Člověk, nakolik je nám známo, je jediným organismem, jenž je sám sobě tajemstvím. Česnek ani brambory, bobři ani pavouci si nelámou hlavu nad tím, co jsou, co mají dělat a jaký postoj mají ke svému životu zaujmout. Jednání těchto mimo-lidských organismů je plně determinovano jejich instinkty a drezúrou. Jen člověk má možnost jednat na úrovni sebeurčení. Na této úrovni si volí dobra (hodnoty) pro něž chce žít a které tím pádem vyjadřují smysl jeho života. Jedná se o základní volby, které se týkají nejen toho či onoho činu, ale samého jádra daného člověka, jeho charakteru: každý člověk se stává tím, pro co žije.
Základní hodnoty, které určují charakter člověka, nejsou nic konečného, co bychom mohli do-cílit. Jsou něčím nevyčerpatelným, co před námi do nekonečna ustupuje jako horizont. Např. hodnota života v souladu s přírodou není cílem, který bych dosáhl v okamžiku, kdy recykluji veškerý svůj odpad, trávím denně několik hodin procházkou po lese a jím jako vegan. Život v souladu s přírodou je dobrem, které mě bude provázet životem ve stále nových a hlubších dimenzích: zvolím-li si toto dobro jako něco, co určuje můj život. Z pohledu sebe-určení pak není žádný čin ani myšlenka zanedbatelná, protože nás buď přibližuje anebo vzdaluje dobrům pro něž žijeme. V průběhu života se těmto dobrům stáváme podobni, prosvítají ve všem, co děláme a do velké míry i v tom, co cítíme. Život pro nekonečné hodnoty nás dobře připravuje na smrt, protože ať už nás zastihne kdykoli, zastihne nás v okamžiku růstu a účasti na našich hodnotách. Pokud se náš život naopak odehrává jen na úrovni konečných plánů a cílů, smrt nás téměř vždy zaskočí uprostřed „nedodělané práce“.
Doposud jsme uváděli za příklady nesporně dobré hodnoty, jako je poznávání či život v souladu s přírodou. Existují ovšem nejen dobré, ale i špatné hodnoty – peníze jako cíl či vlastní sláva. Na základě čeho si však troufáme definovat dobré a špatné hodnoty? Není rozdíl mezi dobrými a špatnými hodnotami relativní vůči jedinci či společnosti? Patrně každý, ať už slušný občan či zločinec, politik či poustevník, by souhlasil, že dobré je pro něho to, co vede k jeho životnímu naplnění (štěstí). Pokud se nám podaří ukázat, která pojetí životního naplnění jsou objektivně správná a která ne (např. pojetí zločincovo), podaří se nám vymezit prostor v němž můžeme objevit základní lidská dobra.
Žádné komentáře:
Okomentovat