čtvrtek 23. prosince 2010

Germain Grisez - dokončení

Kapitola 20 (Musíme se rozhodnout, co budeme)

Bez náboženského závazku (v širokém smyslu slova) vůči nejzažšímu zdroji smyslu není možné sladit různé nároky života. Jaký náboženský závazek je ovšem přijatelný? Grisez/Shaw se nechtějí pouštět do apologetiky, zmiňují jen některá negativní kriteria vyplývající z jejich etické teorie, např neslučitelnost s determinismem. Dále zdůrazňují rozdíl mezi věrností závazkům vůči základním lidským dobrům (ta jsou nevyčerpatelná a v jistém smyslu slova "flexibilní") a lpěním na cílech jakožto konkrétních instancích nějakého dobra.

Závěrečné shrnutí

"Nicméně, jednoduše řečeno, někteří lidé nemají příliš mnoho charakteru ani dobrého, ani špatného, který by stál za to. Jejich životy jsou dezorganizované a epizodické. Někdy dělají dobré věci, někdy špatné, není v tom ale žádný vzorec ani pravidelnost. Jejich volby jsou jejich zodpovědností, morálně řečeno, a zásadní nedostatek charakteru a životního záměru jsou více méně jejich vlastní chyba, ale o jejich životech, vezmeme-li je jako celek, můžeme stěží říci, že mají morální význam. A přeci takoví lidé většinou přijmou plnou zásluhu za své morálně dobré činy, zatímco se vposledku snaží vyhnout se zodpovědnosti za své špatné činy tím, že si namlouvají, že v hloubi svého srdce, mimo dohled, dokonce i při svém zpytování svědomí, je skryta dobrá "základní volba". Opravdu mají v úmyslu být dobří - s tím druhem úmyslu, který dláždí cestu do pekla."

"Quite simply, though, some people do not have much character to speak of, either good or bad. Their lives are disorganized and episodic. Sometimes they do good things, sometimes bad, but with no pattern or regularity to either. Their choices are their responsibility, morally speaking, and their fundamental lack of character and purposefulness is more or less their own fault; but their lives, taken as a whole, can hardly be said to have moral significance. Yet such people are likely to take full credit for their morally good acts while trying to evade ultimate responsibility for their bad ones by telling themselves that in their deepest heart, somewhere out of sight even when they examine their conscience, is hidden a good "fundamental option." They really intend to be good--with the sort of intention which paves the read to hell." (p. 239)

"Co má člověk dělat, pokud chce celkově žít život, který má morální význam jakožto jednotný celek? Odpověď musí být nyní již jasná: hledat náboženskou pravdu, usilovat o poznání morální pravdy, učinit řádný základní závazek, zorganizovat svůj život harmonickým souborem závazků, které uskutečňují základní závazek, přezkoumávat a upravovat své závazky podle toho, jak měnící se okolností otevírají nové a jiné možnosti, vykonávat své závazky věrně a důsledně, dávat všechny své schopnosti a síly do tohoto úsilí."

"What is one to do if, on balance, one wishes to lead a life which has its moral significance as a unified whole? The answer must be obvious by now: Seek religious truth, strive to know moral truth, make a sound fundamental commitment, organize one's life by a harmonious set of commitments which implement the fundamental commitment, review and adjust commitments as changing circumstances open up new and different possibilies, carry out commitments faithfully and consistently, putting all one's skill and energy into the effort." (p. 239)

Konečně

"Přišli jsme na konec této diskuse a v určitém smyslu se nacházíme v bodě, kde jsme začali. Základní zodpovědností lidské svobody je zodpovědnost vůči vytvoření vlastních životů - nás samých - skrze naše volby. Je možné, že svou svobodu užijeme dobře anebo špatně, ale není možné se vyhnout tomu, že ji užijeme. Použít svobodu dobře znamená zvolit si cesty, které nás postupně otevírají většímu uskutečnění toho, co znamená být lidskými osobami. Použít svobodu špatně znamená zvolit si cesty které brzdí a nakonec zabíjejí schopnost dalšího růstu."

"We have come, then, to the end of this discussion, and in a sense we find ourselves at the point where we began. The fundamental responsibility of human freedom is the responsibility we all face to create our own lives--our own selves--through our choices. It is possible to use this freedom well or badly, but it is not possible to avoid using it. Using freedom well means choosing in ways which progressively open us to ever greater realization of what it means to be human persons. Using freedom badly means choosing in ways which stunt, and finally kill, the capacity for further growth." (p. 240)

Etika, spíše než aby brzdila lásku zatěžujícími pravidly, je úsilí lidského rozumu poskytnout ochranu lásce--pravidla pro volby (rozhodnutí), které umožní náš postupující růst jakožto lidských osob. Pouze pokud budeme volit tímto způsobem a pokračovat v růstu jako osoby, tak můžeme být opravdu naplněni. Takovéto naplnění není totéž co požitek či praktický úspěch. Žít morálně dobrým způsobem je vždy více či méně obtížné, vše nás nevyhnutelně staví i do bolesti a může nás zaplést do tragédie--pokud tragédií myslíme to, že nedocílíme své legitimní, nicméně omezené cíle a plány. To je totiž realita a důstojnost lidského života. Svoboda je jak požehnání tak i břemeno. V obojím leží jádro toho, co znamená být člověkem."

Rather than inhibiting love by burdersome rules, ethics is human reason's effort to provide safeguards for love--guidelines for choices which make possible our continued growth as human persons. Only when we choose in this way and continue to grow as persons can we truly be fulfilled. Such fulfillment is not the same as gratification or practical success. To live in a morally good way is always more ore less difficult, all but inevitably involves us in pain, and may enmesh us in tragedy--if by tragedy we mean failure to attain our legitimate but limited goals and objectives. This, however, is the reality and dignity of human life. Freedom is both blessing and burden. In both aspects it lies at the heart of what it means to be human." p. 240

----------
V bibliografické poznámce odkazuje Grisez/Shaw na řadu publikací. V prvé řadě je to Grisezovo teologické opus magnum, The Way of Lord Jesus (1983?). Dále Grisez poukazuje na následující spřízněné etické teorie: Aristoteles, Etika Nikomachova a samozřejmě sv. Tomáš (k němuž Grisez publikoval řadu článků), dále Henry B. Veatch, For an Ontology of Morals: A Critique of Contemporary Ethical Theory (1971), Alasdair MacIntyre, After Virtue (1981) a A Short History of Ethics (1966), John Finnis, Fundamentals of Ethics (1983).

Důležité je podle mého názoru především zdůvodnění svobody, které je prý v knize Free choice: A Self-referential Argument (1976) a dále metafyzika v pozadí Grisezovy etiky, která je prý rozvinutá v knize Beyond the New Theism (1975).

6 komentářů:

  1. Myslím že si to dost cucá z prstu, a připadá mi to zároveň zvrhlé a ploché. Navíc ten jeho odpor k determinismu - uvádí pro něj nějaké smysluplné důvody? Podle mě je stavět etiku bez determinismu jako stavět ji na písku.

    OdpovědětVymazat
  2. Chápu, když by Ti to připadalo nepřesvědčivé - je v tom řada metafyzických předpokladů, které potřebují hlouběji rozpracovat a zdůvodnit (kromě svobody, s níž nemám problém, např. nevyčerpatelnost a jakási "subsistence" dober). Nerozumím ale v čem Ti to připadá "zvrhlé a ploché"?

    OdpovědětVymazat
  3. Ach jo, moje odpověď se nezobrazila, tak ji musím psát znovu...
    Ploché mi to připadalo ve smyslu frázovitého jazyka, banálních floskulí. Zvrhlá mi přišla speciálně tato pasáž:

    "Nicméně, jednoduše řečeno, někteří lidé nemají příliš mnoho charakteru ani dobrého, ani špatného, který by stál za to. Jejich životy jsou dezorganizované a epizodické. Někdy dělají dobré věci, někdy špatné, není v tom ale žádný vzorec ani pravidelnost. Jejich volby jsou jejich zodpovědností, morálně řečeno, a zásadní nedostatek charakteru a životního záměru jsou více méně jejich vlastní chyba, ale o jejich životech, vezmeme-li je jako celek, můžeme stěží říci, že mají morální význam."

    Jak může říct, že někteří lidé mohou nemít ŽÁDNÝ morální charakter a že jejich životy nemají morální význam? Nebo formulaci, že je to "víceméně jejich vlastní chyba"? To by mu stejně tak dobře mohl někdo říct, že jsou tady životy otevřených lidí, co se pokaždé rozhodují znovu v konkrétní situaci se vším všudy, existencialisty, a vždy mohou svůj postoj naoparosto změnit, a pak postoj ideologických zaslepených tlachalů jako on, kteří jednají v jedné lajně, fuj fuj, jak nemorální...
    Ale ta označení ploché a zvrhlé, která jsem použil, jsem použil záměrně trochu provokativně a silněji, než by odpovídalo mému dojmu z těch slov - použil jsem zrovna slova, která by moralista jako on v hodnocení svého postoje od někoho jiného nečekal a naopak by měl možná snahu jím častovat jiné... Takže z mé strany byly ta označení záměrně silnější, než to na mě působí, ale ve směru dojmu, jakým to na mě působí.

    OdpovědětVymazat
  4. Myslím mému dojmu z JEHO (Grissezových) slov.

    OdpovědětVymazat
  5. 1. No ... ten dojem moralismu je možná dán mou volbou tohoto odstavce. Pointa je, že mnozí lidé žijí neautenticky, tj. nedávájí svému životu žádný specifický směr daný třetím stupněm svobody sebe-určení. (Pozor: Grisez neříká, že autentičnost je dostatečná podmínka morálního života, pouze nutná).

    2. Chápu, že Ti Ty pravidla připadají jako floskule, jsou abstraktně formulované a jen málo lidí má pro abstrakce smysl a téměř nikdo z těch, co myslí abstraktně, nemá schopnost konkretizované komunikace. (Podle mě jeden z nejlepších lidí v tomto ohledu byl C. S. Lewis)

    3. Garantuji Ti, že konkrétní aplikace těch pravidel na každodenní život jsou extrémně náročné. Ve světle těchto pravidel vidím sebe jako morální trosku ...

    OdpovědětVymazat
  6. Asi by bylo potřeba se konkrétně ptát, co myslí kterými slovy, apod. Pořád mi ale připadá zvláštní, že "dát životu směr", tj. nějak předem rozhodnout nebo aspoň snažit se ovlivnit svá budoucí rozhodnutí v situacích, které jsem ještě nezažil, vidí jako autentický život, kdežto snahu to naopak nedělat - pro což se asi spousta existencialistů a dalších lidí rozhoduje a není pro ně nijak snadné to v každodenním životě stále uskutečňovat - vidí jako neautentický život. Myslím, že to prostě dost lidí vidí přesně opačně než on.
    Lewise mám celkem rád a schopnost konkretizované komunikace má určitě, ale nevím, jak silnou má schopnost abstraktního myšlení. To mi u něj přijde slabší.
    Myslíš trosku v aplikaci těch pravidel? Nebude spíš problém v těch pravidlech samotných?

    OdpovědětVymazat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com