Filosofická antropologie 1 (filosofie)

Každou oblast lidského umění a vědění se učíme nejprve nápodobou (μίμησις): pozorujeme ty, kteří si dané umění či vědění osvojili a snažíme se „dělat to také tak“: v hudbě posloucháme, hrajeme a zpíváme, v matematice počítáme a rýsujeme, ve fyzice vážíme a měříme, v biologii si děláme herbáře a chodíme na farmu či do zoo, v nábožensví se účastníme bohoslužeb a modlíme se, ve sportu děláme kotrmelce a kopeme do míče. Filosofii si tedy také nejlépe osvojíme tím, že pozorujeme nějakého paradigmatického filosofa, nejlépe Sókrata (470-399), nasloucháme mu, a zkoušíme ho napodobovat.

Nicméně, nebude snad na škodu, když si přeci jen řekneme několik provizorních metafilosofických slov, tedy filosofických slov o filosofii. Nejprve k etymologii. Slovo ‘filosofie’ se dnes užívá v mnoha rozmělněných významech („filosofie naší firmy“). Původním významem je ovšem „láska k moudrosti“ (φιλο-σοφία). Toto slovo užil již Pýthagorás (asi 580-500), ovšem až Sókratés jej užil v dnešním smyslu. Sókratés se jím vymezuje proti sofistům, kteří sami sebe považují za moudré učitele moudrosti, ve skutečnosti však vyučují pouhé „zdání moudrosti“.

Co je to ale moudrost? Na tuto otázku existují nejméně čtyři základní názory (a jejich verze, viz SEP):

1. Pokora: X je moudrý, pokud se domnívá, že není moudrý (příp. že neví nic, či jen velmi málo).
2. „Přesnost“: X je moudrý, pokud ví přesně, co ví (a neví).
3. Vědění: X je moudrý, pokud mnoho ví (či ví o „podstatných věcech“).
4. Správný život: X je moudrý, pokud ví jak správně žít a žije tak.

Zdá se ovšem, že nejlepším řešením otázky, co dělá moudrého člověka moudrým, je kombinace všech čtyř základních názorů: O je moudrý, pokud je (1) pokorný, tj. ví, že i když ve srovnání s druhými lidmi mnoho ví, daleko více neví; (2) přesný, tj. ví, kam sahají hranice jeho poznání, a má tedy relativně málo neodůvodněních názorů; (3) vědoucí, tj. ví o „podstatných věcech“ (včetně toho, jak správně žít); (4) správně žijící, tj. jeho vědění o správném životě není jen „v jeho hlavě“.

Podstatným prvkem moudrosti (jakožto cíle filosofie) je tedy vědění na němž můžeme založit správný život. Toto vědění ovšem může být založeno různým způsobem: v "transformované" zkušenosti (μυστήρια), v běžné zkušenosti (εμπειρία-φαινόμενα), v teoriích jdoucích za běžnou zkušenost (θεωρία-μεταφυσική). Těmto způsobům epistemického založení odpovídá trojí forma filosofie:

(1) filosofie jako tajemná "poezie", která naši běžnou zkušenost rozšiřuje;
(2) filosofie jako deskriptivní úsilí o jasné nazření a věrné vyjádření běžné zkušenosti;
(3) filosofie jako spekulativní pojmový a teoretický systém přesahující naši běžnou zkušenost.

(Za inspiraci k ideji trojího filosofování vděčím Erazimu Kohákovi, Úvod do fenomenologie, FF UK, LS 1995-96)