úterý 26. ledna 2010

Taoismus 2 (pro Antropologii náboženství)

2. Klasické období (700-220 př. n.l.)
Za dynastie Východních Zhou, v období Jara a Podzimu (722-476 př.n.l) a Válčících států (475-221 př.n.l.), nastal v Číně rozkvět filosofie. Jedenou z podmínek tohoto rozkvětu byla rozdrobenost Číny a poptávka po námezdních státnících a putujících vládcích. V tomto období, které se nazývá taktéž „období sta filosofických škol“, žila řada vynikajících čínských filosofů, z nichž pozdější tradice vyzvihla následujících šest škol základních:

1. Konfuciánismus (Konfucius, Mencius, Xunzi)
2. Mohismus (Mozi)
3. Škola Yin-Yang
4. Legalismus (Han Fei)
5. Daoismus (Laozi, Zhuangzi, Liezi)
6. Škola jmen (Gongsun Long)

K Laozi-mu říká Wong toto:

[Laozi je] všeobecně znám jako zakladatel taoismu; … pocházel ze státu Chu. Dao De Jing je prvním taoistickým textem a je jisté, že byl sepsán více osobami. Jako i jiné texty z této doby se toto pojednání zabývá státnictvím a nabízí politické alternativy. Je to až taoismus Zhuangziho a Lieziho, který vybízí k politickému neangažování se. Taoisté Dao De Jingu nebyli žádnými společenskými odpadlíky. Pro ně byl mudrc jedincem, který chápal přirozený běh věcí (dao) a který s ním žil v souladu. … [Dao je] zdrojem života všech věcí. … neosobní a nepojmenovanou silou za veškerým děním ve vesmíru. … tato síla není zcela neutrální, ale je laskavá [Wong s- 30-2].

Podle Wong se učení Zhuangziho a Lieziho odlišuje od Laoziho učení v několika ohledech. U nich již

- nejsou dobří a špatní vládci, ale politika jako taková je nečistá;
- mudrc nenabízí své schopnosti, ale stahuje se do ústraní;
- Dao není laskavé ale neutrální.

Nicméně přes tyto rozdíly je Wong přesvědčena o jednotné nauce tří velkých taoistických filosofů:

Navzdory těmto rozdílům měl taoismus z období Válčících států s Dao De Jingem mnoho společného. Dao zůstávalo i nadále onou bezejmennou, beztvarou silou, která je základem veškeré existence. … Ať ... byl taoismus optimistický nebo pesimistický, idealistický nebo rozčarovaný, aktivní nebo únikový, byl vždy hlasem, který hovořil o zachování přirozené cesty dao. (Wong 35-7)

Čerpali Laozi a Zhuangzi z šamanismu? Podle standardního pojetí nikoli: šamanství se prý do taoismu dostalo až po r. 20 př.n.l. v rámci vzniku tzv. náboženského taoismu (道教), který má (podle tohoto standardního pojetí) pramálo společného s klasickým filosofickým taoismem (道家) Laoziho a Zhuangziho. Wong nicméně tvrdí, že vliv šamanismu je patrný již u Laoziho a Zhuanziho, toto tvrzení ale nedokládá. Zmiňuje pouze fakt, že podle hlavního staročínského hisotrika Sima Qiana se “Laozi se narodil v Chu ve správním obvodě Fu, ve vesnici Li,” tj. v oblasti s živou šamanskou kulturou. Podobně i Zhuangzi se podle Simy narodil ve státečku Sung, připojeného k Chu. Badatelé si prý taktéž povšimli jazykových podobností Dao De Jingu s literaturou Chu (Wong opět nedokládá).

Wong se vyhraňuje vůči dnes již neudržitelnému standardnímu pojetí dějin taoismu (Laozi taoismus založil, Zhuangzi doplnil, náboženský taoismus všem tento původní filosofický překroutil). Pokud se dostaneme k nejnovějšímu stavu bádání (např. ke Kirklandovi) zjistíme, že ono to je ještě úplně jinak.

Žádné komentáře:

Okomentovat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com