4. Vznik mystického taoismu (300 n.l.–600 n.l.) a vývoj alchymistického taoismu (200 n.l.–1200 n.l.)
Jako „mystický taoismus“ se označuje škola Nejvyššího Jasnosti (上清, Shangqing), která se formovala behem dynastie Západní Jin (česky: Ťin). Školu založila paní Wei Huacun (251-334) na základě zjevení jakýchsi "Strážců Dao". Wei napsala několi knih (podle Needhama zcela jistě pod vlivem marihuany). Vlastní kánon a systém této škole dodal Tao Hongjing (陶弘景; 456-536). Tao meditoval na hoře Maoshan nedaleko Nanjingu; doposud je tato hora střediskem školy.
Shangqing používají vizualizační a dechové meditační postupy, fyzická cvičení a neuznávají amulety jakožto cestu ke zdraví a dlouhověkosti. Amulety mají pouze pomáhat k meditaci. Důležitým prvkem je v této škole recitace posvátných textů. Důraz je kladen na individuální meditaci (oproti kolektivnímu přístupu Nebeských mistrů). Během dynastie Tang byla Shangqing hlavní školou, ke konci dynastie Song všk její význam upadal. Dnes je škola Shangqing známá především pod označením Maoshan. Zdůrazňuje
- soustředění na "Jediné",
- víru ve strážné duchy v těle (dobré či zlé).
Kultivují-li lidé ducha (tj. Jediné), pak nezemřou. Duchem mám na mysli duchy pěti vnitřností. V játrech je lidský duch, v plících duše, v srdci sémě nesmrtelného ducha, ve slezině úmysl a v ledvinách rozmnožovací energie. Je-li pět vnitřností poraněno, pak pět duchů odejde.
Fakt, že toto pojetí je uvedeno v raném komentáři k textu „filosofického“ taoismu je bráno jako doklad toho, že náboženský (道教) a filosofický taoismus (道家) nelze přísně vzato rozlišovat. Dědictví Shangqing žije ve většině současných taoistických sekt, mj. z něho čerpá Qigong (氣功).
Paralelně s mystickým taoismem se rozvíjí „alchymistický“ taoismus, který usiluje o proměnu těla a mysli alchymisty. Byly rozlišovány vnější a vnitřní metody. Vnitřní usilovali o proměnu bez pomoci vnějších látek, kdežto vnější s jejich pomocí. Vnější alchymie zanikla během dynastie Tang protože celá řada taoistů a jejich klientů (císařů) zemřela při pojídání různých pilulek, které vesměs obsahovaly olovo, rtuť, rumělku, sírany, a jiné hrozné jedy.
_____________
Tchán se mě ptá: "Ty věříš na nějaké Qi"?
Tchán se mě ptá: "Ty věříš na nějaké Qi"?
Že existují neuvěřitelné manifestace Qi nelze zpochybnit. Otázka však zní, co je vlastně Qi? Není jen to jen organická adaptace na soustředěné cvičení, jak se zdá napovídat následující dokument?
Ad Qi
OdpovědětVymazatMuj buddhisticky kamarad (je i filosof) rika, ze (1) takove manifestace, spolu s (2) duchapritomnosti velmi pokrocilych buddhistu, svedci pro pravdivost buddhismu. Nelze pry treba vzhledem k temto dvema skutecnostem operovat hypotezou, ze jejich zkusenost neexistence trvajiciho ja je patologicka iluze -- nebot ty skutecnosti ukazuji, ze patologicti nejsou, prave naopak.
Krestanstvi vsak take ma sve supermany.
Zde by snad vstoupil Hume a rekl, ze, stejne jako v pripade zazraku, takova neobvykla svedectvi ruznych nabozenstvi se navzajem oslabuji, neutralizuji.
-------
Podobny, jak jsem uz rekl, je problem udajnych zazraku ve prospech ruznych nabozenstvi. Je to vsak asi jiny problem, aspon co se tyce Qi: jak sam rikas, "co je vlastně Qi? Není jen to jen organická adaptace na soustředěné cvičení, jak se zdá napovídat následující dokument?"
Kdysi jsem autorum argumentu pro zmrtvychvstani Krista v Pruvodci prirozenou teologii (Blackwell, 2009) napsal:
"... many ... readers believe the other religions make claims about their own miracles (conducted by Buddha, llamas, bodhisattvas, mystics, monks, ascetics, yogins, etc., ancient or contemporary). Even if, as you claim, the other religions were non founded on central miracle claims, in case they have their own evidentially strong testimonies for miracles they are relevant for Christianity; especially if the doctrines supported by their strong testimonies are in conflict with the doctrines and consequences of Christianity. Until these claims and testimonies of other religions are sufficiently explored, many readers will doubt and ask, e.g., whether all the claims for miracles in all religions do not counterbalance mutually."
Odpovedeli:
"People like Hume have for too long gotten away with unsupported loose talk ... about "all the miracles in other religions" as though they could just take it as a given that all religions have miracle claims that are at least approximately as well-supported as the claim of Christianity for Jesus' resurrection. Then, somehow, this mere talk, this rhetorical wave of the hand, is supposed to shift the burden of proof to the Christian to show that "all these other miracles" are no good. Well, nonsense! I say that it is the skeptic who bears the responsibility to bring forward his supposed "other miracles" and to show that they are as well supported as is the resurrection and thus to try to push the Christian to accept a miracle that would argue against his own religion. It is _not_ the responsibility of the Christian apologist to try to find such mythical entities. The skeptic, after all, is the one claiming they exist. Let him try."
Ad buddhismus:
OdpovědětVymazatPěkný argument. Je možné namítnout: zkušenost "ne-já" je nepatologická a snad dokonce deskriptivně výstižná, ale nelze ji interpretovat metafyzicky. Podobnou zkušenost učinili i kř. mystikové a přesto neomítli substanční antropologii.
Ad Hume:
Strpení, Davide, tato debata teprve začala, nemůžeš říci po prvním kole, že se nároky různých náboženství neutralizovaly.
Ad zázraky:
Asi mají pravdu. Myslím, že nikdo tak kvalitní práci s dokladem vlastních zázraků neprovedl jako křesťané a především katolíci. Takže to je epistemické plus pro katolickou víru.
Samozřejmě, že se můžeme porozhlédnout po zázracích nekřesťanů, byl by to projev gentlemenství.
Nevím, jestli nějaké kvalitní syntetické empirické studie k tématu zázraků existují.
Dost hezke shrnujici odkazy k ruznym krest. zazrakum jsou na www.angelfire.com/linux/vjtorley/whybelieve4.html
OdpovědětVymazat