První den výuky

Dnes na Vyšší pedagogické škole ve Sv. Janu p. Skalou jsem měl první hodinu Filosofie (roč. 2010-11) a Etiky (roč. 2008-09). Applikoval jsem Brenifierovu metodu, upravenou podle norských lektorů, se kterými jsem se setkal na Kvildě (viz 18.5.2010 a 19.7.2010). Snad se mi podaří tuto metodu časem popsat, snadněji se ale vidí než popisuje. Jedním z důležitých principů je to, že studenti sami hledají odpověď na svou otázku, stávají se postupně zkoumajícím společenstvím (community of inquiry).

Brenifierovy metoda (na rozdíl třeba od Lippmanovy metody) je daleko "drsnější" a nespočívá ve sdílení a už vůbec ne v pseudo-tolerantní ideologii "whatever". Spočívá v aplikaci logiky na cokoli je ve třídě řečeno (Brenifier sám naneštěstí odmítá jít za elementární logiku zdravého rozumu, protože je v posledku dialektik; tento akcident lze ale odstanit). Učitel je moderátor, sedíme v kruhu a nepřednáším. (Přednáška je také důležitý pedagogický prvek, třebas ji Sókratés nesnášel, ovšem je s ní třeba šetřit).

Na hodině filosofie jsme zkoumali otázku Čím se zabývá filosofie? Na hodině etiky Čím se zabývá etika? (Zajímavé je, jak naprosto odlišně obě skupiny pracovaly; s filosofickou skupinou jsme se k otázce samotné příliš nedostali, pracovali jsme na základech zkoumajícího společenství; etická skupina se poměrně rychle konsolidovala a svou otázku dost podrobně zpracovala).

Některé z klíčových termínů daných jako odpověď na závěrečnou reflexivní otázku Jak bych charakterizovala dnešní zkušenost?

přemýšlení i bez "hotových" informací
chápání se navzájem
chaos
lámání si hlavy
střetnutí povah
přemýšlení
mohu být součástí filozofie

Přes chaos a intenzivní obrušování povah (které v začínajícím zkoumajícím společenství prý trvá většinou až rok - u dětí - u dospělých snad méně) většina studentek brala zkušenost pozitivně, asi dvě neutrálně a žádná negativně.

Upozornění: podobnost s "metodou" Stanforda Nuttinga je jen co do sezení v kruhu! :-)




(díky Lukáši Novákovi za odkaz)

Metafyzické disputace 19 (O příčinách působících nutně a svobodně neboli kontingentně)

Disputace 19: O příčinách působících nutně a svobodně neboli kontingentně; také o osudu, štěstí a náhodě
Sekce 1: Zda mezi stvořenými účinnými příčinami jsou některé, které působí nutně a jaká je ona nutnost
Sekce 2: Zda mezi účinnými příčinami jsou některé, které působí bez nutnosti a svobodně
Sekce 3: Zda mezi účinnými příčinami může některá působit svobodně, jestliže první příčina působí z nutnosti; a obecně zda svoboda činu vyžaduje svobodu ve všech příčinách, které jí dávají „influx“ [tj. „vlévají se do ní“] anebo zda k tomu stačí jen jedna taková
Sekce 4: Jak je slučitelná svoboda a kontingence v činnosti druhé příčiny (nebrání-li součinnost první příčiny), a následně, v jakém smyslu je pravdou, že svobodná příčina je ta, která může činit i nečinit, je-li dáno vše, co je k činosti potřebné
Sekce 5: Jaká je to schopnost v níž se formálně nachází svoboda stvořené příčiny
Sekce 6: Jak je svobodná příčina vymezena [determinována] soudem rozumu
Sekce 7: Co je kořenem a původem poškození svobodné příčiny
Sekce 8: Ke kterým činům je ve svobodné příčině indifference
Sekce 9: Zda je příčina svobodná zatímco aktuálně koná
Sekce 10: Zda ze svobody účinných příčin vzniká  v účincích univerza kontingence anebo zda může být [univerzum kontingentní] i bez nich [tj. bez těchto svobodných příčin]
Sekce 11: Zda z nějakého pravého důvodu může být osud počítán mezi účinné příčiny univerza
Sekce 12: Zda je třeba náhodu a štěstí počítat mezi účinné příčiny

Disputatio 19: De causis necessario et libere seu contingenter agentibus; ubi etiam de fato, fortuna et casu
Sectio 1: Utrum in causis efficientibus creatis sint aliquae necessario agentes, et qualis sit illa necessitas
Sectio 2: Utrum inter efficientes causas sint aliquae absque necessitate et cum libertate operantes
Sectio 3: Utrum in causis efficientibus possit esse aliqua libere agens, si prima causa ex necessitate operetur; et in universum an libertas actionis requirat libertatem in omnibus causis in illam influentibus vel in una sufficiat
Sectio 4: Quomodo stet libertas vel contingentia in actione causae secundae, non obstante concursu primae, et consequenter quo sensu verum sit causam liberam esse quae, positis omnibus requisitis ad agendum, potest agere et non agere
Sectio 5: Quaenam sit facultas in qua formaliter residet libertas causae creatae
Sectio 6: Quomodo causa libera determinetur a iudicio rationis
Sectio 7: Quae sit radix et origo defectus causae liberae
Sectio 8: Ad quos actus sit indifferentia in causa libera
Sectio 9: An libertas causae sit dum actu operatur
Sectio 10: An ex libertate causarum efficientium oriatur contingentia in effectibus universi vel sine illa esse possit
Sectio 11: Utrum aliqua vera ratione possit fatum inter causas efficientes universi numerari
Sectio 12: Utrum casus et fortuna inter causas efficientes numerari debeant

Metafyzické disputace 18 (O blízké účinné příčině a její kauzalitě ...)

Disputace 18: O blízké účinné příčině a její kauzalitě a o všem, co potřebuje k zapříčiňování
Sekce 1: Zda stvořené věci něco opravdu zapříčiňují
Sekce 2: Co je princip kterým stvořená substance způsobuje jinou
Sekce 3: Co je princip kterým stvořené substance způsobují akcidenty
Sekce 4: Jaké akcidenty mohou být principy aktivity
Sekce 5: Zda pouhé akcidenty bez souběhu substanciálních forem způsobí jiné akcidenty
Sekce 6: Zda akcident je v produkci jiného akcidentu pouhý nástroj
Sekce 7: Zda účinná příčina musí být ve věci odlišná od přijímajícího, aby mohla konat
Sekce 8: Zda účinná příčina musí být zároveň spojena či blízká tomu, na co působí, aby mohla působit
Sekce 9: Zda účinná příčina k působení vyžaduje, že to, na co působí, je jí nepodobné a v jakém poměru
Sekce 10: Zda akce je vlastní důvod účinného zapříčiňování jako její příčinnost
Sekce 11: Zda účinná příčina působením něco narušuje či ničí a jak

Disputatio 18: De causa proxima efficienti eiusque causalitate et omnibus quae ad causandum requirit
Sectio 1: Utrum res creatae aliquid vere efficiant
Sectio 2: Quodnam sit principum quo substantia creata efficit aliam
Sectio 3: Quodnam sit principium quo substantiae creatae efficunt accidentia
Sectio 4: Quae accidentia possint esse principia agendi
Sectio 5: Utrum sola accidentia sine concursu formarum substantialium efficiant alia accidentia
Sectio 6: Utrum accidens sit instumentum tantum in productione alterius accidentis
Sectio 7: Utrum causa efficiens esse debeat in re distincta a recipiente ut agere possit
Sectio 8: Utrum causa efficiens debeat esse simul coniuncta vel propinqua passo ut agere possit
Sectio 9: Utrum causa efficiens ad agendum requirat passum sibi dissimile et in qua proporitone
Sectio 10: Utrum actio sit propria ratio causandi efficienti causae seu causalitas eius
Sectio 11: Utrum causa efficiens aliquid efficiendo corrumpat aut destruat et quomodo

23. neděle v mezidobí (C)

Mdr 9,13-18: ... Myšlenky smrtelníků jsou totiž nejisté a naše záměry vratké. Vždyť porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí. S námahou luštíme smysl pozemských věcí, nesnadno nalézáme to, co je nejvšednější. Kdo může vyzkoumat to, co je v nebi? Kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha? A tak se upravilo chování těch, kdo jsou na zemi, lidé se naučili, co je ti milé, a moudrostí se zachránili.

Ž 90: Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach – a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“ – Neboť tisíc let je v tvých očích – jako včerejší den, který minul, – a jako noční hlídka. Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, – podobají se pučící trávě: – Zrána kvete a bují, – večer je skosena a vadne. Nauč nás počítat naše dny, – ať dojdeme k moudrosti srdce.

Flm 9b-10.12-17
 
Lk 14,25-33: Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. ... Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“

Ježíš na sebe váže absolutní nárok - nárok, který je přiměřený jen vůči absolutní Bytosti, Bohu.

Metafyzické disputace 17 (O účinné příčině obecně)

Disputace 17: O účinné příčině obecně
Sekce 1: Co je účinná příčina
Sekce 2: Kolikerá je účinna příčina

Disputatio 17: De causa efficienti in communi
Sekce 1: Quid causa efficiens sit
Sekce 2: Quotuplex sit causa efficiens

--------------------

Literatura (k dalšímu studiu) 

• FREDDOSO, Alfred J, transl. Francisco SUÁREZ, On Efficient Causality. Metaphysical Disputations 17, 18, and 19. New Haven, CT: Yale University Press, 1994
• užitečná recenze (srv. ale níže): PASNAU, Robert. The Philosophical Review 105 (1996): 533-35.

• FREDDOSO, Alfred J. "Suarez on Metaphysical Inquiry, Efficient Causality, and Divine Action" in Francisco Suarez, On Creation, Conservation, and Concurrence: Metaphysical Disputations 20-22. South Bend, IN: St. Augustine's Press, 2002, pp. xi-cxxiii. 

Metafyzické disputace 16 (O formální příčině akcidentální)

Disputace 16: O formální příčině akcidentální
Sekce 1: Zda všechny akcidenty uplatňují pravou formální příčinnost a vůči jakému účinku
Sekce 2: Zda všechny akcidentální formy jsou vyváděny z potence subjektu

Disputatio 16: De formali causa accidentali
Sectio 1: Utrum omnia accidentia veram exerceant causalitatem formalem et circa quem effectum
Sectio 2: Utrum omnis forma accidentalis educatur de potentia subiecti

Metafyzické disputace 15 (O formální příčině substanciální)

Disputace 15: O formální příčině substanciální
Sekce 1: Zda jsou v materiálních věcech substanciální formy
Sekce 2: Jak může substanciální forma vznikat v látce a z látky
Sekce 3: Zda při vyvedení substantiální formy je třeba, aby látka časově předcházela
Sekce 4: Zda forma, zatímco je vyváděna z látky, vzniká skrze sebe (per se)
Sekce 5: Jaké je vlastní pojmové vymezení substanciální formy a její vlastní příčinnost ve vlastním rodu
Sekce 6: Jaké je pojmové vymezení příčinnosti formy
Sekce 7: Jaký je účinek formální příčiny
Sekce 8: Zda substantiální forma je pravá příčina látky a látka její účinek
Sekce 9: Zda závislost látky na formě je taková, že bez ní by ani skrze boží moc nemohla být zachována a naopak
Sekce 10: Zda jedné substanci je dána jen jedna formální příčina
Sekce 11: Co je to metafyzická forma, jaká látka jí odpovídá, a jakou má příčinost

Disputatio 15:  De causa formali substantiali
Sectio 1: An dentur in rebus materialibus substantiales formae
Sectio 2: Quomodo possit forma substantialis fieri in materia et ex materia
Sectio 3: An in eductione substantialis formae oporteat materia tempore antecedat
Sectio 4: An forma, dum ex materia educitur, per se fiat Sectio 5: Quae sit propria ratio formae substantialis propriaque causalitas eius in suo genere.
Sectio 6: Quae sit ratio causandi formae
Sectio 7: Quid sit effectus causae formalis
Sectio 8: Utrum forma substantialis sit vera causa materiae et materia effectus eius
Sectio 9: Utrum tanta sit dependentia materiae a forma ut sine illa nec per divinam potentiam conservari possit et e converso
Sectio 10: Utrum unius substantiae una tantum detur causa formalis
Sectio 11: Quid sit forma metaphysica, et quae materia illi respondeat, quamque causalitatem habeat