čtvrtek 24. června 2010

Symposium: Nové otázky nad Starým mistrem

Symposium Nové otázky nad Starým mistrem (viz 11.6.2010) proběhlo velmi dobře, třebaže bylo nakonec poměrně malé, asi s 12 účastníky. Symposium zahájil prof. Komaš. Kolmaš mluvil o důležitosti neustálé interpretace a překládání Dao De Jingu (až skončíme, bude třeba začít znovu). Pak citoval z tangského básníka Po Ťü-i (白居易 bái jūyì, 772–846), který ironizoval k. 56 ("Ten, kdo ví, nemluví; ten, kdo mluví, neví," 知者不言 言者不知 říkal prý starý mistr znovu denně; proč tedy napsal spis o 5000 znacích? - viz Datlovník v meruňkovém sadu, Vyšehrad, 1996).

Doc. Olga Lomová měla důkladný příspěvek o překládání Dao De Jingu do češtiny. Připomněla to, že dnešní symposium je pořádáno v roce 90. výročí vydání překladu Rudolfa Dvořáka, což byl první opravdový překlad do češtiny (1920). Pokud s překlady počítáme i převody srze další jazyk, celkem lze napočítat 18 českých verzí Dao De Jingu. Dao De Jing fascinuje nejen sinology, religionisty a filosofy, ale lidi různých profesí (od "mystiků" jako je Květoslav Minařík až po geology jako je Václav Cílek). Vzhledem k časovým možnostem se ovšem Lomová nezabývala všemi 18 verzemi, ale následujícími třemi milníky. Všechny tři české texty situovala do širšího kontextu své doby (sama se domnívá, že vlastně "amorfní" text Dao De Jingu je vždy nějak interpretován na základě vlastního socio-kulturního kontextu překladatele; svou domněnku dokumentovala např. na kap. 3, která je na první pohled velm pohoršující, viz 1.2.2010)
  • František Čupr (1821-1882) publikoval první převod do češtiny v r. 1878; kniha byla vydána vlastním nákladem (což je překvapivé, protože byl Čupr byl v té době již dobře zavedený autor). Kniha byla věnována jeho zemřelé dceři, které své překlady četl a vysvětloval (měl tedy k Dao De Jingu hluboce osobní vztah). Čupr se opíral o špatný německý překlad, konzultoval ovšem i francouzské překlady. Dnes je jeho převod chápan jako velmi špatný, na druhou stranu se ovšem nedá upřít to, že se jednalo o významný přínos naší kultuře v době našeho obrození. Čupr postupoval racionálně a kriticky (tj. nepřejímal jednoduše své předlohy). Byl sám o sobě zajímavou osobností, pro zavádění neobvyklých pedagogických metod byl vyloučen z profesorského sboru Akademického Gymnázia. Napsal řadu učebnic (např. češtiny pro německé studenty), zabýval se staroindickou literaturou, polním hospodářstvím a mnoha dalšími tematy. Jeho základní motivací bylo mravní povznesení národa. Podle jeho vlastních slov nehledal v Dao De Jingu náhradu za křesťanství, chce naopak, aby jeho přínos vynikl. Křesťanství ovšem chápal modernisticky (osvícensky) jako nástroj sociální reformy, tj. nebyl křesťanem v autentickém smyslu slova. (Z článku ve Slovníku českých filosofů vyplývá, že navazoval hlavně na Herbarta a Schopenhauera).
  • Rudolf Dvořák (1860-1920) - považován za zakladatele české orientalistiky (od arabské po japonskou); jakožto sinolog byl znám i v Evropě; velký popularizátor a opět činitel osvětového hnutí národního. Jeho překlad Dao De Jingu vyšel v roce jeho smrti, třebaže se dlouho čínštinou v té době již nezabýval. Je zřejmé, že Dao De Jing byl pro něho opět osobně důležit, vyděl v něm etická témata relavantní po první světové válce.
  • Berta Krebsová (1909-1973) - studovala filosofii a dále sinologii u Průška a nakonec ive Francii. Dao De Jingem se zabývala více než dvacet let, ale stále ji unikal; nejprve ho překládala pro potěchu. Později se odvážila k překladu, viděla v něm filosofii přírody a ódu na svobodu. Měla opět velmi osobní vztah k Dao De Jingu. Její překlad, pravděpodobně doposud v češtině ten nejlepší, vyšel zároveň s překladem (také kvalitního) překladu Oldřicha Krále. Prof. Kolmaš v diskusi zmínil, že Krebsová byla židovka, která konvertovala ke katolictví a vyučovala jeden čas katechismus. Podle Čarnogurské se Krebsová již v sedmdesátých letech od nějakého speficického náboženství distancovala (i když uznávala jakési univerzální "přírodní" náboženství za všemi náboženstvími).
Doc. Marina Čarnogurská nejprve podrobně líčila peripetie své spolupráce s Egonem Bondym (1930–2007). Z této spolupráce nakonec vzešly tři různé překlady/výklady (1993, 1996 a 2004). Později se Čarnogurská s Bondym rozešla a v r. 2010 publikovala vlastní překlad na základě textových verzí Mawangdui a Guodian. Čarnogurská interpretuje 道 jako "obsáhlý světový proces" (tj. zde zůstala věrná Bondymu) a velkou důležitost přisuzuje textu Wenzi (文子), což je (údajný) text Laoziho učedníka, který zaznamenává Laoziho přednášku o metafyzice. Čarnogurská na základě textů jako je Wenzi považuje text za primárně metafyzický. Západní metafyzika ji neuspokojuje, pravdu o bytí prý v západních textech (jako např. u Hegela) nenalezla, proto se obrátila k textům staročínským, jako je např. Dao De Jing.

Daniel D. Novotný pak mluvil o historicko-kritickém přístupu Russella Kirklanda. Abstrakt mého příspěvku:

Názory na historickou identitu Laoziho a na vznik a výklad Dao De Jingu se v průběhu dvacátého století silně rozrůznily. V tomto článku nejprve stručně představuji tradiční a modifikovaně-tradiční náhled na Laoziho a Dao De Jing. Poté se obšírněji věnuji genesi taoismu podle Russella Kirklanda. Tento americký badatel ve své knize Taoism: The Enduring Tradition (2004) syntetickým způsobem předkládá výsledky mnoha specializovaných studií, vedených historicko-kritickou metodou známou např. z biblické hermeneutiky. Kirkland hájí mj. následující čtyři teze: (1) Laozi je fiktivní osoba, (2) Dao De Jing je výsledkem komplexního redakčního procesu, (3) Dao De Jing je hromada přísloví, nikoli dílo jednotné vize, (4) taoismus jakožto identifikovatelné hnutí vznikl až v 5. stol. n.l. Přes výhrady, které vůči Kirklandovým tezím vyjádřuji v tomto svém článku, je třeba jeho knihu považovat za zásadně přínosnou výzvu pro všechny taoistické badatele.
Příspěvek vyvolal bouřlivou diskusi. Hlavní otázky, které bych rád Kirklandovi předložil:
  • Ad 1: Historicita Laoziho se zdá být ne zcela fiktivní, protože (a) Wenzi a to i ve své staré verzi zmiňuje Laoziho (Čarnogurská), (b) Sima Qian, byť nejistý ohledně detailů, historicitu Laoziho uznává (Lomová); 
  • Ad 2 a 3: Dao De Jing se zdá být jednotné dílo starší než z Akademia Jixia, protože (a) Dao De Jing nese rukopis jedné ruky; jedná se o text ve staročínské literatuře zcela výjimečný (Lomová); (b) pokud by hlavním redaktorem byl Huan Yuan (23.2.2010), jak Kirkland navrhuje, proč by se s ním nějak blíže nevyrovnával Xunzi, jeho kolega z Akademie Jixia? (Čarnogurská).
  • Ad 4: Taoistické hnutí má k Laozimu velmi volný vztah (a) taoistický kánon Daozang nevykazuje evidenci toho, že by se náboženští taoisté nějak hlouběji Dao De Jingem zaobírali a rozumněli mu (Beran); (b) podobné zvláštní vztahy lze nalézt mezi Konfuciem a konfuciánskou tradicí - Hovory (論語; lúnyǔ) nejsou např. v konfuciánském kánonu (Lomová)
Ve čtvrtek, kromě Jana Slavíka (z naší skupiny), který se zabýval kap. 6 (31.5.2010), měl hlavní (tři) přísvěvky Rostislav Fellner, který představil svůj originální přístup k Dao De Jingu (viz 9.1.2010) na kapitolách 1 až 3. Důležitým faktem bylo, že jsme v publiku měli mj. M. Čarnogurskou s jejím naprosto jiným předporozumněním. Výborné diskuse.

Žádné komentáře:

Okomentovat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com