definovali jako "schopnost přijmout nároky role" a málem jsme se dostali k jejímu rozřešení (že svěřit odpovědnost a přijmout odpovědnost mluví o odpovědnosti v různém smyslu slova a tudíž ... )

Filosofie pro děti - Hlincová hora (Mrhal) 2

Dnešní program:

1. CCC myšlení (critical, creative, caring): mini-přednáška Petra Baumana. Podle Lipmana je třeba rozvíjet multi-dimenzionální myšlení, které je průnikem jeho tří kvalit:

• kritické (induktivní/deduktivní, kriteria, kontext, východiska/předpoklady, pozor na rozpor, autokorekce, zdůvodňování)
• tvořivé (kladení otázek, hledání alternativ, identifikace důsledků, analogie-přirovnání, myšlenkový experiment)
• angažované (přesné vyjadřování, zpátky k věci, prostor k vyjádření druhých, formulace a ověřování hypotéz, další návrh k průběhu diskuse)

(Můj komentář: poslední kategorie je dost pochybná, zdá se, že se zde nejedná o další kvalitu myšlení, oddělené od kritického a tvořivého, plus kultivace emocí jakožto předpokladu objektivního myšlení).

Cílem Lipmaovy metody výuky filosofie není tolik samotný obsah (který většinou zůstane otevřený), ale proces a dovednost: jde o to naučit se společně o něčem přemýšlet. Lipman používá k označení tohoto cíle Peircův pojem community of enquiry (Bauman: "hledající společenství"; osobně volím po dlouhém váhání "zkoumající společenství"). Naneštěstí klade Lipman přílišný důraz na proces hledání na úkor náležitého ocenění výsledku hledání (tím se nakazil u Johna Dewyho). Pro mnohé je tento důraz přitažlivý, protože opačný extrém (ocenění pouze výsledku, nikoli procesu) byl a je běžný ve starší didaktice.

2. Kio a Ali 2 (diskuse): Kio a Ali je román pro děti 8-10 (metodická příručka "Údiv nad světem"). Román se zaměřuje na to probudit a podpořit v dětech potřebu a schopnost "uvažovat o přírodě". Týká se především zoologie a ekologie, cílem ale není tolik předávání poznatků, jako spíše povzbuzovat přirozenou zvídavost, která podle výzkumů většinou kolem r. 10 ustupuje a je třeba ji podpořit. Otázka se opět zvolila z několika kandidátů na základě úryvku z románu:: "Existuje něco, co je pro člověka důležité za jakýchkoli podmínek? Co to je?" Jedná studentka navrhla následující postup: Najděme si konkrétní dobro (třeba účast na kurzu) a hledejme to hlubší/obecnější v tomto dobru, kam až dojdem. K čemu diskutující došli: spokojený život plný lásky, smysluplný radostný život, přežít (přestože umíráme), bohaté zkušenosti, naplněný/blažený život. K diskusi, zda je to něco univerzálně důležité už moc nedošlo: sice během diskuse došlo k vyjádření postojů, že nic takového není, nakonec ale většina diskutujících byla překvapeni, že se výsledky shodují např. v termínu "život" (takováto diskuse by např. byla fantastickým úvodem k přednášce o etice, viz např. 15.12.2009)

3. Kio a Ali 2 (diskuse nad pokračováním): Ali je slepá holčička a diskuse-dialog se týkal otázky zda "Můžu něco znát bez toho, abych to zažil/zakusil, např. barvu" Otázku skupina řešila chvílemi systematicky pomocí série hypotéz a protipříkladů (H1: Abych něco poznal, musím to zakusit; protipříklad Třicetiletá válka; H2: Abych něco poznal, musí to někdo zakusit; protipříklad: černá díra; H3: Abych něco poznal, musí někdo zakusit tu věc anebo její důsledky), pak se to ale celé zaseklo a zvrtlo na tom, co je poznání.

4. Pixie 2 (diskuse): Pixie je holčička, cílem románu je probudit zájem, úžas, kritické myšlení, atd. metodická příručka se nazývá "Hledání významu". Pixie se v úryvku pohrdlivě vyjádřila o své sestře, kterou nezajímají žádné otázky. Skupina si k diskusi vybrala otázku "Proč bychom se měli zajímat o nějaké otázky?" Nejprve skupina reformulovala otázku na "Proč bychom se měli zajímat o hlubší otázky?" a potom se po zbytek diskuse řešila otázka, co je to hlubší otázka. Postupovalo se celkem metodicky, ovšem někteří byli frustrovaní z toho, že se nedošlo k hlavní otázce.

Kromě různých metodických pomůcek k výuce filosofie si z dneška odnáším další zkušenosti o tom, jak podivuhodně vlastně funguje common sense lidí, kteří se věnují filosofování, aniž by kdy "standardní univerzitní filosofii" studovali. Navíc je zajímavé, jak různé hodnoty lidé v těchto diskusích hledají: někteří chtějí "výsledky" rychle, i když nebudou třeba tak jisté a všeobecně srozumitelné (to by řešili až později), jiní chtějí postupovat po co nejmenších a nejjistějších krocích, zvažovat všechny alternativy. Pro první je to druhé nudné a pro druhé je to první násilné.

Filosofie pro děti - Hlincová hora (Mrhal) 1

Každý rok pořádá Petr Bauman z katedry pedagogiky TF JČU kursy filosofie pro děti (viz také 18.5.2010). Kursu se neúčastní děti, ale především studenti, kteří s dětmi pracují či studují obory jako je např. Pedagogika volného času. Již před časem jsem se na kurs přihlásil a třebaže mám momentálně extrémní nával práce (ani blog jsem v poslední době nepsal), přijel jsem. Trochu si vydechnu z kolotoče výuky (např. v pátek a sobotu jsem přednášel dvakrát osm hodin na VOŠP ve Sv. Janu p. Skalou a dokonce ještě i v neděli jsem měl přednášku "Životní prostředí a ekoetika" v Ekocentru Kavyl). Od kursu si slibuji další inspiraci a metodickou pomoc pro výuku filosofie ve Sv. Janu p. Skalou, pro projekt "Příroda, krajina a lidé pospolu" a nepřímo snad i pro další "background" k mým aristotelsko-scholastickým zájmům. Koneckonců scholastika je filosofií školní.

Dnešní program (a pár postřehů): 

1. Objev Harryho Stottlemeirea 5: jednalo se diskusi nad úryvkem z 5. kapitoly Lipmanova románu z r. 1969, kde asi 11-12 dětí uvažují o tom, že je škola děsná a proč. Nejprve jsme si zapsali různé otázky, které nás k tomu napadají ("Chtějí se lidé naučit myslet?" "Mají děti řídit školu, apod.) Pak jsme jednu otázku zvolili ("Může být dobré vyučování jako dobrá reklama?") a snažili si ji zodpovědět (téměř jsme došli k závěru že "vyučování může využít elementy reklamních forem, ale nevystačí si s reklamním přístupem co do obsahu a cílů"). 

2. Co je to P4C (= Philosophy for Children)? Mini-přednáška Petra Baumana. Některé z myšlenek:

• jedná se především o program k rozvoji myšlení
• ve filosofii jde nejen o výsledek, ale i o proces - filosofování
• podle Matthew Lipmana (jednoho z iniciátorů filosofie pro děti) je cílem filosofického myšlení "multi-dimenzionální myšlení" jakožto průnik kritického, tvořivého a angažovaného myšlení (Lipman, Thinking in Education, 1991/2003, s. 224)
• podle Ann Mary Sharp (jedné z hlavních spolupracovnic Lipmana) je filosofická otázka taková, která je (a) blízká životu, (b) důležitá, (c) kontroverzní.

3. Role facilitátora. Mini-přednáška Petra Baumana.

• facilitátor je "usnadňovač" hledání, jeho úkol je trojí (a) disciplína formální: neskákat si do řeči atd., (b) disciplína obsahová: tématická souvislost, zaznamenávat přehledně, kdo na co jak navazuje, atd. (c) disciplína vlastní: držet se na uzdě a dávat prostor, max. nadhazovat podněty ale nehrát prim.
• je třeba rozlišovat: konverzaci (jen tak si povídat), debatu (kdo s koho), diskusi (výměna názorů, vyjasnění rozdílností a tečka), dialog (něco více: chceme se dostat dál, hledáme pravdu, důvodu, hlubší porozumnění, atd.)
• metoda je (zhruba vzato) následující: (1) čtení textu, (2) formulace a volba otázky, (3) vedení dialogu
• ve fil. dialogu je třeba dohlížet na především na to, jak kdo na co navazuje (příklady, zdůvodnění, stejné-jiné-protikladné), občas je možné navrhnout metaotázku (a co teď dál?), příp. se inspirovat metodickou příručkou.

4. Objev Harryho Stottlemeiera 1 (diskuse-dialog): Harry objevil logický zákon o konverzi ("Všechny planety obíhají kolem slunce" nevyplývá z "Vše co obíhá kolem slunce je planeta"); hovor se nakonec soustředil především na to, co je logické; po určitém zmatku šlo o rozlišení mezi pravdivé/správné vs. vyplývající.

5. Nemocnice pro panenky 1 (diskuse-dialog; román a metodika Ann Sharpové je určen pro předškoláky): vybraná otázka: "Co se stane s panenkou, když si s ní přestaneme hrát?" Otázka byla pěkná, ale diskuse se vlastně nakonec netýkala panenky jako takové - nebyl tam dostatečný důraz na vyjasnění toho, co je to panenka (to, co funkčně slouží jako panenka či to, co je samo o sobě panenkou), atd. Příčina byla možná v tom, že vybraná otázka byla dost metaforická.

Příklady filosofických konzultací

Filosofické konzultace metodou "sókratovských otázek" (ať už to má se Sókratem něco společného či nikoli) není většině lidí příjemná. Někteří však vytrvají a dojdou užitečného výsledku (příspěvku k sebepoznání), jiní sice k čemusi dojdou, ale je zřejmé (většinou nikoli jim samým), že se jedná jen o zástupný problém. Př. tří konzultací z posledního týdne:

YV:
Otázka: "Je někdy morálně přípustné zabít člověka?"
Výsledek: "Není. Ani v sebeobraně. Tento můj názor je zcela ojedinělý, na což jsem hrdá."

SN:
Otázka: "Je tvrzení "vše je v naší mysli" pravdivé?"
Výsledek: "Tvrzení lze pochopit nepravdivě. I kdyby bylo možné pochopit je pravdivě, jedná se o nejasné tvrzení. Úsilí interpretovat tvrzení pravdivě vychází z mé snahy zachovat si v důvěru k autoritě, která dané tvrzení vyslovila."

MN:
Otázka: "Proč mě XY tak štve"
Výsledek: "Příčina iritace a hněvu s XY nevychází ze samotné osoby XY, ale z mých velkých očekávání, která o XY mám."

Samozřejmě, že výsledky těchto konzultací vypadají na první pohled triviálně. Důležité ovšem je, že se jedná o výsledky asi hodiny namáhavé vlastní myšlenkové práce partnerů - nic jsem jim nepředkládal, pouze kladl otázky, poukazoval na případné protiřečení a navrhoval formulace a shrnutí dosaženého.

Další přínos filosofické praxe je v tom, že se stávají zřejmější implicitní filosofické předpoklady z nichž názory lidí vychází (jak o tom mluvil Ran Lahav, 23.07.2010; v kontextu filosofování dětí viz SEP).

15. neděle v mezidobí (C) - Francie den 1

Dt 30,10-14: Mojžíš řekl lidu: „Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší. Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. ...
 
ŽALM 69

Kol 1,15-20: Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm....

Lk 10,25-37: Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe.“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“ ... 
---------------------
Zítra se vydávám na svou (zhruba vzato) třetí cestu do Francie. První poněkud dobrodružnou cestu jsem podnikl s jakousi studentskou cestovní kanceláří krátce po revoluci asi v r. 1990 či 1991, za pouhých 1000 Kč. Původně jsme měli jet autobusem do Beneluxu a místo toho jsme dojeli do Paříže. V letech 2004-05 jsem pak pracoval v IFOMISu v Saarbrückenu u hranic s Lotrinskem, čehož jsme s manželkou využili pro pár výletů (např. do Met, kde jsem v katedrále vzpomínal na svérázného středověkého humeovce Nicholase z Autrecourtu, z. 1369). Tentokrát se vydávám na seminář filosofické propedeutiky a "praxe" s Oscarem Brenifierem do malé vesničky La Chapelle-Saint-André v Burgunsku, 35 km východně od Cosne sur Loire, asi 160 km jižně od Paříže.


Zvětšit mapu

O Brenifierovi jsem se dozvěděl od norských lektorů při semináři Filosofie s dětmi na Kvildě (viz 18.5.2010). Od semináře si slibuji inspiraci pro mou výuku filosofie na VOŠP ve Sv. Janu p. Skalou a případnou diskusní metodiku k projektu Příroda, krajina a lidé pospolu (21.4.2010).

Filosofie pro děti - Kvilda

Od letního semestru 2008/09 vyučuji filosofii na Vyšší odborné škole pedagogické ve Sv. Janu p. Skalou. Moje studentky jsou či budou především učitelky mateřských škol. Doposud jsem byl zaměřen na rozvoj jakéhosi elementárního naukového základu (logika, přírodní filosofie, metafyzika, etika), který jsem se jim snažil (s rostoucím úspěchem) předat. Teď bych se rád zaměřil na filosofii pro děti, kterou by mohli přímo použít i ve svém povolání. Kdysi jsem si zběžně prohlédl knihu, kterou k tématu napsal vynikající americký filosof Garreth Matthews (setkal jsem se s ním jednou či dvakrát v Buffalu, je to velká osobnost), ale dále jsem se o téma nezajímal. Až nedávno jsem si všiml, že filosofie pro děti je rozvíjena i u nás v Česku, mj. dr. Petrem Baumanem a Mgr. Richardem Macků z katedry pedagogiky TF JČU. Dokonce máme v Česku i portál Filosofie pro děti, z kterého jsem se dozvědel, že na Kvildě, nedaleko od Hartmanic, se pořádá seminář o filosofii pro děti (či lépe: s dětmi) pořádaný norskými lektory Beate Børresen a Bo Malmhester. Seminář trvá od pondělí do čtvrtka, účastním se ovšem pouze do středy. Z přístupu Børresenové a Malmhestera jsem nadšen: zdůrazňují hluboký rozdíl mezi tím, filosofii dělat a o filosofii mluvit. Dalším zásadním principem je to, že filosofování znamená o podstatných tématech mluvit filosoficky, tzn. odůvodněně. Navíc mají zcela antirelativistický přístup k filosofování. Seminář je velmi užitečný, řadu podnětů chci využít nejen pro děti, učitelky mateřských škol, ale obecně i pro své další studenty.