pondělí 19. července 2010

Francie - den 8 a 9

Dnes se vracím z planety Francie - pro mne mnohem záhadnější kultury než je čínská civilizace.

Co jsem se naučil:

1. Dozvěděl jsem se o existenci hnutí "filosofické praxe". Jedná se o jakousi psychoterapii, která vznikla mimo psychologickou komunitu mezi lidmi, kteří se inspirovali Sókratovským tázáním a několika dalšími metodami z filosofické tradice. Toto hnutí pracuje jak se skupinami tak s jednotlivci (poradenství) a má řadu forem a cílů.

2. Mnohem ostřeji vidím vliv postojů na obsah řečových aktů a možnost systematické práce s těmito postoji. Velmi užitečné jak pro filosofické diskuse s jednotlivci, tak ve výuce. Otázkou také je, jak vlastně pracují na postojích obsahoví filosofové, tj. analytikové a scholastikové, např. v disputacích.

Abych potěšil Vlastu, trochu kritiky: vlastní filosofický obsah semináře byl nulový, nedosahoval snad ani materiál základní školy. Několik účastníků bylo fascinováno elementárními obsahovými metodami a distinkcemi, které jsem v rozhovorech zavedl. Pokud by nějaký "obsahový" filosof pracoval s komunitou filosofické praxe, jednalo by se pravděpodobně o poměrně receptivní komunitu (Brenifier je výjimka pro svou přirozenou tvrdohlavost). Onen "obsahový" filosof by to ovšem musel dělat s heroickým stupněm trpělivosti a vytrvalosti, protože jinak tato komunita okamžitě spatří sebemenší disturbance v postojích a žádný jiný obsah je už nezajímá.

V neděli večer se Oskar nabídl jako subjekt filosofické porady, bylo to velmi zajímavé (pro mne, někteří diváci usnuli). Od otázky "Proč nerozumím muzice?" jsme se dostali k otázce priority bytí/nebytí, kde Oskar nejprve hájil prioritu nebytí, potom sestoupil k rovnosti bytí a nebytí. Tam jsme se zasekli a dále jsem ho vedl k ideji zda jeho záliba ve filosofii s dětmi neznamená, že má potíže správně uchopit "big issues" jako je bytí/nebytí. Jako "filosofický" poradce jsem udělal sice několik chyb (místy spěch, nevrátil jsem se k původní otázce, apod.) ale na poprvé to docela šlo. Carmen z Peru to nahrála na video, slíbila, že mi ho pošle, rád bych ho nahrál na blog. Naneštěstí metadiskuse ke konzultaci byla snad ještě zajímavější než sama konzultace, ta ovšem už nahraná není. V metadiskusi se vynořila ústřední osoba: Aristotelés se svým principem sporu. Oskar přiznal, že vůbec není schopen porozumnět o co vlastně Aristotelovi jde.

2 komentáře:

  1. No, z takových filosofů je mi vždycky smutno a úzko.

    Co je to vlastně ten postoj?
    A co je disturbance v postojích?
    To, že jsi pyšný majitel pravdy a radíš ostatním, jak jedině správně myslet?

    Ondra K.

    OdpovědětVymazat
  2. Ty disturbance jsou různé: spěch, neschopnost naslouchat, snaha se blýsknout, perfekcionalismus, strach z toho, jak Tě vidí druzí, atd. jen abych uvedl nějaké známé příklady ...

    Proč je Ti z "takových filosofů" smutno a úzko?

    OdpovědětVymazat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com