(Dnes nám v hartmanické synagoze zahrálo Klatovské klarinetové kvarteto. Na programu byl pestrý výběr skladeb od Hugo Grotia - ano toho scholastického právníka - přes Bernsteina až po ragtime)
V minulém zápise k filosofii hudby jsme si řekli, že je třeba řešit otázku vztahu mezi hudební skladbou jako typem (univerzálií) a konkrétním provedením této skladby. Otázka tohoto vztahu vzniká nejen pro platoniky (jako jsou např. zastánci Tichého TIL), kteří považují univerzálie za odděleně subsistující mimo tento časoprostorový svět, ale i umírněnější realisty a dokonce i pro konceptualisty (tj. pro všechny, kteří univerzálie v jakémkoli smyslu akceptují).
Řekli jsme si také, že vztah mezi typem a provedením hudební skladby je tzv. problémem autentičnosti. Stručný přehled názorů na autentičnost odložím o ještě jeden zápis dále, nyní si pouze zdůrazněme následující dvě skutečnosti:
- Autentičnost není jednoduchá vlastnost, ale spíše vícedimenzionální vztah; určité provedení hudební skladby může být např. autentické více či méně co do přesnosti tónů, co do kvality hudebních nástrojů, co do tempa, atd.
- Autentičnost neznamená automaticky „lepší uměleckou kvalitu“. Díky neustálemu technickému zdokonalování hudebních nástrojů (i metod výuky) jsou dnešní umělci schopni zahrát např. barokní skladby daleko lépe než byli schopni sami barokní autoři a interpreti. Autenticky barokní provedení barokní skladby tedy nemusí znamenat lepší provedení než provedení zmodernizované.
Žádné komentáře:
Okomentovat