Letos slavíme 900 let od úmrtí Anselma z Canterbury (či "z Aosty"), významného křesťanského filosofa. Nad jeho ontologickým důlazem boží existence si filosofové a logikové dodnes lámou hlavu. Je zajímavé, že Benedikt XVI., který hovořil o sv. Anselmovi na generální audienci 23. září 2009), ontologický důkaz ovšem vůbec nezmínil. Krásným způsobem ale shrnul život sv. Anselma a poté se věnoval tomu, jak sv. Anselm pojímal svou teologii - jako spojení logiky a mystiky:
Prosím tě, Bože, chci tě poznat a milovat, abych se z tebe radoval. A pokud toho v tomto životě nejsem schopen v plné míře, kéž každý den alespoň trochu pokročím, abych nakonec dosáhl plnosti.“ (Proslogion, cap.14). Tato modlitba umožňuje chápat mystickou duši tohoto velkého světce středověku, zakladatele scholastické teologie, jemuž křesťanská tradice dala titul „Vznešený Učitel“, protože pěstoval intenzivní touhu prohloubit božská tajemství, avšak při plném vědomí toho, že hledání Boha se na této zemi nikdy nekončí. Jasnost a logická důkladnost jeho myšlení měly vždy za cíl „pozvednout mysl ke kontemplaci Boha“ (Ivi, Proemium). Prohlašuje zřetelně, že kdo chce pěstovat teologii, nemůže stavět jenom na svojí inteligenci, ale musí zároveň kultivovat hlubokou zkušenost víry.
Činnost teologa se podle sv. Anselma rozvíjí ve třech stadiích: víra, nezasloužený dar Boha, který je třeba pokorně přijmout; zkušenost, která spočívá ve vtělení Božího slova do vlastní každodenní existence; a potom pravé poznání, které není nikdy plodem sterilního rozumování, nýbrž kontemplativní intuice. Pro zdravé teologické bádání a pro každého, kdo chce prohloubit pravdy víry, zůstávají v této souvislosti i dnes stále prospěšná jeho proslulá slova: „Nesnažím se, Pane, proniknout tvoji hloubku, protože s ní nemohu ani zdaleka měřit svůj intelekt, ale toužím porozumět, alespoň do jisté míry tvé pravdě, kterou moje srdce věří a miluje. Nesnažím se totiž porozumět, abych věřil, ale věřím, abych porozuměl“ (Ivi, 1).
Zde je slovenský televizní program o Anselmovi a jeho ontologickém důkazu. Hovoří P. Luboš Rojka (Řím, web, blog), Petr Dvořák (Praha, web) a Rastislav Němec (Trnava). Velmi pěkné (až na závěrečné slovo o procesuální teologii).
Ač rozsahem je dílo sv. Anselma nevelké (na rozdíl od díla sv. Augustina, sv. Tomáše, bl. Duns Scota, či Suáreze) patří zřejmě mezi stěžejní křesťanské filosofy. (Proto mne mrzí, že jsme na něho s Vlastou zapomněli v závěrečném výčtu hlavních křesťanských filosofických vzorů v článku pro Salve).
Žádné komentáře:
Okomentovat