1. Taoism a „sto škol“
Klasické období skončilo poražením státu Chu a sjednocení Číny císařem Qin. Podle standardních dějin čínské filosofie existovalo v tomto období „100 škol“. Tyto školy však přísně vzato nikdy neexistovaly: To co se nazývá konfucianismus zahrnovalo různé autory a naopak podobní autoři jsou rozděleni do různých škol. Např.: fakt, že někdo „kultivuje“ qi, což je požadavek prominentní pro mnoho taoistů, je významný také pro “konfuciána” Mencia. Není také pravda, že by „konfuciáni“ a „taoisté“ byly dvě exklusivní skupiny s esenciálně odlišnými názory.
Rozdělení na „školy“ bylo totiž arbitrárně vytvořeno až za Hanů (206 př.n.l.—221 n.l.). Rozdělení neodráží historická, kulturní, politická a ekonomická fakta. Abychom adekvátně interpretovali klasickou filosofii je třeba abychom se vzdali Hanských kategorií.
“Klasický taoismus” nikdy neexistoval, ani jako sociální entita, ani jako koherentní systém idejí a hodnot. Není tedy možná žádná rekonstrukce “klasických taoistických idejí”, protože žádné takové nikdy nebyly. Taoisté (zformovaní v 5. stol. n.l.) zdědili ze starověku určité způsoby jednání a matrix interpretativních rámců jak o těchto způsobech jednání přemýšlet. Mezi zděděné starověké elementy patřilo např.:
1. mohistická nábožensko-politická organizace;
2. ideje různých konfuciánských skupin;
3. ideje, které dnes charakterizujeme jako legistické;
4. nauky různých dalších skupin, např. jejich teorie yin/yang a pěti elementů.
Všechny tyto tradice vznikly nezávisle na textech Laozi a Zhuangzi a pouze postupem času se slily do jedné taoistické tradice. (Kirkland s. 23)
Žádné komentáře:
Okomentovat