sobota 2. října 2010

Sokol: Mrav, morálka a etika

Česká křesťanská akademie v Sušici pořádala včera večer v domově důchodců přednášku Jana Sokola Mrav, morálka a etika. Zde je stručné shrnutí hlavních bodů této přednášky: 

Úvod - proč mluvit o etice
"Když se řekne morálka, zdálo by se, že pro nás pro křesťany není o čem mluvit. My, kteří jsme byli obdařeni vírou přeci, máme jasno v tom, co dělat, co ne a proč. Jenže dnes žijeme v převážně nekřesťanské společnosti a tato samořejmost morálky se vytratila. Kdysi jsem byl v debatě s významnými českými mysliteli a řeč se stočila na morálku. Jediným příkladem, o kterém se potom hovořilo bylo, zda pouštět seniory sednou. Řekl jsem si, že něco tady chybí. ... Problém je, že o čem se nemluví a nepíše v novinách, to jakoby neexistovalo - moderní společnost už je hold taková. Musíme se tedy o morálce naučit mluvit. (Nestačí jen hubovat, když je problém). Už před lety jsem o tom začal přemýšet. Asi od r. 1998 jsem byl ve styku se skupinou lidí, která chtěla zavést etiku na středních školách. Tehdy jsem se jim to snažil vymluvit, protože jsme neměli učitele a nevěděli, co tam učit. Od té doby jsme hodně pokročili: výuka etiky je schválena máme k ní dokonce i nějaké učebnice." 

Svoboda - pravidla soužití
"Mluvíme-li o etice předpokládáme svobodu. Ne třeba absolutní, ale abychom o někom řekli, že jednal morálně (či eticky), musel být schopen udělat to jinak. Jestliže se něco udělat, znamená to, že exituje více možností, jak to udělat a jen některé jsou dobré. ... Žijeme mezi lidmi a proto si nemůžeme představovat, že svoboda je libovůle, že by si každý mohl dělat co chce. Tak jako když hrajeme nějakou hru, potřebujeme pravidla. Pravidla svobodu neomezují, ale umožňují soužití (viz např. silniční provoz). Pravidla sice po nás něco chtějí, ale naopak se můžeme díky nim spolehnout na to, že Ti druzí je dodržují také." 

Obsah pravidel
Co je ale obsahem pravidel? Zdá se, že jsou zde tři vrstvy zkušenosti, do nichž lze rozdělit naše pravidla: mrav, morálka, etika.  Toto je potřeba rozlišovat, třebaže původně všechna tato slova znamenala (v různých jazycích) totéž - mrav je zvyk ("co se dělá"), z latiny , v latině se tomu říkalo mos, moris a v řečtině ethos. 

(1) Mrav
"Mrav je to, to co nás naučila maminka či paní učitelka. Naučili jsme se to jako mateřský jazyk pomocí nápodoby a autoritativních výzev "dělej to tak" či "tak se to dělá". Člověk dělá tyto věci automaticky - vstane, vyčistí si zuby, udělá kafe atd. Každá společnost takovéto automatismy má a my si toho většinou nevšímáme, je to pro nás samozřejmé. Patří mezi to např. věci kolem stolování (nemlaskat u jídla, zvyky kdy a co se jí, apod.), formy pozdravu (v Americe se nezdraví při příchodu do obchůdku, v Čechách naopak je to zvykem), pravidla o tom, co dělat s vlasy (punkerství nás většinou nejprve "poleká"), představy o tom, jak se oblékat,  když někoho potkáme, atd. Jádro mravu by bylo možné shrnout do pravidla: "Dělej všechno tak, jak to dělají ostatní." Mrav je důležitý, protože nám velmi ulehčuje a zjednodušuje život - nemusíme o všem přemýšlet. Také tím dáváme najevo, že patříme do stejné společnosti.

(2) Morálka
Mnozí si uvědomovali, že mrav jako takový nestačí. Sókratés ve své řeči na soudu (viz Platónova Obrana Sókrata) mluvil o důvodech, proč nemůže uposlechnout hlasu většiny. Podobně v Exodu Ex 23,2 se píše "Nepřidáš se k většině, jestliže páchá ničemnosti." Morálka je tedy soubor pravidel, která chtějí po mně jakožto individuu, abych něco dělal nezávisle na tom, jak se to dělá. Morálních lidí je málo, ale jsou potřeba. Na nich stojí společnost. Morálka předpokládá schopnost poznat, co je ničemnost. O té se v mravu nemluví. Desatero např. chce ukázat, co je ničemnost, co je zlé a co dobré. Desatero je krátké, má se učit zpaměti. Důležité je, že je v jednotném čísle: Ty nezabiješ, Ty nebudeš krást, atd. Nikoli "Nemá se zabíjet" a "Nemá se krást." Morální příkazy musí být individuální. 

(Odbočka k právu: později se ve společnosti udělaly předpisy "Jestliže někoho zabiješ, jdeš na 10 let do basy." V moderní společnosti někdy vzniká dojem, že právo nahrazuje morálku. To je nebezpečný názor, protože řada věcí není právně postihnutelná a přesto je špatná. Právní řád morálku může povzbuzovat či ničit, ale nemůže ji nahradit.)

(3) Etika
Třetí vrstva ukazuje k tomu, čím se řídíme. Když člověk jedná, nedělá to podle pravidel, ale o něco mu jde, jde za nějakým cílem. Kdyby měl člověk jen dodržovat pravidla (jak říká Adam Smith), nemusel by dělat vůbec nic. Etika nám ukazuje, že si musíme vybírat ze svých cílů. Máme hledat to nejlepší (tak jako obhodník hledá nevyšší zisk) a k tomu nejsou pravidla. Je třeba zkoušet "kam až to jde." V moderní společnosti si prý každý člověk má být schopen najít nejlepší cíl sám. To je dost pochybný názor, protože je to obtížné. Je třeba ukazoval dobré příklady. Až do 19. století např. bývala nejoblíbenější četba životopisy svatých, protože ukazovaly, co všechno člověk může dokázat. Později podávala příklady a vzory alespoň národní literatura, když už ne hagiografie. Dnes žádné příklady nemáme, literatura či film si na to netroufá, spíše se ukazují padouši, ztroskotanci anebo čirá fantazie. Chybí nám společně přijímané vzory. Když se nějaký hrdina ukáže, snaží se všichni na něj naházet špínu, aby nevyčníval. Víc než ukazovat vzory v etice asi nelze.

Z diskuse:
- "Proč by měl být člověk dobrý?"
- "Obtížná otázka. Ve sve knížce jsem identifikoval čtyři odpovědi. Sám se pokouším o formulaci páté. Člověk je živý organismus a každý organismus se snaží být "pořádný organismus", aby ve svém vynikal. Nejde o to, aby se to tomu organismu vyplácelo. Prostě posekaný strom se snaží dorůst a zraněná ještěrka přežít. Podobně i člověk se má snažit, aby byl "pořádným člověkem". Jak říká Aristotelés, přitahuje nás vzor či cíl. Citlivý člověk toto může v přírodě spatřit také. Protože i tam je toto "táhnutí či přitahování" k cíli. Nelze to pojmout vědecky, ale mnozí studenti pro to mají smysl."

HODNOCENÍ
    Přednáška byla výborná po pedagogické stránce, všeobecně srozumitelná, s řadou názorných příkladů. V podstatě se jednalo místy o jakýsi deskriptivní úvod či "preambuli" aristotelsko-tomistické etiky. Sokol ovšem skončil tam, kde by (málo pedagogicky a deskriptivně zdatný) aristotelik měl sklon začít. Z náznaků v diskusi a přednášce se zdá, že by se Sokol do metafyzických základů etiky pouštět nechtěl, věren svému pozdně-fenomenologickému přístupu. 
    Sokolova novátorská terminologie "mrav-morálka-etika" je podle mého názoru dost matoucí a zbytečná. Mrav by bylo lépe nazývat zvykem či obyčejem a pro etiku bych nehledal novou "vrstvu zkušenosti". Etika je spíše teoretická reflexe o morálce, zasazená do kontextu praktické racionality. (Samozřejmě je tato moje pracovní charakteristika etiky diskutabilní).
     Metoda promýšlení etiky bez teismu je i pro křesťana zajímavá a pravděpodobně i užitečná, jen je důležité nezapomenout (či dokonce nepopřít!) přístup explicitnější, např. pokus o racionální obhajobu teze, že teisticky zakotvená etika je daleko lepší než neteistická.
     Nejvíce jsem Sokola obdivoval v tom, jak elegantně, asertivně a rozumně zvládal nápor otázek a "diskutérů". V přednášce i diskusi bylo cítit "hloubání o moudrosti" (Sír 14,20).

Zajímavosti 
  • Rozhovor s mladým Turkem ve Spieglu: "Cítíte se jako Evropan?" - "Myslíte jako ten, kdo nechce mít děti a večer se dívá na prasečiny?"
  • Před lety proběhl antropologický výzkum "myšlenkových skupin" na středních školách. Otázky se týkaly toho, které myšlenkové skupiny žáci znají, s kterými se ztotožňují, a kterým rozumí. Ve výsledcích se mj. ukázalo, že zatímco téměř nikdo se neztotožňoval se skinheady, více než 80% rozumnělo tomu o co jim jde. S křesťany se identifikovalo asi 11% žáků, ale mimo tuto skupinu téměř nikdo nerozumněl o co nám jde.
  • V 30. letech minulého století zajali Francouzi náčelníka bojovného saharského kmene (asi Tuaregů) a vzali ho do Francie, aby mu ukázali vyspělost moderní společnosti a marnost odporu. Tuareg byl řadou moderních vymožeností oslněn, ovšem na otázku, co ho nejvíce šokovalo, řekl něco jako "Nedokážu pochopit, že tolik dospělých lidí chodí po ulici jen tak beze zbraně." Tato příhoda ukazuje jak nesamozřejmá je dnešní česká společnost, je výsledkem staletí "výchovného" působení právního řádu.
  • Ad politika: "Volby nejsou k volbě těch nejlepších, ale k odvolání těch špatných." (Popper) Politiku nepřeceňujme. Nemá nám dávat vzory, to si máme hledat my sami, na nás to je. 
  • Ad lumpové kolem nás: Tomáš Akvinský říká ve ST (o spravedlnosti), že "dobré se šíří více než zlé." Kdo si toto nemyslí, nemůže být zastánce svobody. Svoboda je riskantní.

4 komentáře:

  1. Vycházel jsem dnes ze Sokolovy přednášky ve své výuce etiky na VOŠP ve Sv. Janu p. Skalou. Nakonec jsme věc uchopili takto:

    ZVYKLOSTI (opravdu je matoucí, říkat tomu "mrav") jsou vhodné/nevhodné v závislosti na místní kultuře v čase t; jejích jádrem je "dělej to co ostatní kolem Tebe"; zvyklostmi se zabývá etiketa.

    MORÁLKA je dobrá/zlá absolutně, tj. nezávisle na zvyklostech místní kultury v čase t; jejím jádrem je "dělej to, co je dobré (absolutně) a vyhýbej se tomu co je zlé (absolutně) a tečka"; morálkou se zabývá etika.

    Tedy ETIKA hledá či stanovuje normy a pravidla morálního chování, tj. tím, co a proč jest obecně dobré/zlé.

    OdpovědětVymazat
  2. Já bych to asi rozdělil jinak. Je tedy etiketa jakousi etikou zvyklostí? Protože etiketa říká, jak se věci mají dělat, akorát nezdůvodňuje proč. Nejsem si jist, jestli se třeba o porušení pravidel etikety dá mluvit jen v situaci, kdy je porušuje menšina společnosti - podle mě o porušení etikety mluvíme i v případě, kdy by se už tak nechoval nikdo. Nikdo by asi neřekl, že zachovávat etiketu je jádrem morálky, že to je nutně morálně dobré, nebo by to řekl jen v nějakém přeneseném smyslu (udržení pojiva společnosti je dobré, a tohle je pojivem společnosti, nebo tak něco). S tím jádrem morálky bych souhlasil, to tam asi vždy je (i když se mi zdá, že většina dřívějších společenství to brala automaticky "co je dobré pro naše společenství"). Ale morálka má přece nějaký obsah: je to to, co platí ve společnosti za morální a tedy morálně dobré. I tehdy, pokud by se podle toho nikdo už nechoval. A etika je pak reflexe, jestli ty konrétní představy o morálce jsou dobré /vyhovují tomu jádru) nebo ne.

    OdpovědětVymazat
  3. Ad: "Nikdo by asi neřekl, že zachovávat etiketu je jádrem morálky, že to je nutně morálně dobré, nebo by to řekl jen v nějakém přeneseném smyslu."

    DN: Přesně tak. Zvyklosti často nejsou jako takové součástí morálky.

    ------

    Prof. Sokol mi laskavě poslal poznámky k mému shrnutí (a zhodnocení) plus materiály, kde se tématu věnuje podrobněji. Ve světle toho, co mi psal bych ještě rád něco dodal. Morálka se pohybuje na dvou různých úrovních:

    (1) Minimální univerzálně platné příkazy a zákazy
    (2) Hledání "toho nejlepšího" (což Sokol nazývá "etika")

    Dnes se patrně nazývá to, co koresponduje (1) "deontologie", tj. etika příkazů a zákazů a to, co koresponduje (2) "teorie ctností" etika hledání toho nejlepšího.

    "To nejlepší" se pohybuje v rámci vymezeném "tím minimálním dobrým", ale obojí je důležité rozlišit. Na druhou stranu, by bylo chybou klást tyto dvě vrstvy do protikladu. Tak jako Tomáš Akvinský (i Sokol a patrně Aristoteles) je součástí praktického morálního života obojí.

    OdpovědětVymazat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com