středa 23. června 2010

Mateo Ricci (1552-1610)

V pondělí měl Benedikt XVI. velmi pěkný proslov ke 400. výročí úmrtí geniálního italského misionáře Mattea Ricci SJ (利瑪竇 lì mǎdòu; 1552-1610). Mateo Ricci navázal po několika staletích na evangelizační práci středověkého pekingského arcibiskupa Giovanni da Montecorvino OFM (1246-1328). Ricciho práce je významná a aktuální i po filosofické a teologické stránce. Na rozdíl od svých současníků netrpěl na evropocentrismus a neztotožňoval křesťanský teismus s nějakou konkrétní evropskou formou, na druhou stranu nebyl relativista, netrpěl evropofobií či snahou zbkle zahazovat tisíciletou evropskou konkretizaci křesťanství. Nanejvýš aktuální v dnešní době.

Ricci navazoval na tehdy dominantní formu konfucianismu a lze jej snad považovat za konfuciánského katolíka. Snad ale bude laskavě provázet i dnešní tápavé pokusy taoistické (viz 11.6.2010)

Zhruba přeložená podstatná část papežova  proslovu:

Jaké úctě se Ricci těšil v hlavním městě Číny a v samotném císařském dvoře, o tom svědčí mimořádné privilegium, nemyslitelné pro žádného cizince, totiž že byl pohřben přímo v Číně. Dodnes je možné v Pekingu uctít jeho hrob, který byl restaurován představiteli místní vlády. Mnohé iniciativy přijaté v Evropě a v Číně na počest Ricciho, ukazují živý zájem, kterému se nadále těší jeho dílo v církvi i v nejrůznějších kulturních prostředích. Dějiny katolických misií ... jsou plné velkých postav pro svou horlivost a odvahu nést Krista do nových a vzdálených zemí, ale Ricci je výjimečný případ šťastné syntézy evangelní zvěsti a dialogu s kulturou národu, kterému je nesena; je příkladem rovnováhy mezi věroučnou jasností a rozvážnou pastorační činností. Nejenom hluboká znalost jazyka, ale také přijetí životního stylu a zvyků vzdělaných čínských kruhů, jež bylo plodem studia i trpělivého a prozíravého přístupu, vedlo k tomu, že Ricciho přijali Číňané s úctou a vážností nejenom jako cizince, ale jako „Učitele velkého Západu“. 

Dílo tohoto velkého misionáře obsahuje dvě oblasti, které od sebe nesmějí oddělovat: čínská inkulturace evangelní zvěsti a prezentace západní kultury a vědy v Číně. Vědecké aspekty často vyvolaly větší odezvu , ale nesmí se zapomínat na perspektivu, s níž Ricci navázal vztah k čínskému světu a čínské kultuře. Ricci se nevydal do Číny proto, aby tam přinesl západní vědu a kulturu, nýbrž proto, aby tam přinesl evangelium, aby dal poznat Boha. On sám to ve své knize Pravý význam Pána Nebes vyjádřil slovy: „Více než 20 let jsem se každé ráno a večer se slzami modlil k Nebi. Vím, že Pán Nebes má slitování s živými bytostmi a že jim odpouští… Pravda o Pánu Nebes je v srdcích lidí. Avšak lidské bytosti ji nechápou bezprostředně a nejsou ani nakloněni zamýšlet se takovou otázkou."

Právě při šíření evangelia Ricci nachází mezi lidmi poptávku po širší konfrontaci, takže se setkání motivované vírou stává také dialogem mezi kulturami. Nezištný dialog svobodný od postranních ekonomických či politických cílů a prožívaný v přátelství tak činí z díla Ricciho jeden z nejvznešenějších a nejšťastnějších aspektů vztahu mezi Čínou a Západem.

V této souvislosti napsal Ricci čínsky své nejznámější dílo, nazvané výmluvně Traktát o přátelství. Ricci vytváří přirozenou syntézu vědy, rozumu a víry, když v předmluvě ke třetímu vydání světového atlasu - říká: „Kdo zná nebe a zemi, může zakoušet, že Ten, který vládne nad nebem a zemí, je absolutně dobrý, absolutně velký a absolutně jediný. Ignoranti odmítají Nebe, a věda, která nedosahuje až k Císaři Nebes jako k první příčině, není vůbec žádnou vědou.
 

Obdiv k P. Riccimu však nesmí opomenout roli a vliv jeho čínských přátel. Rozhodnutí, která přijal, nevyplývala z abstraktní strategie inkulturace víry, ale z celku událostí, setkání a zkušeností, které učinil, takže to, co mohl uskutečnit, bylo možné také díky setkání s Číňany. Setkání, která měla mnoho podob, ale která se prohloubila ve vztazích s několika přáteli a učedníky, zejména čtyřmi slavnými konvertity, tzv. „sloupy rodící se čínské církve." - např. Xu Guangqi ze Šanghaje, literát, matematik a astronom, který přesvědčil Ricciho, aby přeložil do čínštiny hlavní Euklidovo dílo Základy, a dále Li Zhao, který spolupracoval s Riccim na vydání nejmodernějších edicí světového atlasu, který umožnil Číňanům učinit si nový obraz o světě. P. Ricciho popsal Li Zhao následujícími slovy: "Věřím, že se jedná o jedinečného muže, protože žije v celibátu, vyhýbá se ve svém úřadu intrikám, málo mluví, chová se spořádaně, denně ve skrytosti kultivuje ctnost a Bohu bez přestání slouží."

(Zpracováno podle Radia Vatikán. kompletní proslov v angličtině je zde)

Žádné komentáře:

Okomentovat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com