středa 31. března 2010

Daně 2009

Dnes jsem na poslední chvíli odevzdal Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za r. 2009. Ještě, že existují systémy nápovědy v Excelu (viz), jinak bych nad tím strávil velké množství času. Je skutečně účelné, že je systém zdaňování tak složitý?

"V tomto světě není nic jistého, kromě smrti a daní," napsal Benjamin Franklin v jednom ze svých dopisů v r. 1789. Daně jsou známy z nejrůznějších starověkých civilizací (viz). Nejstarší doklad je z Egypta po r. 3000 př.n.l., kde faraón jakožto ztělesnění boha Hora dvakrát ročně objížděl zemi a vybíral daně. Egyptská daň je zmíněna i v bibli:

"Josef potom řekl lidu: „Dnes jsem koupil pro faraóna vás i vaši půdu. Zde máte osivo a půdu osejte. Pětinu z úrody budete odevzdávat faraónovi a čtyři díly vám zůstanou k osetí pole a pro obživu vaši a vašich domů a pro obživu vašich dětí.“ Gn 47, 23-24

Zdá se, že výběr daní je v posledních tisíciletích všeobecně neoblíbenou činností. Vskutku jsou vlastnosti zdanění nevábné (viz wikiCZ). Zdanění je činnost:
  • povinnou a vymahatelnou: placení daní je nařízeno zákonem,
  • nenávratnou: zaplacenou daň nelze požadovat zpět,
  • neekvivalentní: neexistuje nárok na adekvátní plnění za daň,
  • neúčelovou: plátce daně nemůže ovlivnit, na co budou daně použity,
  • obvykle opakovanou.
Není tedy překvapením, že fakt a míra zdanění je kontroverzní etickou otázka. Nicméně, osobně mám daně docela rád, protože jak s IRS v USA tak s Finančním úřadem (konkrétně v Sušici) mám zatím jen ty nejlepší zkušenosti. A to nemluvím o závažnějších otázkách solidarity a fundamentální komunitní (politické) dimenze člověka.

úterý 30. března 2010

Antropologie náboženství - ontologický důkaz

Dnes chci mluvit na hodině Antropologie náboženství o ontologickém důkazu/argumentu existence boží. Tento typ argumentu jsem již na blogu zmiňoval (1.10.09 a 30.10.09), ale nevysvětloval. Existuje řada verzí; pro jednoduchost studentům předkládám následující:

První Anselmova verze z Proslogionu k. 2 (verze byly odlišeny Normanem Malcolmem v r. 1960)

P1: Bůh je největším myslitelným jsoucnem (nic většího nelze myslet: id quo nihil maius cogitari possit)
P2: Bůh je buď pouze v mysli anebo v mysli i realitě.
P3: Pokud je Bůh pouze v mysli, Bůh není největším myslitelným jsoucnem.
Z: Bůh je v mysli i realitě, tj. existuje.

Hlavní problém: Neexistovat (být v mysli) či existovat (být v realitě) se netýká věcí. Slovy I. Kanta (1781): „Sto skutečných tolarů není nic víc než sto tolarů možných.“ Kantova intuice byla později (díky Fregeovi) precizována takto: Říkám-li, že Bůh je buď pouze v mysli anebo jak v mysli tak v realitě, nemluvím o Bohu a jeho vlastnostech, ale o pojmu „Bůh“, který je buď exemplifikován anebo ne. Tato exemplifikace sama není vlastností samotného Boha (a ani žádné jiné věci; prostě nelze srovnávat věci existující a neexistující; pokud se o to pokoušíme, bereme ty neexistující jakoby existovaly).

Druhá Anselmova verze z Proslogionu k. 3

P1: Bůh je největším myslitelným jsoucnem.
P2: Bůh je buď nutným jsoucnem (které nemůže nebýt) anebo kontingentním.
P3: Pokud je Bůh kontingentním jsoucnem, není největším myslitelným jsoucnem.
Z. Bůh je nutným jsoucnem, tj. existuje.

Jinými slovy, pokud Bůh není nemožný, je nutný. A popírat nemožnost největšího myslitelného jsoucna a jsoucna nutného, je velmi obtížné.

Hlavní problém: Nelze nadefinovat věci do existence - zdá se, že se zde jedná o nějaký "logický trik". Většína vynikajících filosofů důkaz odmítá, existují ale i zastánci (Plantinga, Malcolm, Gödel) a hlavně: záhadou zůstává, co přesně je na důkazu nesprávného.

pondělí 29. března 2010

Pesach

Dnes o soumraku, 29.března 2010, (15. nisanu r. 5770 podle žid. kalendáře) začíná osmidenní židovský svátek Pesach (פֶּסַח‎), židovské velikonoce. Svátek se také nazývá Svátek nekvašených chlebů a řadí se mezi tři poutní svátky, spolu se svátky Šavu'ot (Svátek týdnů - připomíná darování Tóry) a Sukot (Svátek stánků - připomíná putování pouští). Pesach je svátkem osvobození židovského národa z tyranského zajetí a zároveň svátkem oslavujícím probouzení půdy a země. Příkaz slavit tento svátek byl dán ještě před darováním Tóry na Sinaji. (Více viz WikiCZ)

Letos poprvé jsem měl tu čest slavit židovský Pesach: spolu se svou manželkou, kolegou ze synagogy Mgr. Divišem a ing. Juklem, starostou Hartmanic, jsme byli pozváni Michaelem a jeho manželkou Victorii. Michael je druhý bratranec Sinaje Adlera, jehož otec Šimon má muzeum na Dobré vodě (viz také 7.8.2009). Michael žije nedaleko Tel Avivu a nyní přijel podruhé na návštěvu Hartmanic.

sobota 27. března 2010

Květná neděle (C)

Iz 50,4-7 Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. ...

ŽALM 22

Flp 2,6-11 Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.
Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

Lk 23

pátek 26. března 2010

Filosofie a MIT úvod do biologie 1

MIT stránky dávají k dispozici celou řadu výborných video-přednášek (děkuji Petru Dvořákovi za odkazy).

Úvod do biologie Robert A. Weinberga (v angličtině, žel nelze číst jeho diaprojekci; další přednášky zde.):





Úvodní přednáška se týká především struktury buňky a obsahuje mj. dvě pozoruhodná tvrzení:

1. Bioetiku dnes prý dělají často lidé, kteří o biologii nemají ponětí. (Many of the issues that one talks about today about bioethics are articulated by people who haven't the vaguest idea about what we're talking about this semester.)

2. Redukcionismus: pokud pochopíme biologii buňky, pochopíme v podstatě vše (... we're not going to talk about organisms and organs or entire organisms or higher complex ecological communities. And the reason we're doing that is that for 40 years in this department, and increasingly in the rest of the world there is the acceptance of the notion that if we understand what goes on down here in these first three steps, we can understand almost everything else in principle.)

čtvrtek 25. března 2010

Summit v Kodani

Minulý rok, od 7. do 15. prosince, se v Kodani konala konference o změnách klimatu. Pro tento summit připravilo Dánské ministerstvo zahraničí následující filmový klip:



Prvky horroru a nabídky spásy: "Máme moc spasit svět." Jedná se vskutku o dostatečně podložený mýtus? V průběhu posledních 4,6 mld let se klima na naší Zemi změnilo mnohokrát a nezdá se být (zatím) dostatečně zřejmé, že by změna klimatu byla tou nejdůležitejší výzvou současnosti. Rezervovaný postoj k "ekocentrismu" má i katolická církev, třebaže papež i Caritas internationalis považuje změny klimatu za reálný problém, kterému je třeba čelit mj. střízlivým, solidárním, a skromným životním stylem.

středa 24. března 2010

Kolik uživí Země lidí?

Podle výpočtů britského ekonoma Colina Clarka může v ideálních podmínkách uživit Země až 140 mld. vegetariánů a 45 mld. smíšeně se stravujících lidí. (Population Growth and Land Use, 1967; informace mám z knihy Ekologická syntéza od Paul Duvigneauda, česky v Akademii 1988, s. 270-3). V těchto výpočtech nejsou zahrnuty potentiálně možné zdroje stravy např. z mořských řas.

Pro zajímavost: "V roce 1961 FAO odhadovala, že ke krytí potřeb 6 miliard lidí v roce 2000 bude muset produkce obilí vzrůst o 100 procent a živočišná výroba o 200 procent, přičemž počet špatně živených lidí stoupne přesto z 1,5 miliardy na 3 miliardy." (Duvigneaud s. 272-3) Na Zemi v r. 2007 hladovělo 923 ml. lidí (navzdory tomu, že jídla se vyprodukuje dost pro všechny; problémy jsou s distribucí).

úterý 23. března 2010

Elementární fyzika 1

MIT přednáška Waltra Lewina o fyzice (za odkaz vděčím Petrovi D.):


  • měření má smysl pouze bere-li v úvahu možnou odchylku
  • analýza dimenzí (např. čas padajícího jablka odpovídá - na první pohled - výšce pádu, hmotnosti jablka a zrychlení v gravitačním poli Země; ukáže se ale, že čas nakonec odpovídá odmocnině poměru výšky pádu a zrychlení: nezávisí na hmotnosti jablka!)
  • měřítkový argument (průměr např. kosti na níž spočívá váha živočicha je roven odmocnině z třetí mocniny jeho velikosti; např. 10 krát větší živočich potřebuje podle tohoto argumentu více než 31 krát tlustší kost)

Mocniny desítky - slavný dokumentární film z roku 1968 (v angličtině), který nám davá nahlédnout do "výšek a hloubek" našeho světa



Základní dimenze světa: délka (v metrech), trvání (v sekundách), váha (v kilogramech).

pondělí 22. března 2010

Právo na život (Všeobecná deklarace lidských práv)

Schválena 10. prosince 1948.

Článek 3 zní: "Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost."

Český text je zde. Krátký pochvalný komentář (v angličtině) od vynikající americké právničky, filozofky a diplomatky Mary Ann Glendon:



Pro zajímavost: na deklaraci pracoval i známý francouzský katolický filosof Jacques Maritain (1882–1973).

sobota 20. března 2010

5. neděle postní (C) - Pochod pro život

Iz 43,16-21: „... Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte? Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi, že jsem dal vodu na poušti, řeky na neschůdných místech ...“

Ž126

Flp 3,8-14: Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou.

Jan 8,1-11 ... Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když na něj nepřestávali dotírat otázkami, vzpřímil se a řekl jim ...

______________

Mám radost, že mám letos poprvé příležitost (a čas) zúčastnit se Pochodu pro život. V ČR se v r. 2008 (podle ČSÚ) narodilo 119 842 dětí a zároveň bylo chirurgicky zavražděno v 25 760 dětí (HPŽ). Viz také Vývoj potratovosti na stránkách ČSÚ.

Pozvánka z loňska:



Právní ochraně nenarozených dětí se v ČR věnují především katolíci, třebaže, si myslím, že s těmito postoji sympatizuje i mnoho protestantů. Jak je to s židy, budhisty, taoisty, atd. nevím, ale z jejich víry by měly vyplynout podobné postoje. A koneckonců i racionálně a pragmaticky uvažující agnostik a ateista by se měl mít na pozoru před lehkovážným obětováním nějaké kategorie lidí vraždění, protože jak si může být jist, že časem nespadne do oné kategorie? A navíc každý z nás měl velké štěstí, že jakožto nenarozené dítě unikl smrti - osobně jsem ročník 1975, kdy se narodilo 192 869 a usmrceno bylo 55 511 dětí. Statisticky vzato tedy byla moje šance na život 3,5 ku jedné.

Můj kamarád David Petrla má hezké shrnutí loňského pochodu (na kterém jsem nebyl).

pátek 19. března 2010

Já jako součást přírody ... životem i smrtí

Dnes byl náročný den: kromě osmi hodin výuky filosofie jsme měli i workshop EVVO (viz 26.2.2010) na téma Já jako součást přírody, já jako součást kultury. Příspěvky měl Mgr. David Palivec (filosofie), Mgr. Barbora Machovcová (biologie, výtvarná výchova na PaedF), Dr. Věra Mokrejšová, Mgr. Robert Bargel (kulturní antropolog). Příspěvky byly velmi kvalitní a podnětné, pro mne obzvláště z hlediska současných pedagogických metod (pro střední školy).

Radostný začátek jara je ale i velmi smutný dnešním odchodem mé drahé babičky Jaroslavy na věčnost. R.I.P. Jsem vděčný Bohu, že jsem měl se svým bratrem ještě možnost strávit s ní její téměř poslední chvíle včera v kolínské nemocnici.

čtvrtek 18. března 2010

Codex Allimentarius a populační kontrola

Celosvětově prosazovaná potravinová norma Codex Allimentarius je prý taktéž namířena k redukci obyvatel naší Země (od 1.1.2010 platná i v ČR). Zde je přednáška vznášející obvinění.

Myslím si, že tato obvinění jsou nadsazená. Nezdá se pravděpodobné, že by nějaká skupina lidí usilovala o důsledné, cílené a organizované vyhlazování obyvatel a že by si toho zatím téměř žádný odborník nevšiml. Pravdou nicméně je, že i sebemenší pervertování jednotného světového potravinového systému stačí k populační kontrole. Zneužití tohoto systému je nesmírně nebezpečné. Stačí mírně navýšit normy některých zdraví škodlivých látek a snížit normy některých zdraví prospěšných látek a důsledky se v globálním měřítku jistě projeví. Není třeba ničeho tak dramatického jako je úplný zákaz potravinových doplňků.

Jen tak namátkou jsem si našel, že v jablkách smí být stopové množství až 33 druhů pesticidů. Mnohé z nich jsou ve studii Greenpeace označovány za nebezpečné. Navíc mi není jasné, proč běžné potraviny obsahují nejrůznější konzervanty, barviva, a jiné přísady, které buď prokazatelně škodí anebo mohou škodit, přičemž (když člověk hledá) lze dané potraviny často získat za srovnatelnou cenu a při srovnatelné trvanlivosti, bez chemických přísad.

středa 17. března 2010

Subjektivní vs. objektivní: obrana barev

Bertrand Russell ve své knize The Problems of Philosophy (1912; ch. 1) argumentuje, že věci, např. stůl, nemají žádnou barvu, protože z každého uhlu a za různých podmínek vidí každý člověk jinou barvou a žádný z daných zrakových vjemů není privilegovaný, ergo. Podobně i moji studenti (tedy vesměs studentky) se "učili už ve dvou předmětech (fyzika a psychologie), že barvy neexistují." V návaznosti na Anthony Kennyho (The Metaphysics of Mind) jsem hájil realitu barev následujícím způsobem:

OBJEKTIVITA VNĚJŠÍCH SMYSLŮ
Descartes a jiní moderní filosofové vzali rozlišení primárních a sekundárních kvalit, které zhruba odpovídá Aristotelskému rozlišení mezi vlastnostmi vnímatelnými vícero či pouze jedním smyslem, za východisko k tvrzení, že zatímco např. tvar je skutečně (objektivně) vlastnost věcí mimo naši mysl, barva, vůně, chuť, teplo, atd. jsou pouze (subjektivně) něčím v naší mysli.

Descartův omyl spočívá ve dvou chybách:
  1. V konfúzi pojmů subjektivity a vztažnosti (relativity, relačnosti). Některé vlastnosti jsou vztažné a zároveň objektivní. Př. být vyšší než či být jednovatý jsou vztažné vlastnosti protože výšku musím srovnávat s něčím a jedovatost se vtahuje na druh organismu. Ovšem fakt, zda někdo danou relační vlastnost má je objektivní: daný pesticid je jedovatý pro dané bakterie ať si myslím co chci.
  2. V předpokladu, že sekundární kvality (zápach, chuť, zvuk,) jsou na rozdíl od primárních (váha, tvar) závislé na aktuálním vnímání těchto kvalit. Je zde záměna mezi vlastností jakožto aktuálním účinkem a vlastností jakožto dispozicí vyvolat nějaký účinek. Př. Vydá padající strom ránu, když jej nikdo neslyší? Samozřejmě, že vydá, protože rána je vlastnost kmitajícího stromu (předaná vzduchu) vyvolat sluchový vjem v daném organismu. Je cukr sladký, když jej nikdo neochutná? Samozřejmě, že ano: cukr má dispozici (potenci) vyvolat sladkost na jazyku příslušného tvora.
“Sekundární kvality věcí jsou relativní, to znamená antropocentrické – či lépe řečeno zoocentrické. Jinými slovy, jsou to dispozice (powers) vyvolat jisté dané účinky u lidí a jiných živočichů. Z toho ale nevyplývá vůbec nic o jejich pouhé subjektivitě. Bylo by chybou říci, že se nejedná o kvalitu daného objektu. Vztah mezi smyslově vnímatelnými vlasnostmi (sensibilia) a smysly je jako vztah mezi klíčem a zámkem. Schopnost klíče zapadnout do daného zámku je něco relativního, ale stejně tak objektivního jako je velikost či tvar klíče.” (Kenny, The Metaphysics of Mind, p. 104)

Poznámká:
Vzpomínám si, že Erazim Kohák při svých přednáškách (v r. 1995/96) prohlašoval "objektivitu" za "fuj" a hlásil se k subjektivitě. Na mysli ovšem měl subjektivitu ve smyslu různých antropocentrických vlastností vztažených k subjektu. Chápat slovo "subjektivita" v tomto smyslu je ovšem méně běžné než ve smyslu "nepodložený, iluzorní, předpojatý, jednostranný, zaujatý," atd. Už Searle rozlišil tyto různé významy, takže lze koherentně tvrdit, že existuje celá řada objektivních (ve smyslu reálných, položených, atd.) faktů o subjektivitě (ve smyslu: vztažnosti lidské mysli z perspektivy "já") (viz The Rediscovery of Mind, 1992).

úterý 16. března 2010

Zásadní role “zdravého rozumu” ve vědě

Podle zajímavé knihy Lynd Forguson (Common sense, 1989) má “zdravý rozum” dvě fundamentální komponenty:
  1. racionální psychologii: jednání (behavior) lidí je vysvětlitelné díky jejich míněním (beliefs) a přáním (desires);
  2. elementární realismus: svět je jeden společný všem bytostem; věci existují nezávisle na nás.

Racionální psychologie “zdravého rozumu” je sofistikovaná a komplexní schopnost, která zahrnuje:
  • meta-reprezentaci (schopnost reprezentovat vlastní representace)
  • schopnost rozlišovat mezi: 1) realitou a zdáním (appearance), 2) diverzitou perspektiv (druzí mohou mít odlišnou mentální representaci stejného objektu, kterou já nemám), 3) změnami representací (“změnil názor”).

„Zdravý rozum“ je třeba vzít vážně. (Ať už jako teisté vycházíme z toho, že jsme boží obraz, nebo jako evolucionisté z toho, že nám “zdravý rozum” pomohl přežít.)

Zdá se, že mezi vědou a „zdravým rozumem“ neexistuje ostrá dělící čára. Lze uvést například tyto společné vlastnosti vědy a „zdravého rozumu“:
  • induktivní (jednotlivé→obecné) a deduktivní (obecné→jednotlivé) myšlení;
  • kritériem je empirická úspěšnost, descriptivní adekvátnost, logická koherence, atd.,
  • schopnost navrhovat hypotézy a (predikovat) budoucí jevy,
  • schopnost komunikovat výsledky (slovem, textem),
  • intersubjektivní orientace (záleží na tom, co si myslí ostatní).

Existují samozřejmě i rozdíly, které se týkají míry (a) systematizace, (b) koherence, (c) intersubjektivní přijatelnosti, atd. V případě, že dochází k radikální odlišnosti vědeckého a „naivního“ obrazu světa jedná se o revizionistickou metafyziku (často pojímanou implicitně). Jinak se jedna o metafyziku deskriptivní (viz Strawson). Platónsko-aristotelská tradice usiluje o vědecký rozvoj „zdravého rozumu“, jedná se tedy o metafyziku (převážně) deskriptivní.

Historická poznámka: termín “zdravý rozum” odpovídá anglickému “common sense”; moderní pojem zřejmě vznikl metamofózou z aristotelsko-scholastického “sensus communis” díky novověkým autorům jako Descartes, Berkeley, Locke a Hume (příp. Thomas Reid).

pondělí 15. března 2010

Dao De Jing 4

道冲而用之或不盈
淵兮似萬物之宗

挫其銳
解其紛
和其光
同其塵

湛兮似或存
吾不知谁之子
象帝之先

Překlad z úterý, 27. ledna 2009 (především podle veze Wang Biho):

Vizi, kterou vyprázdníš, tím, že ji využiješ, už nenaplníš.

Ó nitro! Odtud prýští desetitisíce věcí.

.

Své ostří otupovat,

své uzly rozplétat,

svou záři tlumit,

své stopy zahlazovat.

.

Zdá se, že hlubina přetrvává,

Nevím, čí je to dítě

- jako by byla dříve než Pán?


Komentář:
Kapitolka se skládá ze tří částí: (1) pohled do nitra; (2) atributy tohoto pohledu; (3) otázka po původu niterného pohledu


1. Vize (Dao, 道), ať už chápaná imanentně jako osobní vize, či transcendentně jako něco nadosobního, je křehká a může se vytratit tím, že ji využijeme. Případně, v radikálnějším pojetí, stačí, že ji užijeme (用 znamená samo o sobě užít). Pokud stojíme o vizi, dívejme se do nitra, do hlubiny (淵, vír, hlubina, vlevo r. voda).


2. Díváme-li se do nitra-hlubiny, otupujeme své ostří, stáváme se jednodušší, nenápadní. Nezanecháváme (viditelné) stopy. Jedná se o paradoxní či "proti-egu" jdoucí aktivity.


3. Podivuhodná síla a hloubka (湛, jiný znak, vlevo ale opět r. vody) této pravdy je něco nepomíjejícího, trvajícího (存). Odkud se bere? Čí je to dítě? Kdo ji zplodil? Laozi zde mluví v první osobě a klade si otázku po původu oné záhadné pravdy o niterném pohledu, kterou objevil. Není dřívější než Bůh 帝? (Zde jde zřejmě o Boha, i když nelze vyloučit ani to, že by zde Laozi referoval k prvnímu legendárnímu čínskému vládci. Poté by se ale jednalo spíše o tvrzení než otázku a je divné, že by toto tvrzení bylo tak tentativní, uvozené 象).


POZNÁMKY:

- V této kapitole si někteří překladatelé (především O. Král) divoce vymýšlejí;

- ve světle k. 11 navrhuje Dr. Fellner interpretovat jako "fungování, které nemůžeme "držet v rukou,""; první věta by se pak dala přeložit jako "Vize, která přeteče, byť i funguje, se již nenaplní.

sobota 13. března 2010

4. neděle postní (C)

Joz 5

Ž 34
: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
(Nestačí jen vědět, ale okoušet.)


2 Kor 5,17-21
: S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.

Lk 15: (o marnotratném synu - či lépe o milosrdném otci)

pátek 12. března 2010

Dao De Jing 10

Dnes, v sobotu a v neděli máme ve Sv. Janu p. Skalou čínštinu (viz 20.2.2010). Na programu jsou rekapitulace Dao De Jingu 4, 10 a 11 a započetí k. 12. V sobotu odpoledne má přednášku prof. Kolmaš: "Pětijazyčné zrcadlo mandžuského jazyka".

V tzv. wangbiovské verzi vypadá kapitola 10 takto:


zài
營 魄 抱 一 能 無 離 乎
yíng pò bào yī néng wú lí hū
專 氣 致 柔 能 嬰 兒 乎
zhuān qì zhì róu néng yīng ér hū
滌 除 玄 覽 能 無 疵 乎
dí chú xuán lǎn néng wú cī hū
愛 民 治 國 能 無 為 乎
ài mín zhì guó néng wú wéi hū
天 門 開 闔 能 為 雌 乎
tiān mén kāi hé néng wéi cí hū
明 白 四 達 能 無 知 乎
míng bái sì dá néng wú zhī hū
生 之 畜 之
shēng zhī xù zhī
生 而 不 有
shēng ér bù yǒu
為 而 不 恃
wéi ér bù shì
長 而 不 宰
cháng ér bù zǎi
是 謂 玄 德
shì wèi xuán dé

V mém neumělém překladu kapitola dopadla takto:

Pokud:
Vezmeš svého ducha a obejmeš Jediné, je možné dosáhnout [jeho] neodloučení?
Soustředíš se na svůj dech a zjemňuješ ho, je možné stát se kojencem?
Vysmýčíš [svou] špínu a máš [jasný] náhled, je možné zůstat neposkvrněný?
Pečuješ o lid a spravuješ zemi, je možné nezapůsobit [na lid a zemi]?
Nebeská brána se zavírá a otevírá, je možné učinit samičku [bránou nesmrtelnosti]?
Svítí bílý den až do všech světa stran, je možné nevědět [o tom bílém dni]?
Živit, co se rodí,
[ale] nevlastnit, co se rodí,
nezáviset na tom, co se činí,
neničit, co roste,
tomu se říká uchopovat Ctnost.

Překlad Dr. Fellnera je mnohem hezčí:

Pokud se zaměříš na svou duši
a obejmeš ji tak, abyste byli jedno
- zdali je pak možné, aby se neodloučila?

Pokud se soustředíš na svůj dech
abys dosáhl jemnosti
- zdali je pak možné, aby byl dechem kojence?

Pokud vysmýčíš schody před svým prahem
abys měl všechno pod kontrolou
- zdali je pak možné, aby byly zcela bez kazu?

Pokud pečuješ s láskou o lid
abys napravil zemi
- zdali je pak možné, aby neusiloval o realizaci?

Pokud se brána Nebes
otevírá jednou zavřenou brankou
- zdali je pak možné, aby to byla brána samičky?

Pokud osvítí bílý den
všechno až do čtyř světa stran
- zdali je pak možné, aby o něm nikdo nevěděl?

Co se zrodí, to se živí.
Ale nevlastnit to, co se rodí,
nezáviset na tom, co se koná,
nelikvidovat to, co roste.
Tomu se říká: nabývat přirozenou autoritu.


Obzvláště zajímavý je jeho komentář k druhému klíčovému znaku Dao De Jingu, 德 dé, který se v 10. kapitole vyskytuje poprvé:

"Z hlediska interpretace znaku 德 dé jde vlastně o následování 彳chì přímosti 直 zhí srdcem 心 xīn. Můžeme proto interpretovat význam tohoto znaku i jako určitou autonomní aktivitu, která je přímým odrazem nitra. Upíná-li se srdce člověka na vizi (道 dào), pak i když člověk tuto vizi „nerealizuje“ (tedy její „obsah“ zůstává navenek skrytý), na člověku, kterého pak označujeme přízviskem 聖人 shèng rén, se přirozeně projevuje to, co chová ve svém nitru. Důsledkem uvedeného přirozeného sepětí toho, co je uvnitř, a toho co je navenek, bývá například to, co označujeme pojmem „věrohodnost“. Takový věrohodný člověk bývá činitelem se specifickou „přidanou hodnotou“: validita jeho výroků a jejich autorství nebývají totiž běžně ostatními zpochybňovány. Hovoříme v té souvislosti o autenticitě člověka (odtud i návrh definice „shèng réna“ 聖人 jako „autentického člověka“ ). A neprojevuje se snad autenticita autorství nanejvýš příznačně právě v tom, co nazýváme přirozenou autoritou ?

Znak 德 dé se proto v této souvislosti nabízí alternativně překládat nejen jako „ctnost“, ale vzhledem k jeho skladebným složkám a k tomu, co již víme o autentickém člověku a jeho vztahu k 道 dào i k 德 dé, i jako „přirozená autorita“ nebo prostě „autorita“. Taková autorita, která je přirozeným projevem vize."

čtvrtek 11. března 2010

Kvalitativní a kvantitativní výzkumné metody


adaptováno z (Hendel 2005: 57)

Kvantitativní výzkum

Kvalitativní výzkum

intencionalita

často nebrána v úvahu

východisko výzkumu

perspektiva

„třetí osoby“ – objektivizující „oni“

„první osoby“– empatie do subjektu

vztah výzkumníka k subjektu

s odstupem

těsný

situace výzkumníka

vně situace

uvnitř situace

teorie a výzkumu

teorie je verifik. či falzifikována

teorie často vzniká v průběhu

výzkumná situace

silně strukturovaná a kontrolovaná

slabě strukturovaná a kontrolována

platnost výsledků

nalezen jeden přesný aspekt, často bez porozumnění

kontextuální porozumnění

data

„tvrdá“, chudá

„měkká“, bohatá

měřítko

makro

mikro

středa 10. března 2010

Moudrost "starých" Římanů

Jakožto (nedostudovaného) latiníka mě potěšilo "Slovo rektora", odstupujícího prof. Jana Hrona, v lednovém zpravodaji ČZU, které je strukturované podle latinských přísloví:

  • Nihil dictum, quod non dictum prius. (Neexistuje výrok, který by nebyl býval již vysloven.)
  • Ad omne bonum opus parati. (Připraveni ke každému dobrému dílu.)
  • Scientia est potentia. (Vědění je moc.)
  • Qui proficit in literis et deficit in moribus plus deficit quam proficit. (Ti, kdo prospívají ve vědách a neprospívají v mravech, spíše neprospívají, než prospívají.)
  • Non scholae, sed vitae discimus. (Ne pro školu, ale pro život se učíme.)
  • Noli iurare in verba magistri. (Nepřísahej na slova učitelova.)
  • Non datur ad Musas currere lata via. (K Můzám nelze běžet po široké cestě.)
  • Felix, qui potuit rerum cognoscere causas. (Šťasten ten, kdo mohl poznat příčiny věcí.)
  • Nil volenti difficile est. (Nic těžkého pro toho, kdo má pevnou vůli.)

úterý 9. března 2010

Bill Gates a populační kontrola

Z různých zdrojů mi přichází odkazy na proslov Billa Gatese na konferenci Technology, Entertainmnent, Design. Video se týká Gatesovy bohulibé snahy nalézt nový zdroj energie, který by neprodukoval skleníkový plyn CO2. Podle Gatese je tento zdroj třeba vynalézt do r. 2020, aby do r. 2050 byla produkce CO2 nulová (což je sám o sobě zvláštní cíl, vzhledem ke komplikované produkci a lapání CO2 v zemské atmosféře, viz wiki, ale budiž).

Bill Gates ovšem ve svém proslovu jen tak mimochodem pronese následující šokující větu:

"Svět má dnes 6.8 miliard lidí a směřuje k tomu mít 9 miliard. Jestliže se nám opravdu podaří práce s novými vakcínami, zdravotní péčí a reprodukční zdravotní službou, možná snížíme tento počet o 10 až 15 procent."

To zní jako masová nedobrovolná sterilizace. ... což je zločin.

Celé video je i na oficiálním kanálu TEDu.

pondělí 8. března 2010

Zápis do ZŠ

Vojtíšek (můj syn) jde dnes na zápis do místní ZŠ Hartmanice. Každá základní škola ČR má zpracovaný školní vzdělávací plán na základě celostátního Rámcového vzdělávacího plánu. Zajímavé čtení pro filozofy. Např. pojem kompetence je vlastně tradiční aristotelský habitus.

Bonus ZŠ Hartmanice je, že mezi nepovinnými předměty je i římskokatolické náboženství. (Stranou ovšem ponechám stanovené cíle a náročnost tohoto předmětu ve srovnání s jinými předměty).

(Až teď jsem si všiml, že i místní MŠ Hartmanice má své stránky).

sobota 6. března 2010

3. neděle postní (C)

Ex 3: Bůh pravil Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“
1 Kor 10: Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.
Lk 13: když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete.

pátek 5. března 2010

Definice kvalitativního výzkumu

Z učebnice J. Hendela jsem vybral některé názory na definici kvalitativního výzkumu:

1.“kvalitativní výzkum je proces hledání porozumnění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a prování zkoumání v přirozených podmínkách.” (Creswell v Hendel, s. 50)

2."kvalitativní výzkum je výzkum v humanitních a sociálních disciplínách, který neuplatňuje statistické či jiné kvantifikační metody"

3. nelze definovat.

Kritika: ad 1: v definici jsou přimíšeny akcidentální charakteristiky (např. ne ke každému typu výzkumu jsou k dispozici texty) a jedná se spíše o nástin výsledné teorie než základní definice; ad 2: negativní definici je třeba uplatnit pouze “v případě nouze”; ad 3: příliš ukvapený postoj (hledání definice či rodiny analogicky spřízněných definic je zásadní pro naše porozumnění);

Můj pokus o definici:
Kvalitativní výzkum je výzkum v humanitních a sociálních disciplínách, který předpokládá ontologickou (či alespoň metodologickou) neredukovatelnost intencionálních (mentálních, společenských) fenoménů na fenomény neintencionální a k průzkumu těchto intencionálních fenoménů bere v úvahu perspektivu “první osoby” (empatie).

čtvrtek 4. března 2010

Vznik kvalitativních výzkumných metod

Do sedmnáctého století byla kvantita (číslo, rozměr) jedna z vícera kategoriálních aspektů světa (vedle kvality, vztahu, činnosti, trpnosti, místa, času, atd.). V sedmnáctém století dochází k systematickému modelování pomocí kvantifikace (např. intensity kvalit, místa, času, atd.) a to nejprve v oblasti neživé přírody (Descartes, Galilei, Newton). Díky kvantifikaci došlo k dramatickému nárůstu přesnosti našeho myšlení o materiálním světě a k objevu celé řady netušených souvislostí mezi zdánlivě nesouvisejícími vlastnostmi jsoucen. Úspěchy přírodních věd vedly ke snaze uplatnit kvantifikační metody i na člověka a společnost. Mnoho lidí mělo dojem, že věda se stává exaktní pouze do té míry, do jaké připomíná fyziku (viz např. Humeův projekt vědy o mysli, která byla inspirovaná Newtonovou mechanikou).

Reakce na “diktaturu” kvantitativních metod v rámci humanitních a sociálních disciplín přišla především ze strany etnografie (Bronisław Malinowski, 1884–1942) a sociologie (Chicagská škola). Později se kvalitativní výzkum začal v širokém měřítku uplatňovat i jinde (pedagogika, psychologie, pečovatelství, atd.)

Někteří představitelé či odchovanci některých filozofický směrů dvacátého století se angažovali v boji za legitimitu kvalitativních metod. Z těchto filozofických směrů si uveďme: fenomenologii (Edmund Husserl, Martin Heidegger), hermeneutiku (Friedrich Schleiermacher, Wilhelm Dilthey, Hans-Georg Gadamer), pragmatismus (Wiliam James, John Dewey, Charles Sanders Peirce), a frankfurtskou školu (Max Horkheimer, Jürgen Habermas, Theodor W. Adorno). Všechny tyto směry vychází z velké části z nekriticky přijímaných předpokladů, argumentů, a metod novověké filozofie (Descartes, Locke, Kant) a většina sociálních vědců nachází svůj filozofický domov v některém z těchto směrů.

Z hlediska tradiční platónsko-aristotelské tradice, která tvořila základ evropského myšlení až do baroka je spor mezi kvantitativními a kvalitativními metodami “pseudoproblémem”. Realita má své kvantitativní charakteristiky a má své kvalitativní (či přesněji: ne-kvantitativní) charakteristiky. Z toho, že lze kvantitativně modelovat kvalitativní charakteristiky nevyplývá, že je lze ontologicky eliminovat či dokonce prohlásit za vědecky nepoznatelné.

středa 3. března 2010

Kvalitativni metody/Metodologie vědy

Popis: kurz se věnuje dvěma tematickým okruhům: (I) otázkám charakteru, průběhu, rozsahu, a spolehlivosti lidského poznání (dnes většinou zkoumaných pod hlavičkou epistemologie/teorie poznání, logiky a metodologie vědy); (II) kvalitativním metodám výzkumu, které jsou ve vědách o člověku a společnosti považovány za doplněk, případně protipól, postupů kvantitativních. Důraz bude teoretický, třebaže v seminářích je příležitost i k projektům terénního výzkumu. Orientační mapou v pozadí kurzu je především aristotelsko-scholastická tradice, v dialogu se současnou tradicí analytickou.

Přednášky okruhu I

Terminologie, pozice, historie
Aristotelské pojetí poznání, alternativy, kritiky
LOGIKA: pojem
LOGIKA: soud (propozice)
LOGIKA: úsudek (argument)
Smyslové vnímání
Pojmy vědění, teorie justifikace
Analytické a syntetické
A priori, a posteriori
Jistota (vědění, víra)
Noetika (pravda, jistota, princip, kruh)
Teorie vědy (aristotelské pojetí)
Teorie vědy (moderní empirické pojetí)

(Zde vycházím především z materiálů, které připravil Dr. Lukáš Novák)

Přednášky okruhu II

Kvalitativní vs. kvantitativní výzkum: filozofický problém
Základní přístupy výzkumu
Plán výzkumu
Metody získávání dat
Zobrazování dat
Vyhodnocování dat
Zpráva o výzkumu
Hodnocení kvality výzkumu

(Zpracováno především podle: Hendel, Jan (2005) Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál.)

úterý 2. března 2010

Kvalitativní metody ve vědě a Aristotelés

Další, již třetí, úspěšně zvládnutý přednáškový den/týden na ČZU. Kromě předmětu Antropologie náboženství, do něhož "vpašovávám" filozofii náboženství, zde učím i předmět Kvalitativní metody ve vědě a terénní výzkum, do něhož "vpašovávám" epistemologii a logiku. (V nové akreditaci se předmět bude již výstižněji nazývat Metodologie vědy). Oba předměty jsou vyučovány pro studenty oboru Hospodářská a kulturní studia. Tvůrce tohoto oboru, etnograf a antropolog, Dr. Petr Kokaisl, zastává stanovisko, že sociální vědy jsou často implicitně či explicitně určovány různými dogmatickými a relativistickými filosofickými proudy a ideologiemi, což lze napravit právě jen filosofií solidní a kritickou (ve smyslu Jiřího Fuchse nikoli Kanta). Tímto svým přesvědčením vytvořil Dr. Kokaisl velkou příležitost a výzvu pro dnešní Aristoteliky (scholastiky): Jsem přesvědčen, že tak jako se Aristotelés zabýval poznáváním v celé své komplexitě, je jedním z úkolů dnešních Aristoteliků rozvíjet nejen vlastní "obecné filosofické jádro", ale i "aplikovanou filosofii" v nejrůznějších doménách věd partikulárních. Jen tak se může filosofii opět dostat jejího pravého místa - matky, královny a služebnice všech věd.

pondělí 1. března 2010

Studia Neoaristotelica VI (2)

Vyšlo nové číslo. Některá z témat:
  • Suarezovo pojetí forem a jejich poznání (Eric Åkerlund)
  • Buridanova propoziční sémantika (Miroslav Hanke)
  • Obrana barokní scholastiky (můj příspěvek)
  • Pavel ze Soncina (Efrém Jindráček)
  • Aristotelské pojetí možného (David Peroutka)
Dále mi v čísle vyšla zpráva z Maharalovy konference (viz 9.9.2009) a Vlastovi Vohánkovi zpráva o konferenci o formálních metodách v epistemologii. (Mimojiné)

Při vydání minulého čísla (viz 4.9.2009) jsem vyjadřoval úmysl k tématům se vyjádřit, ovšem nedostal jsem se k tomu. Tak to raději dnes ani podobný úmysl vyjadřovat nebudu.

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com