čtvrtek 7. ledna 2010

Filosofická antropologie - konec výuky

Včera skončila výuka Filosofické antropologie na České Zemědělské Univerzitě (viz 22.11.2009). Z více než 70 studentů mě ne všichni dělali radost (obtíže mají především s disciplínou: nejsou zvyklí mlčet, když vyučující povídá), ovšem několik studentů projevilo o filosofii upřímný zájem. Celkem vzato je většina studentů schopna připravit se poctivě k testům (až na ten poslední) a obzvlášť pěkné jsou jejich samostatné prezentace.

Rád bych uvedl příklad jedné takové pěkné presentace (drobně upravené), která se týká osoby a významu Sókrata (Vojtěch Václavík tuto práci napsal pod dojmem četby Platónovy Apologie; srv. 7.10.2009):

Je mrtev. Zemřel, protože nechtěl upustit od své pravdy, nechtěl pošpinit svou čest, zklamat bohy, zklamat sám sebe. Svou smrtí dostál svému učení a stal se díky ní nesmrtelným. Jak by asi vnímal svou nynější pozemskou nesmrtelnost? Mám na mysli tu, díky níž jsem se o něm dozvěděl já nebo kterýkoliv jiný člověk. Těšila by ho? Myslím, že ano. To, že si stále více lidí klade otázky, které si kladl on, to že si dnes každý rozumně uvažující člověk dokáže najít pravdu. To by se mu dozajista líbilo. S dnešními možnostmi to opravdu není problém. Avšak stejně jako on narážel se svojí pravdou u těch, kteří ji slyšet nechtěli, naráželi, naráží a budou narážet další a další po něm a pravda bude dál svádět souboj se lží, až do skonání světa. Pravda, ta za kterou se každý zlobí, k té občas vede dlouhá a leckdy i strastiplná cesta.
Na Sókratově příkladě je také vidět, jak se dá pravda obhajovat. Když je o své pravdě člověk přesvědčen a opravdu jí má, musí se žalobce sám před sebou propadat hanbou. Jenže i žalobce tu z nějakého důvodu je a bojuje především za ty, jež ho žalobou pověřili, ne za své svědomí, jak by tomu možná i sám leckdy chtěl. Nemělo by totiž cenu lhát sám sobě jen tak. Proč Melétos vědomě lže? Proč lžou všichni žalobci v podobných případech? Pro peníze, pro moc, pro postavení, které jim může pomoct k ještě větší moci či penězům. Proto lžou. To je ta náplast na zhrzenou čest.
Jak by však vypadal svět kdyby tenkrát dal soud Sókratovi za pravdu a naopak začal soudit ty jenž ho neprávem žalují? Třeba by se od té doby v Athénách změnil zaběhlý řád a lidé by přijali jeho myšlenky a řídili se jimi. Jak by vypadal ten svět v němž se museli lidé jako Melétos či Lykón poroučet, a nepřišli-li by o hlavu, museli by alespoň uznat pravdu a chovat se podle ní? Dalo by se v takovém světě normálně žít? Fungoval by tento systém bez uplácení a honby za bohatstvím a slávou?
Každopádně to tak nedopadlo a mám pocit, že by se mnoho nezměnilo, ani kdyby Sókrata soud osvobodil, protože by tyto myšlenky byly nejspíše umlčeny jinou cestou, například vraždou. Je to sice dost pesimistické, ale přece pravděpodobnější.
A přece se mi zdá, že jeho práce měla smysl a měl by proč být šťasten z jejího, i když stále jen prozatímního výsledku. Protože ten zlomek lidí, který se doposud nakazil jeho filosofií, ovlivňoval a bude ovlivňovat stále další lidi, kteří budou zkoušet ty nemoudré či falešné a budou po světě šířit lásku ke cti a snad i pravdu.

Žádné komentáře:

Okomentovat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com