úterý 17. listopadu 2009

Člověk a jeho hodnoty 4

B. Životní naplnění

Člověk, nakolik je nám známo, je jediným organismem, jenž je sám sobě tajemstvím. Česnek ani brambory, bobři ani pavouci si nelámou hlavu nad tím, co jsou, co mají dělat a jaký postoj mají ke svému životu zaujmout. Jednání těchto mimo-lidských organismů je plně determinovano jejich instinkty a drezúrou. Jen člověk má možnost jednat na úrovni sebeurčení. Na této úrovni si volí dobra (hodnoty) pro něž chce žít a které tím pádem vyjadřují smysl jeho života. Jedná se o základní volby, které se týkají nejen toho či onoho činu, ale samého jádra daného člověka, jeho charakteru: každý člověk se stává tím, pro co žije.

Základní hodnoty, které určují charakter člověka, nejsou nic konečného, co bychom mohli do-cílit. Jsou něčím nevyčerpatelným, co před námi do nekonečna ustupuje jako horizont. Např. hodnota života v souladu s přírodou není cílem, který bych dosáhl v okamžiku, kdy recykluji veškerý svůj odpad, trávím denně několik hodin procházkou po lese a jím jako vegan. Život v souladu s přírodou je dobrem, které mě bude provázet životem ve stále nových a hlubších dimenzích: zvolím-li si toto dobro jako něco, co určuje můj život. Z pohledu sebe-určení pak není žádný čin ani myšlenka zanedbatelná, protože nás buď přibližuje anebo vzdaluje dobrům pro něž žijeme. V průběhu života se těmto dobrům stáváme podobni, prosvítají ve všem, co děláme a do velké míry i v tom, co cítíme. Život pro nekonečné hodnoty nás dobře připravuje na smrt, protože ať už nás zastihne kdykoli, zastihne nás v okamžiku růstu a účasti na našich hodnotách. Pokud se náš život naopak odehrává jen na úrovni konečných plánů a cílů, smrt nás téměř vždy zaskočí uprostřed „nedodělané práce“.


Doposud jsme uváděli za příklady nesporně dobré hodnoty, jako je poznávání či život v souladu s přírodou. Existují ovšem nejen dobré, ale i špatné hodnoty – peníze jako cíl či vlastní sláva. Na základě čeho si však troufáme definovat dobré a špatné hodnoty? Není rozdíl mezi dobrými a špatnými hodnotami relativní vůči jedinci či společnosti? Patrně každý, ať už slušný občan či zločinec, politik či poustevník, by souhlasil, že dobré je pro něho to, co vede k jeho životnímu naplnění (štěstí). Pokud se nám podaří ukázat, která pojetí životního naplnění jsou objektivně správná a která ne (např. pojetí zločincovo), podaří se nám vymezit prostor v němž můžeme objevit základní lidská dobra.

Žádné komentáře:

Okomentovat