11. Koncil prohloubil to, co vždycky patřilo k pravdě víry, totiž to, že církev, která je ve službách Boha, tím slouží světu láskou a pravdou. Právě z této vize vychází Pavel VI., aby nám sdělil dvě velké pravdy. Tou první je, že celá církev, v celém svém bytí a konání, když zvěstuje, liturgicky slaví a jedná v lásce, usiluje o integrální rozvoj člověka. ... Druhou pravdou je, že autentický rozvoj člověka se týká úplného celku lidské osoby ve všech jejích dimenzích.
V integrálním rozvoji člověka ve všech jeho dimenzích spočívá fundament aristotelsky orinetované etiky. V čem ale přesně tento integrální rozvoj spočívá? O jaké dimenze se jedná? Benedikt XVI. tento fundament příliš nerozvíjí, nejlépe je toto téma zpracováno u Germaina Griseze (EN). Ještě se chci ke Grisezově teorii vrátit (mj. v rámci výuky filosofické antropologie).
Druhá pasáž poukazuje na to, že technicky pokrok nejen nelze jednoznačně vyzdvihovat, ale ani zatracovat:
14. Idea světa bez rozvoje je výrazem nedůvěry v člověka i v Boha. Je proto závažným omylem opovrhovat lidskými schopnostmi kontroly nad deformacemi rozvoje nebo dokonce ignorovat, že člověk je svým ustrojením nasměrován k tomu, aby „byl více“. Ideologicky absolutizovat technický proces anebo se kochat utopií takového lidstva, které se navrátí do původního stavu přirozenosti, jsou dva protikladné způsoby jak separovat rozvoj od jeho morálního hodnocení a tudíž od naší odpovědnosti.
________
Poznámka: Včera večer započal nejsvětější židovský svátek, Jom kipur (יום כיפור, EN), v synagoze jsme měli (alespoň zčásti před západem slunce) kytarový koncert Jana-Matěje Raka - nejen krásná hudba, ale i poutavé vyprávění o životě Jaroslava Ježka.
Žádné komentáře:
Okomentovat