Existuje jen několik základních koncepcí člověka:
MONISMUS:
Materialistický: člověk se nijak zásadně neliší od zbytku materiální reality.
Idealistický: člověk se nijak zásadně neliší od zbytku „ideální“ (immateriální) reality.
DUALISMUS:
Člověk je essenciálně pouhá immateriální duše, která se akcidentálně pojí k tělu.
Aristotelés a návazně Tomáš se pokouší o "třetí cestu": duše (jakožto "oživující aspekt", anima) je formou těla. Tělo je tělem jen, pokud je oživené duší.
U Tomášova tvrzení, že duše je formou těla, ale vzniká problém, Kennym formulovaný takto:
Ztotožnění duše s formou má vážné filosofické nesnáze. ... Ztotožníme-li lidskou duši s aristotelskou substanciální formou, je samozřejmé, že lidské tělo ztotožníme s aristotelskou první látkou. Ale tělo a duše vůbec nejsou stejná dvojice jako látka a forma. To zdůrazňuje i sám Tomáš ... Člověk není něco, co má tělo. Člověk je tělo, tělo zvláštního druhu. Mrtvé tělo člověka už není lidské tělo ... ale jak se rozkládá, tvoří spíše směs mnoha těles. Lidské tělo, stejně jako jiné materiální předměty, je složeno z látky a formy. A lidská duše je formou lidského těla, ne formou látky lidského těla. (Tomáš o duchu, s. 27)
Klima není nadšen Kennyho formulacemi, ale uznává, že je zde opravdový problém: Tomáš opravdu říká jak (a) člověk je lidským tělem, tj. tělem racionálním, senzitivním a živým, tak (b) člověk se skládá z duše a těla. Zdá se, že je zde spor. Klima se ho pokouší řešit (EN).
Žádné komentáře:
Okomentovat