"Quo modo Christus per medium illorum abiisse dictus sit investigant multi, quidam existimant invisibilem illis se reddidisse. Quidam alii eorum voluntates Christum mutasse ut eorum dimitterent liberum, in qua sententia sunt Ambrossius et Beda. Quidam alii Christum virtute sua eorum tenuisse manus ne illum apprehendere possent aut detinere. Hoc certum est, divina sua virtute eorum evasisse manus quo autem modo id factum sit ambiguum est cum modis multis fieri posset; puto tamen id factum sicut qui inter nos e media turba egreditur et a manibus aliorum se eripit robore aut virtute sua, hoc tamen discrimine quod apud nos est quaedam vis et violentia manifestas at in Christo prae virtutis et potentiae suae magnitudine nulla vis apparebat sed sicut nos per medium incendimus aerem nec vis apparet quia ratione virtutis motivae fere nihil resistentiae habet aer, ita Christus illorum manus evadens per medium eorundem transgressus est et abiit."Mnozí se zabývali tím, jakým způsobem Kristus "prošel jejich středem". Někteří se domnívají, že se učinil neviditelným; jiní, že změnil jejich vůle tak, aby ho propustili na svobodu, což je názor Ambrože a Bedy. Někteří další se pak domnívají, že Kristus svou virtus zadržel jejich ruce, aby ho nemohli chytit a zajmout. Jedno je jisté, totiž že jejich rukám unikl svou božskou virtus; jakým však způsobem to bylo učiněno je nejisté, protože stát se to mohlo mnohými způsoby. Myslím si, že to bylo učiněno podobně jako když se u nás někdo dostane z prostředka davu a vytrhne se z jejich rukou fyzickou (robore) či mravní silou (virtute), ovšem s tím rozdílem, že v našem případě jsou síla (vis) a násilí zjevné, kdežto v případě Krista, díky mravní síle (virtute) a velikosti jeho moci (potestas), není tato síla (vis) zjevná. Podobně tak jako my procházíme středem vzduchu aniž by bylo zjevné jakékoli [naše] úsilí (vis) protože díky pohybové síle (virtus motiva) neklade vzduch téměř žádný odpor, tak i Kristus se vyhnul se jejich rukám, prošel jejich středem, a odešel.
Zdá se tedy, že Toledo zaznamenává (tak jako M. Henry) tradiční čtení pasáže jakožto zázračného úniku ("je jisté ... že jejich rukám unikl svou božskou virtus"). Zajímavé ovšem je, že se tu může jednat o jakýsi "vnitřní zázrak", tj. o Ježíšovo působení na vůle Nazareťanů. Další zajímavostí je pro men Toledův pojem virtus, což jakoby nebyla jen ctnost (habitus či kvalita mysli ke konání dobrých činů), ale i jakási navedek působící síla (v pův. etymologii od vir - muž, mužná síla). Podobnou konotaci, jakožto vnitřní síla působící i ven, má i pro Dao De Jing fundamentální pojem 德, který se poprvé vyskytuje v 10. kapitole. Tradičně je tento termín překládán jako ctnost, Dr. Fellner jej ovšem překládá jako přirozená autorita.
Abych se ale vrátil k Lukášově pasáži. Vzhledem k tomu, že uznávám princip držet se tradičních interpretací pokud nejsou dobré důvody k revizi, kloním se teď pod tíhou diskusí s Vlastou a Toledem k tomu, že Ježíšův únik Nazareťanům nebyl zcela jednoduchý a "přirozený". Kromě toho, že tradice trvá na působení "Ježíšovy božské virtus" jde i o to, že příhoda je zjevně dramatická a tato dramatičnost by byla mou původní "vnitrosvětskou" interpretací oslabena. Evidentně se tam stalo něco velmi zvláštního.
Dnes se již Nazareťané k Ježíšovi hlásí.Zde jsou arabští katolíčci při katechezi nedaleko pravoslavné kaple Sv. Gabriela. Foto z 21. dubna 2009.
Žádné komentáře:
Okomentovat