Umění a filozofie

Dnes jsem byl tlumočit v Ludwigsthalu (DE) při setkání mezi občanským sdružením Šumavská renezance a jejími německými partnery. Na setkání byla mj. sopranistka Josephine Pilars de Pilar a její manžel fotograf Siegward Schmitz, oba prvotřídní umělci. De Pilar je nejen zpěvačka, ale i vynikající pedagožka, pořádá specielní workshopy pro děti a dospělé a svá představení formuje i do dramatické podoby. Schmitz se specializuje především na panoramata přírody (velikost až 1.5 x 3 metry).

Pro filozofa jsou rozhovory s umělci velmi podnětné, protože v dobrém umění se projevuje něco "vyššího", něco z Moudrosti, kterou hledá a studuje i filosofie. Na druhou stranu ovšem mohou být tato setkání i frustrující, protože umělci většinou o Moudrosti nic neví a jejich reflexe nad tím, co vlastně jakožto umělci říkají a dělají, je z logického a filozofického hlediska žalostná. (Chápu ovšem, že z jejich hlediska je filosofie zbytečná a nudná oklika k "podstatě věcí").

Ambivalentní postoj k umění měl již Platón. Slovy Davida W. Clowneye (EN):

Platón měl vůči umění vztah lásky-nenávisti. Musel nějakým způsobem umění milovat, protože o něm často mluvil a jeho poznámky ukazují, že velice pozorně sledoval to, co viděl a slyšel. Byl také vynikajícím literárním stylistou a vypravěčem; dokonce prý dříve, než potkal Sókrata a stal se filosofem, byl básník. ... Na druhou stranu viděl v umění hrozbu. Navrhoval, aby básníci a dramatici byli vyhnáni z jeho ideální Republiky, anebo přinejmenším, aby to, co tvoří, podléhalo přísné cenzuře. Podle jeho mínění má umění schopnost formovat chrakter a proto, aby mohli být vychováváni a chráněni ideální občané, umění musí podléhat přísné kontrole.

V Platónově době bylo umění kontrolováno ideou krásy. Nevím, co by Platón řekl na dnešní pojetí umění, které někdy samu ideu krásy a ošklivosti odmítá.