Ukázka z knihy:
Biblické učení o stvoření hraje tak zásadní roli v celém biblickém zjevení, že je neštěstím, když se slovo "stvoření" používá pouze v úzkém slova smyslu a restriktivně, aby referovalo - nikoli o faktu stvoření - ale o možném mechanismu tvůrčí činnosti ... Když se předpokládá, že stvoření a evoluce se musí nutně vzájemně vylučovat, nebo že slovo "stvoření" se používá, jako by původně bylo vědeckým mechanismem pro vznik vesmíru, dochází k naprostému zmatení všech kategorií. ... Ať už úmyslně nebo neúmyslně z toho vyplývá, že pokud by měla být evoluce správným mechanismem pro růst a vývoj živých forem, měli bychom stvoření jako takové odmítnout. Jestliže před člověka postavíme takovouto volbu, jasně nahráváme přímo do rukou těch filozofů, kteří argumentují, že jejich chápání evoluce sprovodilo ze světa teologický význam stvoření (s. 284–288)
Nejsem zastánce tzv. teorie mladé země, nicméně kniha je vzácná tím, že zastáncům této teorie poskytuje adekvátní prostor (dále se věnuje teorii staré země a teistickému evolucionismu). Bereme-li vážně hypotézy jako je Dawkinsova teorie sobeckého genu, proč nebrat vážně hypotézu mladé země?
Žádné komentáře:
Okomentovat