Nový ateismus je odpovědí na 11. září.
Mnozí ateisté totiž mají dojem, že víra jako taková je nebezpečný virus. Je celkem jedno, zda je jím nakažen Usáma bin Ládin anebo George W. Bush, jedná se vždy o potenciálně smrtící nebezpečí pro celou společnost.
(Pro zajímavost: v r. 2007 se v průzkum mínění 4000 Britů Usáma bin Ládin umístil mezi "100 žijících géniů")Steele zmínil, že teprve až delší dobu po rozpracování své hypotézy o příčinách vzrůstu zájmu o ateismus si všiml poznámky v Harrisově knize The End of Faith: Harris ji začal psát 12. září 2001.
Steele poté přešel ke kritice základní teze nového ateismu, že víra a teistické náboženství samo o sobě je nebezpečí (diskuse se zde týká teismu, protože např. Harris nepovažuje východní mysticismus za náboženství - je tedy podle něho OK).
Steeleho kritika nového ateismu (ač sám Steele je ateista) postupovala v následujících bodech:
1. Názory "sekulárně smýšlících nominálních teistů" (kterých je většina) jsou podobné názorům nových ateistů: "hlavně klid, náboženství by nemělo nějak moc zasahovat do "normálního" života." Většina sympatizantů nového ateismu se rekrutuje právě z řad těchto nominálních teistů.
2. Explicitní motivace teroristů nespočívá ve víře v Boha, ale v různých politických důvodech (např. v přítomnosti USA na Blízkém východě).
3. Počet obětí militantního ateismu silně převyšuje počet obětí militantního teismu. (K tomu viz výzkum R. J. Rummela o tzv. democidě; na špici se momentálně drží: Stalin s 43 mil., Mao Zedong s 38 mil. a Hitler s 21 mil, všichni víceméně ateisté. Z tohoto faktu samo o sobě ještě nevyplývá, že je ateismus sám o sobě nebezpečnější, protože je prostě jen možné, že Stalin-Mao-Hitler byli "šikovnější" vrazi než teističtí vrazi. Nicméně přinejmenším to tezi o nebezpečí teismu jako takového zpochybňuje. Jinými slovy: Pravděpodobnost hypotézy T (teismus je nebezpečnější než ateismus) vzhledem k faktu F (počet obětí ateistů a teistů) je mnohem menší než hypotézy A (ateismus je nebezpečnější než teismus).
Závěr: Jakýkoli "nadšenecký" systém názorů, který se zmocní vlády a státního aparátu je nebezpečný (ať už teistický či ateistický).
-- On the historical atrocities argument against a/theism:
OdpovědětVymazathttp://www.mandm.org.nz/2009/04/maverick-philosopher-on-the-historical-atrocities-argument.html
-- Steele: Jakýkoli "nadšenecký" systém názorů, který se zmocní vlády a státního aparátu je nebezpečný (ať už teistický či ateistický).
Zajimalo by me, zda by se nenasly protipriklady. Nenapadly by te? Co treba v krestanskem stredoveku?
Dik!
Tzn. máš na mysli existenci nějakého "nadšeneckého" systému názorů, který má v rukou vládu, a přesto je vše v pořádku? Obávám se, že něco takového není snadné nalézt. Potíž vidím v tom, že až do nedávna bylo pojetí úcty k individuální či skupinové svobodě málo vyvinuté a tak náboženské či etnické menšiny byly snad vždy utlačované nábožensko-politickou většinou.
OdpovědětVymazatNa druhou stranu bych ale nerad přijmul Steelovu tezi, že jakéholi náboženské (či jiné) nadšení ve státním aparátu je nebezpečné. Je prostě velmi důležité oddlišovat (nikoli odtrhovat, jen odlišovat!) sféru náboženství a politiky.
Myslím, že hnutí Opus Dei má tyto otázky velmi pečlivě propracované (takže v rámci jednotné náboženské vize Opus Dei neexistuje společná "politická koalice").
Myslím, že katolická církev má DNA nadpolitické instituce. Samozřejmě musí politické dění komentovat a usměrňovat a někoteré konkrétní politické koncepce a názory odmítat, ale dělá to myslím dosti střídmě, zvláště v poslední době.
OdpovědětVymazatÚsilí o jistou nadpolitičnost vidím u papeže Benedikta XVI., třeba v encyklice Caritas in Veritate, která často klade vedle sebe levicové a pravicové názory a pokouší se o jejich určitou systézu nebo zařazení.
Někomu to může připadat hegeliánské, ale je to hegeliánské asi tak, jako je hegeliánská praktická politika. :-) Ta takřka postrádá univerzální recepty a v konkrétní situaci může být nejlepší postup velmi specifický. A protože má Magisterium poskytovat obecné směrnice pro život, nezbývá mu právě v politice nic jiného, než střídmost. :-)
Koneckonců i Hegel občas řekl něco pravdivého, četl totiž Aristotela :-)
OdpovědětVymazat