Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije …
Dt 26,4-10
Řím 10,8-13
Lk 4,1-13
Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl.
- Ďábel mu řekl.: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“ ...
- Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“ ...
- Potom ho ďábel zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! ...
Na tomto úryvku mě zaujalo to, že všechna tři pokušení se týkají hříchů ducha - pokušení k pyšné soběstačnosti. Žádné Ježíšovo pokušení se netýkalo tělesných požitků.
Půst je zdrojem velké duchovní (i tělesné) síly. Když člověk přemůže své tělesné žádostivosti, cítí se a je, jak sportovní vítěz. Pak je důležitá pokora, aby člověk obstál před pokušením ducha - že vítězství na rovině tělesné mu zaručuje plnou soběstačnost. Ne nadarmo Církev zdůrazňuje význam půstu a solidarity jakožto léku proti tomuto pokušení (viz letošní zamyšlení Benedikta XVI, 17.2.2010).
Žádné komentáře:
Okomentovat