čtvrtek 23. září 2010

Negramotná filosofie

Filosofická praxe, tak jak je rozvíjená např. Oscarem Brenifierem, je založená na společné diskusi. Účastníci diskuse se učí mj. soustředěné sebe-přítomnosti, naslouchání jeden druhému, zapamatovávání si toho, co je řečeno, výstižnému formulování své myšlenky i myšlenky těch druhých. To vše jsou základní nutné schopnosti pro vznik funkčního zkoumajícího společenství (ZS). Obtíže, které se zpočátku staví do cesty vznikajícímu ZS jsou nesmírné, třebaže v drtivé většině případů účastníci pohlížejí positivně na proces jejich překonávání.

Proč je kultivace ZS tak obtížná? Domníval jsem se, že je to pouhým nezvykem, případně škodlivým vlivem mas-médií. Walter J. Ong, badatel v oblasti orální kultury, mě ovšem přivedl na další hypotézu: spolu-viníkem je psaný jazyk. Písmo nám sice dává obrovské schopnosti, ovšem zároveň ohrožuje naši schopnost soustředěné diskuse s druhými lidmi:


"Primární oralita rozvíjí osobnostní struktury, které jsou jistým způsobem  více orientované na společenství a vnější okolí a méně na zkoumání vlastního nitra, než je tomu u gramotných lidí. Ústní komunikace spojuje lidi do skupin. Psaní a čtení jsou osamělé činnosti, které vracejí mysl zpátky k sobě samé. Když učitel hovoří ke třídě, která mu připadá ... jako velmi soudržná skupina, a potom požádá studenty, aby si vzali učebnice a přečetli si nějakou konkrétní pasáž, zjistí, že jednota skupiny se zcela rozplyne a každý se ponoří do svého soukromého přirozeného světa." (Technologie slova, s. 82-3)

Znamená to, že lépe by se diskutovalo negramotným lidem? Lidem v primárně orálním světě?

3 komentáře:

  1. Nedivil bych se.

    Mezi lidmi bez fotograficke pameti pry snad nejlepsi pamet maji negramotni bardi a predavatele oralnich tradic, jako byl asi i Homer. Viz vyzkumy Milmana Parryho.

    (Dozvedel jsem se o nem ve vynikajici knize T. D. Sullivana The Agnostic Inquirer, http://books.google.com/books?id=Efdb6EJ9DGoC Ta mimochodem podle me vystizne identifiluje, co filosofum zajimajicim se o nabozenstvi hrozne chybi: ve sve praci se nedostanou k udajnym zjevenim. Poznamky o pravdepodobnosti v te knize mi ale prijdou povrchni.)

    OdpovědětVymazat
  2. Ta kniha Menssenové a Sullivana vypadá fantasticky. Používat obsah Zjevení jako epistemický zdroj např. k řešení (údajně čistě filosofické) otázky Boží existence, je podle mne něčím, co je blízké tradiční před-novověké tradici křesťanského myšlení. Myslíš, že má tento postup důsledky např. v otázce poměru filosofie a teologie (víry a rozumu)?

    OdpovědětVymazat
  3. Ta kniha je bozi. (Povytce.) Mam xerokopii, obcas si v ni ted ctu.

    Navic je to jako postup blizke nefilosofickym vericim, vcetne teologu.

    Dusledek ohledne tve otazky bych videl v tom, ze vydeleni udajnych zjeveni z informacni zakladny filosofa je arbitrarni.

    Dobry zdroj k tematum a literature a la The Agnoastic Inquirer je lydiaswebpage.blogspot.com/2010/04/pure-philosophy-of-religion-miracles.html , vcetne komentaru, a www.lydiamcgrew.com/Wholepaperdraft.pdf

    OdpovědětVymazat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com