Laozi kapitola 17

Květnové setkání interpretačního semináře ve Sv. Janu p. Skalou (viz 6.3.2011; zajímavé setkání 2-3 dubna, kde přednášel dr. Lukáš Zádrapa o čínském písmu, jsem zatím neuvedl):

太上 下知有之

tài shàng xià zhī yǒu zhī

其次親而譽之

qí cì qīn ér yù zhī

其次畏之

qí cì wèi zhī

其次侮之

qí cì wǔ zhī

信不足焉

xìn bù zú yān

有不信焉

yǒu bù xìn yān

 悠兮其貴言

yōu xī qí guì yán

功成事遂 

gōng chéng shì suì

百姓皆謂

bǎi xìng jiē wèi

我自然

wǒ zì rán

Standardní překlady považují 上 za vládce ("ti nahoře"). Např. podle Berty Krebsové:

V době dávných velkých vládců

lid sotva věděl, že je má.

Jejich nástupce lid ctil a miloval,

k dalším hleděl se strachem,

od dalších se s pohrdáním odvracel.

Tam, kde chybí důvěra,

povstává nedůvěra.

Jak uvážlivá a vzácná jsou to slova!

Když bylo dílo dokončeno,

práce ve svůj čas vykonány,

všechen lid si svorně říkal:

jsme a žijeme jako příroda.

Snad by to ovšem bylo možné chápat i chronologicky - zde je překlad Rostislava Fellnera (text vzat z Wang Biho; další interpretační posun zatím neuvádím):

Vzato od samého počátku,

nejprve je poznání toho, co je!

Pak vztah blízkosti a slova chvály!

Poté obavy!

A pak urážky!

Kde není dost důvěry,

nastupuje nedůvěra.

Tak už to chodí! A jsou to vzácná slova.

Jenže když je dílo hotové a věc ukončena,

tak stovky lidí řeknou:

To já sám.
-----------

V sobotu měl Josef Kolmaš prednášku "Dalajlamové a pančelamové: jedinečný jev převtělování".