Dao De Jing 10

Dnes, v sobotu a v neděli máme ve Sv. Janu p. Skalou čínštinu (viz 20.2.2010). Na programu jsou rekapitulace Dao De Jingu 4, 10 a 11 a započetí k. 12. V sobotu odpoledne má přednášku prof. Kolmaš: "Pětijazyčné zrcadlo mandžuského jazyka".

V tzv. wangbiovské verzi vypadá kapitola 10 takto:

載
zài
營 魄 抱 一 能 無 離 乎
yíng pò bào yī néng wú lí hū
專 氣 致 柔 能 嬰 兒 乎
zhuān qì zhì róu néng yīng ér hū
滌 除 玄 覽 能 無 疵 乎
dí chú xuán lǎn néng wú cī hū
愛 民 治 國 能 無 為 乎
ài mín zhì guó néng wú wéi hū
天 門 開 闔 能 為 雌 乎
tiān mén kāi hé néng wéi cí hū
明 白 四 達 能 無 知 乎
míng bái sì dá néng wú zhī hū
生 之 畜 之
shēng zhī xù zhī
生 而 不 有
shēng ér bù yǒu
為 而 不 恃
wéi ér bù shì
長 而 不 宰
cháng ér bù zǎi
是 謂 玄 德
shì wèi xuán dé

V mém neumělém překladu kapitola dopadla takto:

Pokud:
Vezmeš svého ducha a obejmeš Jediné, je možné dosáhnout [jeho] neodloučení?
Soustředíš se na svůj dech a zjemňuješ ho, je možné stát se kojencem?
Vysmýčíš [svou] špínu a máš [jasný] náhled, je možné zůstat neposkvrněný?
Pečuješ o lid a spravuješ zemi, je možné nezapůsobit [na lid a zemi]?
Nebeská brána se zavírá a otevírá, je možné učinit samičku [bránou nesmrtelnosti]?
Svítí bílý den až do všech světa stran, je možné nevědět [o tom bílém dni]?
Živit, co se rodí,
[ale] nevlastnit, co se rodí,
nezáviset na tom, co se činí,
neničit, co roste,
tomu se říká uchopovat Ctnost.

Překlad Dr. Fellnera je mnohem hezčí:

Pokud se zaměříš na svou duši
a obejmeš ji tak, abyste byli jedno
- zdali je pak možné, aby se neodloučila?

Pokud se soustředíš na svůj dech
abys dosáhl jemnosti
- zdali je pak možné, aby byl dechem kojence?

Pokud vysmýčíš schody před svým prahem
abys měl všechno pod kontrolou
- zdali je pak možné, aby byly zcela bez kazu?

Pokud pečuješ s láskou o lid
abys napravil zemi
- zdali je pak možné, aby neusiloval o realizaci?

Pokud se brána Nebes
otevírá jednou zavřenou brankou
- zdali je pak možné, aby to byla brána samičky?

Pokud osvítí bílý den
všechno až do čtyř světa stran
- zdali je pak možné, aby o něm nikdo nevěděl?

Co se zrodí, to se živí.
Ale nevlastnit to, co se rodí,
nezáviset na tom, co se koná,
nelikvidovat to, co roste.
Tomu se říká: nabývat přirozenou autoritu.

Obzvláště zajímavý je jeho komentář k druhému klíčovému znaku Dao De Jingu, 德 dé, který se v 10. kapitole vyskytuje poprvé:

"Z hlediska interpretace znaku 德 dé jde vlastně o následování 彳chì přímosti 直 zhí srdcem 心 xīn. Můžeme proto interpretovat význam tohoto znaku i jako určitou autonomní aktivitu, která je přímým odrazem nitra. Upíná-li se srdce člověka na vizi (道 dào), pak i když člověk tuto vizi „nerealizuje“ (tedy její „obsah“ zůstává navenek skrytý), na člověku, kterého pak označujeme přízviskem 聖人 shèng rén, se přirozeně projevuje to, co chová ve svém nitru. Důsledkem uvedeného přirozeného sepětí toho, co je uvnitř, a toho co je navenek, bývá například to, co označujeme pojmem „věrohodnost“. Takový věrohodný člověk bývá činitelem se specifickou „přidanou hodnotou“: validita jeho výroků a jejich autorství nebývají totiž běžně ostatními zpochybňovány. Hovoříme v té souvislosti o autenticitě člověka (odtud i návrh definice „shèng réna“ 聖人 jako „autentického člověka“ ). A neprojevuje se snad autenticita autorství nanejvýš příznačně právě v tom, co nazýváme přirozenou autoritou ?

Znak 德 dé se proto v této souvislosti nabízí alternativně překládat nejen jako „ctnost“, ale vzhledem k jeho skladebným složkám a k tomu, co již víme o autentickém člověku a jeho vztahu k 道 dào i k 德 dé, i jako „přirozená autorita“ nebo prostě „autorita“. Taková autorita, která je přirozeným projevem vize."