Po sjednocení Číny za dynastie Qin (221-206 př.n.l) zanikla potřeba námezdních státníků a rádců. Potulní filosofové začali místo toho nabízet jiné služby: léčitelství, dlouhověkost, předpovídání budoucnosti. Ke konci vlády dynastie Han (206 př.n.l -220 n.l.) byl filosofický taoismus transformován v taoismus náboženský. Taoismus převzal uctívání duchů v různých lokálních svatyních, které zůstaly po zániku moistické školy. Taoističtí kněží také převzali dědictví po původních dvorních šamanech wu. V r. 150 n.l. hanský císař postavil svatyni Laozimu a uspořádal pro něj oficiální obřad (a vzledem k tomu, že Laozi nebyl předkem Hanů, byl evidentně uctěn jako posvátný duch). Klíčovou roli v této proměně sehrál Zhang Daoling.
Zhang Daoling (34-156 n.l) - zakladatel 天师道
Zhang Daoling (張道陵; Zhang1 Dao4ling2; Chang Tao-ling; Čang Tao-ling) pocházel z jihu Číny, kde šamanismus nikdy zcela nevymizel. V mladí studoval konfuciánství, ve středním věku se ale začal zajímat o Laoziho a o umění dlouhověkosti, odešel proto do oblasti Shu, v dnešním Sichuanu a Yunnanu. Na hoře Heming (asi 15 km od Dayi) se Zhangovi zjevil v r. 142 n.l. Laozi. Zhang na základě svého zjevení založil hierarchickou komunitu (sektu), která oslovila široké lidové vrstvy. Některé z hlavních Zhangových inovací:
- Laozi se stal „Velký Pán na Nebesích“; byl formulován první panteon taoistických božstev;
- zvířecí oběti jsou odmítnuty ovšem je zavedeno používání amuletů (např. k léčbě) a jiných magických prostředků;
- vzniká bohatá liturgie s kněžími;
- objevuje se Kniha klidu a rovnováhy, která je představena jako zjevení božských strážců Dao; popisuje stvoření světa, systém trestů a odměn; zdraví a dlouhověkost je odměnou za dodržování náboženských přikázání. Postupem času kánon zjevených taoistických knih roste (viz Daozang)
Žádné komentáře:
Okomentovat