(vi) Agonistický tón
"Téměř všechny orální kultury nebo kultury s pozůstatky orality připadají gramotným lidem ve svých verbálních projevech a vlastně celkovým svým životním stylem velmi bojovné. Psaní pomáhá rozvíjet abstraktní úvahy, které vysvobozují z arény, v níž se lidí vzájemně utkávají. Oddělují člověka, jenž něco zná, od věci, kterou zná. Tím, že oralita ponechává vědění zakotvené v lidském přirozeném světě, umisťuje ho do kontextu boje." (s. 55)
S tím podle Onga souvisí chvála či naopak hana a slovní souboje urážek známých z řady orálních kultur. Tyto projevy působí na lidi z výrazně textové kultury přepjatě (třebaže díky rétorice se i v evropské tradici udržovaly velmi dlouho).
"Orální kultury nejsou agonistické jen v konkrétním využívání znalostí, ale vykazují určitou naprogramovanou bojovnost, i pokud jde o oslavu fyzického násilí. Ústní vyprávění se často vyznačuje nadšenými popisy fyzického násilí." (s. 56)
(Zde patrně vězí i jeden z důvodů, proč je násilné a vypjaté vyjadřování tak rozšířené v "sekundární oralitě" internetu.)
Žádné komentáře:
Okomentovat