čtvrtek 20. května 2010

Nepřátelé principu sporu

Včera jsem byl na zajímavém workshopu Nepřátelé principu sporu, organizovaném CEVRO Institutem, Občanským institutem a Academií Bohemica. Vystoupili čtyři řečníci: 

1. Pavel Materna: Princip dvojhodnotovosti – “gaps” a “guts”
Přednáška zaměřená na "relativismus v logice", tj. parakonzistentní logiky. Parakonsistentní logiky mají různé verze, podle toho, zda tvrdí, že (některé) kontradikce (1) nejsou pravdivé, ale užitečné, (2) mohou být pravdivé, (3)  jsou pravdivé (dialetheismus zastávaný Grahamem Priestem). Materna probíral argumenty kolem jednotlivých verzí. Mj. užitečně rozlišil dvojí formulaci principu dvojhodnotovosti:

PD1. Jsou právě dvě pravdivostní hodnoty: pravdivá a nepravdivá.
PD2. Každé tvrzení je buď pravdivá nebo nepravdivá.

Z PD2 vyplývá PD1, ale nikoli naopak. Jestliže má totiž nějaké tvrzení existenční presupozici a ta není naplněna, dané tvrzení není pravdivé ani nepravdivé. Nemáme zde třetí pravdivostní hodnotu (PD1 platí), ale její absenci (PD2 neplatí). 

2. David Černý: Princip sporu: Aristotelský přístup
David nejprve probral různé historické formulace principu sporu: Kdosi spočítal, že jich je asi 240, lze je rozdělit do čtyř skupin (a) syntaktické, (b) logicko-sémantické, (c) metafyzické, (d) psychologicko-pragmatické. Mezi těmito formulacemi je podle Černého analogie, přičemž hlavním analogátem je metafyzický princip sporu. Dále hovořil Černý mj. o tom, že:
  • princip sporu vyjadřuje v transcendentní rovině identitu (Sv. Tomáš: fundatur supra rationem entis et non entis); 
  • princip sporu je "trancendentální", zakládá veškeré další poznání, je nevytěsnitelný ze všech dimenzí lidského myšlení;
  • Aristotelovo zdůvodnění (elenchos) postupuje (v knize Γ) třemi cestami: sémantickou, syntaktickou a praktickou.
  • podle Terence Parsonse: předpokládejme, že tvrdíme B a Priest řekne "non-B". Zdálo by se, že s námi nesouhlasí, jenže je dialetheista, takže by podle něho mohlo platit B a non-B. Jak by tedy mohl Priest vyjádřit, že s námi opravdu nesouhlasí? Jedině tak, že poví, že B není pravdivý výrok, jenže to je kompatibilní s tím, že B je pravdivý. Dialetheista tedy nedokáže vyjádřit nesouhlas.
  • princip sporu lze nejlépe vyjádřit pomocí pojmu materiální inkompatibility: jestliže A je A, potom není B. Sympolicky: A ┴ B (Huw Price); inkompatibilita je primárnější než negace.
3. Roman Cardal: Princip sporu a kultura
Cardal rozvinul úvahy nad tím, co je to kultura a jak vzniká. Kultura je výsledkem specifické činnosti člověka (jeho rozumu a vůle). Člověk v ní působí na přirozeně daný stav skutečnosti za účelem její modifikace, čímž ji obohatí o nový rozměr. Cardal citoval Cicerona jako původce přeneseného smyslu slova 'kultura' (viz 23.4.2010). Kulturní činnost může být v zásadě obrácena dvojím směrem:

(a) mimo člověka, např. zemědělství, umění, technologie (artes serviles, transitivní činnost)
(b) do člověka (artes liberles, immanentní činnosti)

Ke kulturní činnosti člověka lze zaujmout tři základní postoje (moje formulace):
- kultura určuje přirozenost: člověk nemá danou přirozenost/esenci (sartovský existencialismus)
- přirozenost určuje kulturu (např. marxismus, kde je kultura výsledkem materiálně-výrobních sil)
- kultura je rozvinutím přirozenosti (terminologií tomistické metafyziky: druhé akcidentální akty určují první akt substanciální; kultura je druhá přirozenost zdokonalující první přirozenost; to, že myslíme a chceme je dané, ovšem to, jak myslíme a jak chceme, je ovlivněné kulturou).


K tématu Cardal doporučil několikasvazkovou knihu Wernera Jaegera Paideia. Die Formung des griechischen Menschen, kde Jaeger hovoří o kultuře jako zosobnění ideálu toho, jak být člověkem, a Konrada Paula Liessmanna Teorie nevzdělanosti.

4.Roman Joch: Princip sporu a politické ideologie
Joch nejprve doporučil knihu Jan Horníka Proč holokaust a shrnul argumentaci pro její hlavní tezi (nacismus je založen na dawinistické ideji, že jediným mechanismem evoluce je boj o přežití). Joch kromě nacismu rozebíral i marxistický komunismus a relativistický liberalismus. Vnitřní rozpornost těchto systému podle něho vede ke zničení těch cílů, o které i jim samým (zpočátku) jde.

----------
S prof. Sousedíkem, Maternou, a Davidem Černým jsme pak ještě diskutovali o TIL a aristotelismu. Otázky, které jsem si poznamenal z této diskuse:
  • Je princip sporu základním principem či je založen na základnějším principu: principu identity ( jsoucno je jedním, tj. něčím určitým)?
  • Jsou individua náhá či nějak chrakterizovaná? Např. essenciálními predikáty (člověk, živočich, těleso), nutnými akcidenty (rozlehlý, schopný přemýšlet), druhovými a rodovými rozdíly (rozumový)?
  • Je TIL logika kompatibilní s logikou tomistickou?
  • O čem je výrok v TILu (o intenzích či o reálných individuích)?
  • Existuje smysl ‘a priori’ v němž logika není a priori (že v nějakém smyslu je a priori není předmětem sporu)?
  • O čem je aristotelská věda (o reálných individuích či o objektivních pojmech)?
  • Co je to tomismus? (nauka Hervaea, Sonciny, Kajetana …)

8 komentářů:

  1. Diky, Dane, za tohle shrnuti! V jakem smyslu je NEkompatibilita primarnejsi nez negace? Zni to paradoxne.

    OdpovědětVymazat
  2. hm, já jsem tu materiální kompatibilitu pochopil v podstatě jako důsledek principu identity: šlo by to přeformulovat tak, že princip sporu je zvláštním případem (či důsledkem) principu identity?
    a ještě jedna poznámka, k tomu Cardalovi: to jeho řešení C (kultura jako rozvinutí přirozenosti) by určitě podepsali i marxisté, přinejmenším ve smyslu kultury beztřídní společnosti.

    OdpovědětVymazat
  3. Dane, proč si myslíš, že by marxisté přijali C?

    OdpovědětVymazat
  4. Hezké shrnutí Dane. Pokud jde o otázky, které sis poznamenal v rámci naší diskuze s prof. Sousedíkem a prof.Maternou, budeme je společně rozebírat na těch našich společných setkáních. V červnu musíme udělat ustavující setkání a určit nějaký program.

    OdpovědětVymazat
  5. čau Davide, to o marxistech nepsal Dan, ale já, Mirek (na to "Peter" nehleď, jen jsem se kvůli komplikacím s komentáři v tomhle blogovacím systému musel přihlásit pod školním nickem, zděděným po vedoucím katedry :-)). A proč by marxisté vzali C? No, se větou "kultura je rozvinutím lidské přirozenosti" jsem se za totáče určitě několikrát setkal, to za prvé. A to, že stejná úroveň materiálně-výrobních sil se může projevit několika různými kulturami, je v marxismu celkem samozřejmá věc, která myslím ani nikdy nebyla předmětem nějakého sporu. Básně nebo symfonie nikdo nepovažoval za nějaký samozřejmý důsledek nějaké materiálně-výrobní úrovně - že je ta či ona báseň zrovna taková, jaká je, a ne jiná.

    OdpovědětVymazat
  6. V té beztřídní společnosti to pak vidí tak, že ideální uspořádání uvolní tvůrčí síly, které se projeví kulturními výkony, ty vytvoří celkovou kulturu a ta pozitivní zpětnou vazbou ovlivní přirozenost lidí, kteří v té kultuře jsou a rodí se do ní. A ještě jedna důležitá věc: přirozenost člověka není v marxismu dána úrovní materiálně-výrobních sil! To by totiž znamenalo, že každé uspořádání vlastně přirozenosti v dané době odpovídá, což by ale marcisté nepřijali - podle jnich je z hlediska lidské přirozsnosti nejlepší právě to beztřídní. Teď trochu odhlížím od toho, že lidská přirozenost není v marxismu chápána jako zcela stabilní a neovlivnitelná - ale lze odlišit, které ovlivnění tu přiroeznost rozvíjí a které ji deformuje. Tj. podle marxismu sice bude přirozenost - měli bychom asi spíš říkat právě KULTURNÍ přirozenost - v beztřídní společnosti jiná než v některé z předchozích třídních, ale ta jinakost vlastně spočívá jen v rozvinutí skutečné lidské přirozenosti, která už tady ale v zárodku byla před tímto rozvinutím.
    jinak, kluci, určitě dejte vědět, kdy uděláte to ustavující setkání - rád bych přišel, pokud mě tam tedy pustíte :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Je tam ještě jedna věc, obecnější, kvůli které si myslím, že by s tou větou "kultura je rozvinutím přirozenosti" možná souhlasil i nejeden existencialista. Důvodem je ta samotná formulace, která se snaží vypadat jako ideální střed, zahrnující a integrující všechna ostatní řešení. Takže už intuitivně a na první pohled takové řešení vypadá jako nejlepší, ke kterému by se hlásili všichni. Zkusím to ilustrovat na volbách. Nějaká strana třeba řekne: "náš konkurent A chce, aby se pracovití lidé měli dobře. Náš konkurent B chce, aby se měli dobře lidi, kteří mají nějaký handicap. A my chceme obojí." Vtip je v tom, že k takové formulaci by se přihlásil jak konkurent A, tak konkurent B - i když by si to řešení, JAK se mají mít všichni dobře, představovali různě. Prostě ta formulace "kultura je rozvinutím přirozenosti" vypadá tak hezky, že by se podle mě k ní přihlásilo mnoho různých skupin, které přitom konkrétní obsah té formulace vůbec nebudou vnímat stejně.

    OdpovědětVymazat
  8. Ad: "kultura je rozvinutím přirozenosti" vypadá tak hezky, že by se podle mě k ní přihlásilo mnoho různých skupin, které přitom konkrétní obsah té formulace vůbec nebudou vnímat stejně.

    To ano, souhlasím. Nevidím v tom ale problém.

    OdpovědětVymazat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com