středa 21. července 2010

Tradiční metody disputace

Podle článku Ignacia Angelelliho ("The Techniques of Disputation in the History of Logic," The Journal of Philosophy, Vol. 67, No. 20, 1970, pp. 800-815.) se tradičně rozlišují tři metody filosofického rozhovoru:

1. Metoda quaestio spočívá v tom, že pomocí otázek dovedeme partnera k protiřečení (Gredt: methodus socratica). Zdá se, že tato metoda je rozvinuta v Topikách a odpovídá jí středověká ars obligatoria. (Rudimentální podobu této metody používají filosofičtí praktikové jako Brenifier k vyjasňování vlastních postojů; mnozí praktikové se odvolávájí na přednášku The Socratic Dialog z r. 1922 od Leonarda Nelsona).

2. Metoda disputatio spočívá v hledání argumentu jehož závěr protiřečí tezi partnera (Gredt: methodus scholastica). Viz velkolepé Disputationes metaphysicae od Františka Suáreze.

3. Metoda megarská spočívá v nalezení kontradikce v partnerově tvrzení (prý málo užívaná metoda).

Angelelli dále probírá "starou logiku" (obligationes podle Pavla Benátského, ) a "novou logiku" především podle Ioanna Friderica Heineho (Methodus disputandi hodierna ex variis autoribus collecta, Helmsted 1710, 40 stran) a krátce srovnává s moderními dialogickými logikami (např. Lorenzen a Kamlah).

Žádné komentáře:

Okomentovat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com