- racionální psychologii: jednání (behavior) lidí je vysvětlitelné díky jejich míněním (beliefs) a přáním (desires);
- elementární realismus: svět je jeden společný všem bytostem; věci existují nezávisle na nás.
Racionální psychologie “zdravého rozumu” je sofistikovaná a komplexní schopnost, která zahrnuje:
- meta-reprezentaci (schopnost reprezentovat vlastní representace)
- schopnost rozlišovat mezi: 1) realitou a zdáním (appearance), 2) diverzitou perspektiv (druzí mohou mít odlišnou mentální representaci stejného objektu, kterou já nemám), 3) změnami representací (“změnil názor”).
„Zdravý rozum“ je třeba vzít vážně. (Ať už jako teisté vycházíme z toho, že jsme boží obraz, nebo jako evolucionisté z toho, že nám “zdravý rozum” pomohl přežít.)
Zdá se, že mezi vědou a „zdravým rozumem“ neexistuje ostrá dělící čára. Lze uvést například tyto společné vlastnosti vědy a „zdravého rozumu“:
- induktivní (jednotlivé→obecné) a deduktivní (obecné→jednotlivé) myšlení;
- kritériem je empirická úspěšnost, descriptivní adekvátnost, logická koherence, atd.,
- schopnost navrhovat hypotézy a (predikovat) budoucí jevy,
- schopnost komunikovat výsledky (slovem, textem),
- intersubjektivní orientace (záleží na tom, co si myslí ostatní).
Existují samozřejmě i rozdíly, které se týkají míry (a) systematizace, (b) koherence, (c) intersubjektivní přijatelnosti, atd. V případě, že dochází k radikální odlišnosti vědeckého a „naivního“ obrazu světa jedná se o revizionistickou metafyziku (často pojímanou implicitně). Jinak se jedna o metafyziku deskriptivní (viz Strawson). Platónsko-aristotelská tradice usiluje o vědecký rozvoj „zdravého rozumu“, jedná se tedy o metafyziku (převážně) deskriptivní.
Historická poznámka: termín “zdravý rozum” odpovídá anglickému “common sense”; moderní pojem zřejmě vznikl metamofózou z aristotelsko-scholastického “sensus communis” díky novověkým autorům jako Descartes, Berkeley, Locke a Hume (příp. Thomas Reid).
Žádné komentáře:
Okomentovat